CD 2017, Unique Leader Records Zdálo se mu každou noc, že padá z obrovské výšky do propasti. Těsně před tím, než se setkal se zemí, se vždycky probudil. Oči nateklé nevyspáním a děsem, křečovitý pohled a strach ze tmy ho provázely už dlouhou dobu. Pak jednou skočil a už se nikdy neprobudil. Našli ho dole před domem a vypadal jako polámaná loutka. Američtí brutální death metalisté letos přicházejí se svým třetím dlouhohrajícím albem "His Divine Shadow", které opravdu připomíná seskok z velké výšky. Představte si skálu, pod vámi jen propast plná ostrých kamenů. Stačí se odrazit, pořádně pomlátit a polámat. Když budete mít štěstí, tak spustíte i lavinu. CONDEMNED jsou syroví klasici, kteří rozumí svému krvavému řemeslu. Novinka je valící se masou riffů, krve a kamení. Je drsná, přesně zacílená na všechny obdivovatele krutosti a brutality v death metalu.
Na "His Divine Shadow" CONDEMNED předkládají hudbu, kterou hráli a hrávají třeba takoví DISGORGE, DEVOURMENT, PUTRIDITY, PATHOLOGY, DEVANGELIC, INHERIT DISEASE, DISENTOMB a spousta dalších smeček. Občas mi to připadá, že je někde ve světě líheň, kde podobné kapely vyrábějí. Jenže přátelé, CONDEMNED dokáží zaujmout. Na mě působí hlavně ryzostí, oddaností, schopností složit skladbu, kterou si pamatuji. Nejsou sice vůbec ničím výjimeční, ani odlišní od ostatních a užije se opravdu asi jen fanoušek stylu, ale mě se líbí určitá přehlednost. Zkrátka a dobře, až skončím dneska v pitevně a omyji si ruce od krve, tak se asi vydám kousek za město. Máme tam vysokou skálu. Dám si do uší novinku "His Divine Shadow" a pak uvidíme. Brutální death metal, který mě baví hlavně díky jeho tradičním postupům. Zabijácká práce!
sumarizace:
CONDEMNEDnám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!
Asphyx says:
CONDEMNED gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good!
Tracklist: 01. Penumbrae 02. Dawn 03. Omniscient Perturbations 04. Legion 05. Ascending the Spectral Throne 06. Nefarious Sanguine Decree 07. His Divine Shadow 08. Pestilential Reign 09. The Hive Ablaze 10. World-Reaving Terror
band:
Sam Townsley - Vocal Steve Crow - Guitar Ryan Reidy - Bass Guitar Tyson Jupin - Drums
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.
Nesmyslné žebříčky čehokoliv
Všimli jste si, jak se snažíme díky počítačům všechno zjednodušovat? V SMS se už také nepíší celá slova, obklopují nás stovky zkratek, jejichž původ mnohdy neznáme. Přesto je používáme. Co mě ale doslova fascinuje, je zařazování hudby a umění vůbec do různých soutěží a žebříčků.
Čtu si takhle jeden nejmenovaný časopis (to abych někoho nevytočil) a koukám, že tenhle měsíc vyhrála kapela, na jejíž novou desku jsem neslyšel a nečetl nikde kladné slovo. Inu, jseš už na to starej, mladým a jejich vnímání hudby už nerozumíš, říkám si, ale přesto mi to vrtá hlavou. Pak na mě vyskočí jiný článek o nejposlouchanějších nahrávkách minulého roku. Další čísla, statistika dostává na frak. Kroutím hlavou, své oblíbence zde opět nenacházím. Dělá to na mě dojem, že si to labely zaplatily. To by se ale určitě nestalo ne? Vždyť je to metal a tam se takové věci přece nedějí, směju se pod vousy.
Jenže pak přijdu na koncert a je mi sděleno, že nové album jedné skupiny je tedy nakonec docela dobrý, protože vyhrálo v soutěži XY. Hudební mdrlant změnil názor, na základě doporučení a vlastně i reklamy. A já pořád přemýšlím, kam zmizela lidská soudnost? Vždyť je přece jen a jen dobře, že každý posloucháme něco jiného a líbí se nám odlišná díla, nebo ne?
Natruc si jedu tu svoji, tvrdohlavou vlnu, občas jsem plísněn, že si dělám z velkých i malých muzikantských jmen legraci (jo, když jsem byl mladej, byl metal větší sranda!). Jenže já to jinak neumím. Prostě se mi něco buď líbí a nebo ne. A nějaké pofidérní žebříčky od lidí, kteří kolikrát hodnotí desky, kterým rozumí jako koza petrželi, na tom vůbec nic nemění.
"To je takovej kretén, četls to? Von nám dal jen sedm bodů z deseti": nakloní se ke mě pan muzikant a já se tomu musím smát. "A to ti vadí? Jako proč?": odpovím mu a "mistr" na mě kouká jako vyoraná myš. "On poškodil naši kapelu a nerozumí vůbec umění, čurák": pokračuje dál a mě už to nebaví, tak mu řeknu, že možná nebude problém v tom, co a jak nahráli, ale že se chovají jako namistrovaní blbečci. Co takhle trošku pokory, přátelé?
Rozložil jsem si před sebou 128 časopisů s nesmyslnými hudebními žebříčky a přišel jsem na to, že nejsou o muzice, ale spíš o osobních preferencích, kamarádství mezi hudebníky a pisálky (a o penězích, ale to snad ani nemusím psát). Chtěl jsem si to poznamenat, ale vylezl by mi další graf a tabulka, tak jsem si dal radši pivo.
Jak se dá vůbec hudba nebo třeba obrazy hodnotit čísly? To jako budeme počítat množství úderů za minutu u technického death metalu (kdo dá víc vyhrává!)? Nebo rozsah hlasu u zpěváků heavy kapel? Je 6,666 bodů v jednom časáku víc než 7/10 v druhém? A má cenu věřit recenzi na thrash metalovou novinku člověku, který je známý pagan ortodox blacker?
Kde se vůbec bere ta snaha všechno utřídit, spočítat, zařadit? Není si lepší najít své oblíbené psavce o muzice, kteří mají podobný náhled na svět jako já? A doplnit jejich postřehy poslechem ve virtuálním prostoru? Dělám to takhle už asi deset let a věřte mi, že nesmyslným žebříčkům čehokoliv se už dávno jen směju. Nevěřte také nikomu, následujte svůj instinkt! Hudba má spojovat stejně naladěné lidí, ne rozdělovat. Jdu si pustit jednu desku, která skončila snad ve všech žebříčcích všech hudebních časopisů úplně v dolních řádcích.A víte proč? Protože se mi prostě líbí. Jak prosté...
Chytili mě, svázali mě, mučili mě. Vydržím za ty roky už hodně, ale když vzali brusku a začali brousit moje kosti, řval jsem bolestí a nadšením. Obestřel mě chlad a strach. Poslouchal jsem nové album legendární death metalové kapely OBITUARY. Psát postřehy na novinky podobných slavných skupin je svým způsobem hodně těžké. Máte totiž dvě možnosti. Buď odbudete recenzi několika větami o tom, že hrají pořád stejně a nebo se do desky ponoříte, necháte se jí pohltit a působit na vás. Ano, tohle je hudba pro starý fotry od starých veteránů. A je to tak jenom dobře. Jsem ve svém živlu! Floridští mi znovu opravdu brousí morek z kostí. Studeně, syrově, tradičně.
Málokdo umí napsat jednoduchý riff, který vás smete. OBITUARY to zvládají pořád na výbornou. Stejnojmenné letošní album je plné přesně těch melodií, které máme u téhle smečky tolik rádi. A John Tardy? Pořád má ten svůj hlas rezavé přeskakující pily. Je to sice opět recyklace starých slavných alb, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne! Naopak, já si tu smrtonosnou sílu užívám. Je sice stále stejná, ale jak známo, když je miluješ, není co řešit. Odsýpá to, valí se, jako lavina starých kamenů. OBITUARY odvedli skvělou práci, která samozřejmě nakonec nejvíc vynikne stejně naživo. "Obituary" je albem, které si nijak nezadá s kvalitou předchozího počinu "Inked in Blood". Už teď vím, že mě nepustí zase dlouhou dobu. Je to kult, na který je spolehnutí! Studená, rezavá nahrávka, která vybrousí vaše kosti!
sumarizace:
Psát postřehy na novinky podobných slavných skupin je svým způsobem hodně těžké. Máte totiž dvě možnosti. Buď odbudete recenzi několika větami o tom, že hrají pořád stejně a nebo se do desky ponoříte, necháte se jí pohltit a působit na vás. Ano, tohle ke hudba pro starý fotry od starých veteránů. A je to tak jenom dobře. Jsem ve svém živlu! Floridští mi znovu opravdu brousí morek z kostí. Studeně, syrově, tradičně.
Málokdo umí napsat jednoduchý riff, který vás smete. OBITUARY to zvládají pořád na výbornou. Stejnojmenné letošní album je plné přesně těch melodií, které máme u téhle smečky tolik rádi. A John Tardy? Pořád má ten svůj hlas rezavé přeskakující pily. Je to sice opět recyklace starých slavných alb, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne! Naopak, já si tu smrtonosnou sílu užívám. Je sice stále stejná, ale jak známo, když je miluješ, není co řešit. Odsýpá to, valí se, jako lavina starých kamenů. OBITUARY odvedli skvělou práci, která samozřejmě nakonec nejvíc vynikne stejně naživo. "Obituary" je albem, které si nijak nezadá s kvalitou předchozího počinu "Inked in Blood". Už teď vím, že mě nepustí zase dlouhou dobu. Je to kult, na který je spolehnutí! Studená, rezavá nahrávka, která vybrousí vaše kosti!
Asphyx says:
It is quite difficult to write a review on new albums from famous groups. There are 2 options: you ether write a few sentences about how they play the same or you go deep into the album and let the album to absorb and affect you. Yes, this is the music for old men from old veterans. And that is great. This is for me! Floridian sharpens the marrow of my bones again. Cold, raw and traditional.
There is not a lot of people who are able to compose a simple riff which will sweep you. OBITUARY manage to do this very well. This year´s album (which has the same name) is full of those melodies which we love with this band. And John Tardy? He still has the voice of his which sounds like a rusty saw. Although it is a recycling of old albums, who cares? I don´t! I really enjoy this deadly force. I know, it is still the same but as you know when you love something, you just love it. It is quick, rolls like an avalanche of old stones. OBITUARY did a great job which sounds the best when they play live. “Obituary” is an album which cannot fight with the quality of the previous alum “Inked in Blood”. Even now I know that this album is something which I will be listening for a very long time. It is a cult which you can rely on! Cold, rusty record which will sharpen your bones!
tracklist:
1. Brave 2. Sentence Day 3. A Lesson in Vengeance 4. End It Now 5. Kneel Before Me 6. It Lives 7. Betrayed 8. Turned to Stone 9. Straight to Hell 10. Ten Thousand Ways to Die 11. No Hope (bonus)
OBITUARY are:
John Tardy – Vocals Trevor Peres – Guitar Kenny Andrews – Guitar Terry Butler – Bass Donald Tardy – Drums
CD 2017, Dark Descent Records Kolem se toulají lidé bez hlav. Právě někdo nakreslil pentagram vlastní krví na zem. Hoří, všichni zase hoří, pokřikuje nějaká žena, nedávno vyvrhnutá a znovu zašitá. Celá scenérie působí jako obraz od šíleného umělce. Modlím se a marně hledám kříž, který by byl ve správné poloze. Někdo mi vypíchne oči a prožene rozžhavený hrot ušima. Teď už vím, jak vypadá peklo. Poslouchám novou desku "II: Morphosis" finských black/deathařů LANTERN. Svět se každý den zmítá v horoucích křečích a album všechnu tu tepající zlobu krásně doplňuje. Je temné, ne zase tolik extrémní, spíše postupně rozkládající, jdoucí pomalu k samé černé podstatě věci. Při poslechu vám budou pomalu hnít vnitřnosti v těle, bude se měnit rovnováha sil a vaše oči získají krvavě lesklý nádech. Přirovnávat k jiným kapelám snad ani nemá cenu, ale kousky DEMIGOD, BEYOND, BOLZER, ADRAMELECH, VORUM, zde slyším. Berte to ale spíše jako vodítko, rozhodně se nejedná o nijaké kopírování.
