DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 15. září 2018

Recenze/review - KRISIUN - Scourge Of The Enthroned (2018)


KRISIUN - Scourge Of The Enthroned
CD 2018, Century Media Records

for english please scroll down

Už mi zbývá jen pár metrů. Střílejí po mě. Vypustili psy. Dýchají mi na záda a jejich rozšklebené tlamy cvakají zuby. Ještě překonat plot s ostnatým drátem, který je nabit elektřinou. Čeká mě svoboda? Zmizím a nebo mě zabijí? Chtěl bych se alespoň jednou nadechnout a nemít na sobě řetězy. Nakonec je mi smrt jediným vysvobozením.

Poslouchám novou desku "Scourge Of The Enthroned" a jsem opravdu vězněm v nějakém krutém jihoamerickém vězení. Už nemůžu dál, tak jsem napadl dozorce a utíkám. Celá deska je neskutečně neklidná, jiskřivá, temná a nabitá energií. Fanoušci starých prvních nahrávek budou asi zklamáni, KRISIUN jsou i letos více melodičtí (přesto pořád syroví). Osobně jsem ale příznivec i stylu, kterým se vydali v posledních letech. Líbí se mi, že je na deskách víc thrashe a chladu.

"Scourge Of The Enthroned" je klasikou made in KRISIUN. Její síla vynikne nejvíc stejně naživo. Není ničím překvapivá, ani novátorská. Kapela ctí svoje kořeny, postupně je rozvíjí, má svůj jasně čitelný rukopis. Jsou opravdoví, uvěřitelní. V mnohém připomínají urputnost VADER, neurvalost SLAYER, šílenství SEPULTURY. Jihoamerický temperament samozřejmě nezapřou, ale také od nich nečekejte nic jiného. Jsou přesně v té situaci, kdy zkrátka musí hrát "jako KRISIUN", protože jinak by jim to fanoušci neodpustili. Mě to nijak nevadí, ani si nedovedu představit, že by změnili směr. Musím ale uznat, že jsem se tentokrát do nahrávky dostal až po delší době. Zkrátka a jednoduše, chtěli jste KRISIUN? Máte je mít. Se vším, co k tomu patří. Mě nedostanou, stejně nakonec uteču! Neskloním hlavu, neohnu záda. Chci svobodu! Vidím v dálce světlo! Už se těším, až si poslechnu "Scourge Of The Enthroned" bez okovů. Solidní album!



Asphyx says:

Only the last few meters left. They shoot on me and release the dogs. They breathe on my neck, and their opened mouths grin the teeth. I must get over the wire fence, which is charged with electricity. Does the freedom wait for me? Do I disappear, or they kill me? I would like to inhale at least one time without the chains on me. Finally, the death is the one rescue for me.



I am listening to the new record "Scourge Of The Enthroned", and I am really imprisoning in some cruel South America jail. The whole album is incredibly inquiet, sparkling, dark and full of energy. The fans of their first old records will be disappointed because KRISIUN are more melodic again (despite they are still raw). Personally, I am also the supporter of the style, which they follow for the last years. I like the records contain more thrash metal and cold.


"Scourge Of The Enthroned" is a classic album made by KRISIUN. Its power will the most excel alive. It is not surprising, nor innovative. The band respects its roots, gradually develops them and has own clearly readable handwriting. They are true and believable. In many aspects, they remind VADER’s ferocity, SLAYER’s energy and SEPULTURA’s lunacy. They can't deny their south American temperament, and you can't expect something different from them. They are exactly in that situation when they just must play "like KRISIUN" because in the other way the fans wouldn’t forgive them. I am OK with it, even I can't imagine that KRISIUN somehow changes the direction. But on the other hand, I must say, it was harder for me to get through the record this time. Did you want KRISIUN? So you have it now! With the everything, which belongs to it. They can't catch me, finally, I'll escape. I want a freedom! I see the light somewhere far away. I am looking forward to the listening of "Scourge Of The Enthroned" without the chains. Good-class album!

Tracklist:
1. Scourge Of The Enthroned (05:54)
2. Demonic III (05:01)
3. Devouring Faith (04:18)
4. Slay The Prophet (04:49)
5. A Thousand Graves (04:10)
6. