DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 22. července 2015

Minirecenze/minireview - LECTERN – Fractricidal Concelebration (2015)


LECTERN – Fractricidal Concelebration
CD 2014, Sliptrick Records

Nevím, jestli to je jen můj pocit, ale poslední dobou o sobě dává Itálie čím dál tím víc vědět. Tedy, alespoň co se týká smrtícího kovu. LECTERN z Říma jsou toho zářným příkladem. Pánové se na svém prvním dlouhohrajícím albu vydali přesně tím směrem, který mi velmi vyhovuje. V jejich tvorbě můžete slyšet odkazy na takové smečky, jako INCANTATION, IMMOLATION, AUTOPSY, OBITUARY, INFESTER, MORBID ANGEL, DEICIDE. Zkrátka a jednoduše, Italové to vzali za ten správný konec. Neříkám, že úplně vše se mi líbí, ale jako celek v mých uších novinka obstojí s klidem. Problém mám trošku s tím, že podobných skupin jsou dneska na každém rohu celé zástupy a i když se tihle neznabozi přesně trefili do dnešní "nové retro vlny", pro uvedení do Hádovy říše jim něco málo chybí. Jsem dalek toho, abych LECTERN obviňoval z plagiátorství a kopírování vzorů, ale alespoň malý kousek ostřejšího (neotřelého, nového) koření bych přeci jen tentokrát vyžadoval. "Fractricidal Concelebration" tak ocení spíše příznivci starých pořádků v muzice. Těm je taky asi určeno. Zbytek fanoušků se bude muset poohlédnout někde jinde. Osobně mě poslech baví, užívám si ho, ale také moc dobře vím, že jsou pro mě italští maniaci pouze dalšími v řadě. Dobré album, kterému už chybí jen kousek proto, aby bylo zařazeno do první ligy!



Asphyx says:

Lectern from Rome went exactly this way that I likeIn their creation you can hear references to these packs, like INCANTATION, IMMOLATION, AUTOPSY, OBITUARY, INFESTER, MORBID ANGEL, DEICIDEI have a little problem with the fact that similar groups  are today on every cornerPersonally, I enjoy the listening, I enjoy it, but I know very well that they are only the next Italian maniacs in a row for me. Good album, that is missing only a piece for coming under the first league!

úterý 21. července 2015

Recenze/review - VOLITION – Wreck Among Ruin (2015)


VOLITION – Wreck Among Ruin
CD 2015, Totalrust Music

Na blatech se válela tradiční ranní mlha a doznívaly ozvěny nočních zvuků. V rašeliništi pobublávala voda a nadzvedávala těla dávných utopenců. Na ostrůvcích, uprostřed mokřadu, se choulila poslední nemrtvá postava. Před týdnem zabloudila mezi stromy v místním lese a náhle se ocitla v zemi nikoho. Cesty jsou zde spletité, čas o hodně delší, rozkládající se. Od počátku, od prvního tónu společného setkání, je vám zcela jasné, kde brali britští VOLITION inspiraci pro svoje dlouhé, táhlé melodie. Jsou jako zkušení matadoři, kteří přesně znají cestičky, jak přežít v močálech i v klasickém sludge doom death metalu. Stezky, po kterých se vydávají, nejsou příliš spletité, ale spíše drsné, pomalu navozující atmosféru známou z dávných pohřebišť. Síla se zde opět ukrývá v jednoduchosti, opakování a okolo se vznášejícího smutku. Často si připadám jako návštěvník opuštěného domu, kde se v minulosti staly nějaké šílené věci. Stejně jako zaprášené chodby, tak i CD na mě přenáší jakýsi pradávný strach, touhu dotknout se neznámého.

Oči utonulých hledí přes průzračnou hladinu klidně, strnule a jakoby každý z nich vyprávěly příběhy o tom, jak prožili posledních pár chvil svých bídných životů. Nafouklá břicha vydávají skřehotavé zvuky a rybičky, kroužící okolo plápolajících končetin působí až roztomile. Nebýt hnilobného vzduchu a ševelu větru v pahýlech stromů, klid by byl skoro až vznešený. Strnulé, až funeral drone chvilky se střídají s klasickými, doomovými vyhrávkami. Nad vším se vznáší všemocný sludge odér a i když album rozhodně nepatří k nějakým převratným nebo stylotvorným, tak za pozornost rozhodně stojí. Je sice nutné být v náležitém rozpoložení, nejlépe před poslechem zhlédnout nějaký starší horor, ale jinak si na své určitě přijdou všichni příznivci pomalého umírání v muzice. Skladby jsou dlouhé, absolutně se nehodí do dnešní uspěchané doby a tak se mi osvědčil poslech na chalupě v horách. Příroda, jakoby dodávala celému tomuhle soužení ještě větší smutek a další, těžko definovatelný rozměr. Na první pohled obyčejná, tuctová deska se náhle měnila v novou dimenzi, další dosud neprobádaný prostor.


Vždycky mě bavilo sledovat, jak se vrací šlápota otisknutá do rašeliny na své původní místo. Stopa nasávala znovu vodu. Celé se to dělo pomalu, polehounku a někdy ani nedošlo ke zdárnému konci. Občas noha zůstala v močálu déle a zachvátil mě strach. Párkrát jsem dokonce propadl až někam po pás a měl jsem co dělat, abych se dostal na pevnou zem. S VOLITION je to hodně podobné. Takovéto nahrávky si dávkuji raději opatrně, zajištěn přísunem dobrého pití a roztopeným krbem. Oheň se spokojeně svíjí a já jsem rád, že moje dnešní výprava za mrtvými do mokřadů dopadla dobře. Země opět vydala svoje svědectví a ukázala dlouho uložená těla. Můj oblek je potřísněný cákanci kdysi řídké krve a z bot okapává věčnost v předsíni. Netřeba truchlit, zítra je taky den a už teď slyším šepot hlasů odněkud ze tmy. Žalují, prosí, naříkají, rozkazují. Potřebují za zvuků VOLITION převést na druhou stranu a nalézt konečně klid.


Podobné desky nejsou ani tak o hráčském umění, ani o dokonalé produkci. Spíše se pokouší navodit smutek, strach, evokovat ozvěny ze záhrobí. Myslím si, že VOLITION se povedlo na novinku přenést veškerý ten zmar a beznaděj, který naleznete právě v mokvajících bažinách. Snad to tak neslyším jenom já, prokletý kdysi rodinnou tradicí a předáním hole cechu průvodců přes mokřady. Moje práce i osud je těžký a připomíná nějaké nekonečné břímě, stigma. Chodívám na dlouhé procházky, převádím živé i nemrtvé, rozmlouvám se zvuky odnikud. VOLITION hrají pro nás, nehodné a odvržené. Nevím, jak bude vyhovovat deska vám, kteří žijete v pohodě, klídku a blahobytu, ale pro nás, zapomenuté, se jedná o album, které nám dodává sílu. Nedovedete si představit, jaké to je, stát na pokraji vzdouvající se země, hledět do dáli a pouštět si neustále dokola „Wreck Among Ruin“. Stáváme se pak básníky noci, zpravodajci samotné Smrti. Věř a bude ti odpuštěno! Sludge doom deathová procházka po mrtvých blatech!


Asphyx says:

Volition recorded this traditional and classic album. Long and slow melody here evoke feelings similar to drowning. Convulsed in agony when you have a lack of air. It Slowly begins to look into the other world and pray that your poor life has not ended. The sound is good, and filled with great ideas. The album probably will not be in the top ten metal records for this month, but for fans of this style, it is a very good record. Volition play for us - unworthy and spurned.Believe and you will be forgiven! Sludge doom death metal walk along the dead marshes!