Hodně se mi líbí až doomová nálada alba, jakýsi smutný odér, nasbíraný snad v záhrobí. Novinka opravdu působí jako pokleknutí na svrchní prsť hrobní zeminy. Udělejte na rozloučenou křížek a nezapomeňte zapálit svíci. Nic sice vaše předky neochrání před temnými silami, ale alespoň budete mít dobrý pocit. Black death metal zde jde až k samé podstatě pekla, ďábelských rituálů a smrti. Trošku mi vadí hlas a občas postrádám takový ten těžko popsatelný tlak, ale jako celek je deska velmi chutnou, atmosférickou krmí. Cítím velké zoufalství, beznaděj. Těch emocí je spousta, míhají se mi hlavou a nutí mě se k "II: Morphosis" stále vracet. LANTERN nahráli velmi slušné podzemní album, které musí dělat dobře snad každému příznivci temnoty.
sumarizace:
LANTERN se povedlo zhudebnit temnotu. Death black metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte "II: Morphosis"za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Black death metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!
Asphyx says:
LANTERN composed darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the "II: Morphosis"during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. Death black metal which is dark like the other side of the moon! Amazing!
LANTERN is: Cruciatus – lead guitar Necrophilos – vocals J. Noisehunter – bass St. Belial – rhythm guitar J. Poussu – drums
CD 2017, Metal Age Productions Celý život nám lhali. Museli jsme uctívat a modlit
se k Bohu, který neexistuje. Už to ale dál nešlo. Museli jsme se vzepřít všem zavedeným dogmatům. Roztrhli jsme pouta a dali volný průběh svým démonům. Začali jsme poslouchat nové album slovenských PERVERSITY s názvem "Idolatry".
Novinka je hodně bezbožným dílem. Při jeho poslechu potkáte všechny nesvaté a zhoustne vám krev v žilách. Mám pocit, že se zrodilo další monstrum. Zběsilé, bezcitné. Vzešlo z té nejpoctivější a nejošklivější temnoty. Onen svět je zapálen a modly jsou sežehnuty černými plameny pekelného death metalového ohně. Smrt se zase jednou směje!
Kniha smrti je otevírána na stránkách, které do ní kdysi v devadesátých letech vepsali skupiny IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL. MONSTROSITY, DRAWN AND QUARTERED. PERVERSITY vzali tyto dávné postupy, přetvořili je k obrazu svému (nesvatému), opatřili nelidským řevem, originálními riffy a temně mocnou produkcí. "Idolatry" mě spaluje, drásá, trhá mi vnitřnosti z těla. Kolem mě stojí v kruhu Lucifer, Levianthan, Satan, Belphegor, Mammon, Belzebub i Asmodeus. Musím odříkávat spolu s kapelou všechny obrácené modlitby. Troufám si tvrdit, že v mnohém PERVERSITY své vzory překonali. Album časem neskutečně zraje, postupně se mění a pořád v něm objevuji nová a nová zlá zákoutí. Kapela je v neskutečné skladatelské formě! Pravý, reálný death metal plný tmy, který je řemeslně zpracován k dokonalosti! Absolutní kult, kterému se klaním až k zemi!
Asphyx says:
The new album is a very wicked work. When you listen to this album you will meet all unholy and the blood in your veins will go thick. I believe that a new monster has been born. It is wild and heartless. It came from the most faithful and ugliest darkness. The other side of the world is burned and the idols are burned with the blackest flames of the hell´s death metal fire. The Death is laughing again!
The book of death is being opened on the pages which were written in 90s by bands IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, DRAWN AND QUARTERED. PERVERSITY took the ancient practices transformed them into their own image (the unholy image), put there an unhuman roar, original riffs and darkly powerful production. “Idolatry” is burning me, grating, tearing my insides out of my body. There is Lucifer, Leviathan, Satan, Belphegor, Mammon, Beelzebub and Asmodeus standing around me in a circle. I am forced to say prayers which are written in the other way. I dare to say that PERVERSITY even overcome some of their idols. The album is growing incredibly over time, gradually changing and I still discover new evil corners. This band is in a unbelievable compositional form! True, real death metal full of darkness which is crafted into perfection! An absolute cult to which I bow down to the ground!
Tracklist 01 Blackmoon offerings 02 Inter-Sectioned 03 Bloodletting Covenance 04 Discreated But Reborn 05 Altar Of The Swine 06 Necrobeast 07 Sadistic Rites 08 Ibex Cult Orgy 09 Aphotic 10 Womb Of Abhorrence
Line up: Juraj Handzuš - vocals Jozef Košč - guitar, backing vocals Martin Calko - guitar Peter Očipa - bass Peter Jakubik - drums
Ave
BEHEADED! Právě poslouchám vaši novinku „Beast Incarnate“ a říkám si, že takhle
nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám
povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už
nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak
fungují?
