Recenze/review - BURIAL INVOCATION - Abiogenesis (2018)

BURIAL INVOCATION - Abiogenesis

CD 2018, Dark Descent Records

Vyprávěl si všem o své nekonečné bolesti. Nikdo tě neposlouchal. Oni dlouhé hodiny v křečích nikdy nezažili a tak nechápou. Zkroutil ses, schoulil do sebe a představoval si, že máš v břiše malého ještěra, který se rozhodl ukusovat ze tvých vnitřností. Kdy už to konečně skončí? Proč mi doktoři neustále lžou do očí? Lepkavý hnis, vytékající z tělních otvorů je toho důkazem. Rozkládám se zaživa. Copak to nikdo nevidíte?

S novou deskou tureckých potemníků BURIAL INVOCATION to mám hodně podobné. Také mi připomínají nějakou hodně ošklivou chorobu, která dlouhá léta spala v mém těle, aby se letos probudila a dala o sobě hodně ostře vědět. Jedná se přesně o druh death metalu, který si mě ihned podmanil svojí temnou a ponurou atmosférou. Songy mě opravdu bolí a drásají, rozkládají a ničí moje tělo i duši.

"Abiogenesis" je deskou, která vibruje podobným způsobem jako počiny třeba takových DEAD CONGREGATION, UNDERGANG, WINTER, IMMOLATION, INCANTATION, FATHER BEFOULED, HOODED MENACE, COFFINS, DEATH. Důraz je kladen nejen na skvělou řemeslnou práci, ale také na podivné nálady. Nevím, kolikrát jste byli u exhumace lidských ostatků, ale věřte, že mé pocity jsou velmi podobné. Setkání se smrtí si tentokrát opravdu užívám. Konec konců, co může být lepšího, než mrtvolná atmosféra plná chorob, špíny, zmaru, trápení a zkažené krve. Turci moc dobře vědí, jak mě převézt na druhou stranu. Už jen ten zvuk, krásně mocný obal nebo surově zpracované vokály. Tohle všechno dělá z novinky doslova infernální zážitek. "Abiogenesis" je skvělým albem na dlouhé výlety do záhrobí. Má v sobě vše potřebné pro nihilistické seance, pro obětování Satanovi, pro bolest. Vynikající záležitost!

sumarizace:

Tančíme na hrobech našich death metalových předků, přemýšlíme o nesmrtelnosti a řinčíme kostmi do rytmu jediného pravého death metalu. Turecký kult BURIAL INVOCATION ožil opět s neskutečnou silou a energií. Jestli jste si mysleli, že téhle hydře uniknete, tak jste se pekelně mýlili. Chytne vás, omámí a pokouše zuby ostrými jako hroty nožů. Při poslechu mám občas strach vylézt na světlo boží. Tisíckrát prokletý, obětovaný, zavržený. Takový se cítím při "Abiogenesis". Doomová nálada otevřených hrobů na mě dýchá ze všech stran. Tohle album je povinností pro všechny temné death metalové maniaky. Vítejte v pekle! Turecké smrtící album, které vám zatluče hřeby do rakve! Vynikající chorobná deska! Smrt!

Asphyx says:

We are dancing on the graves of our death metal's ancestors, we think about immortality and rattle bones to the rhythm of the only one true death metal. Turkish cult BURIAL INVOCATION is alive again with incredible strength and energy. If you thought you'll escape this Hydra, you are hellishly wrong. It grabs you, drug and bite with teeth sharp like tip of knives. When I listen, I'm sometimes scary to come into the light of God. A thousand times cursed, sacrificed, cashiered. So I'm feeling with "Abiogenesis". Doom mood of open graves breathes from all sides at me. This album is a obligation for all dark death metal maniacs. Welcome to hell! Turkish deadly album that knocks nails in your coffin! Excellent and morbid! Death!

Tracklist:

1. Revival 09:54

2. Abiogenesis 12:10

3. Visions of the Hereafter 08:11

4. Phantasmagoric Transcendence 08:27

5. Tenebrous Horizons 02:37 

https://burialinvocation.bandcamp.com/

http://burialinvocation.blogspot.com/

https://www.facebook.com/burialinvocat

http://www.darkdescentrecords.com/

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018)

ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult 

CD 2018, Unspeakable Axe Records

Nejradši mám stejně večery, kdy se konečně dostanu ze světla do země stínů. Otevřu pomalu starou kovanou bránu, obdivuji popínavý břečťan i nánosy prachu. Mramorové sochy padlých andělů hlídají vchod do naší hrobky. Usednu do rozpadajícího se křesla, které pamatuje devadesáté roky minulého století a dýchne na mě atmosféra smrti a strachu. Další okultní metalová seance může začít.

Tentokrát jsem si k poslechu vybral americké death/black/doomaře ACT OF IMPALEMENT. Kapelu, která mě pozvala na jeden ze svých obřadů. Krev teče po zdech, vzduch se vlní hnilobou a tóny desky "Perdition Cult" jsou prašivé jako víko dřevěné rakve, do které budu jednou pochován. 