Seznam skladeb:


1. A Wreck Among Ruins
2. Cloth Spun Of Night
3. Shared Sins And Harboured Secrets
4. Thrown To The Lions
5. The Vastness Consumes Us
6. Butchered In The Fog



Čas: 55:18

 

Sestava:


Vocals & Bass - Mark Burns
Guitars - Mark Burnett
Guitars - Jas Murray
Drums - James Doyle

Past Members
Vocals - Dave Hodge
Vocals - Paul Gibson

pondělí 20. července 2015

Recenze/review - KYZER SOZE – Ascension (2015)


KYZER SOZE – Ascension
CD 2015, Truth Inc. Records

„Posmrtná ztuhlost (rigor mores) se tvoří nejdříve na žvýkacích svalech asi 2-4 hodiny po smrti, pak na obličejových, šíjových, na horních končetinách a nakonec na dolních končetinách. Úplná ztuhlost pak vzniká za 6-8 hodin, trvá několik hodin až dnů a pak ve stejném pořadí, jak nastává, zase mizí. Rychleji nastupuje při vysoké teplotě, ale dříve pomíjí, při nízké teplotě se vyvíjí pomaleji, ale déle trvá.“

Definice posmrtné ztuhlosti je lékařský termín, který ve své definici opomíjí jednu zásadní věc. Kdysi živý a čilý člověk nesměl poslouchat death metal. Obzvlášť australské maniaky KYZER SOZE. Ti vás totiž pozdrží v tomto stavu o hodně déle. Jejich hudba je neskutečně nakažlivá, vychází ze základů, kdysi položených takovými smečkami, jako jsou třeba MORBID ANGEL nebo švédští „melodici“ NECROPHOBIC. Od začátku až do konce se můžete spolehnout na to, že vás jejich první dlouhohrající album přenese do říše mrtvých hezky polehoučku, bez bolesti, že si toho ani nevšimnete. Budete pak jen ležet, ztuhlí a opuštění, na studeném stole pitevny a mladí studenti lékařství si na vás budou zkoušet své řezání skalpely. Z reproduktorů tentokrát nebude znít obligátní vážná muzika, ale pečlivě vystavěné hrady z kytar od australských KYZER SOZE.

Mix deathu, blacku a neskutečného tlaku je pro mě víceméně menším překvapením. Ke kapele bych se, nebýt internetu, asi nikdy nedostal. Jenže jednoho sychravého večera vedl moji ruku samotný rohatý a já klikl na ukázku jejich tvorby. Pokojem se rozezněl smrtící kov, ovlivněný černotou, přesně tak, jak to na svých deskách dělávají třeba BEHEMOTH. Původně jsem chtěl Australany odsoudit několika řádky spíše kritického textu, jenže pak jsem se zaposlouchal víc a postupně se do alba dostal. Je to zvláštní, protože pánové se chvílemi dotýkají i mého neoblíbeného death coru. Je ale dávkován velmi citlivě, po kouskách a tak mě nevyplaší, jako u jiných. Hlavní a asi největší devizou celého běsnění je schopnost vytvořit zajímavý riff. K tomu si připočtěte časté střídání tempa a nálady a máte před sebou počin, který nelze nemít rád.


Strávili jsme spolu s KYZER SOZE nejednu zajímavou posmrtnou chvíli. Opájel jsem se pocitem, který asi znají dobře sportovci. Z desky jakoby stříkal adrenalin, napětí, síla a energie. Na světě je sice spousta podobných kapel, ale tihle mě ihned zaujali. Je to stejně zvláštní. Každý člověk má asi jinak naladěné uši a jiný přístup. Ovlivněné to může být i náladou, sluchátky a podobně, ale „Ascension“ mě přesvědčili ihned ve všech bodech obhajoby. Asi jsme si souzeni a u protinožců dýchají stejně zkažený vzduch, jako u nás. Svůj názor samozřejmě nikomu nenutím, jen doporučuji, upozorňuji na to, že v Austrálii umí i „čistější“ death metal, protknutý dobrými nápady a klasickými postupy.


KYZER SOZE mě dokázali držet v posmrtné ztuhlosti po celou dobu poslechu jejich desky. Díky jejich melodiím, nápadům a energii jsem byl zamotaný v nekonečných sítích záhrobí. Z alba sálá strach, síla, energie a vyvěrá nepřeberné množství emocí. Takhle mi to vyhovuje a mám to u hudby rád. Víc vlastně ani netřeba. Cítím, že smrt je zase blízko. Umírám a zase se znovu rodím. Plynule během poslechu přecházím z našeho do onoho světa. Skvělá deska!


Asphyx says:

Mix of death, black and unreal pressure for me ,has become more or less a small surprise. Regarding this band, had it not been for the Internet, I would have probably never known about this act . Kyzer SOZE managed to keep me in rigor mortis, the entire time I was listening to the CD. Thanks to their melodies, ideas and energy, I was tangled in an endless network that passes beyond the grave. From the album, there radiates fear, force, energy. I feel that death is near again. I'm dying and being reborn again. I am transitioning smoothly while listening to the other side of our world. A great album for sure.


Seznam skladeb:

1. Praecursio
2. God Of War
3. Descendants Of Cain
4. End.
5. Aedes Satan
6. Soulless
7. Slaves To A Dead God
8. Lament S.M
9. Sacred Sermon
10. The Brethren



Čas: 41:29

 

Sestava/band:


Dan Petley - Vocals
Alex Cabrera - Guitar
Tyler Welykitscholowik - Guitar
Matt Dunstan - Bass
Dan Roine - Drums

neděle 19. července 2015

Recenze/review - TORMENTION – Chaotic Delusions (2015)


TORMENTION – Chaotic Delusions
CD 2015, MurdHer Records

Posmrtné skvrny se tvoří u osoby ležící na zádech nejprve ostrůvkovitě po stranách krku přibližně po 20 minutách, za 1-2 hodiny začínají splývat, jsou modrofialové, lze je zpočátku vytlačit prstem, v místech, kde leží mrtvola na podložce, se netvoří, otočí-li se mrtvola, skvrny se přestěhují a lokalizují na místech nejníže položených. Po několika hodinách dochází k hemolýze a hemoglobin difunduje z cév do tkání – vznikají difúzní posmrtné skvrny, které se již nestěhují.

Když si vždycky přečtu podobné lékařské definice, říkám si, jak jsou suché, neosobní a odtažité. Má to tak samozřejmě být, jedná se přeci jen o odborné termíny, ale trošku té poezie by neuškodilo, co říkáte? Na to tu ale máme celé zástupy death metalových kapel, které více či méně definují záležitosti mezi životem a smrtí, případně čas, strávený již na druhé straně o hodně „přívětivěji“. Švédští TORMENTION jsou jedněmi z nich. Zdánlivě nenápadná smečka, působící do roku 2008 ve Stockholmu (a Kalmaru), je plná nehynoucí lásky ke smrti, morbidity a hniloby. V jejich textech opět ožívají zombie a tančí se na hrobech dávných předků. Člověk by mohl tímto celý text uzavřít. Jenže pánové tentokrát uchopili smrtící kov trošku jinak, než kolegové z jejich země. Občas to sice zachřestí, sem tam se dotkneme i klasiky devadesátých let, ale jinak byste tradiční postupy hledali marně. TORMENTION jsou víc atmosféričtí, rozmáchlejší. Kytarista i bubeník působí i ve slavných DEMONICAL a tak se nemusíte bát, že by se jednalo o nějakou „béčkovou“ kapelu. Naopak. Jejich muzika je zajímavá, jiná, odlišná.

Chtěl jsem původně vypsat seznam jmen, u kterých se švédští maniaci inspirovali, ale tentokrát tak neučiním. Dejte si s tím také trošku práce vy. Myslím si totiž, že bych tím kapelu odsoudil jako kopii. A to by byla škoda. Přiznám se, že pro mě nebylo zrovna lehké do jejich tvorby proniknout. Kombinace klasického a melodického death metalu spolu se zvláštními temnými prvky a různými snad až „industriálními“ odkazy na mě působila zpočátku dost odtažitě. Album mi přišlo roztříštěné, nelehké na poslech a při prvních setkáních se mi nechtělo zrovna moc nad skladbami „přemýšlet“. Čas ale uzrál jako dobře uleželá mrtvola, posmrtné skvrny se začaly postupně objevovat a já byl náhle chycen. Netvrdím, že bych padl údivem a nadšením na záda a nemluvil týden o ničem jiném, ale zaujala mě zvláštní atmosféra, jakýsi opar, vznášející se kolem přehrávače. Je to těžko definovatelné. Ale jiskra, v určitý čas na určitém místě a s určitou teplotou v místnosti, přeskočila. Obzvlášť v momentech, kdy se táhle drásají mé nervy, mám co dělat, abych nelezl strachem po stěnách svého pokoje.