FRANK: Ahoj Jakube! Díky za
to, že s námi děláš rozhovor. Rád slyším, že si užíváš „Beast Incarnate“. Myšlenka,
kdy „Beast Incarnate“ hraje jako soundtrack v pozadí při konci světa,
skvěle sedí s tématem alba. To se totiž dotýká tématu dobra versus zla na
tomhle světě, což je podle náboženství přesně to, co se stane při apokalypse.
Album bylo zatím přijato
velice pozitivně a velká většina recenzí a zpětných reakcí je pozitivní. Co nás
ale těší asi úplně nejvíc je to, že jak fanoušci, tak i kritici zřejmě
pochopili, co se snažíme dělat s naší muzikou již od roku 2017, tedy 26
let od vzniku kapely. Někdo by možná mohl „Beast Incarnate“ vidět jako změnu,
ale ve skutečnosti je to spíš další krok k tomu, aby BEHEADED našli a
definovali svoji vlastní interpretaci a zvuk death metalu.
Už jsme některé písně hráli
živě a to ještě před vydáním alba. Chtěli jsme otestovat, jak budou fungovat a
i naživo jsme dostali pozitivní reakce.
Jak
vlastně vznikají nové skladby pro BEHEADED? Jste tradiční kapelou, která se
zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený
internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.
FRANK: Bývali jsme
v tomhle tradiční kapelou až k nahrání alba „Never to Dawn“.
S novým albem jsme ale museli naše metody drasticky změnit a to jak psaní,
tak skládání a celkové fungování a to proto, že máme v kapele Davida
Billia (bubeník) a Simone Brigo (kytarista). Tím pádem je kapela BEHEADED
rozprostřená po více zemích. Já jsem se vlastně teď přestěhovat do Anglie asi
před dvěma lety, takže teď je kapela dokonce ve třech zemích.
Písně pro album „Beast
Incarnate“ jsme psali především u mě v domě na Maltě. Omar za mnou chodil
a společně jsme nahrávali riffy a dávali je do písňových struktur. Tak jsme
vlastně napsali celé album, dokončili texty a vokály atd. Pak už jsme jen
lítali tam a zpátky do Itálie, kde jsme zkoušeli, jamovali, probírali různé
nápady a nakonec jsme také nahráli bubny, basy a sóla. Na příštím album budeme
asi pracovat zrovna tak, ale rozhodně efektivněji.
Samostatnou
kapitolou jsou u BEHEADED texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro
ně bral inspiraci? Na „Beast Incarnate“ perfektně sedí k muzice. Co bylo
dřív, muzika nebo texty?
FRANK: Já píšu texty od
doby, co jsem přišel ke kapele. Psal jsem je na „Never to Dawn“ a „Beast
Incarnate“. Kdykoli píšu texty, které budou na jednom albu, pokaždé dbám na to,
aby je spojoval stejný koncept.
Z hlediska psaní je
dobré mít určitý směr a to pak spojí písně dohromady. Od „Ominous Bloodline“ k
„Never to Dawn“ bylo mým cílem zaměřit se na post apokalyptická témata a použít
je jako základní koncept, který obě alba spojuje. Také jsem se zaměřil na
náboženská témata. Myšlenka vody pro mě byla přirozenou a je mi také hodně
blízká, protože Malta, ten maličkatý ostrov, který obklopuje Středozemní moře,
má velice bohatou historii a je to můj domov.
No a teď co u nás vzniká
jako první, zda texty nebo hudba. To nemůžu říct, protože to prostě roste a
vzniká společně.
Při přechodu z „Never to
Dawn“ k „Beast Incarnate“ jsem alba spojoval myšlenkou „vody“. Je to element,
který je jako loďka. Tohle jsme použili i na „Cursed Mediterranean“ a „The
Black Death“, kde mluvíme o moru, který se dostal do Evropy a skoro vyhladil
celou její populaci.
Ano, to je přesné a rozhodně
máš body za to, že sis toho všiml. To je totiž hodně jemná záležitost a všimne
si toho jen člověk, který jde opravdu hluboko do obou desek – „Never to Dawn“ a
„Beast Incarnate“. To je prostě přesně to, co tyhle dva songy jsou. Slouží
k tomu, aby téma vody, která je použita v „Never to Dawn“, jako spojení do
více náboženské tématiky na „Beast Incarnate“. Malta totiž v historii
křesťanů a muslimů sehrála obrovskou roli. Je to totiž ostrov ležící ve
Středozemním moři a vše tak podpořila svojí lokací. Intro pro „The Black Death“
po kterém následuje „Cursed Mediterranean“ opravdu slouží jako „loď“.
„Beast Incarnate“ je tedy tematicky
postaveno na konceptu inkarnace zla do našeho světa tak, jak je interpretováno
v „Trinity of Evil“ v náboženských písmech, jako je The Dragon, The
Seprent a The Beast. Proti těmto stojí Holy Trinity of Father, Son, Holy
Spirit. To je základní koncept, který spojuje všechny písně a je tam docela
silný odkaz na to, jak je zlo interpretováno na zemi a také jeho interpretace
skrze pohledy rozdílných náboženství. Píseň „Crossing the house of knives“ je
například inspirována Mayskou interpretací posmrtného života. Oproti tomu
„Punishment of the grave“ se zase dotýká odkazů na Korán.
Musím
se přiznat, že cover pro „Beast Incarnate“ je vynikající – sedne perfektně k
hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste
zvolili zrovna Gabriela Aůegria Sabogala? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro
inspiraci?
FRANK: Předlohu vytvořil
Jose Gabriel Alegria Sabogal a bylo to poprvé, co jsme s ním pracovali.
Pro album „Beast Incarnate“ jsme chtěli něco, co bude ručně malované, protože
jsme měli pocit, že by to nejvíce sedělo s celkovým konceptem a tématem
alba. Když jsme viděli práci Joseho tak jsme se okamžitě shodli na tom, že jeho
styl je přesně to, co hledáme. Jose je velice talentovaný umělec a naše
spolupráce byla skvělá. Poslali jsme mu několik textů a nějaký ten popis toho,
co jsme měli v úmyslu. Domnívám se, že právě to je základem pro dobrý obal
alba. Umělec by měl vždy dostat nějaké instrukce a materiály, aby on sám mohl
texty a písně interpretovat na papír. Obal k „Beast Incarnate“ je právě Joseho
interpretace textu z úvodní písně a vlastně i celého alba. Nám jeho výtvor
perfektně sedl k tomu, co jsme si představovali.
Skvělý
je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu
jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
OMAR: Album jsme nahrávali
v bubeníkově (Davide Billia) studiu v Itálii. Jmenuje se Mk II
Recording Studio. Vokály nahrával Frank ve svém domě v Leedsu
v Anglii. Simone se postaral o svá sóla zase u sebe doma v Itálii, no
a já nahrával všechny moje části v malém lokálním studiu. Mastering a mix
jsme tvořili v Enhanced Audio Production ve Švédsku a hlavním aktérem zde
byl Ronnie Björnström. Nám se obecně líbí zvuk, který Ronnie umí, a věděli
jsme, čeho je schopen. Zkusil několik možností a nápadů pro kytary, aby dosáhl
toho nejlepšího zvuku. Skvěle se s ním pracovalo a jsme s výsledkem
velice spokojeni, protože zvuk alba rozhodně našim písním lichotí.
Nové
album vyšlo u amerických Unique Leader Records. Proč jste si vybrali právě
tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?
OMAR: Ano, máš pravdu.
„Beast Incarnate“ je už třetím albem vydaným u Unique Leader records. Mají
vybudovanou reputaci na tom, že vydávají kvalitní death metal a pomáhají
kapelám se prosadit. Pracujeme s nimi už od alba „Ominous Bloodine“, které
jsme vydali v roce 2004/5. „Beast Incarnate“ je posledním albem, na kterém
spolupracujeme společně, a teď už nás zase čeká nová cesta. Unique Leader se
umí přizpůsobit novotám a dokážou dát hudbu k dispozici se vším všudy –
digitálně, fyzicky, posíláním kapel na turné apod. Jsme jim vděční za tu práci,
co jsme spolu vytvořili.
Viděl
jsem vás za poslední roky dvakrát v Praze a musím říct, že pokaždé
bylo váš koncert vynikající – doslova peklo!
Jaký máte vztah k živému vystupování? Na brutal death metal zrovna
davy nechodí. Máte raději malé kluby nebo velké festivaly?
FRANK: Ačkoli je nahrávání a
vydávání alba skvělá zkušenost, pořád se to ale nevyrovná tomu „okamžiku“, kdy
člověk hraje naživo před lidmi. To prostě zažíváš v ten okamžik, ale
nemůžeš to nějak zachytit, změnit, nebo zopakovat. To je ten okamžik, kdy hudba
ožívá a vytváří se spojení mezi umělcem a publikem.
Nemohu říct, že bych měl
raději kluby nebo festivaly a myslím, že zbytek kapely to má stejně. Festival
většinou znamená větší podium a víc diváků. Navíc tam člověk sdílí podium
s mnoha dalšími skvělými kapelami a velikými jmény. Ale kvantita
samozřejmě nepředčí kvalitu, stejně jako dělat něco ve větším zase neznamená
dělat to lépe. Občas mám pocit, že osobnější koncert v malinkém klubu má
pro mě větší váhu, než veliký festival. Ale každý koncert je jiný, je to jiná
kapitola a my se snažíme dát fanouškům vždycky to nejlepší.
Historie
kapely se datuje až do roku 1991. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo
byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to bylo hrát v devadesátých
letech death metal na Maltě?
OMAR: BEHEADED se objevili
kolem roku 1991. Já se k nim připojil v roce 1995, takže jsem nebyl
součástí té původní sestavy. Přesto jsem na jejich koncerty chodil a sledoval
jsem jejich tvorbu. Když se objevil na konci 80. let a začátku 90. let death
metal, byl až na samém konci hudební stupnice. Takže jako pro puberťáka pro mě
bylo přirozené objevovat kapely, které spadaly do této extrémní hudby. A navíc
jsem už trochu tíhnul k různým druhům metalu. Vrčící hlas, tíha muziky,
intenzivní bubny, to bylo něco naprosto neslýchaného a samozřejmě to
přitahovalo dost pozornosti. Taky se na začátku 90. let vydávala ta nejlepší
alba a kapely nasadily laťku hodně vysoko. To přitáhlo hodně fanoušků
k death metalu. Hrát tenhle styl v 90. letech v zemi, která byla
silně katolická, a uzavřená z nás udělalo vlastně taková monstra. Uvedu
asi jen jeden příklad, abyste pochopili, v jakém prostředí jsme hráli.
Když jsme vydali naše debutové album „Perpetual Mockrey“ a dostali jsme naše
první kopie, já a Davi Bugeja (zakládající kytarista) jsme museli jít
k soudu ohledně cenzury, kde sedělo několik starých katolíků a kněz. V podstatě
popsali naše album jako hrubě ateistické, apod. Dalo by se říct, že nám
naznačili, že album prostě nejelo v souladu s Maltskou katolickou
kulturou. Nakonec nám povolili vzít si naše alba. Takhle tenkrát vypadala
situace, ve které se nacházeli aktivní kapely hrající death metal v 90.
letech na Maltě.
No, a pokud jde o vzory, tak
žádné konkrétní nemám. Mám rád lidi, kteří jsou motivovaní a jdou si za svými
cíli. Ale zároveň to nemusí být vázáno na hudební scénu.
Na
vaší kapele je hrozně vidět, jak se každé album postupně zlepšujete, vyvíjíte,
jste stále lepší. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho
to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se SLAYER.
