DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 28. září 2016

Recenze/review - SEVERED LIMBS - Collector of Limbs (2016)


SEVERED LIMBS - Collector of Limbs
CD 2016, Sevared Records

Jsi jako Ježíš, kterého někdo právě sundal z kříže, naporcoval na malé kousky a spálil na popel. Zohavená, ponížená, vymazaná. Smrt má, jak známo mnoho podob a ty jsi měla tu smůlu, že si potkala kluka se zálibou v krvi. Nechala ses opít jeho řečmi, penězi i předstíraným zájmem. Teď jsi se ztratila ve věčnosti a zbyl po tobě jen otisk na kamenném stole, na kterém tě porcoval. 

Další projekt Roggy Johanssona, tentokrát s brutálním otiskem. Tenhle severský nezmar se spojil s bubeníkem Jocke Ringdahlem a stvořili death metalové dílo, ve kterém sice lze jasně rozeznat jeho vlastní rukopis, nyní ale s hutnějším, drsnějším vyzněním. Nemá cenu ke komukoliv SEVERED LIMBS přirovnávat, ta podobnost s ostatními kapelami tohohle maniaka není více než náhodná. Desku tak ocení asi opravdu jen fanoušci jeho kytarové práce a morbidního vokálu. Jedná se o klasický old schoolový metal, s valivým a drtícím účinkem. Netřeba v tom hledat cokoliv jiného. Osobně jsem spokojený, ale můj názor je samozřejmě hodně ovlivněn tím, že já Roggovi zobu z ruky skoro všechno otrávené zrní, kterým nás krmí. 


sumarizace:

Old school death metal forever! Ano, SEVERED LIMBS hrají muziku určenou přesně pro staré metalisty. Pokud máte rádi plesnivý zvuk, ozvěny ze záhrobí, thrashové vsuvky a zběsilý headbanging, budete určitě spokojeni jako já. Rogga sice nepřináší nic nového, ale jeho novinka je natolik uvěřitelná, syrová a energická, že vás rozseká na malé kousky. Kapela uspořádala pořádně divoký zombie večírek. Tohle je přesně ten druh hudby, který se hraje ve starých hrobkách. Takto si představuji desku, která vzešla z toho nejtemnějšího undergroundu. Žádné zbytečnosti, žádné hlouposti, jen syrový a poctivý smrtící kov. Rychlost, zběsilost, chorobné nadšení. Nahrávka připomíná pořádný masakr v kostnici. Rozkročte se, připravte si hlavu a pak očekávejte jen nekonečný mosh-pit. Old school death metalové album, které vám rozdrtí všechny kosti! Absolutní prašivina!

Asphyx says:

Old school death metal forever! Yes, SEVERED LIMBS play music which is set for the old metal fans. If you like a moldy sound, echo from the other world, thrash inserts and furious head banging you will be as satisfied as I am. Rogga don’t bring anything unordinary, however his new album is so believable, raw and energetic, and it can cut you in pieces. This band organize very wild zombie party. This is the type of music which you can hear in old tombs. This is how I imagine an album which came from the darkest underground. Any uselessness, any stupid things, just a raw and hones death metal. Speed, furiousness and sick excitement. This album seems like a massacre in ossuary.  Let´s straddle, prepare your head and just wait for the infinity mosh-pit. Old school death metal album which crash your bones! An absolute psora. 


Tracklist:
1. League Of The Rotting
2. Removal Of The Flesh
3. A Slow Descent Into Rot
4. As The Coffin Swings Open
5. Collector Of Limbs
6. Maggots In Meat
7. Hunted By Extreme Weather
8. Below An Unforgiving Sun
9. Walking Corpses
10. Disgusted With Humanity

Line up:
Rogga Johansson - Vocals, Guitars, Bass (Down Among The Dead Men, Echelon, Humanity Delete, Johansson & Speckmann, Megascavenger, Paganizer, Putrevore, Revolting, Ribspreader, The Grotesquery, ex-Banished From Inferno, ex-Soulburn, ex-Bone Gnawer)

úterý 27. září 2016

Recenze/review - HOBBS' ANGEL OF DEATH - Heaven Bled (2016)


HOBBS' ANGEL OF DEATH - Heaven Bled
CD 2016, Hells Headbangers Records

Patina (ital., z lat. patena, miska) označuje změněný povrch kovových i jiných předmětů, způsobený dlouhodobým vystavením vlivu ovzduší, vody a podobně, anebo jen dlouhodobým užíváním. Na ozdobných a uměleckých předmětech z mědi, bronzu nebo stříbra se vytváří i uměle tzv. patinováním.