Líbí se mi, že se TORMENTION nebojí lehce experimentovat, vkládají do skladeb až magické riffy. Zpěvák jakoby mentoroval, přednášel o zlu v sále obrovské auly. Zvukově mi vše ne úplně sedne, ale to bych přikládal mé oblibě ve větší špíně. Jinak je album po smrtící stránce v absolutním pořádku. Zajímavé death thrashové postupy obzvláštňují celé tohle zdánlivě nesourodé panoptikum. Výsledek je pak neotřelý, bolestivý a po několika společně strávených dnech velmi přitažlivý. Občas se sice preluduje až za hranou mého vnímání a pozornosti, ale to mi tentokrát nijak moc nevadí. Je zvláštní, že desky, u kterých nedovedu po většinu hrací doby udržet pozornost, většinou odsuzuji, tady je to ale jiné. Při každém setkání si totiž najdu to své, užiju si jinou část a pokaždé jsem překvapen. Jak říkám, hodně zvláštní deska.


„Chaotic Delusions“ je přesně tím albem, u kterého jsem rád, že nemusím dávat žádné bodové hodnocení. Nikdy bych totiž nedokázal pomocí čísla přesně vystihnout mé pocity. Ty jsou totiž velmi různorodé. Jednou si užívám do sytosti a nemám dost, jindy jen tak tápu okolo a mám i období, kdy album po několika tónech odkládám. Občas mi chybí víc energie, nářezy jsou na mě moc komplikované. Každopádně, jestliže máte rádi nahrávky, které vám to nedají zadarmo, jděte po nich jako pitbul po kusu masa. Jen jim dejte čas, trpělivost je tentokrát opravdu na místě. Zajímavě pojatý death metal severské školy.


Asphyx says:

TORMENTION plays death metal which is flourishing  and very atmospheric. I like the fact  that they are not afraid to experiment, by inserting magical riffs into the songs which is quite  interesting. Every time I listen to the album , I find something new on the CD and I am enjoying some other part as well, which leaves me surprised every time. The album became my favorite after a longer time, that is when the time was ripe, just like a carefully matured corpse. If you like the recordings, then you can not be free and you would go after them like a raging  pit bull for a piece of meat. Just give them time and patience.... time here is really needed. Interestingly conceived Scandinavian death metal.


Seznam skladeb:

1. Burn
2. Not My Hands
3. Legion
4. Deus Aborted
5. Chaotic Delusions
6. Satyriasis
7. Schizophrenic
8. Lust
9. St(r)anken


Čas: 35:18


Sestava/band:


Adam Andersson - Bass
Daniel Gustavsson - Guitar
Joakim Mikiver - Vocals
Ämir Batar - Drums


sobota 18. července 2015

Minirecenze/minireview - CRYPT SERMON - Out of the Garden (2015)


CRYPT SERMON - Out of the Garden
CD 2015, Dark Descent Records


Doom metal považuji už dávno za jednu z nejtěžších extrémních hudebních odnoží. Sází se v něm hodně na atmosféru, určité kouzlo, které není lehké jen tak vytvořit. Díky tomu, že se hraje pomalu, vše o hodně víc vynikne a pokud má kapela špatného zpěváka, může to rovnou zabalit. Bývá pro mě velmi příjemné, když potkám smečku, která mi svým přístupem a hudbou způsobí mrazení v zádech. Američtí hrobníci CRYPT SERMON jsou jedněmi z nich. Čerpají sice ve svých skladbách u takových veličin jako jsou CANDLEMASS, SOLITUDE AETERNUS nebo BLACK SABBATH, ale tentokrát se jedná o skupinu, která dovede vše velmi dobře podat. Oceňuji velmi dobré riffy, mocný vokál a hlavně nezbytnou křesající a chladnou atmosféru. Na to, že se jedná o prvotinu, jsou CRYPT SERMON jistější v základech než kdejaké slavnější jméno. Nenechte se odradit zbytečně kýčovitým obalem, ani vehementním zařazováním téhle smuteční čety mezi "obyčejný" doom metal. Rozhodně se nejedná jen o kopii slavnějších vzorů, ale o parádně odpichový materiál. Ocení ho určitě i milovníci starší rockové produkce. 

"Out of the Garden" mi přijde jako absolutní obžaloba všech bolestí, které můžete v dnešním světě potkat. Občas, pro menší osvěžení, zazní i několik motivů z blízkého východu. Základy jsou ale jasně a pevně dané. Vycházejí ze samoty, lidského soužení, bolesti a přesně vystihují pocity lidí, kteří se cítí opuštění. Naléhavý hlas, opakování motivů, neklid. Tohle všechno lze z téhle desky při bližším ohledání vypozorovat. Chvílemi se mi snad zpomalovaly veškeré životní funkce, stejně jako se to děje některým druhům zvířat, připravujícím se na zimu. Je mi chladno, smutno a když se ploužím kolem opuštěných domů, napadají mě jen samé šílené myšlenky. Pokud máte jen trošku rádi dlouhé procházky přírodou za zvuků z odvrácené strany tohoto světa, mohlo by vám letošní album více než vyhovovat. Doomová deska, se kterou se umírá o hodně lépe!





Asphyx says:


"Out of the Garden" seems to be like an absolute indictment of all pains, that can you meet in today's worldI appreciate very good riffs, powerful vocals and especially the necessary strike a cold atmosphere. In fact, this is the first work of CRYPT SERMON, but they are more sure in the basis than many famous bands. With this doom metal album you'll die much better!

http://cryptsermon.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/CryptSermon
http://www.darkdescentrecords.com/

pátek 17. července 2015

Minirecenze/minireview - DEBAUCHERY - Fuck Humanity (2015)


DEBAUCHERY - Fuck Humanity
CD 2015, Nuclear Blast Records

Někdy bývá hodně těžké, vůbec něco o kapelách vyplodit. Vezměte si třeba takové Němce DEBAUCHERY. Kapela si jede svůj houpavý death metal, notně prokládaný hard rockem už nějaký ten rok. Jsou, stejně jako většina smeček, stále stejní, nemění se a jejich alba mají víceméně poslední roky stále klesající úroveň. Nápadů je také čím dál tím méně, ale všechno je vyváženo dobrým zvukem a produkcí. Člověk si přijde, jakoby byl v supermarketu, kupoval rohlíky, pár deka salámu, k tomu nějakou tu zeleninu a jedno CD DEBAUCHERY. Zaplatíme kartou, doma párkrát poslechneme a pak se s chutí vrátíme ke starým deskám. Když si pak odmyslíme okolní krvavou image, máme před sebou jen partičku stárnoucích rockerů, kterým to moc nejde. Nebudeme si nic nalhávat, letošní deska jen potvrdila sestupující tendenci kvality. Mně nevadí jednoduchost, ani čerpání nápadů ze starých rockových alb, mně vadí, že se kapela nesnaží, nemá energii, drive. Minule jsem psal něco o tom, že bych si tyhle šílence dal s klidem jen někde na October Festu. Pivko, pěkný holky a nějaký ten žejdlík pěnivého moku. U toho na pódiu pár zombie a chrchlající DEBAUCHERY. To už letos neplatí. Začínám být na tenhle druh tvorby absolutně alergický. Já chápu, že se pánové chtějí držet svého kopyta, že mají dokonce nový label a že se jim asi dobře daří, ale pokud nám chtějí servírovat podobné desky, tak už beze mě. 

Stále stejné, death metalové melodie kombinované s hard rockem. Propracovaná image, klasika. Jen mě to celé už vůbec nebere. "Fuck Humanity" je obyčejným, nezáživným albem, vhodným tak maximálně na nějaký malý vesnický festival. Doby, kdy jsem měl tuhle kapelu poměrně rád a očekával jsem každé jejich album, se zdají být absolutně pryč. Nedokážu rozeznat jednotlivé skladby od sebe, nepamatuji si je a pokud bych měl celou desku vyjádřit jednoslovnou definicí, bylo by to slovo TUPOST. Ne, ne a ještě jednou říkám ne! Tohle je přesně ten druh nahrávky, který vás unudí až k smrti. Uff.




Asphyx says:

Still the same, death metal tunes combined with hard rock. Sophisticated image, classic. But I don't take it any more. "Fuck Humanity" is an ordinary, dull album, maybe for a small village festival. The time I liked quite this band and I expected their albums seems to be totally gone. I can't distinguish individual songs, I don't remember it, and if I should say one word about it, it would be dullness. No, no, and again no! This is exactly the kind of recording that will bore you to death. Uff.