OMAR: Nějaký konkrétní cíl
asi nemáme. Chceme prostě psát hudbu, jak nejlépe dovedeme. Hudba je odrazem
toho, jací bychom byli v určitém čase. Od začátku vzniku kapely se snažíme
psát to nejlepší a nechceme se nikdy spokojit hned s prvními nápady. Během
těch let jsme si už uvědomili, co by se mělo dostat na album a co zase ne.
Budeme hrát dál, dokud nás to bude bavit a uspokojovat. Je přirozené hledat
nové výzvy, abychom se pořád motivovali. Zatím je to skvělá cesta a rozhodně se
neblíží ke konci.
Franku,
na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky
rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky.
Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?
FRANK: Osobně považuji
vokály za prvořadé. Musejí být srozumitelné (alespoň do určité míry) a myslím,
že to platí i pro extrémní hudbu jako je death metal. Rozhodně nesouhlasím
s tím, že čím nesrozumitelnější vokály, tím extrémnější muzika. Ono totiž
není jednoduché zpívat extrémní vokály a do toho se snažit pořádně frázovat.
Spousta vokalistů se tak vykrucuje a soustředí se spíš na tu intenzitu a to je
na úkor srozumitelnosti. Já se při zpěvu soustředím na emoce a pocity. A každý
člověk, který píše texty, přece chce, aby lidé těm textům rozuměli.
Už jsem si vytvořil takovou
rutinu, která mi zahřívá hlasivky. Trénuji většinou, když jsem sám, ale pro mě
je zpěv pokaždé velice intenzivní a silný zážitek. Kromě toho fyzična je tu
ještě psychická stránka, kdy zamykám své emoce do toho správného stavu mysli a
jako zpěvák se pak snažím být až na vrcholu mého vystoupení.
Když
se řekne brutal death metalová kapela z Malty, přiznám se, že mě napadnete
jenom vy. Hrají u vás i nějaké další dobré kapely? Myslím tím teď nejen smrtící
kov, ale třeba i thrash, black.
OMAR: Doom metal tady docela
kvete. Naši veteráni FORSAKEN hrají kvalitní doom už desetiletí. Další kapelou,
která hraje oduševnělý doom death je VICTIMS OF CREATION. Další je WEEPING
SILENCE a ti opravdu dřou a pravidelně vystupují v Evropě. Další death
metalové kapely jsou REPUGNANCE, nováčci BOUND TO PREVAIL. Na poli black metalu
musím zmínit MARYRIUM a THY LEGION.
Jaké
to vlastně je, hrát death metal na Maltě? Chodí u vás lidi na koncerty?
Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde
lidí?
OMAR: Od té doby, co je
kapela rozložena do tří zemí (Malta, Itálie, Anglie), tak jsme na místní půdě
hráli docela málo. Každý z kapely má svojí práci, akademické závazky,
rodiny, apod. Takže si musíme vybírat dovolené a děláme turné po Evropě, nebo
na festivalech, kde pro nás má smysl rozšiřovat povědomí o naší kapele.
Umělecky to pomáhá i kapele, která tam vzrůstá. Většina lidí na koncertech naši
hudbu už zná a podporuje nás právě kupováním merche – těm jsme samozřejmě velmi
vděční.
Jsou
nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
FRANK: Miluji poslední
WARFATHER, kde se spojili se Stevem Tuckerem a ten je pro mě dobrým znamením
pro nové MORBID ANGEL. Budeme s nimi hrát na festivalech v červenci.
OMAR: Mě se líbila poslední
MGLA „Exercises in Futility“ a to tedy opravdu hodně.
Znáš,
posloucháš nějaké kapely z České republiky?
OMAR: Máme u Vás spřátelené
kapely, které známe už několik let. FLESHLESS je jednou z nich – naše
přátelství s Vladimírem je opravdu hodně stará záležitost. Další kapelou,
kterou známe pekelně dlouho je GODLESS TRUTH.
Co
chystají BEHEADED
v nejbližších měsících?
FRANK: Budeme se chystat na
3 týdenní šnůru v červenci, která bude zahrnovat i několik velkých
festivalů In Flammen, Circo Colony Fest, Gothoom Open Air, Stonehenge a další,
které jsme už oznámili. Na to se tedy budeme v nejbližší době soustředit.
Děkuji
moc za rozhovor a přeji BEHEADED spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané
sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death
metalovou apokalypsu!
Děkujeme za tvůj čas a
podporu, Jakube. Je vždycky skvělé vidět lidi, jako jsi ty, kteří věnují svůj
čas podpoře a práci kolem extrémní muziky. Brzy se uvidíme v ČR!
Ave BEHEADED! I am currently listening your new album “Beast Incarnate” and I can´t help but think that this is the kind of music which will be played during the end of the world. I think it is a great masterpiece. How do you feel about your new album? Have you received any feedbacks? From fans for example? Have you played new songs live already? Do they work?
FRANK - Hey Jakub. Thanks for having us for this interview. I am glad to hear that you have been enjoying “Beast Incarnate”. The idea of the album playing in the background (as a soundtrack) when the end of the world happens is a fitting premise with the subject of the album. It touches a topic of presence of evil vs good in the world which is after all what (according to religious scriptures) goes down in the apocalypse.
The album has been received very well, by far and large the feedback has been positive and what pleases us the most is that both reviewers and fans seem to have understood what we are trying to do with our music in 2017 (26 years into the band's career). On the surface, one might look at “Beast Incarnate” as a change in direction but truly it is another step into BEHEADED finding and defining our own sound/interpretation of death metal.
We have played a few of the tracks live before the album was released. If nothing, at least we tested the waters and also in a live setting the reactions have been positive.
How do BEHEADED compose? Are you a traditional band who go to the rehearsal room and compose or you prefer going online and send your ideas via email? I am really interested in your composing process.
FRANK - We used to be until “Never to dawn”. But with this album we had to make a drastic change in the way we were writing, composing and operating. It was because the inclusion of Davide Billia on drums and SImone Brigo on guitars. At that point BEHEADED was not based in one country anymore. Furthermore, I moved to the UK about 2 years ago so now we are based in 3 different countries.