U "Perdition Cult" obdivuji vlastně vše. Zvuk, rukopis, atmosféru, vokály, ale hlavně neskutečně temnou a mokvající náladu. Nevím, zda jste někdy navštívili staré pohřebiště a nechali si vyprávět nekonečné příběhy plné temnoty a utrpení. O tomhle všem nová deska je. Po okraj narvaná běsnotou, oddaností stínům, smrti a záhrobím. Stylově lze tvorbu kapely přirovnat až k prazákladům (AUTOPSY, BOLT THROWER, POSSESSED) extrémního metalu. Zároveň jsou ACT OF IMPALEMENT svým způsobem svoji, originální a zapamatovatelní. Skladby se převalují jako mlha na blatech, z děr lezou nové a nové zombie, rozpadají se na tisíce kusů, na prach, který proséváte mezi prsty. Mám rád, když mě metal bolí, drásá, rozmělňuje a dusí. Americká úderka tohle všechno umí a stala se tak jedním z mých objevů letošního roku. Pokud máte chuť, nechte si chutnat, podáváno je to nejchutnější shnilé maso! Skvělá nahrávka!

sumarizace:

Zlo se začalo rozlézat všude kolem. Slyšel jsem tichý šepot nemrtvých. Do duší se nám pomalu vkrádal strach. Svět už dávno nebyl dobré místo k žití. Ploužili jsme se záhrobím a marně hledali svůj klid. Až jednou, po mnoha mrtvolných letech, jsme objevili starou plesnivou hrobku, kde hráli své temné melodie američtí ACT OF IMPALEMENT. Věděli jsme, že jsme našli svůj cíl.

Klaním se stejným stínům jako kapela a tak mohu jen chválit. Album je totiž až po okraj napěchováno temnotou, chladem, velmi dobrým špinavým zvukem a beznadějné atmosféry opuštěných pohřebišť. Připomíná spíše než obyčejnou desku nějaký okultní starý rituál pro vyvolávání nemrtvých z onoho světa. ACT OF IMPALEMENT jsou jako zákeřná choroba, u které vám začnou hnisat oči strachem a odpadávat maso od kostí. Smrt je tak blízko! Podává si ruku se Satanem a já hmatatelně cítím její kostnatou ruku na mé hlavě. Američanům se povedlo zhudebnit šílenství padlých kněží, vyvolat zlé démony. A hlavně! vytvořit album, které nepochází z našeho světa. Muselo být nahráno ve starých katakombách. Death doomová deska, u které vám zmrznou kosti strachem! Vynikající!

Asphyx says:

Evil has begun to spread all over. I just heard the silent whispering of the undead. There was fear slowly getting to our souls. The world has not longer been a good place to live. We were crawling in the beyond world and we were looking for our peace. And once, after all those dead years, we discovered an old mouldy tomb where the American band ACT OF IMPALEMENT played. We knew we found our peace. 

I bow to the same shadows as the band does so the only thing I can do here is praise. Because this album is full of darkness, coldness, very good dirty sound and hopeless atmosphere of abandoned graveyards. It reminds rather than an ordinary album than some occult old ritual to invoke all the undead from the world beyond. ACT OF IMPALEMENT are like a malignant disease which will make your eyes fester by fear and your flesh will get separated from your bones. The death is so close! It shakes hands with Satan and I can feel its bony hand on my head. Those Americans managed to put madness of fallen priests into their music and they evoked the evil demons. And most importantly! They created an album which is not from this world. They had to record it in some old catacombs. Death doom album which will make your bones freeze with fear! Excellent!

Tracklist:

1. Smoldering Out Of Existence 

2. Disembowelment Rituals Of Moloch 

3. Draugr 

4. Ruins Of Sarnath 

5. As Their Temples Burn 

6. Pax Romana 

7. S.L.R (Sadistic Lycanthropic Rage) 

8. Eternal Frame-Eternal Bliss 

9. Chthonic

band:

Ethan

Zack

Jimmy

https://www.facebook.com/ActOfImpalement/

https://actofimpalement.bandcamp.com/album/perdition-cult

http://www.unspeakableaxerecords.com/

Recenze/review - DEFLESHER - Ossuary (2018)

DEFLESHER - Ossuary

CD 2018, vlastní vydání

Ne, tohle není nějaký patetický a trapný horor, tady opravdu teče krev proudem, mozky jsou rozstřikovány po zdech a střeva ve své délce vytahána všude po zemi. Nikdo mu nevěřil, každý se mu smál, celý život jej šikanovali. Tak vzal spravedlnost do svých rukou. Jak jednoduché, že? Způsobil tolik bolesti, strachu a utrpení. Teď tu sedí a nechápe. Oni opravdu zemřeli? Proč? Umírá s prvním výstřelem, který ho zasáhne přesně ve chvíli, kdy začne litovat svých činů. 

Kdyby si raději pustil prvotinu francouzských DEFLESHER, udělal by lépe. Vyčistil by hlavu od zbytečností, zbavil se frustrací a možná by se také někdy usmál. Tahle smečka se zhlédla hodně ve starých CANNIBAL CORPSE. Snaží se sice přidávat kousek sebe, ale moc jim to nejde. Další krvavý klon, velmi dobře zahraný, ale bez vyšší přidané hodnoty. 