čtvrtek 16. července 2015

Minirecenze/minireview - GUTALAX - Shit Happens (2015)


GUTALAX - Shit Happens
CD 2015, Rotten Roll Rex

Rovnou na začátek musím zmínit, že grindové šílenství jde povětšinou zcela mimo mě. Celý tenhle styl mi přijde až příliš "jednoduchý", nezáživný a při živých prezentacích se nudím. Vydržím většinou tak kolem dvaceti minut a odcházím. Mám raději propracované věci, víc temné, zahnívající. Jsou ale výjimky, které potvrzují pravidlo. Fekální uskupení GUTALAX jsem si oblíbil již u jejich prvního dlouhohrajícího alba "Shit Beast" v roce 2011. Líbil se mi, a platí to i letos, určitý nadhled, lehkost, s jakou pánové k dané problematice přistupují. Velmi dobře mi dělají až rock´n´rollové vsuvky, zasměji se hláškám mezi songy a tak nějak celkově je mi dobře. Nepovažuji sice kapelu za nic, co bych blahořečil za hráčské umění, ale to zde není ani účelem. Hlavní cíl je jasný od začátku do konce. Pobavit se, oslavoval rektální záležitosti a zničit posluchačovo ucho. Nic víc, nic méně. Nevidím na tom nic špatného, sám si rád občas vyčistím hlavu (a zde i druhý konec míchy). Líbí se mi hutný zvuk, připomínající radlici hrnoucí (víte asi co) všechno před sebou hezky kupředu. Novinka nepostrádá tlak, energii a pořádně zahnědlou jiskru. Občas by sice neuškodilo trošku víc zapracovat na hlase, ale to bychom pak neposlouchali grind, ale asi něco úplně jiného. 

Z GUTALAXU by asi neměli na oddělení urologie moc velkou radost, ale pro nás posluchače se jedná (a jak to tak slyším i bude jednat i v budoucnu, protože album hezky zahnědle zraje) o parádní desku pro chvíle oddechu. Bavím se, užívám si ty hromady exkrementů a říkám si, kolik krásných přirovnání a nápadů může mít taková obyčejná věc, jako je ranní stolice. Dost ale řečí, o grindu se nemá psát, má se poslouchat a prožívat. Myslím, že fanoušci budou na vrcholu blaha a ostatní to stejně budou mít víte kde. 

Pozn. autora -  všimněte si, že jsem po celou dobu recenze ani jednou nepoužil slovo hovno a prdel!

Čeští grindeři GUTALAX letos nahráli parádní album plné fekálně romantických melodií. Je narvané energií, legrací a morbidně krásnými tématy. Nepostrádá velmi dobrý zvuk, jiskru a poslouchá se velmi dobře. Už nás všechny vidím, jak skáčeme spolu z pódia. "Shit Happens" se povedlo. Má rock´n´rollový náboj, tunu velmi dobrých nápadů a nadhled, který by neměl chybět žádné dobré grindové desce. A teď už mě prosím nechte, jdu si zatančit! In grind we trust!






Asphyx says:

Czech grinders GUTALAX recorded a fantastic album full of fecal romantic melodies this year. It is crowded of energy, fun and morbidly beautiful themes. It doesn't feel the lack of very good sound, sparkle and it's very good to listen. I see all us jumping together off the stage. "Shit Happens" has succeeded. It's full of rock'n'roll charge, a ton of very good ideas and insight that shouldn't miss any good grind plate. Now please let me be, I'm going to dance! In grind we trust!

https://rottenrollrex.bandcamp.com/album/shit-happens
http://bandzone.cz/gutalax
https://www.facebook.com/pages/GUTALAX-cz-gore-grind-/116773548349011
http://www.rottenrollrex.com/

středa 15. července 2015

Rozhovor/ interview - KEEP ON ROTTING - Věc se má tak, že my ty mrtvolky, pentagramy, obrácené kříže a jim podobné klišé moc nemusíme... / Well, we don´t really like those things – crosses, pentagrams, death bodies and other clichés...



FOR ENGLISH PLEASE SCROLL DOWN

Přeložila Markéta/ translate by Markéta

czech version

Na otázky odpovídal Ládin.

Ave KEEP ON ROTTING! Na konci května jste absolvovali miniturné po Čechách za účasti ostatních výherců soutěže METALGATE MASACRE. Když se ohlédneš zpět, jak byla šňůra úspěšná? Kolik přišlo lidí, kde byla největší návštěvnost?

Zmíněné minitour bylo hodně příjemné. Slunce nám na cesty svítilo, pivo teklo proudem a všichni jsme se dobře bavili. Kluci z ostatních kapel, s kterými jsme jeli, byli naprosto v pohodě a celý výlet provázela dobrá atmosféra. Pokud bych měl srovnat zastávky, tak divácky nejúspěšnější to bylo rozhodně v pátek v Brně, Plzeň a následně Praha byly znatelně slabší. Každej z koncertů byl trochu jinej, což byl jeden z důvodů, že jsme si každou zastávku užili. Náš velký dík patří Vlajanovi a jeho týmu za organizaci. Jsme rádi, že páteční cestu do Brna ve zdraví přežili – chytnout hodiny na dálnici a s vrakem dojet na místo určení se poštěstí jen málokomu.

Osobně jsem na vás byl v Plzni a prvním šokem, který člověk zažil, bylo to, že na pódiu už s vámi nestál zpěvák, ale zpěvačka. A to jaká! Kde jste na Dahlien vlastně přišli? Jak zapadla do kapely? A proč vlastně odešel předchozí zpěvák?

Pokud ten šok byl pozitivní, pak nás to těší :)). S Danielou se známe už léta. Kdysi u nás zkoušela zpívat a poté jsme se čas od času vídali na různých akcích. Kolem loňského léta vykulminovaly problémy s bývalým zpěvákem a poté, co nám oznámil, že s námi nebude moci 2 měsíce vystupovat, jsme se začali poohlížet po záskoku. Oslovili jsme Romana (Diphteria) a Danielu (Diligence), jestli by si nerozhodili náš setlist na půl a neabsolvovali s námi koncert v Praze. Docela to fungovalo a to nás vedlo myšlence touto cestou pokračovat. Absence zpěvu se u nás nakonec projevila jen na jednom koncertě a s Danielou jsme se dohodli na záskoku na neurčito, který přerostl ve spolupráci trvalou. Tom si svůj odchod zavinil vlastně sám tím, že kapela pro něj byla na spodní hranici priorit, což dlouhodobě potvrzoval svým přístupem a nadále se to nedalo udržet. S Dančou je všechno jinak! Aktivně se zapojuje do fungování kapely, a to jak po stránce vokální, tak třeba poslední grafikou na triko. Její přístup je o 180˚ rozdílný a to je přesně to, co kapela potřebovala. Jsem si jist, že nás tato změna příjemně nakopla, jako celek jsme ožili a vystoupení dostala další rozměr. Doufám, že by se mnou zbytek kapely souhlasil, když řeknu, že spolupráce bude naprosto ideální, až Daniela složí řidičské zkoušky a chopí se volantu :)).



Dahlien je jediná žena v kapele a mě by docela zajímalo, jak to s ostatními členy zvládá? Já být sám v ženské kapele, tak bych byl asi první měsíc na vrcholu blaha a pak bych se asi z toho, co řeší dámy, „zbláznil“. Jak to má Dahlien?

Tak Daniela je v tomto ohledu asi dost tolerantní a možná i splachovací - v dobrým smyslu :)) – mám tím na mysli, že naše výlevy, narážky a smradlavé nohy bere tak nějak s nadhledem a ví, že je na palubě s bandou opičáků a nedá se s tím nic dělat. Kdyby ses zeptal přímo Danči, jak je na tom, tak by určitě odpověděla, že je s námi na vrcholu blaha už půl roku :)).