With “Beast Incarnate” most of the writing took place in my house when I lived in Malta. Omar used to come over and we recorded riffs making them into song structures. We pretty much wrote the album this way finishing off lyrics, vocals etc. From there we went back and forth flying to Italy to rehearse, jam, discuss ideas and finally lay out drums, bass, solos. As for the process for an upcoming album I would think that having a 'working structure' set in place we will operate in a similar way but more efficiently.
Lyrics are a separated topic of BEHEADED. Who is the author of your lyrics? And what are your lyrics about? Where do you find inspiration for your songs? The lyrics on “Beast Incarnate” just fit so perfectly to the music. What was first – music or lyrics?
FRANK - I've handled lyrics since I joined BEHEADED both on “Never To Dawn” and “Beast Incarnate”. Whenever I write songs, which are going to be on an album, I always make sure there is an overall concept which connects them.
From a writing perspective, it serves as guidance in giving the song writing a certain direction, ultimately gluing the songs together better with more consistency. Coming off “Ominous Bloodline” and going into the writing of “Never To Dawn”, my intention was to use the post-apocalyptic theme and use it as a segway into keeping that basic concept. But also touching on some religious themes. Being from the tiny island of Malta surrounded by the Mediterranean Sea, which is home to such rich history the use of the idea of water felt very natural and something that hit close to home.
And what comes first? Lyrics or music? I cannot give you an exact answer as I feel they grow and evolve together.
Transitioning from “Never to Dawn” onto “Beast Incarnate” my idea was to do the same thing and using the ‘water’ element as vessel. So the songs Cursed Mediterranean and The Black Death speak about the plague which travelled into Europe and almost wiped out its entire population through the sea.
Yes that is very accurate and props to you for noticing that because it is a subtlety that one can probably figure out, only if they dig deep into both “Never to Dawn” and “Beast Incarnate”. Truly that is what those 2 songs are. They serve the purpose of the water theme used in “Never to Dawn” to segway into the more religious heavy themed “Beast Incarnate” which if looking at the history of the Mediterranean Sea and Malta the country has played a pivotal role in the history of both Christian and Muslim religions, because of the geographical location. The sampled intro on The Black Death followed by Cursed Mediterranean serve quite literally as a 'vessel'.
Having said that, “Beast Incarnate” is thematically based on the concept of incarnation of evil in our world predominantly as interpreted the Trinity of Evil in religious scriptures as The Dragon, The Serpent and The Beast as opposes to the Holy Trinity of Father, Son, Holy Spirit. This is the basic concept that ties down all the songs in which there are also strong reference to how evil is interpreted on earth and in the afterlife from the perspective of different religions. The song ‘Crossing the house of knives’ for instance is inspired by the Mayans interpretation of afterlife while ‘Punishment of the grave’ touches on some reference from the Koran.
Also your cover is amazing and it fits with the music! I am frightened with the cover. How and why did you choose Gabriel Aůegri Sabogal? Did you hear any of your songs to create the cover?
FRANK - The artwork was done by Jose Gabriel Alegria Sabogal and this if the first time we have worked with him. For Beast Incarnate we wanted an artwork which was hand painted as we felt this would fit better with the overall concept and theme of the album. When we came across some of Jose’s works we instantly agreed that his style was exactly what we were looking for. Jose is a very talented artist and great to work with. We sent him lyrics from the songs and gave him a basic description of what we had in mind. I believe this is the crucial point for the creation of a good album art. How the artist comes back with his interpretation of what the final artwork would look like based on the materials you give him. The artwork of “Beast Incarnate” is Jose’s interpretation of the lyrics of the title track and ultimately of the album which fits perfectly with what we had in mind.
The sound of the album is great. It is dark, cold and sharp at the same time. Which studio did you chose for recording? Did you have any opinions about the final sound and mastering, were you able to change anything?
OMAR – We recorded the album at our drummer’s (Davide Billia) studio in Italy. It is called Mk II Recording Studio. The vocals were recorded by Frank himself in his home in Leeds UK, Simone took care of his solos in his home in Italy and I recorded all my lead parts at a small studio here locally. Then we mixed and mastered it at Enhanced Audio Productions in Sweden through hands of Ronnie Björnström. We knew the sounds that Ronnie can produce and generally like his benchmark sound. He tried a number of different solutions for guitars and went to and fro with a number of ideas to give these songs the best sound that fits them best. He’s a great guy to work with and ultimately we were very happy with the way the album turned out and in our opinion the sound is doing justice to the songs.
The new album was published by American Unique Leader Records. Why this label? Were you satisfied with their work?
OMAR – Yes you are right, “Beast Incarnate” is the third album we released on Unique Leader records. They have built a reputation for releasing quality death metal and they have helped spread the name of the band as well. We have been working with them since Ominous Bloodline released in 2004/5. “Beast Incarnate” is the last album we owe them and now we have a fresh road in front of us. Unique Leader has learned to update itself and make music available on all the means possible, be it digital, physical, putting its bands on the road etc. I am thankful to them for the work we did together.
I have seen you play in Prague over the past few years and I have to say that it was great – every time – just a certain Hell! How do you feel about live performances? There is not a lot of people on death metal concerts. Do you prefer small clubs or big festivals?
FRANK - Recording and releasing an album is truly a great experience but to me nothing compares to performing live. It is truly 'a moment in time' kind of thing that takes place. You experience it at that very moment but you cannot capture it, change it, alter it or repeat it precisely in every single motion and moment. It is when music comes to live in a connection between performer and audience.