DEFLESHER se snaží, co to jde, ale výsledek se příliš nedostavuje. Stále budou hrát jako první na festivalech, pořád se budou potácet v průměru. Občas sice zaslechnu určitou naději, temnotu, zlo, ale jako celek mě deska příliš nebere. Připadá mi monotónní, obyčejná a občas i nudná. Přitom bylo splněno vše potřebné. Pokud máte rádi tradice, obdivujete jejich americké vzory a rádi se necháte ukolébat k morbidnímu spánku, tak potom si nechte chutnat. Osobně se porozhlédnu raději někde jinde. Muziky je všude spousta a "Ossuary" mě nezaujalo snad ničím. Možná jen, pokud nějaký magor místo střílení lidí nasadí jejich desku do přehrávače, splní svůj účel. Klasika, průměr, ve škole bych dal za tři mínus v pololetí. S tím, že na konci roku slibuji lepší známku, jen se musí skupina hodně polepšit. Víc mě snad ani nenapadá.

sumarizace:

"Ossuary" je obyčejným death metalovým albem. Nápady jsou zde v jednotlivých skladbách stále stejné, nevýrazné a pořád se opakují. Nějak nevím, co si s nahrávkou počít. Vadí mi plastový zvuk, divná produkce a průměrný zpěvák. Možná to bude znít ode mě troufale, ale já jsem si toho příliš dobrého pro sebe nenašel. Snažil jsem se, ale pokaždé jsem byl doslova umlácen nudou. Nevím, jakým směrem chce kapela kráčet v budoucnu, ale pokud bude jejich další album ve stejném stylu, asi nebudu mít ani chuť si ho pustit. Nemám nic dalšího, co bych dodal. Průměrné death metalové album, které ve mně nezanechalo vůbec nic. Škoda, snad příště.

Asphyx says:

"Ossuary" is an ordinary death metal album. The ideas are the same in the songs all over again and they are tame and repetitive. I do not know what to do with this record. I don´t like the plastic sound, weird production and an average singer. It may sounds boldly but there is nothing good for me. Although I tried, the album always smashed me with boredom. I don´t know which way will this band be going in the future. But if their next album is the same as this one I don´t want to listen to it. There is nothing more to say. An average death metal album which didn´t leave a thing in my head. Shame…maybe next time.

Tracklist:

1. Intro 01:36 instrumental 

2. Strangled with Guts 03:42 

3. Cocaine Rodeo 03:17 

4. Oath ov Desecration 03:49 

5. Dysentry 04:53 

6. The Waste Makers 02:40 

7. Mutilate to Educate 02:35 

8. Dawn ov Ire and Woe 04:09 

9. Once upon the Carnage 03:34 

10. Cryptic World 04:28 

11. Cold War 03:22 

12. Apart from Life 03:28 

13. WarZone 04:55

band:

Dimitri "Kraken" Petinos - Vocals

Yann Iwach - Drum

Arthur Lapierre - Guitar

Florent Larcher - Guitar

Adrien Monnier - Bass

https://www.facebook.com/deflesherdeathmetal/

http://defleshertv.wixsite.com/deflesher

https://soundcloud.com/deflesher

https://www.youtube.com/user/DeflesherDeathMetal

Recenze/review - MUTILATION RITES - Chasm (2018)

MUTILATION RITES - Chasm

12" vinyl, Gilead Media

Bylo to zvláštní a stalo se to z ničeho nic. Dříve zdravý a silný jedinec se začal ploužit jako stařec. Něco se mu usadilo v těle a hlavě, říkali ti, kdo ho znali. Zešedl, jeho tvář získala odstíny bílé a pohled byl skelný, jako by už dávno nebyl na tomto světě. Zdánlivě bez příčiny, smutný a lekavý, pomalu chřadl. Nezasáhla ho žádná zlá a ošklivé nemoc, jen poslouchal dlouho desku amerických black metalistů MUTILATION RITES.

Schválně, řekl jsem si a zkusil to také. Můj pokoj zčernal a na prsou se mi usadila obrovská tíha. Američané totiž hrají přesně tím špinavým, hnijícím způsobem, že z toho jde strach. Nihilismus, na hrubo nasekaná tma, šílenství. Krev! Zkažená krev! Chrchlám každé ráno dlouhé hodiny, odkašlávám ze sebe temnotu. Jakoby mě někdo proklel a uhranul. 

Album "Chasm" patří mezi ty šílené, na kterých se vrství na sebe jednotlivé motivy takovým způsobem, že vám to nedá a raději se před každým poslechem pokřižujete. Nebude vám to nic platné, smrt ani Satan, který je zde všudepřítomný, si nevybírá. Stylově se kapela přibližuje až někam k death metalu, seká kolem sebe, je zuřivá a vzteklá. Vše je předkládáno hezky postaru, na hrobníkově lopatě. Žádné zbytečnosti, nebo nedej Belzebub progrese. Jen totální, absolutní zlo a špína. Viděl jsem dívky plakat krev, klepat se vyděšením. Ano, i tohle můžou MUTILATION RITES způsobit. Ukáže se, že slabí jedinci pokaždé odpadnou, protože tenhle black metal je pro šelmy, vůdce smečky a maniaky, kteří rádi uléhají každý den do rakví. Tisíckrát zemřu, zrodím se pokaždé jako démon! Slyšte slova Satanova! Peklo! Skvěle!

sumarizace:

Novinka amerických MUTILATION RITES je hodně zlým poselstvím ze záhrobí. Marně jsem na novince hledal nějaké slabé místo. Našel jsem jen totální nihilismus, velmi dobré nápady a absolutní atmosféru zla. Pokud byste si rádi nechali vyměnit krev, držte se od MUTILATION RITES raději dál. Jinak vám zhnisají vnitřnosti, spálí se vám mozek a do smrti už nikdy nespatříte světlo. Brány pekelné jsou otevřeny dokořán a novou desku jsem dosadil na pomyslný trůn letošních black metalových alb. Zlo nelze zničit, lze ho ale zhudebnit. MUTILATION RITES jsou toho jasným důkazem. Vynikající deska, doslova narvaná tmou!

Asphyx says:

A new album of American MUTILATION RITES is very evil message from the beyond. I vainly looked for some weak spot. I found total nihilism only, very good ideas and an atmosphere of absolute evil. If you would like to change your blood, keep away from MUTILATION RITES. Otherwise your insides start to fester, your brain will burn and you never see the light. The gates of hell are wide opened and the new record I appointed to an imaginary throne of this year's black metal albums. Evil can't be destroyed, but it can be set to music. MUTILATION RITES is clear proof. Excellent album, really packed with darkness!

Tracklist:

1. Pierced Larynx 06:50 

2. Axiom Destroyer 03:54 

3. Ominous Rituals 07:24 

4. Post Mortem Obsession 06:57 

5. Chasm 06:17 

6. Putrid Decomposition 10:36

band:

Ryan Jones

George Paul

Michael Dimmitt

Emmett Ceglia

https://www.facebook.com/mutilationritesnyc

http://mutilationrites.com/

https://twitter.com/mutilationrites

https://gileadmedia.net/

https://gileadmedia.bandcamp.com/album/chasm

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto padesátý sedmý - Slečna Blběna

Příběh sto padesátý sedmý - Slečna Blběna

V létě mě to, asi jako každého, štvalo v práci nejvíc. Spousta lidí měla dovolenou, továrna jela tak nějak na půl plynu a my jsme se, když to jen trošku šlo, sčuchli s Kytkou a pořádali ve stínu haly kouřové dýchánky. On se svačinou, já hladový, ale neustále s nějakou hláškou na rtech. Kecali jsme o muzice, o našich holkách, taková ta líná letní rozmluva, jen tak, aby se neřeklo. Popoháněli jsme ručičky hodin, abychom mohli co nejdřív vypadnout a vyrazit na kolech se vykoupat na Švarďák.

"Ty vole, ona se tam snad opaluje nahoře bez, koukej": ukazoval na protější střechu Kytka, který viděl asi o osmdesát procent lépe než já. Mžoural jsem, ale neviděl jsem nic. Co byste řekli? Jasně, že jsme to museli prozkoumat. Vylezli jsme po kovovém žebříku, šourali se opatrně po eternitové střeše a dávali bacha, abychom krásku nevyplašili. Konečně jsem ji poznal. A kurva, zašeptal jsem, protože to byla slečna Blběna ze skladu. Jméno si už nepamatuju, ale ta přezdívka byla dokonalá.

Představte si ženu snů. Mladou pružnou blondýnu s exkluzivním poprsím, krásným zadečkem a tváří anděla. Klidně mohla stát modelem malířům. Taky po ní všichni bláznili. A jak byla tupější, tak dala snad každýmu. Mě ne, já ji nechtěl. Jenže znáte to, člověk najednou začne přemýšlet úplně něčím jiným, než mozkem. Asi jsme tak naprogramovaný. "Jo, to je ta ze skladu, jak o ní Prcalík říká, že má nasráno v hlavě a že by ji šukal, ale musela by mu slíbit, že nepromluví": došlo všechno i Kytkovi.

Zbystřila nás, vůbec se nesnažila zakrýt. My pro ni byly dvě metly, vágusové, někdo ze světa, do kterýho nepatřila. Usmála se a já prohodil pár vtipných poznámek. Přisedli jsme si, občas na sebe překvapeně s Kytkou koukli, protože naše holky byly chytrý a rozumný, tady zůstával občas člověk rozpačitý, cože to jako říká? Takový hlouposti. Ano, byla jednodušší, ale taky bezprostřední, připomínala malé děti. Ale smála se hlasitým zvučným hýkavým smíchem sebeblbějším vtipům (což dělá každému chlapovi, snad mimo mě, dobře). Prostě Blběna. A hlavně mi dala svačinu, měl jsem hlad jako vlk.

I stalo se pravidlem, že když to jenom trošku šlo, tak jsme za ní chodili do skladu (jako vlastně všichni) a ještě raději na střechu, protože nám ukazovala své tělo - namažete mě? Krásná, byla opravdu moc krásná. A my se pýřili, čechrali si pírka, byli jak trubečci nebo tetřevové. Týden se chýlil ke konci a slečna Blběna z ničeho nic, že jde v pátek večer na zábavu do Semčic na koupaliště. Že tam má kámošky a ať přijedeme.

Tohle se muselo projednat. Normálně bychom skončili buď u Sabatha doma a řešili muziku nebo U Hymrů a řešili to samé. Ale holky chtěly mít svůj večírek s vínem a potom s nima stejně nic nebylo, tak se řeklo ano. Samozřejmě, tělo a prdýlka a poprsí slečny Blběny k tomu přispěly značným dílem.

U Dřeváka venku na stojáka máme sraz a Prcalík přijde zase jako poslední. Už v sobě máme nějaký to pivo a kecáme o sto šest. "Do čeho jste mě zase navrtali? Moc dobře víte, jak tyhle vidlácký zábavy nesnáším": ukázal nám na plakátě názvy kapel, ze kterých jsme měli husí kůži. Jde vo kozy blbečku, dáme pivo, pokecáme, bude prdel. A už se jelo. Cesta trvá asi dvacet minut, ale každej musel vysát jednoho lahváče. To je povinnost.