Jako kapela jste se mezi nás fanoušky zatím uvedli „pouze“ jedním albem. Je jím „Unforeseen Consequences“ (pokud tedy nepočítám EP „The Beginning“). Za deset let existence kapely to není zase tolik mocJ)). Proč vlastně? Nebyly peníze? Nebo že by lenost?:))

To už je deset let? No, budu ti to věřit, ale v tom případě jsme úplně zapomněli upéct gibbonovi dort a popřát mu do dalších let vše nej. Znamenalo by to taky, že v nejbližší době přijde puberta, beďary, mutace, zapalování lejtek a bude to asi dost náročný J. S těmi 10ti lety si nejsem tak úplně jist, my jsme možná v tu dobu začínali zkoušet, ale první živák jsme odehráli někdy na jaře 2008. Toto období by se dalo považovat jako počátek kapely, i když neúplný (tou dobou jsme hráli s automatickým bubeníkem a jednalo se spíš o takové šolichání), ale i přes to jsme nahráli nějaké ty demo skladby a koncertovali. Jako úplný počátek bereme spíše rok 2010, kdy se k nám přidal Hanzz (bicí) a nastartoval tak novou éru našeho ansámblu, následovalo EP „The Beginning“, které mělo tento počátek symbolizovat. Pravdou je, že jsme si s vydáním dlouhohrajícího alba „Unforeseen Consequences“ dali trochu na čas a na vině zčásti bude i ta zmiňovaná lenost. Každý z nás (mimo bubeníka) má své zaměstnání, na zkoušky se sjíždíme z dost velikých vzdáleností a vše skloubit dohromady je někdy problém. Navíc, nehrajeme muziku na 3 riffy, a tak skládání a sehrání skladeb zabere hodně času. Peníze jsme na vydání „Unforeseen Consequences“ naštěstí nijak výrazně řešit nemuseli, jelikož nám v tomto ohledu hodně pomohl Metalgate, pod jehož hlavičkou bylo album vydáno.


Když vaši desku poslouchám nebo vás vidím naživo, fascinuje mě, že jste „jiní“, zajímaví, neotřelí. Někde v reportu jsem vás přirovnal „k malým dětem“, které jsou podobně hravé, bezprostřední. To se dá zvládnout snad jen v případě, pokud jste jako kapela v absolutní pohodě. Působíte zkrátka hrozně příjemným dojmem, vesele. Hádáte se vůbec někdy? Určitě máte na něco i rozdílné názory, dochází k třenicím. Každá kapela je něco jako rodina, musí „nějak fungovat“, řešit problémy, podporovat se navzájem. Já si u vás nějak nedovedu představit, že se třeba poštěkáte tak, že „spolu do smrti smrťoucí nepromluvíte“. Jak řeší gibboni problémy?

Jsem moc rád, že na tebe naše vystoupení působí pozitivním dojmem. On to primárně není žádný záměr, jen máme onu přirozenost rádi, a pokud tato nálada z podia plyne, tak je to dobře. Ono to není úplně jednoduchý a stačí málo a veškerá atmosféra se rozplyne jak pára nad hrncem. Jsou zkrátka dobrý koncerty a ty horší, měl jsi tedy asi štěstí na ten první případ ;-). Samozřejmě v tom hrají velkou roli diváci, kteří dokáží v člověku probudit energii - v ten moment se vše zlomí a hraní si člověk pak užije mnohem víc. Abych odpověděl na otázku, jestli se hádáme. Ne, nehádáme. Jednou za čas přijde krize a výměna názorů. Ta u nás třeba proběhla asi před měsícem a já doufám, že se tím dusno trochu uvolnilo a jsme schopni pokračovat dál. Došli jsme k názoru, že to je podobný jako s manželkou – přítelkyní, se kterou žiješ a trávíš spoustu času. Po určitý době pak vyplavou na povrch věci, který začínají vadit. Pokud tyhle věci necháš hnít a dusíš je v sobě, všechno se nakupí a plyne z toho ono dusno. Další z věcí, který je dobrý se vyhnout, je stereotyp, což je asi to nejtěžší. V každým případě je to rodina, jak uvádíš, ale i v těch nejlepších se může stát cokoliv.

„Unforeseen Consequences“ je na trhu od vánoc roku 2013. Jaké vlastně máte na album ohlasy, recenze, jak reagují na skladby fanoušci na koncertech? Teď už asi koukáte na desku s lehkým odstupem, nadhledem. Změnili byste dnes třeba něco, doplnili, vypustili?

Skladby na album nevznikly během jednoho dne, takže se v nich objevuje spousta nálad vycházejících z určitého období, jsou různorodé a chvílemi zasahují do jiných žánrů. Pro jistou část posluchačstva, mám na mysli tu žánrově konzervativnější, to může být velký oříšek. Na druhou stranu pak pro ty, kteří mají hlavy otevřené, rádi poslouchají experimentálnější formy, může být toto album zajímavým počinem. A přesně podle této charakteristiky se také různí recenze a názory lidí. Někteří její pestrost a komplikovanost odmítají, jiní naopak s nadšením přijímají. Obecně ale bylo „Unforeseen Conequences“ přijato velice dobře jak v Čechách, tak i za hranicemi. Na koncertech se snažíme hrát věci z nového alba i z prvního EP a pravdou je, že vzhledem k přímočarosti jsou starší věci k živému hraní vhodnější – lidi to lépe rozpohybuje. Na albu „Unforeseen Conequences“ bych, ze svého pohledu, neměnil nic, je to krystalizace určitého období a ta placka je jeho odrazem.


Poslední album jste vydali u Metalgate. Pro Českou republiku určitě dobrý label, ale řešili jste nějak distribuci i do zahraničí? Já si pořád myslím, že kapela, hrající podobně „složitý“ death metal, nebude mít v naší zemi zase tolik fanoušků. Zrovna vy byste mohli venku zaujmout, „udělat si ostruhy“. Pracujete na tom?

Vzhledem k tomu, že album bylo vydáno pod zmíněným MetalGatem, byla distribuce, až na pár kousků, v úplné režii vydavatele. Recenze na album vyšly v Německu, Polsku, na Slovensku, Španělsku, Itálii, a kdo ví kde ještě, takže předpokládám, že distribuce za hranice proběhla, ale nedokážu posoudit v jaké míře. O jistou expanzi do zahraničí se snažíme od loňského roku, kdy jsme kvůli tomuto plánu měli také schůzku s vydavatelem, ale v tomto směru se úspěch nedostavil. Letos v únoru byla v plánu tour po západní Evropě po boku Beast Within the Sound, ale z ní bohužel nakonec sešlo. Přeci jen se nám ale podařilo se za hranice dostat a zahráli jsme si 3 koncerty v Německu. V plánu na letošní rok jsou ještě 2 akce na Slovensku, 1 v Polsku a 2 v Německu. Doufejme, že alespoň tyto koncerty vyjdou a ostruhy nám tak trochu narostou J. Pokud by se našel někdo, kdo by nám v souvislosti se zahraničními koncerty mohl pomoci, budeme jen rádi.

První co člověka zarazí na vašich internetových profilech, tak je „gibonní tématika“. Jak to vlastně celé vzniklo? Byl jsem se v Plzni v zoo na gibbona podívat a je to vskutku zajímavé zvíře, jen nevím, jestli žije i v Litoměřicích?:))

Pravý gibbon žije pouze v Litoměřicích! :)) Jak to všechno vzniklo je tak trochu nemožný publikovat, ale svou roli u tohoto přízviska „Gibbon Rotting“ hraje také samotný název kapely. Opakuj dokolečka její pravý název a za chvíli poznáš.


Hrajete velmi zajímavý mix starého death metalu, techniky a acid. Mě by zajímalo, proč vlastně acid? Přijde mi to poměrně netypické, zajímavé, jiné? Kdo s tímhle „nápadem“ vlastně přišel?

S nápadem acid nepřišel nikdo, on si totiž ten nápad našel náhodou nás. V období prvních koncertů jsme přemýšleli, jak definovat svůj žánr, ale death-metal nám přišel příliš nepřesný, protože v tvorbě se objevovaly také prvky jiných odnoží, ale přeci jen ten death byl nejblíž. Rozhodli jsme se tedy pro označení ASI death-metal a ve chvíli, kdy nám kamarád dělal první plakát na domácí koncert, špatně rozuměl a na místo ASI napsal ACID. Takže to vlastně vzniklo náhodou a nemá to žádnou spojitost s nadměrným užíváním drog a změnou vědomí.

O vaší hudbě se dá říct spousta věcí, ale rozhodně ne, že je jednoduchá. Vyžaduje dobré muzikanty. Jak je to s vámi. Chodíte někam na „hodiny hudby“? Učíte se třeba podle slavných vzorů? Úplně si představuju, jak sedíte ve zkušebně a říkáte si: „Tak dneska dáme skladbu od SUFFOCATION, jen pětkrát rychleji.“:))

Tak s těma Suffo by to bylo trošku jinak, spíš bychom si je museli dát 5x pomaleji :)). Jediný z nás, kdo je hudebně vzdělaný je Hanzz (bubeník), který absolvoval bicí na ZUŠce a studuje v Brně obor hudební vědy. Já mám za sebou jeden ročník v ZUŠ hry na klasickou kytaru a tím to hasne. Ostatní jsou úplně nepolíbení a hrají jak opice – no vidíš, další paralela :)). Těch hudebních vzorů je moc a podvědomě se od nich učí každý muzikant, včetně nás. Doma si pak potajmu sem tam něco zafidláme.


