DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 6. května 2018

Home » » Recenze/review - MONOLITHE - Nebula Septem (2018)

Recenze/review - MONOLITHE - Nebula Septem (2018)


MONOLITHE - Nebula Septem
CD 2018, Les Acteurs de l'Ombre Productions

for english please scroll down

Viděl jsem před sebou horský potok v temné krajině. Tekla v něm ledová voda smíchaná s krví. Šel jsem po proudu a sledoval, jak mohutní, stává se postupně zkaženou řekou plnou špíny a beznaděje. Po celou dobu, po celý ten zvláštní čas, mě provázela i nová deska francouzských MONOLITHE.

Funeral doomoví Francouzi letos vydali album, které nese název "Nebula Septem". Je opět zvláštně pojatým pochmurným souzněním padlých duší. Velmi dlouhé (vždy sedmi minutové) skladby se v průběhu mění, jsou mokvající, smutné, postupně gradují, aby nám nakonec dali spočinout. Doporučuji poslouchat v klidu a bez jakýchkoliv vnějších vlivů. Jinak temná krása této hudby nevynikne.



MONOLITHE mají dar, talent na to, složit zajímavý a neotřelý song. Nemá cenu hudbu těchto Francouzů k někomu přirovnávat, natolik jsou sví a originální. Mají rozpoznatelný, jasně zřetelný rukopis, mezi ostatními vynikají jak zvukem, tak hlavně nápady a celkovou koncepcí. Často mi připomínají momenty, kdy jsem se vší silou praštil do zmrzlých kostí. Stojím znovu u řeky plné šílenství a nasávám vesmírnou energii. Mezi mou myslí a hudbou to vzájemně jiskří. Občas bývám rozmrzelý, naštvaný, najednou se stanu smutným. Sálá na mě doslova pestrá paleta nálad a emocí. To je pro mě důkazem, že je "Nebula Septem" vynikajícím albem. Funerálně doomovým, s mnoha až psychedelickými momenty. Šepotajícím, nasáklým krví a temnotou. Nechte mě zmrznout a rozpadnout na tisíc kousků! Skvělá deska!


Asphyx says:

I saw a mountain stream in the dark landscape in front of me. There was ice water flowing in it mixed with blood. I went downstream and watched it becoming stronger and gradually becoming a bad river full of dirt and hopelessness. All the time, the weird time, the new album by French MONOLITHE was my company. 

Funeral doom French guys released an album called “Nebula Septem”. Again, it is a strangely played grim juxtaposition of fallen souls. Very long songs (always 7 minutes long) are changing over time, are wet, sad, they graduate so we can finally set back and rest. I recommend to listen to it in peace and without any external influences. Otherwise, the dark beauty of this music will not work out. 

MONOLITHE have a gift, a talent for composing an interesting and fresh song. There is no point in comparing music of those French guys to other bands because they are very original. They have a recognisable and clear signature, you can recognise them by their excellent sound but also by ideas and the overall concept. They often remind me moments when I hit frozen bones with my fist. Again, I am standing by the river full of madness and I am feeling the space energy. Between my mind and the music is a sparkle. Sometimes, I am annoyed, angry and suddenly I am sad. The colourful palette of moods and emotions is burning me. This is the proof for me that “Nebula Septem” is an excellent album. Funeral doom with many psychedelic moments. Whispering, soaked in blood and darkness. Let me freeze and decay into thousand pieces! Great album!



tracklist
Anechoic Aberration
Burst in the Event Horizon
Coil Shaped Volutions 
Delta Scuti 
Engineering the Rip 
Fathom the Deep 
Gravity Flood

band:
Benoit Blin - kytara
Sylvain Bégot - kytara, klávesy
Olivier Devifes - basa
Thibault Faucher - bicí
Rémi Brochard - vokál, kytara
Matthieu Marchand - klávesy
Sebastien Pierre(host) - vokál

Share this games :