Vystoupíme a už z dálky slyšíme jak někdo ladí. Moc mu to nejde, Prcalík to chce otočit a jít do prdele. Přesvědčíme ho až pivem v místní putyce. Ta už je plná semčických i přespolních džísek. Potkáme pár metalových kamarádů, tak je dobře. Zábavové kapely je taky serou, ale občas prý zahrají něco normálního. Je to ale spíš náplast. Kam taky jinam chodit, žejo?

Koupaliště je krásné, hned jak zaplatíme, je u mě slečna Blběna a houf kamarádek. Přijeli kluci z města. Holky jsou fakt nádherný modelky, jako bych je vybíral do harému osobně. Pevná těla, poctivý zadky, prsa a v očích tisíce příslibů. Hned si mě bere pod křídlo jedna černovláska a jdeme na panáka. Na Prcalíkovi i Kytkovi je vidět, že jim taky není nic proti srsti. Jednoduše si nás rozeberou a povídáme. První skladby, jde se trsat i přes odpor k hudbě samotné. Co by člověk pro princezny neudělal. 

Další songy, mezi to hity Michala Davida a všichni se diví, že si jdeme sednout. To už je moc. Opilá Blběna se mě ptá, jestli nechceme k ní domů, že má prázdný dům. Říkám, že zatím ne, ještě je brzy. Je navátá a pořád se mě ptá, jestli se mi líbí. To víš že jo! Jenže víš, já jsem zadanej. Takovejch už bylo, odpoví zkušeně. U ploužáků se snad i stydím, střídají si nás, tulí se, asi se očekává, že za chvilku zasuneme.

Vše vyřeší jeden místní traktorista (jako bych Prcalíka nevaroval), který má na mého kamaráda kecy. Ten se samozřejmě nedá. Jsou to jejich holky, my jsme zasraný Pražáci (proč zase!?) a dostaneme do držky. Uff. Tahám Prcalíka z chumlu lidí, nasazuji pár chvatů z karate. Chvíli je klid a chci pryč. Blběna nás dobíhá a ať počkáme. Jde se k nim. Dostanu mezi dveřma nějakej šílenej přepálenej alkohol. Málem mi vylezou oči z důlků. Je to masakr. Ještě si pamatuju, jak se po holkách totálně našrot válím, sahám jim na prdelky a určuju pořadí, jak za mnou budou chodit šukat. Pak se ve mě něco zlomí a nevím o sobě.

Bílé světlo, vedro a já nemám nic na sobě. Jak tohle vysvětlím Káče? Blběna z jedný strany, černovláska z druhý. Kurva já jsem debil, naskakují výčitky a opice. Blonďatá Krasomila se ke mě přitulí, sáhne mi mezi nohy a já uteču. Jdu kouřit na terasu. Za chvíli je u mě Kytka i Prcalík. Dopadli stejně. Snídá se tiše a celý je to hrozně divný, teda až do chvíle, kdy nám slečny semčické prozradí, že se nic nestalo. Že chtěly, ale my se tak ožrali, že jsme nebyli ničeho schopní. Jdu blejt, ale mezi rozhovory s keramikou se usmívám. Uvědomím si, že vlastně nedokážu bejt nevěrnej. Asi je to blbý, možná i trapný, ale styděl bych se sám před sebou. Nebo dám na tu zasranou morálku. Nechci Káče ublížit.

Vesnická pohostinnost je něco úžasného. Prdelky jako by jí měly v genech. Snídaně králů, vyjedená spíž. Už se smějeme, máme blbý kecy a je nám vůbec dobře. Loučíme se, jsme rádi, že to nakonec takhle dopadlo. Vykračujeme si vesnicí, jako kdyby nám patřila. Autobus jede až za chvilku, tak dáváme jedno vyprošťovací v konzumu. Sedneme si na schůdky a najednou ke mě přijde takovej asi dvacetiletej střízlík a dá mi z ničeho nic dělovku do obličeje. Spustí se mi krev z nosu a on na mě hystericky řve, že Blběnu miluje už od školky. Pak začne brečet a tak mu dáme napít. Neboj vole, mi ti ji nezprznili, ani nejíme malý děti. My se jen ožrali a dělali kraviny.

Káča je ještě rozespalá a hned mě žene do koupelny. Musím ji všechno říct, ty úplně ostrý detaily vynechávám, ale ona mě zná. Chvíli se mi kouká do očí a pak mě pohladí. Dostanu náplast na přeraženej nos a asi tisíc pusinek. Chce se milovat. Musím, chci, pojď rychle. Zajímavý je, že na rozdíl od chvilek, kdy jsem sám, tak na Blběnu vůbec nemyslím. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - HELL IS HERE - Fall of the Morningstar (2018)

HELL IS HERE - Fall of the Morningstar

CD 2018, vlastní vydání

Starý dobrý pohřeb do země stejně nic nepřekoná. Tělo je předáváno na druhou stranu v podobě, v jaké přišlo na svět. Pozůstalí se také mohou důstojněji rozloučit. Následující hnilobné procesy mi dávají za pravdu. Staneme se potravou pro červy, budeme tlít postupně, rozkládat se, ztratíme se v matičce zemi. Neporušíme koloběh přírody a zařadíme se mezi temné stíny.