Jak KEEP ON ROTTING vlastně skládají nový materiál? Jamujete? Nebo přinášíte postupně nové nápady, které pak pilujete až k „dokonalosti“? Je u vás v kapele někdo, kdo má hlavní slovo? Každá smečka to má nastavené trošku jinak, někde diskutují, jinde mají „diktátora“, který je největší osobností, tahounem.

V jádru to funguje tak, že přinesu nějaký nápad na kytaru. Dále ho rozvíjím, píšu a nabaluju další věci, až se dostanu do mrtvý fáze. Pak většinou dáváme hlavy dohromady, trochu se jamuje, Hanzz mi posílá svoje nehratelný šílenosti, já mu je zavrhnu a snažíme se zkrátka najít nějaký konsenzus. Je to dlouhodobý proces, kde každý riff prochází poměrně úzkým filtrem. Můj nejlepší pomocník je při skládání Guitar Pro. Sice trochu zastaralá sranda, ale jsem na něj zvyklý a navíc pak nikdo nemusí hledat, kam ty prsty vlastně dát. V kapele mám hlavní slovo samozřejmě já, diktátor, kterému na aparát dali nálepku „pedagog“ :)).

V jednom rozhovoru jste zmínili svoji slabost pro „prokleté básníky“. Vaše texty jsou vlastně podobné jako muzika. Nevázané, svým způsobem zvláštní, donutí k zamyšlení. Jako člověka, který se psaním a čtením velmi rád zaobírá, by mě zajímalo, jakým způsobem texty vznikají. Kde berete ten prvotní nápad, myšlenku? Nechystáte se i na češtinu? Mohla by být zajímavá…a není vám líto, že v death metalu není textům zrovna moc rozumět?

Text v našem případě vždycky vzniká jako poslední část skladby. Prim tedy hraje muzika a vokál se vkládá až do ní. Má to své klady i zápory. Pozitivum je v tom, že tím vzniká možnost načerpání atmosféry a text se pak píše snáz. Negativum spočívá v upozadění vokálu na úkor muziky – někdy by se více hodilo zpěv upřednostnit, nebo mu alespoň dát větší prostor. Do skladby samotné už však dodatečně nikdy nezasahujeme, takže se občas stává to, co jsem popsal výše – vokál je na úkor muziky trochu upozaděn. Básně „prokletců“ jsme využívali zejména dříve, na „Unforeseen Consequences“ se objevuje už pouze jedna báseň, Léthé od Ch.Baudelairea, která je ponechána v českém překladu. Psaní textů u nás vlastně vzniká trochu pod tlakem a témata se většinou odráží od toho, co se danému jedinci honí hlavou, od sociologicko – filosofických myšlenek (Ones and Noughts Pool, To Die on Time), přes svébytně pojatou psychologii (Freud¨s Secret Desire) až po abstrakci a slovní hříčky (Unforeseen Consequences, Ručník, který nikdy neuschne). V současnosti pracuje na textech Daniela, tak uvidíme, jestli se k peru ještě dostanemeJ. Co se češtiny týče, tak ta se použít samozřejmě dá. Dost často je to ale oříšek a do skladby se nehodí. Pokud mateřštinu někde v budoucnu použijeme, pak se bude s největší pravděpodobností jednat zase o nějaký experiment nebo žánrovou výchylku. U death metalu a priori ani nepočítám s tím, že by textům mělo být rozumět. Kapela by tento hendikep měla být schopna doplnit grafikou a živým vystupováním – což je svým způsobem hozená rukavice pro ty, kteří o texty zájem mají a následně si je dohledají.


Hodně se mi líbí vaše grafika. Jak trička, tak obal CD. Je to práce Michala Peichla. Proč právě on? Člověk by „čekal“ od death metalové kapely nějaké ty „mrtvolky“ a vy na to jdete úplně jinak:).

Věc se má tak, že my ty mrtvolky, pentagramy, obrácené kříže a jim podobné klišé moc nemusíme. Nikomu to nebereme, jen to zkrátka asi není úplně pro nás. V tomto ohledu se snažíme trochu odlišit a týká se to i výše zmíněných textů, kde se žádný z „klasických“ death metalových motivů nijak výrazně neobjevuje. Je dost možný, že tímto vymezením přicházíme o ortodoxnější publikum, ale kdybychom přistoupili ke klasické prezentaci, už bychom to nebyli my a navíc by nám to bylo silně proti srsti. Grafiku na albu a starší trika měl na hrbu Michal Peich, jak uvádíš. Kde to je a kde se vzal, to vlastně nevím. Přišel s ním Hanzz, takže na to by ses musel zeptat jeho. Nám se v každém případě styl jeho tvorby líbil a po všech peripetiích a dohadování se podařilo udělat poměrně zajímavý obal a trika.

Čím se vlastně zaobírají „Giboni“, když nehrají a neskládají? Chodíte spolu třeba jako kapela na pivo? Paříte? A co zaměstnání? Podle hrané hudby bych si tipnul, že budete minimálně jadernými fyziky:))).

Tak s těmi jadernými fyziky jsi to opravdu trefil J, to by to tady dopadlo! Když neskládáme, nezkoušíme, nebo nekoncertujeme, což je vlastně většina času, tak si žijeme svoje životy odděleně. Štěpi a Ota v Litoměřicích, já v Pardubicích, Hanzz v Brně a Daniela v Praze. Nijak spolehlivě na tvou otázku tedy nemůžu odpovědět, protože volný čas nikoho z kapely nesleduju. Pokud ale vím, tak všichni, až na Hanzze, který studuje, mají svá zaměstnání a volný čas tak nějak tráví odpočinkem, ať pasivním - u piva či karet, nebo aktivním – sportem. Pokud se sejdeme, tak spolu jako kapela na pivo samozřejmě chodíme.


Poslední album je venku už dlouhou dobu. Vznikají už nové songy? Jaké z nich máte pocity? Jsou tvrdší, melodičtější, „nepochopitelnější“? Navnaď trošku nás fanoušky. Máte už nějakou vizi, kdy by mohlo vyjít nové album?

Na nových věcech se v současnou chvíli intenzivně pracuje. Máme v plánu koncem léta nahrát 2 skladby, které by mohli být takovou předzvěstí dalšího alba. Skládání jde ale poměrně pomalu, proto je ve hvězdách, kdy by dané album mohlo vyjít. Pokud však vše dobře půjde, pak by to mohlo být někdy v průběhu roku 2016. Nové věci jsou každá dost rozdílná. Ta první je poetičtější, více plynulá, melodičtější a přirovnal bych ji k lesu J. Ta druhá je thrashovější, dravá a progresivnější, trochu se v úvodu odráží Gojira a Periphery. Pokud mám použít zase příměr, pak bych se přiklonil k ohni (její pracovní název je Devil¨s hot shit):)). Doufám, že se vše podaří v daném termínu nahrát, zvukově vyladit a ony 2 songy během září vypustit do éteru. V případě, že se shodneme, zbydou peníze a najdeme vhodnou osobu, možná by k jedné z věcí mohl vyjít i klip.

Když jsem vás viděl s kolegy v Plzni, tak mezi námi, co „spolu chodíme na koncerty“ jste způsobili takové malé zemětřesení. Já jsem všem říkal, že z vás budou na větvi a oni mi nevěřili:)). Pak jsem dva týdny poslouchal jen samé superlativy. Zajímavé bylo, když jsme pak stáli na Metalfestu, dole pod námi hráli slavné legendy a my se bavili o vašem koncertě Pod Lampou. Všichni bez výjimky jsme se shodli na tom, že působíte hodně „vesele, energicky, příjemně“. Ona se ta nálada pak přesunula i mezi fanoušky. Třeba já se usmíval ještě asi dva dny po koncertě:)). Vím, že to nebude lehká otázka, ale kde ve vás ta pozitivní energie bere? Jestli máte nějaký recept, tak sem s ním, na tom by se v dnešní vystresované době daly vydělat těžké peníze:).