Nové album undergroundového nestora HOBBSe je doslova pokryto starobou, plesnivou patinou, pavučinami, rzí i dávnou ošklivostí, kvůli které jsme kdysi všichni začínali thrash metal poslouchat. Peter Hobbs a jeho riffy jsou spolu s vokálem učebnicí, encyklopedií, kterou by každý měl otevírat se zatajeným dechem. Novinka je doslova narvaná až po okraj opravdovostí, tradicí a skvělými nápady. Ne, já opravdu nechci po starých psech nové kousky. Mě bohatě stačí, když pozvednou hlavu a jednou za čas pořádně kousnou. Pro poslech je nutné se přesunout po časové ose zpět, ponořit se do hudebních archívů a plně se oddat pravověrnému přístupu k muzice. Pak budete odměněni skvostným prašivým zážitkem.


HOBBS je starý nezmar, který toho v muzice prožil již spoustu. Hraje po svém, má jasně definovaný styl, inspirovaný u SLAYER, VENOM, DARK ANGEL, MORTAL SIN, SODOM, SACRIFICE, POSSESSED, MORBID SAINT. Zkrátka, samá dobrá společnost. Pro spoustu z vás to bude už jen preludium legendy, ale pro mě se jedná o krásný kousek vzpomínek, nostalgie a hlavně poctivé muziky. Novinku si neskutečně užívám, připomíná mi časy, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo a ještě neexistovala přechytralá "metalová akademie". Tohle je jednoduše album pro starý páky, který ještě nezapomněli, jak má znít správný thrash metal. Nahrávka má tu správnou energii, sílu, undergroundový odér. Jsem na vrcholu svého old school thrash metalového blaha! Kult!


sumarizace:

„Heaven Bled“ je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů.  HOBBS' ANGEL OF DEATH nám přinášejí další porci klasického thrash metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school thrash metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý thrash metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Albu by jistě slušela větší průraznost a energie, ale jako celek na mě působí nahrávka velmi solidně. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. „Heaven Bled“ je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných thrash metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý thrash metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.

Asphyx says:

„Heaven Bled“ is an album that is like a very pleasant trip to the old times. HOBBS' ANGEL OF DEATH bring us the next amount of classic thrash metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school thrash metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy thrash metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. The album can certainly stand more punch and power, but as a whole it is very solid record. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. „Heaven Bled“ is like an old again open grave, like reading from the old thrash metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is  great experience. Moldy thrash metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.

tracklist:
Il Mostro Di Firenze
Walk My Path
Final Feast
Suicide
Drawn & Quartered
Heaven Bled
Sadistic Domination
Son Of God
Depopulation
T.F.M.F
Hypocrites
Abomination


band:
Peter Hobbs - Guitar, Vocals Simon Wizen - Lead Guitar Alessio "CANE" Medici - Bass Iago Bruchi - Drums 

Recenze/review - THE SHIVA HYPOTHESIS - Promo 2015 (2015)


THE SHIVA HYPOTHESIS - Promo 2015
Demo 2015,  vlastní vydání

Dali mi napít z kalichu plného hořkosti, donutili mě hltat smutek smíchaný s tmou. V krvi jsem měl náhle otisknuté veškeré stíny, které jsem kdy potkal. Stal jsem se veleknězem, mnichem, přísahajícím na pravý nefalšovaný black death metal. Chodíval jsem kolem klášterních zdí, zahalený v kutně a žmoulající v ruce růženec. Jen má slova nepatřila nebi. Byl jsem jako svědomí, šourající se po nekonečných studených chodbách. Hledal jsem slova pro dnešní obrácenou modlitbu. Našel jsem je ve své cele, na studené pryčně, v podobě loňského promo alba holandských THE SHIVA HYPOTHESIS.  

Jedná se o temný materiál, nahraný snad v samotném záhrobí. Pánové přesně pochopili, o čem tma je. Předkládají nám hudbu, v níž jsou otištěny stopy starých dobrých BEHEMOTH, EMPEROR, IMMORTAL, DEATH, MAYHEM, GORGOROTH, ale i třeba českých ROOT. Nemám s tím absolutně žádný problém, i když je pravda, že mnohdy je výsledkem veškeré snahy lehká křeč. Je to vlastně jako s každou dnešní "novou" muzikou. Buď přistoupíte na zákeřnou hru kapely a přivřete oči i uši nad tím, že tu už všechno bylo a nebo ji šmahem odsoudíte. Osobně mě podobná hudba baví, ale mám k ní samozřejmě výhrady. 