Stejně jako uznávám klasický pohřeb, tak obdivuji i death metalové kapely, které i v dnešní rychlé a neosobní době hrají tradiční podobu tohoto stylu. Mnohdy, stejně jako právě zmiňovaní HELL IS HERE, nepřinášejí vůbec nic nového, ale mě se na nich líbí oddanost, opravdovost, ryzost a nadšení, které se u moderních umělých smeček příliš nevidí. Vždycky budu věřit víc ukládání mrtvého těla do země, než jeho spálení v technologicky dokonalé komoře.

 

"Fall of the Morningstar" nahráli hudebníci, jejichž kořeny sahají až do devadesátých let minulého století. Pánové drtí to, co umějí nejlépe. Tradiční, klasický a na rovinu zahraný smrtící kov. A nutno rovnou říci, že jej hrají skvěle. Atmosféra celé desky je morbidně podmaňující, zvuk náležitě nahnilý, vokál bolí a postupy jsou jak vystřižené z učebnic pro death metalisty. Kapela mi byla doporučena lidmi, kterých si velmi vážím a musím jím tímto poděkovat. Objevil jsem si pro sebe další smečku, která to mlátí přesně tím způsobem, jak to mám rád. Já vím, na dnešní zpovykanou dobu nic zásadního, ani objevného, ale prosím vás, komu to vadí? V současnosti je stejně každý klon někoho jiného a na HELL IS HERE je skvělé právě i to, že si na nic nehrají. Oni zkrátka přijdou, předvedou pořádný reálný bordel a odejdou středem. A mě to baví a nemůžu si pomoc. Klasické death metalové album s vysokou známkou kvality! Masakr!

sumarizace:

HELL IS HERE vyvrhli na bezbožné světlo pořádnou porci klasického death metalu. Ten je v jejich podání tradiční, plný temných melodií a poctivosti. "Fall of the Morningstar" lze považovat za ukázku kvalitního smrtícího řemesla. Krásně vyvedený obal , jiskřivě hutný zvuk, skladby zahuštěné chladem a tmou. Tohle všechno dává jasný signál - smrt je zase hodně blízko. Možná by songům slušela větší průbojnost, ale vše je vyváženo nadšením a odhodlaností. Jako celek působí album velmi celistvě, opravdu dobře se poslouchá a já si ho užívám. Jsem zavřený v mrtvé komoře, pomalu hniji spolu s albem zaživa a pořád dokola si říkám, jak je dobře, že podobné kapely existují. HELL IS HERE sice nepřinášejí nic nového, ale v tom, co dělají jsou velmi dobří. A jako bonus navíc dostanete pocit, že zde hrají srdcaři pro srdcaře. A toho si cením víc, než mnohdy krkolomných nesrozumitelných riffů. Klasický death metal plný studených temných melodií! Smrt přichází!

Asphyx says:

HELL IS HERE just have casted a huge portion of classic death metal on the ungodly light. The deat metal is very traditional, full of dark melodies and trueness. "Fall of the Morningstar" is like an example of a great deadly craftsmanship. The cover is very cool, the sound is sparkly, the songs are thickened with cold and darkness. All of this gives a clear signal – death is very close again. These songs might sound better if they have some assertiveness, but everything is outweighed by enthusiasm and determination. The album as a whole seems very compact, great for listening and I really enjoy it. I am locked in a dead chamber, slowly dying with this album and I am telling to myself how happy I am that there are great bands like this one. HELL IS HERE do not bring anything new, however they are doing their thing and they do it in the best way. And as a bonus you will get the feeling of the real death metal people playing for the real death metal people. And that is what I appreciate the most, rather than unintelligible breakneck riffs. Classic death metal full of dark cold melodies! Death is coming!

Tracklist:

01. Light of Light...A Dark Secret 04:19 

02. Time of the Animal 02:08 

03. Secrets Told 02:15 

04. Lord of Light...Singer of Songs 03:51 

05. Fall of the Morningstar 04:27 

06. First of the Fallen 02:06 

07. Hell Hath No Fury...Like an Entity Scorn 03:03 

08. Evacuating Heaven 02:09 

09. Hell Is Here 02:28 

10. Blood and Burden 02:20

band:

Craig Dawson- Vocals

Billy Williams- Guitars

Steve Townsend- Drums

Dave Smith- Bass

https://www.facebook.com/HELLISHERENC/

https://hellishere.bandcamp.com/releases

https://www.reverbnation.com/hellishere

Recenze/review - MORTE - Miasma (2018)

MORTE - Miasma

CD 2018, Disembodied Records

Stojíme nad starým hrobem, krumpáče a lopaty v rukách. Měsíc žaluje a krvácí! Legendy vypráví, že je zde pochován padlý mnich. Kopeme hluboko, odkrýváme jednotlivé vrstvy, nasáváme zkažený vzduch. Rakev praskne a rozpadne se po jednom úderu. Maso dávno odpadalo od kostí, obrácený kříž leží u nohou. Lebka se směje, žaluje. Kosti jsou shnilé, už dávno se začaly rozpadat v prach.

Někam sem, na starý argentinský hřbitov, patří i nová deska tamní death doomové smečky MORTE. Jejich hudba je stejně nechutná, zničující, mokvající, plesnivá a zlá, jako zmiňovaný hrob. Je výpovědí o starých časech, je návyková jako večery v márnici. Jakoby mi podala ruku mrtvola, studená a bílá strachem. Smrt si nevybírá!