Tak teď jsi nám tu tlamu pěkně namazal :)). Jak jsem uváděl výše, snažíme se, aby byli všichni členové v pohodě. Ta energie je potom na pódiu znát a jsme rádi, že se přelévá i mezi fanoušky. Žádný recept na pozitivní energii bohužel nemáme, je to celé dílem náhody a shody okolností, které vykrystalizují ve vhodný okamžik, a alespoň pro onu chvíli se zdá být svět v pořádku. Jedná se o neuchopitelnou záležitost, žádný prachy na tom tedy asi netrhneme, leda bychom chtěli vyprodávat haly, nebo alespoň větší sály :)).


Když připravuji otázky pro tento rozhovor, tak jste právě s celou gibonní partou na Czech death festu. Jaké jsou vaše pocity z téhle akce a jak se vám koncert povedl? Já musím zrovna zařezávat v práci a moc vám závidím, ale já jsem fanoušek, vy vidíte festival i trošku jinak, z pohledu muzikantů. Jak si KEEP ON ROTTING užili Czech death fest?

Všechny festivaly podobného typu mají jedno riziko, a tím je počasí. V případě CZDF vyšlo, až na pár kapek, na výbornou, takže jsme si celou akci skvěle užili. Tento festival má vynikající zázemí a organizaci, parádní prostředí, kde můžeš poslouchat kapelu třebas z vody s Campari v puse, a pak to celé završit pivem za lidovou cenu. Hrálo se nám dobře a řekl bych, že si všichni z nás celý prodloužený víkend náramně užili. Samozřejmě to mívá i negativní následky, jako třeba spáleniny od slunce, naražená žebra, průjmy, lehké delirium a celková únava, jež se výrazněji projeví následující dny v práci.

A na závěr jedna tradiční, lehce propagační otázka. Co chystají KEEP ON ROTTING během brzké budoucnosti?

V současnosti je pro nás prioritou doladit již zmíněné 2 skladby, které by měly být během srpna nahrány a pokud vše vyjde, pak bychom rádi zmákli i klip. Přes léto nás čeká ještě pár festivalů. Poměrně nahuštěný program pak začíná v říjnu, kdy se rozjíždí minitour s I Warned You a Mallephyr. Také jsou v plánu výlety do zahraničí, jako třeba do Polska, Německa, či na Slovensko. V průběhu bychom samozřejmě rádi dávali dohromady nové skladby a užívali si života.

Děkuji za rozhovor, posílám do Litoměřic mnoho pozdravů a přeji samé narvané koncerty a ruce ošoupané od prodeje CD. Gibboni na hrad!

Děkujeme mockrát za zájem o rozhovor a přejeme Deadly Stormu spoustu metaluchtivých příznivců! Věřím, že zdatní čtenáři dojdou na konec tohoto rozhovoru bez vážnější zdravotní újmy :).

Ladin & Gibbon Rotting



----------------------------------------------------------------------------------------------------------


Přeložila Markéta/ translate by Markéta

english version

Answered Ládin.

Ave KEEP ON ROTTING! At the end of May you had been on „mini“ tour around the Czech Republic with other winners of METALGATE MASACRE competition. What is successful tour? How many people were there and where was the biggest amount of visitors?

It was really nice. The Sun was shining, there was a lot of beer and everyone had a good time. Other bands were great and also the atmosphere. I would say that the most successful was Brno on Friday. Pilsen and Prague was the least successful. The main reason for having really good times was the differences between every single concert. We have to say thanks to Vlajan and his team for organizing the whole thing. We were really happy that they made it to Brno in one piece because the van is almost impossible to drive safe.

Honestly, it was shocking to see your band on stage without the lead man singer. Instead of him there was a female singer – Dahlien. Where did you find her? Did she fit in? Why the previous singer left?

If the shock was positive, that is good and we are glad. We have known Daniela since forever. Once she tried to sing with us and we met a few time on some events. We had had some problems with the previous singer since last summer. Than he announced that he was not going to play with us for 2months so we started looking for a replacement. We spoke to Roman (DIPHTERIA) and Daniela (DILIGENCE) and we asked them if any of them wanted to play with us the Prague concert. And since it had went very well we decided to continue this way. The absence of singing signified just on one concert and we wanted to have Daniela from time to time in our band. At the end, this was a stable collaboration. To be honest, Tom needed to be dismissed from our band since the band was the lowest priority on his list. Daniela is different and she is active in band functions in case of vocals or T-shirts graphics. Her attitude is 180° rotated and that is exactly what the band has needed. I´m sure that this change was great thing for us and it made us more lively and our performances have different dimension. And I hope I speak for everyone in our band that the collaboration is amazing and is going to be even better when Daniela has a driving license.


Dahlien is the only woman in your band and I was wondering how she fit in with other members? If it was me in woman band I would be in heaven for the first month and after that I would went crazy because of women thoughts and chats. What about Dahlien?

Well, Daniela is very easy-going and she is OK with jokes and smelly socks. She knows that she is on board with bunch of monkeys and there is nothing she can do about it. I believe that she would say to you that she is in heaven with us for half a year.

Your band has “only” one album – UNFORESEEN CONSEQUENCES (I don´t include EP “ The Beginning”). That´s not a lot for 10year old band. Why is that? There was not enough money? Or was it just about laziness? :))

Is it 10years already? Well, I´m going to believe you, however it means that I totally forgot to bake a cake for gibbon. It also means that there is going to be puberty, zits, mutation, dirty thoughts and so on…it´s going to be difficult J To be honest I´m not really sure about those 10years. We actually had our first live concert on spring 2008 and before that there were some rehearsals. That was not really a band we actually played with automatic drummer and it was just for fun. However, we recorded some demo songs and we had a few concerts. The beginning for us would be the year 2010 when Hanzz (drummer) joined us and it was like the new era of our band. After that we did EP “The Beginning”, which was supposed to symbolize the beginning of our band. We actually dragged one´s heels with the Unforeseen Consequences album and I don´t argue about the laziness involved. All of us (instead of the drummer) have our own job and we have rehearsals where we have to drive for a long time and it could be a problem sometimes. And what´s more we play our music on 3 riffs so we compose and play the songs for a long time. Thankfully we didn´t have to worry about money with this album because there was Metalgate.

When I listen to your music or see you on stage I´m fascinated by your playful atmosphere, you are different, interesting and novel. In some of my reports I compare you to young kids because you are playful and imminent. This would not be possible if the band was not on the same page and ok with members. In conclusion, you seem like a band which is happy and nice. Do you guys argue anytime? You have to have different opinions on some things. Every band is like a family, it has to be functional and support each member. How gibbons solve problems?

I´m glad that you enjoy our performances. It´s not intentional we just like this natural behavior and if this mood is noticeable from the stage that is for the best.  It´s not that easy it doesn´t take a lot to ruin the atmosphere. There are just good concerts and those bad ones are there also and you were only lucky to see the good one, probably. A big part is audience, it does a lot and it can bring the energy and at this moment the man can really enjoy the playing. So we do not fight, however from time to time there is some crisis when we just exchange opinions and it was like one month ago. I hope it helped to clean the air between us and we are able to continue. We have actually reached the conclusion that it is the same as in marriage or relationship with your partner with whom you have been living for a long time. After some time there would be some things you don´t like and it´s going to be a problem. And you also should avoid a stereotype which would probably be the most difficult thing. In any case, it is a family and (like in any other family) anything can happened.


Our album Unforeseen Consequences is out since Christmas, 2013. How is the feed-back from fans, reviews and how is the feed-back form fans at concerts? Now you probably don´t look at this album that critically. Would you actually changed something if you were able to? Would you added something or get rid of something?

We did not make those songs during one day that´s why they include a lot of moods connected with some eras and sometimes the genre changes. For a few fans (the ones who are little bit more conservative) it might be a little bit tricky. On the other hand, those who are easy-going it might be easier and more interesting to listen. Because of this our reviews and opinion from others are different, some are good and some are bad. Generally speaking, the album has been noticed in a good way in the Czech Republic and also abroad. At concerts we try to play songs from the first album EP and the truth is that the old album is better for live playing. It´s more lively and people are more energetic. I wouldn´t change anything on this album.

You lunched your album under Metalgate label which is a great label, however did you guys thought about trying to launch it abroad? I just think that band like yours which plays so difficult death metal would have only a few fans in the Czech Republic. I could be successful abroad. Do you work on that?