Kapele by určitě slušela lepší produkce (i když na promo materiál se jedná o velmi slušnou kvalitu). Chtělo by to někoho, kdo by si pohrál se zvukem. Ono je všechno vlastně v pořádku, ale nijak to nebolí, neřeže. Podobných skupin je zkrátka hrozně moc a trošku se obávám, že pokud nesežene tahle smečka někoho, kdo by je víc "ušpinil" a doplnil tu pověstnou hnilobu navíc, můžou THE SHIVA HYPOTHESIS skončit v nekonečném propadlišti black/death metalových dějin. Byla by to škoda, protože to jsou dobří muzikanti a je hodně znát, že na sobě neustále pracují. Jenže znáte to, někdy vyznívá přílišná snaha vniveč. Každopádně, jedná se o velmi slušnou porci temnoty a zla. Jsem hodně zvědavý, co přijde příště. Budu se ve své cele těšit.



sumarizace:

Promo albu možná chybí kousek nějakého neotřelého koření, nějaký lépe zapamatovatelný nápad. Kapela, pokud se chce dál vyvíjet a zlepšovat, by měla příště přeci jen trošku víc zapracovat na originalitě, možná i zajímavější produkci. Jinak ale nemám s deskou absolutně žádný problém. A to je možná trošku špatně. Skupina, jako by se trošku bála se odvázat, pustit se do něčeho nového, zajímavějšího. Uvidíme příště, třeba nás překvapí. Cesta, kterou si THE SHIVA HYPOTHESIS vytyčili a po níž jdou, není vůbec lehká, podobně znějících smeček je dnes deset na jednom uříznutém prstu. Jinak se ale jedná o velmi dobré, slušně poslouchatelné album, které vám nakope zadnice. Solidní, tradiční pojetí black/death metalu, dobré nápady a uvěřitelné nasazení ale dělají z téhle desky hodně chutnou krmi. S nahrávkou tak nemám žádný zásadní problém. Všechno hezky odsýpá, má to drive i sílu. Jen tak dál! Velmi solidní album!


Asphyx says:

This promo album is lack of some piece of interesting spice, something more memorable idea. This band should work more on originality of themselves and maybe on their production if they want to be better and developed. But I have no other problems with this album. And maybe that´s the problem. The band seems to be afraid to go crazy and try something new, more interesting. We´ll see next time and maybe the band will surprise us. The road where these guys THE SHIVA HYPOTHESIS go is not easy at all because there is more than 10 bands on every chopped finger which sounds similar. But this is a very good and easy to listen album which would kick your ass. Solid, traditional type of black/death metal, good ideas and believable ideas makes this album very good as a tasteful meal. I don´t have any big problem with this album. Everything flows and it has a drive and power. Good job! Very solid album!

tracklist:

1. Caduceus
2. Praedormitium
3. Maze of Delusion 


band:

Few questions - interview with THE SHIVA HYPOTHESIS



Few questions - interview with THE SHIVA HYPOTHESIS 

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

We are a blackened death metal band from the east of the Netherlands. We have been around in our current form since 2014, although the instrumental section started off as early as 2012.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Our bassplayer, ML, has done all of the recording, producing and mastering for the promo and is currently doing the same for the full-length. He has obviously put in a lot of time and work, but we are very satisfied with the sound, as we feel it suits the atmosphere of the music very well.

How many copies  were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

For the promo, we printed 250 cds. For the time being, we will not release the upcoming album on vinyl, but there are some careful plans to make vinyl releases available for future releases. As for cassette, there are a few great Dutch black and thrash bands that prefer that medium, which adds to the old school feel of the music (check out Morbid Devastation, for instance, if you don't mind a bit of mud in your coffee). We aren't certain whether a cassette release is a good match for The Shiva Hypothesis though.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I, as the vocalist, write the lyrics. There is a main theme within the band, on which most of the imagery and lyrics are based. This theme is destruction vs creation. The bandname is an embodiment of that and the lyrics often deal with the concept as well. Besides that, the lyrics incorporate themes of esotericism, mythology, alchemy, anthropology and philosophy.



Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Rob Kohler designed our logo, which we are very content with. We feel it is recognizable among all the rorschach test black metal logos out there. Our guitarist, JB, takes care of the website and manages the social media accounts along with ML. We feel that social media are important these days to get the message of our music out to the public and arrange for concerts and reviews/interviews. Since bookers often factor in popularity on social media, it is important for us to be present. It is also a good way to keep in contact with our (up until now limited) fanbase.

Which label did you choose for releasing  your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We do not have a label as of yet. We did get some offers, but we need to carefully consider what the benefits of any particular label would be before signing with them.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

It is a bit strong to say we idolise bands, but I suppose we could stand in line with the screaming fan-girls for bands like Behemoth, Dodheimsgard and Sulphur Aeon. Next to those bands, we also draw inspiration from a variety of non-metal artists, like Fields of the Nephilim and Wagner.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Not as of yet, we are currently discussing amongst ourselves which labels to approach.



How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think we have played somewhere around 15-20 gigs. We've recently played at Tattoofest in Nijverdal, which is a festival inside and around a tattoo parlour. In terms of atmosphere and organisation, that was my personal favourite.  Another show that we thoroughly enjoyed was the one in Hedon, Zwolle.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We plan to arrange performances abroad and we would welcome the opportunity to be included into the line-up of a summer festival. Next to gigs, there will be a focus on writing new material after the release of the full-length that is currently in the works. We deem it most important to keep writing and playing the music we love.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We’ve recently unveiled our website, with an old school .com domain (www.theshivahypothesis.com). We also have social media pages galore, like facebook and twitter. Leave a message on any one of these platforms and we will be in touch with you.

Thanx for the interview.

pondělí 26. září 2016

Recenze/review - GGU:LL - Dwaling (2016)


GGU:LL - Dwaling
CD 2016, Ván Records

Když vás někdo bodne nožem do zad, tak nejhorší je ten krátký okamžik šoku, který předchází bolesti. Otočíte se čelem k útočníkovi a pohledem do očí vyjádříte děs. Krev pomalu uniká z rány a vy zmoženi tím vším zlem pomalu zhasínáte. Naplňuje vás postupně strach a milostivý mozek vás nechá vzpomenout na všechno krásné, co jste zažili. Potom vstoupíte na onen svět a jen přes oponu pozorujete, jak vás okrádá váš vlastní vrah. 

Podobné myšlenky mě při poslechu doomových surovců GGU:LL napadaly asi nejčastěji. Jejich hudba je totiž svým způsobem stejně zákeřná a nebál bych se bát i překvapivá. Tedy alespoň pro mě. Tam, kde se jiné kapely snaží zavděčit "krásnými" melodiemi, jsou Holanďané syroví jako čerstvě vykopaná mrtvola. Pánové opakují své nehostinné melodie s droneovou rozvahou a jsou také hudebním tělesem, o kterém s klidem mohu napsat, že je originálním. Srovnávat s ostatními, stejně laděnými milovníky smutných motivů, tak nemá cenu. 



"Dwaling" je albem, které se musí poslouchat v klidu, z dobré aparatury a s určitou poctivostí. Jinak jej zbytečně odsoudíte. Jednotlivé prvky, riffy, nálady, vyniknou až po určité době. Osobně mi vadí snad jen v jednom songu vložený ženský zpěv, který mě doslova irituje. Ostatní skladby na mě ale působí velmi naléhavě, jsem jimi proklet a okouzlen. Přijdu si jako vodák, pádlující proti proudu. Kolem mě se lámou zpěněné vrcholky vln a do očí mi cáká bahno smíchané s krví. GGU:LL zvládají své smutné řemeslo na výbornou. Oceňuji lehkou a samozřejmou hru s temnými motivy, velmi dobré nápady a atmosféru podobnou posledním chvilkám s nebožtíkem. Rakev pomalu zajíždí za oponu a vy jen zdálky slyšíte plápolající oheň. Smrt i novinka "Dwaling" působí stejným očišťujícím dojmem. Na nůž, bodnutý zákeřně do zad, si ani nevzpomenete. Zůstanete klidní a po okraj naplnění drone/doom metalem vysoké kvality.


sumarizace:

"Dwaling" je odpovědí na samotu prázdných hrobů. Doom/drone metal zde připomíná ozvěny, znějící z nekonečných chodeb v podzemí. Vše je dlouhé, naléhavé a smutné, jako nekončící řada smutečních hostí. Zombie tančí další poslední tanec. Smrt je zase velmi blízko! Deska, pokrytá plesnivinou a pavučinami!

Asphyx says:

"Dwaling" is the answer to the solitude of empty graves. Doom/drone metal reminds echo sounding of endless underground's corridorsEverything is long, urgent and sad, like an infinite line of mournersZombie are dancing last danceDeath is again very near! Album, covered with mildew and cobwebs!


Tracklist:
1. Hoon
2. Dwaling (Gehirn und Abgrund)
3. Het smerige kleed van de ziel
4. Waan
5. Het masker vande wereldt afgetrocken
6. March 28 1941, drowning



Band:
BW DvB GJK WvdV

Recenze/review - BANISHER - Oniric Delusions (2016)


BANISHER - Oniric Delusions
CD 2016, Deformeathing Production

Nekonečná invaze technicky experimentálních kapel pokračuje. Poslední dobou je jich tolik, že jimi bývám mnohdy úplně zahlcený. Vezměte si kupříkladu polské BANISHER. Ti se zhlédli v takovém tom houpavém smrtícím kovu, se štěkajícím zpěvákem s natlakovanou energií v riffech a lehkou progresí ve skladbách. Splněno je vlastně vše potřebné k tomu, aby současný hudební intelektuál pokýval uznale hlavou a jal se diskutovat nad energetickým nápojem o nesmrtelnosti podobné muziky. Jenže já jsem starý pes, kterého jen tak něco nepřekvapí a tak se poměrně nudím.  Mám neodbytný pocit, že přesně dopředu vím, co přijde za další motiv, jak bude vše gradovat, bude se skákat pod pódiem, bude se řvát s až hard corevoým nadšením.


Kristova noho, asi jsem vyrůstal v jiném hudebním vesmíru, ale podobné produkty mi poslední dobou lezou docela krkem. Myslím, že i když se oprostím od svých starých předsudků a skromného názoru, že by z muziky měla být taky cítit určitá živočišnost a přistoupím na dnešní hru na metalové rádoby tvrďáky, tak pořád nemají BANISHER příliš co nabídnout. Chybí mi lepší produkce, výraznější zvuk (vždyť o něm to tady celé je, ne?). A to neberu v potaz, že je to celé uřvané jak důchodkyně před supermarketem. A abych nezapomněl. Pokud máte rádi poslední desky REVOCATION, DECAPITATED, tak si tuhle smečku můžete dosadit do stejné rovnice. 

Tak jsem těch třicet minut vydržel, dal je asi padesátkrát do hlavy a můj názor je pořád stejný. Omlouvám se, ale tohle je přesně typ metalu, který mi leze krkem. Poslechněte sami a uslyšíte. Já se pokřižuji v obráceném gardu, plivnu na kříž a nebudu chtít BANISHER už nikdy slyšet. Uff. 


sumarizace:

Oniric Delusions je nudné, obyčejné průměrné technické death metalové album. Tuctové nápady a hlavně špatná produkce dělají z novinky hodně nevýrazný materiál. Pokud máte chuť se unudit k smrti, tak si přehrávejte tuhle desku pořád dokola. Nebývám často v recenzích tolik negativní, ale BANISHER toho příliš na svém druhém albu nepředvedli. Pro mě osobně je to tak špatné, že ani nemám chuť psát další slova. Průměrná a šedá nahrávka, která nezaujme vůbec ničím.

Asphyx says:

Oniric Delusions is the exact type of an album which I don´t want to hear again. I just always wait until it´s finally over. Some ideas just cut my ears and I want to say that there are some passages when the sounds are false. Maybe this is just my feeling, however the album does nothing for me. And when it does something it´s not good. Long, slow motives, so called “sadness”, ordinary and not special voice. No, no and no again. This is something I don´t want to hear again. I´m sorry but this is really boring for me.  BANISHER recorded an album which does nothing for me. Too bad. 


Tracklist:
1. Axes To Fall
2. Human Factor
3. The Iconoclast
4. Notion Materialized
5. Synthetic Euphoria
6. Confront The Mass
7. The Fatal Parable Of A Certain Mercenary

band:
Szczepan Inglot - vocals Hubert Więcek - guitars Jacek Gut - drums Michał Bartosik - bass 

neděle 25. září 2016

Recenze/review - USURPRESS - The Regal Tribe (2016)


USURPRESS - The Regal Tribe
CD 2016, Agonia Records

Stále se mi dokola opakuje ve snech zažitý příběh, kdy jsem jako malý kluk omylem spadl do bažiny. Stahovalo mě to dolů, nohy obepínal strach a z hrdla se mi drala smrt. Viděl jsem vyděšené tváře kamarádů, kteří nevěděli, co dělat. Kolem se vznášel hnilobný puch smrdutého podloží a já se propadal pomalu hlouběji a hlouběji. Obepínalo mě to jako nějaká chobotnice, která vás vcucne do sebe. Zachránila mě až sukovitá větev, kterou mi podali. Ten děs, hrůzný zážitek mi ale zůstal navěky zarytý v paměti.

Všechno ožilo v nových, krvavějších barvách s letošním albem švédských sludge death metalistů USURPRESS. Ti mě svoji předchozí tvorbou vždy zaujali, udělali mi jakousi škodolibou radost, ale nikdy se nestali ostrým hrotem, pronikajícím přímo do srdce. Letos je to jiné, více pohlcující a návykové. Líbí se mi ta hra s pochmurnými náladami. Mám opravdu reálný pocit, že se zase nad blaty válí mlha a mokřad lační po další oběti. Z tůní na mě hledí sveřepé tváře utopenců. Melodie mě drásají, dávají mi na srozuměnou, že na mě v záhrobí zase čekají. Mokvající, tepající, drsná a syrová je hudba na "The Regal Tribe".



USURPRESS jsou ctitelé starých chřestivých švédských death metalových pořádků, ale také obdivovateli nekonečných studených bažin. Zpěv je možná slabší, než u podobných kapel, ale nějak mi to kupodivu ani nevadí. Soustředím se na studené melodie, na odér věčnosti, které z novinky cítím. Tohle album je pro mě takovou tou "osobní" deskou. Já vlastně ani nechápu, proč se mi všechen ten zvláštně pojatý nihilismus líbí, ale musím se přiznat, že tentokrát se k desce neustále vracím, otáčím ji v rukou a trávím u přehrávače dlouhé společné hodiny. Jsem opět při poslechu v bažinách, někam u svého počátku a sleduji rád lidské hemžení pod okny. Už zase se stmívá a lákají mě k sobě mokřady. Vydám se znovu na cestu. Propadám se do bahnitých riffů, jsem drcen studenými motivy, svět mi mizí nad hlavou. Smrtící nahrávka!



sumarizace:

"The Regal Tribe" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka USURPRESS. Švédská pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, USURPRESS vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. USURPRESS nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Death sludgeová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně hnisající nahrávka!


Asphyx says:

"The Regal Tribe" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of USURPRESS. Swedish tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, USURPRESS will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be  scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. USURPRESS recorded an album, which is your ticket to Hades. Death sludge echo of the deepest underground! Very festering record!

Tracklist:
1. Beneath The Starless Skies
2. The One They Call The Usurpress
3. Across The Dying Plains
4. The Mortal Tribes
5. The Halls Of Extinction
6. Throwing The Gift Away
7. Behold The Forsaken
8. On A Bed Of Straw
9. The Sin That Is Mine
10. In The Shadow Of The New Gods

Band:
Stefan Pettersson (vocals) Påhl Sundström (guitar) Daniel Ekeroth (bass) Matte Modin (drums) 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý - Vitacit


Příběh šedesátý - Vitacit


Sedíme na panelech, kýveme nohama v roztrhaných džínách a máme huby červené od vitacitu. Prcalík přinesl několik pytlíků tohohle instantního nápoje, jehož konzumace se zvrhla v takovou menší závislost. Dodnes nechápu, jak jsem mohl sníst dva pytlíky, zapít je třemi pivy a nevyvrhnout všechno ven. Měli jsme kachní žaludky.


Těžkým letním vzduchem se vznáší tóny nějaké české kapely, která mi nic neříká. Mám velmi dobrou paměť na zvuk, na melodie, na hlasy, ale tady jsem mimo. "Co to je za heavík?": zeptám se jen tak, aby řeč nestála. "Vitacit": odpoví mi Jana a já ji chvilku přesvědčuji, že to není možné, že si ze mě dělá srandu, protože přece žádná skupina by se nemohla jmenovat po červeném, oranžovém nebo žlutém přeslazeném prášku. Je mi vysvětleno, že je to pravda a můj smích je k nezastavení. "Ty si neviděl film Horká kaše?": zakřičí na mě Kytka, který sedí s Mirkou až na druhé straně panelů. Jsou do sebe zakousnutí a působí opravdu hodně zamilovaným dojmem (koneckonců jako my všichni). "Neviděl": přiznám se a všichni se mi smějí. 