"Miasma" je nazpíváno v rodné španělštině, což dodává na ještě větší uvěřitelnosti. Skladby sice nejsou z nejoriginálnějších, ale je hodně znát, že kapela věří tomu, co hraje. Nejdůležitější je nakonec stejně výsledný celkový dojem a ten je opravdu solidní. MORTE mi promítají černobílý film s hrůznými zážitky, s pohřbíváním zaživa, s popravami, u kterých  tuhne krev v žilách. Jsem moc rád, že se mi deska dostala do rukou a mohl jsem se jí nechat chytit, svázat a rozložit. U nás v undergroundu dáváme hodně na pocity a z novinky jich proudí snad stovky. Temné emoce a smrt. Odkrývání starých hrobů. Exhumace ostatků. Rozvaha v katakombách. Vyberte si, jak na vás MORTE působí. Pozvedám sekyru a jedním úderem otevřu dřevěnou rakev. Co se ukrývá uvnitř? Jste zvědaví? Tak poslouchejte "Miasma". Poctivý death doom metal, u kterého vám popraskají kosti! Velmi dobře!

sumarizace:

Doom deathové poselství o bolesti bylo opět předáno. Argentinští MORTE umí pomocí své muziky krásně zhudebnit smutek, strach, umírající podzim i krásu smrti. Pomalé, dlouhé songy se vám pomalu zaryjí až někam do mozku, nahlodají ho a rozloží na malé kousky. Album se opravdu povedlo, je hodně nakažlivé, ošklivé, vytažené odněkud z toho nejhlubšího hrobu. Fascinuje mě atmosféra, klid a rozvaha, s jakou jednotlivé songy zní. Zima letos stále nepřichází, ale je ji možno s klidem nahradit novou deskou "Miasma". Mrazivé pasáže jsou protkány vokálem ze samotného pekla a vy jste pomalu ukolébáni k nekonečné smrti. Přijdu si jako na nějaké černé mši, na spirituální seanci, kde se všichni společně pokoušíme vyvolat duchy nemrtvých. Nálada celé nahrávky je pochmurná, zlá, přesto velmi přitažlivá. Doporučuji všem, kdo rádi večer uléhají do své oblíbené rakve. Death doomové CD, které vás zmrazí navěky!

Asphyx says:

Doom death metal message of pain was passed on again. Argentinian MORTE can set to music with their songs sadness, fear, dying autumn and the beauty of death. Slow, long songs dig up somewhere in the brain, erode and split it into small pieces. The album is really good, it is very contagious, nasty, pulled from the deepest grave. I'm fascinated by the atmosphere, calm and balance, sounding in each song. The winter isn't still coming this year, but it can be easily replaced with the new album "Miasma". Frozen passages are weaved with vocals from hell and you are slowly lulled to endless death. I feel like on the Black Mass, on a spiritual session, where we all together tryi to invoke the spirits of the undead. The mood of the record is grim, evil, but also very appealing. I recommend to all who likes to lie down in the favorite coffin in the evening. Death doom CD, which will freeze forever!

Tracklist:

1. Sendero siniestro 03:20

2. El empalador 03:18

3. Posesión infernal 04:53

4. Sádica tortura 03:15

5. Deseo obsesivo 04:39

6. Miasma 04:08

7. Lago de cristal 04:05

8. El último aliento 03:54

band:

Facundo (Voz) 

Leandro (Guitarra)

Ramiro (Bajo)

Nicolás (Batería)

https://mortedeathmetal.bandcamp.com/

https://www.youtube.com/channel/UC9Boi2kpSH8xG0GguRKIpmA

https://www.facebook.com/mortedeathmetal 

http://www.disembodiedrecords.com/

Recenze/review - INTO THE CAVE - Insulters of Jesus Christ (2018)

INTO THE CAVE - Insulters of Jesus Christ

CD 2018, Narcoleptica Productions

Vypadám jak pytel polámaných kostí. Žebra zaražená do plic, prsty zpřerážené, lebka pukající na několika místech. Sotva stojím na nohách, rty rozpraskané a krvavé strachem. Nevidím a neslyším, potácím se v temnotách. Dnešní noční setkání s vlastními démony pro mě nedopadlo vůbec dobře. Nevím, čím jsem je tolik rozzuřil? Poslechem death metalu? Nebo pokleknutím před svatyní v nedalekém kostele?

Sedávám často ve stínu, hned vedle náhrobku s mým jménem a přemýšlím. O lidech, o jejich bolestech, o hnilobě těl, o zlosti a nenávisti. Pokládám věnec na mramorovou desku a v hlavě mám tisíce otázek. Na některé mi dávají odpověď nihilističtí black death metalisté z Brazílie INTO THE CAVE. Kapela, u jejíž hudby uzříte tvář Satanovu. Nebo alespoň mě se to tak stalo. "Insulters of Jesus Christ" je velmi uvěřitelným, plesnivě znějícím albem, jdoucím až někam k základům stylu zvaného Smrt.