Well, as you said the album launching was directed by MetalGate and there was some reviews on it in Germany, Poland and Slovakia, Italy, Spain, and who knows where else so I suppose that the distribution is outside the country, however I can´t say how far and how well does it work. We have been trying to do some distribution abroad since last year when we have an appointment with a publisher – without any success. This year we were supposed to go on tour around Europe with Beast Within the Sound and it also didn´t happened. However, we actually played 3concerts in Germany. We plan 2 events in Slovakia, 1 in Poland and 2 in Germany. We hope that these concerts would be great and successful. If there is someone who would be able to help us with concerts abroad, we would be more that happy.


What is it about your “gibbon theme”? How did it happen? I´ve seen gibbon in the Zoo in Pilsen, but I´m not sure if those animals live in Litoměřice:)).

Only the real ones live in Litoměřice:)). It´s actually impossible to publish, however it has something to do with our name, also. “Gibbon Rotting” If you say it over and over, you would see why it is like this.

You play mix of and old death metal – technique and acid. I want to know why acid? It´s not really typical, isn´t it?

Well acid found us and we didn´t have to came up with this idea. During our first concerts we had been thinking about how we could define our genre. But death-metal was too general because there were some elements of other kind of metal. More or less the death metal was the closest for us. So we decided that we were going to be death-metal band and we put on paper “ASI Death-metal” (ASI means “probably” in Czech) and our friend who did our poster misunderstood and he put “ACID” on it :)). So it was just an coincidence and it has nothing to do with drugs or changes of sense.


There is a lot we can say about your music but it´s not simple. Only good musicians could enjoy it properly and how about you? Do you go on some “music practice”? Do you learn from some famous people? I can see how you are sitting in a room and say “let´s play something by SUFFOCATION, but 5times faster”.

Well, we would have to play it 5times slower :). The only musically educated from us is Hanzz (drummer) who did drums in Primary art school and he studies in Brno (musical science). I played one year in Primary art school with classic guitar and that´s it. The other ones play like monkeys – see? Another parallel J We have a lot of musical idols, I think every band has one. We play some famous song from time to time.

How actually does KEEP ON ROTTING compose new songs? Do you guys jam or is it in steps which lead in “perfection”? Do you have a leader or someone who decides everything?

Basically it happens like this: I bring some ideas which I play on guitar than I continue, write and add other things until I´m in death spot. And after that it´s time to cooperate with others and we jam a little bit, Hanzz sends me some crazy unplayable stuff and I dismiss them:). It´s a longtime run and everything goes through tight filter. The biggest helper for me is the GuitarPro. Yeah, I know it´s a little bit old, however I´m used to use it and no one has to search where to put the fingers on guitar. I´m the leader of our band, of course, the dictator who is knowns as educator.


During one interview you mentioned that you love “cursed poets”. Your lyrics are basically the same as your music – irregular, interesting in its own way and it makes you think. As a person who like writing and reading I was wondering how do you compose lyrics? From where comes the first idea? Do you want to write song in Czech? It might be interesting. Don´t you mind that it is almost impossible to understand the lyrics in death-metal?

For us the lyric is the last thing on “to do list”. The main thing is the music and vocals are put after that. It has it´s pros and cons. The pro is that there is the possibility of feeling the atmosphere and the lyric is easier after that. On the other hand we have to put vocals “on side” because of the music. We should put the singing on the first place sometimes. However, we never touch our songs, when it´s done, it´s done! In the past I used poems of “cursed poets”, but on the “Unforeseen Consequences” album there is only one poem – “Lethé” by Ch. Baudleair and we used it in Czech translation. We write lyrics under pressure and the subject of the song is usually mentally connected to the person who writes it. It can be full of psychological or philosophical thoughts (Ones and Noughts Pool, To Die on Time), or psychology (Freud´s Secret Desire) or abstraction and word puzzles (Unforeseen Consequences, Ručník, který nikdy neuschne). Right now Daniela works on lyrics so we´ll see if we would be even able to write songs anymore:). In case of the Czech language it´s possible to work with it, but it is difficult and challenging  because it doesn´t really fit in songs. If we use it will be an exception. We don´t really count on the lyrics to be understandable in death metal music because a band should be able to lead the songs by performance and music by its own.

I really like the graphic of yours – T-shirts, album cover. Michal Peichl deos it for you, who he? I would expect some death bodies and you have different style:)).

Well, we don´t really like those things – crosses, pentagrams, death bodies and other clichés. It´s just not for us and we want to be something different in case of graphics and lyrics. Maybe we are loosing some orthodox fans but if we do that it wouldn´t be us. And about Michal Peichl, I don´t really know much about his appearance in our band. He came to us with Hanzz. We liked his work so he did our cover after some time of discussing.



What do Gibbons do when they don´t play? Do you guys go on a beer together? What about jobs? I would say that you are at least nuclear physicists, based on your songs. :))

Well, it would be interesting:)). We actually live our lives separately. Štepi and Ota live in Litoměřice, I live in Pardubice, Hanzz lives in Brno and Daniela lives in Prague. I don´t know what others do in their free time. As far as I know Hanzz is a student and others have job and they spent their free time relaxing (passive or active). But if we can, we go to pub for a beer of course.

The last album has been launched for a long time now. Do you have any new songs? How do you feel about them? Are they harder, more melodic and less understandable? Give us fans something. Do you have some kind of a vision when the new album could be out?

We work on new stuff and we are planning to record 2 songs until the end of the summer and they could be like a preview of the next album. However, composing and writing is really slow and a longtime run. If everything goes right it might be out during the year 2016. Every single thing is different. The first one is more poetic, more fluent and melodic and I would liken it to a forest. J The other one is more trashy, wild and progressive and at the beginning it´s like Goiir and Peripher. It´s more like fire (the name in process is Devil´s hot shit):))  I hope we will succeed and we would be able to make the sound perfect and those two songs would be out by September. And maybe, if we found someone right and we have enough money, we would love to do a music video.


I was at your concert with my friends in Pilsen and you guys did something like an earthquake between us (the guys who go to concerts together). I was telling them that they would love you and they did. At least for two weeks I have been hearing just superlatives from them about you. And during Metalfest in Pilsen we were talking about your concert (in Pilsen – Pod Lampou club) instead of enjoying concerts. We actually agreed that you seem really “happy”, energetic and nice and this kind of mood is able to be transformed to fans.  Myself, I was smiling for another two days after the concert. This is not an easy question, however where do you get this positive energy? If you have some kind of magic for this which you can buy please tell me and I would sell it and I would be a millionaire:)).

Well this is too many complimentsJ As I sad earlier, we try to keep the band members be happy and OK. This energy is noticeable on stage and we are happy to hear that it is noticeable between fans also. We do not have some king of a magic recipe because it is just an coincidence and it just happens and when it does the world is a better place for a while. This “magic” is no touchable so there would be no millionaires:)).

During the time when I´m thinking about those interview questions you guys are with the whole band on the Czech death fest. How do you feel about this event and how was your performance? I have to be at work and I really envy you the possibility to be on this event. You see the festival differently than fans. How did KEEP ON ROOTING enjoy the Czech death fest?

All of these festivals are “dangerous” because of the weather. In case of the CZDF the wather was awesome and we enjoyed it very much. This festival has a great organization and placement because you can lay in the river with Campari and after that you can go for a beer which is really great price. I would say that we enjoyed the performance and our playing. There are also some bad consequences such as sunburn, sprain ribs, diarrhea, light delirium and the tidiness. 


At the end I would love to ask one important question I ask everyone: What are you planning to do in the near future?

We have to work on our two songs and they should be released during this August and if everything goes well we would love to have a music video. We are going to be on some summer festivals and we have a busy plans for October,  when we have a minitour with I WARNED YOU and MALLEPHYR. I want to go abroad to Poland, Germany, Slovakia. During those times we want to work on new songs and enjoy our lives.

Thank you so much for this interview and please say “hi” to Litoměřice. I wish you guys more and more full house concerts and events and the CD to be sold a lot. GIBBONS FOR THE PRESIDENT!

Thank you so much for this interview and we wish to Deadly Storm a lot of metal-lovers fans! I hope that good and efficient readers who did survive this interview are able to live and they do not have some kind of medical after-effects:))).

Ladin & Gibbon Rotting



TWITTER