Nejsem sám a tak jdeme ke Kytkům domů, kde nám jeho krásná máma připraví občerstvení, my dodáme pivo a u videa se řechtáme jako blázni. "Vždyť je to totální kokotina": zhodnotí kvality filmu Prcalík a ještě dlouho do noci si děláme srandu z hlášek, které tam ti rádoby metalisti pronáší. Nejvíc si pamatuji prohlášení v domě, dole u schránek, kde jeden protagonista prokopne schránku a pronese památnou větu: "Nemá tady bydlet". Nevím, jaké mládí jste zažili vy, ale já na podobném sídlišti vyrůstal a dodnes považuji tohle veledílo za úplnou kravinu. Tedy až na ty skladby, které si i po letech pamatuji. 

Kytka měl doma po rodičích starý gramofon a protože má rád heavík, tak přinese (někdy v červnu v prodejně Supraphonu koupený) vinyl se světlým obalem a nápisem "Vzhůru přes oceán". My, drsní tvrďáci, sázející v hudbě na rychlost a tvrdost si ze začátku děláme z desky i kapely srandu, ale po nějakém čase ji přicházíme na chuť. Konečně taky něco, co si můžeme mimo Debustrolu zařvat, protože je to česky. Obzvláště skladba Rebel se začátkem:

"Rána bičem - dráb se usmívá
je ztracen - kdo je živý
rána bičem - vychovává
doba podivná"


je námi často citovaná a obzvláště takhle cestou ze školy někdy doslova skandovaná. Miloš "Dodo" Doležal se pro nás stává velkou osobností a chceme jej i Vitacit vidět naživo. Pokaždé, když o kapele mluvíme, tak spiklenecky naznačujeme lízání vitacitu z ruky a všichni ihned víme, o koho jde. Nedá se nic dělat, musíme do Prahy, abychom si své nové idoly poslechli na koncertě. 

Přiznám se, že výlet do hlavního města, ani tamní metalisty a metalistky si příliš nepamatuji. Byla mi totiž přivezena od Sabata, který byl u příbuzných na Moravě, lahev slivovice. Moje mladé tělo nebylo na takový rychlý přísun alkoholu zvyklé a tak znám celý výlet jen z vyprávění. Prý jsem si dokonce skočil z pódia (což je ale informace věrohodná asi jako že Elvis ještě žije). Jedna z mála matných vzpomínek se váže právě ke zmíněné skladbě Rebel, kterou jsme celá naše parta řvali z plných plic spolu s celou kapelou. Zbytek se mi ztratil v obrovském temném okně.   

Pak těžké ráno, mrtvý hlas, Kačenka propletená se mnou. Asi jsme u nich doma, poznávám podle lustru. Rozhlédnu se a jsme tu všichni. Já, jako vždy první vzhůru, hlava s vizáží pátracího balónu a právě se probouzející Prcalík. "Dá si někdo v(V)itacit?": zahuláká do pokoje s alkoholickými výpary a vytáhne jeden pytlík s nápojem. Zvedne se mi žaludek a na záchodě trávím několik minut. "Ty mladý dneska nic nevydržej": ozve se za mnou Kytka, který vitacit ochutnal a pozvrací se do vany. Zdá se, že koncert se opravdu vydařil. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. září 2016

Report, photos, video - PATIOR ERGO SUM - MY LAMENT, ET MORIEMUR, BLUES FOR THE REDSUN - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 9. 2016

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS zde/here - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Slovo DOOM lze přeložit jako zkáza, záhuba, zánik, pocit zatracení, beznaděj. Přiznám se, že v pátek ráno jsem se v přesně takovém stavu nacházel. Předchozí neděli jsem si rozhodil celý týden cestou na koncert do Olomouce, v práci pak bloumal jak mátoha a potom vyrazil služebně na dva dny do Berlína. Seděl jsem tak odpoledne doma a říkal si, že nejlepší, co bych měl udělat, tak si dát pár kousků piva, pustit si nějakou jednoduchou komedii a pak konečně usnout.