"Insulters of Jesus Christ" je deskou, která má náležitě morbidní a mokvající zvuk, spoustu nechutných nápadů, ale hlavně obrovskou porci uvěřitelnosti a opravdovosti. Věcí, kterých si na nahrávkách cením čím dál tím víc. Undergroundové vyznění celé záležitosti je takovým protipólem dobra. INTO THE CAVE svojí hudbou negují křesťanství takovým způsobem, že nakonec pokleknete před samotným Belzebubem a budete se třást o svůj prachbídný život. Pokud tedy máte chuť, pojďte se mnou a kapelou velebit temné síly, Satana. Mám pro podobný mix starého blacku, deathu a thrashe velkou slabost. Proto hodnotím nahrávku hodně vysoko. Nakonec proč ne, peklo nakonec stejně vždycky zvítězí! Blasfemie, masakr, krev, smrt! Skvělá záležitost! Devastace starých katakomb! Inferno! 

sumarizace:

INTO THE CAVE jsou jako zlo z dávných dob. Archivní black/death thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Insulters of Jesus Christ" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí brazilské komando INTO THE CAVE a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Black/thrash death metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!

Asphyx says:

INTO THE CAVE are like some evil from ancient times. Archival black/death thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Insulters of Jesus Christ". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Brazil squad INTO THE CAVE on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Black/thrash/death metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!

Tracklist:

01. Insulters of Jesus Christ 04:24

02. Pure Filth from the Grave 03:59

03. The Beyond 02:54

04. Scarlet Queen 02:50

05. To Devil a Daughter 03:25

06. Heretic 04:49

07. The Serpent Ring of Seth 03:16

08. Massacre Bestial 04:33

09. Vomiting Blasphemies 01:58

10. Dethronation of Christ 03:37

band:

A. Bestial Vomitor - Vocals

Bitch Hünter - Guitars

Dyd Bastard - Bass

Erick Fryer - Drums

https://intothecave.bandcamp.com/album/insulters-of-jesus-christ

https://www.facebook.com/intothecave666/

https://www.youtube.com/user/intothecave666

https://narcolepticaprod.bandcamp.com/merch

Recenze/review - ERODED - Necropath (2018)

ERODED - Necropath

CD 2018, F.D.A. Records

for english please scroll down

Nalezené tělo nevykazovalo již dlouho žádné známky života. Ohledal jsem mrtvolu, zjistil její teplotu a ztuhlost. Vytřeštěné oči vyprávěly příběhy plné bolesti. Otevřená rána na břiše ale nebyla prvotní příčinou úmrtí. Tou muselo být něco ohavnějšího a šílenějšího. Smrt z vyděšení, setkání s démony. Možné je i prokletí a uhranutí, více budeme vědět až po pitvě. Odvážím tělo do márnice a ukládám k ledu. Druhý den jej nalézám s nápisem ERODED vypáleným jako cejch na bílé kůži.

Druhé dlouhohrající album italských tmářů ERODED je protkáno pavučinami odkazů švédské školy. Zaslechnout lze lehkou inspiraci DISMEMBER, ENTOMBED, GRAVE, CARNAGE, ale i temnější vlivy amerických kapel (INCANTATION). Výsledkem je album "Necropath", které mě již při prvním poslechu doslova přikovalo na zeď. Takhle zní peklo!

Mocné, temné nástupy, chladné chřestění kostmi. Lebky, roztříštěné šíleným tlakem. Tohle všechno jsou ERODED. Novinku považuji za velmi podařenou. A to jak po stránce zvukové, tak i co se týká nápadů, kterých je opravdu hodně. Pokud máte slabost pro tmu, záhrobí, bestiální atmosféru a strach, tak neváhejte. Italové vám vyrvou srdce rovnou z těla. Během poslechu dochází v mém okolí k podivným jevům. V podzemí zase hoří nekonečné ohně nenávisti. Nemrtví se mnou rozmlouvají. Smrt má konečně znovu své jméno - ERODED. Kapela sice nepřináší nic nového, ale předkládaný materiál musí dělat dobře snad každému, kdo se rád prochází opuštěnými katakombami. Temnota je v každém z nás, ale na albu "Necropath" dostala nový rozměr. Jsem prokletý! Skvělé smrtící album, u kterého se vám bude vařit zkažená krev v žilách! Inferno!

Asphyx says:

The founded body has not show any sings of life for a long time. I searched the corpse and found out its temperature and stiffness. Eyes wide open told stories full of pain. The open wound on the stomach was not the primary cause of death. It had to be something more courageous and insane. Death from scare, encounter with demons. Possible even a curse and jinx, we will be wiser after the autopsy. I take the body to the morgue and put it on ice. I found it the next day with the sign ERODED burned on the white skin.

The second long-played album of the Italian obscurants ERODED is filled with the spider-webs of links to Swedish school. You can hear the inspiration of DISMEMBER, ENTOMBED, GRAVE, CARNAGE, but also the darkest influences of American bands (INCANTATION). The result is the album “Necropath” which literally attached me to the wall at the first listening. That is how hell sounds like!

Powerful, dark starts, cold bone bruising. Skulls fractured with crazy pressure. This is all ERODED. For me, the new album is very well done. Not only in case of the sound but also the ideas and there is a lot of them. If you like darkness, the beyond world, bestial atmosphere and fear, then do not hesitate. Those Italians will tear your heart right out of your body. During the listening there are some weird things happening around me. The endless fires are burning in the underground. The undead talk to me. Finally, death has its name again – ERODED. The band does not bring anything new, but the material they gave us must feel good to all of you who like to walk through abandoned catacombs. The darkness is in each of us, but the album “Necropath” has received a new dimension. I am cursed! A great deadly album which will make your bad blood boil in your veins! Inferno!

https://fda-records.bandcamp.com/album/necropath

https://www.facebook.com/erodeditaly/

https://fda-records.com/gx2/