I cannot say I have a preference between small clubs or big festivals and I believe the rest of the band thinks very much the same. Festivals usually mean bigger stages, bigger audiences and sharing the stage with many other great bands and big names. But quantity doesn't necessarily equate to quality likewise doing things on a bigger scale doesn't necessarily mean they are better. On many occasions I felt that an intimate gig in a small venue can be a greater experience than a big festival. But every show is a different story, a different chapter and we do our best to deliver the goods in every setting.
You have been playing since 1991. How was the beginning of your band? How did you create the band and what was the first impulse to build something death metal? Did you have any idols? How was it to play death metal in Malta in 90s?
OMAR – BEHEADED came about in 1991. I joined them in 1995, so I was not part of the original line up. Nevertheless, I used to follow the band and go see them play when they had some gig back then. When Death Metal came about in the late 80’s, early 90’s it was the extreme end of the music scale. So as teenagers who were already into other sorts of metal, it felt natural to look for and discover this extreme form of art. The growling voice, the heaviness of the music, intense drumming were something totally unheard back then and of course this sparked a lot of interest. One also has to say that a lot of quality albums were released in the early 90’s which set the bar really, really high. This was another aspect that drew a lot of listeners to Death Metal. Playing Death Metal in the 90’s here, a country which back then was very close minded and catholic, we were seen as some kind of monster. I will just mention this example to give you an idea of the environment we had to confront ourselves with. When we released our debut album “Perpetual Mockery” and we got our first copies, myself and David Bugeja (founding guitar player) had to go to a censorship board, made up of a priest and several Old Catholic people. Basically they were describing the album content as grossly atheistic etc. and basically passing the message that the music did not blend with the Maltese catholic culture. In the end we were allowed to take our CDs, but that episode basically sums up what being an active death metal band was like in the 90s here.
As for idols I have never had any particular ones. I just like people who are motivated and driven to reach their goals, not necessarily bound to the music scene either.
Your band is a great example of how people can develop. You can tell that you are getting better and better with each new album. Do you have any target which you want to hit? Someone wants a famous label, the other one might want to play with SLAYER.
OMAR – We don’t really have one specific target in mind. We just want to write music the best way we can. Music is a reflection of what we would be like at a particular point in time. It has always been in the band’s mentality to give our very best during the writing process and try not to settle with the first ideas that come to us. Along the years I sort developed a sense of what should make it on the record and what shouldn’t. As long as we’re still enjoying the music and we’re getting satisfaction from it we’ll keep on going. It is only natural to look for new challenges and new ventures to keep ourselves motivated. It has been a great journey so far and it’s far from over.
Frank, unlikely from the other death metal singers I can actually understand what you are singing. Singing death metal music must be very difficult for your vocal folds. Do you take a special care for your vocal folds? Like prepare singing before a concert?
FRANK – Personally, I always considered paramount the importance of vocals being intelligible (at least to some degree) even in extreme genres like death metal. I do not agree with the line of thinking that if it the vocals can be understood they are less extreme. I feel that it is a misconception that stems from the fact that keeping a high level of intensity when doing extreme vocals and properly phrasing out the words is actually not an easy thing to do. So I feel that many vocalists take the 'easy way out' of focusing on the intensity and giving less importance to the intelligibility of phrasing. I focus on feel and emotion when singing, and if as a singer you truly believe and are passionate about what the lyrics you write I believe you would want people to understand what you're screaming your heart out about.
I have developed some basic routine exercises which I use to warm up my vocal chords and practice when I'm alone. However, for me personally singing is a very intense and strong experience every time. Aside from the biophysical aspect it is more about locking my emotions into the right mind-set, I feel like I'm going for war and take on the world...BEHEADED´s music is very intense and to keep on top of it as a singer I have to be on top of my game.
When someone says – brutal death metal from Malta, you are the only band which comes to my mind. Do you have any other bands? Maybe not only death metal, but also trash or black bands.
OMAR - The doom metal scene is quite healthy here. Our veteran brothers FORSAKEN have been forging out quality doom metal for decades. VICTIMS OF CREATION is another awesome band who play a soulful blend of doom death done right – WEEPING SILENCE is another band which works hard and gigs very regularly on European soil. Other death metal bands are REPUGNANCE, newcomers BOUND TO PREVAIL. On the black metal spectrum I have to mention MARTYRIUM and THY LEGION.
How is it to play death metal in Malta? Do you have a lot of fans on concerts? Do fans support bands? Do they buy CDs, merchandise, etc.? When you organize an event how many people will come?
OMAR – Ever since the band has been spread on three different countries (Malta, Italy and the UK) we have played less on local soil. Everyone in the band has his own work, academic commitments, family life etc. This means that we have to prioritize with our work vacation days and so we opt to tour on mainland Europe, or elsewhere and hit festival stages that make sense for the band to spread the name out there. It helps the band grow on the artistic side as well. Hard to put figures on audience attending a gig, but usually people who come to watch us play would know our music already and they support us by buying merch as well – to whom we are very thankful.
Do you have any albums which have caught your attention recently?
FRANK - I love the latest Warfather album featuring Steve Tucker which bodes well with me being excited for the new Morbid Angel including sharing the stage with them at some festivals in July.
OMAR – I liked the last MGLA, ‘exercises in futility’ quite a lot I must say.
Do you know and listen any Czech bands?
OMAR – We have been friends with bands over there for a number of years; FLESHLESS is one of them – our friendship with Vladimir goes a long way back. GODLESS Truth is another band we have known for a long time.
What are BEHEADED´s plans for the next few months?
FRANK - We will be preparing for a 3 week tour in July which will include a number of great festivals In Flammen, Circo Colony Fest, Gothoom Open Air, Stonehenge and more which we have already announced so that is what we will be mainly focused on in the coming months
Thank you so much for the interview and I wish BEHEADED a lot of sold CDs and only sold out halls. Be happy in your personal life. I am looking forward for your next death metal apocalypse!
Thank you so much for your time and support Jakub it is always great to see people like yourself dedicated and putting their time, support and work in the extreme music scene. We will see you soon again in CZ!