Jenže to bych nebyl já, starý pan Asphyx. Doom metalový koncert jsem už dlouho nenavštívil a ET MORIEMUR jsem prostě vidět musel, minule mě totiž „rozhodili“ na několik týdnů. Pojal jsem celý večer jako takový odpočinek, pár prchavých chvilek zklidnění v dnes jinak tolik rychlém světě. Omluvil jsem se dětem a slíbil jim celý následující den – dcera mi pochválila tričko BLACK SABBATH, speciálně pro tento večer vyžehlené, pohladil manželku po tváři a už jsem seděl v tramvaji. Metabolismus se mi postupně zpomaloval a na Chodském náměstí jsem v Plzni vystupoval už zcela klidný a připravený na DOOM.


Blues for the Redsun
Vlezu do klubu, dýchne na mě takové to zvláštní příšeří a chvilku mi trvá, než se rozkoukám. Pivo si dávám s chutí, ihned mě hodí do "lepší - klidnější" nálady. Doomaři jsou z mého pohledu tiší intelektuálové a tak se snažím „nerušit“. Potkávám pár známých (méně než normálně, ale doom metal je největší současný underground, tak se není čemu divit), chci prohodit pár slov o posledním albu CANDLEMASS, které miluju přes dvacet let, ale pak raději mlčím, nikdo se totiž na moji starobu nechytá.

Musím si, utahaný z práce a vůbec, na chvilku sednout. Na pódiu už ladí první kapela. Cítím najednou na zátylku takovou zvláštní tíhu. Dneska to bude úplně o něčem jiném, než bývám zvyklý, říkám si pod vousy jako starý prašivý death metalista. Očekávám s napětím začátek, už potřebuji pustit žilou.

Setkání s BLUES FOR THE REDSUN bylo pro mě premiérou. Něco málo jsem si na internetu o kapele zjistil a byl jsem na jejich sludge doom metal hodně zvědavý. Stál jsem a nechal na sebe všechen ten nihilismus působit. Zpočátku jsem byl rozpačitý, ale naše vlnové délky byly ten večer hodně podobné a tak jsem měl najednou pocit, že jsem potkal čtrnáctiletou Christiane F. z knihy My děti ze stanice Zoo. To byla esence zhudebněného lidského hnusu a pro mě osobně velmi silný a zajímavý zážitek.





ET MORIEMUR jsou v doom metalu pojem. Kapela umí namíchat doom a death metal v přesně tom smutném poměru, jak to mám moc rád. Pryč byla najednou únava celého týdne, pryč bylo všechno kolem. Byl jsem náhle Starcem na moři, Tulákem po hvězdách i François Villon tvořícím právě svoji Baladu. Ne, pro moji maličkost to nebylo vystoupení, ale spíš mrazivé ráno u nás na chalupě, když na podzim vyjdu bosý do jinovatkou pokryté trávy. Pomalu, postupně si mě pánové omotali do svých doomových sítí a já se na nich houpal jako loďka na vlnách. Říkám a opět tvrdím - krystalický smutek a doom metal s velký D! Díky za to krásné smutnění!





Belgičtí MY LAMENT pokračovali v náladě celého večera. Jejich doom metal byl stejně naléhavý, bolestivý i návykový a pánové uchopili smutek také po svém. Slyšel jsem z jejich tvorby inspiraci u OFFICIUM TRISTE, u SATURNUS, u ATARAXIE. Byla to povedená zádušní mše. Klubem létaly jako rozčilené vážky dlouhé vláčné melodie, zpěvák vyprávěl příběhy o žalu, smrti o filozofii dlouhých stínů. V čistých vokálech byl ale falešný a tahal doslova za uši. Přesto jsem stál a páteří mi chvílemi projížděly dlouhé záchvěvy zimomrazu. Belgický pohřeb se také vydařil.





Návštěvnost bych odhadoval na takových padesát lidí. Zvuk byl slušný a nemám žádných výraznějších námitek. K organizaci snad jen jedna připomínka. Celý večer nabral poměrně časový skluz. Pro nás, starší a pokročilé to je pak pěkně náročné. Přeci jen, vstávám celý týden v půl páté a souboj se spánkem jsem chvílemi díky tomu dost prohrával. 



U nás před domem poblikává do šera lampa. Slétávají se k ní můry ze širokého okolí. Stojím u zdi a močím z vysoka na beton. Pořád mi v hlavě zní doom metalové melodie a neustále dokola si říkám, že to byl opravdu vydařený večer. Jdu spát se zváštním pocitem, jakobych se byl právě vyzpovídat knězi a všechna tíha ze mě spadla. Víc doom metalových koncertů v Plzni, prosím. Děkuji pořadatelům za opravdu krásný večer. DOOM!

  • author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS zde/here - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
Promotion!

info:

TWITTER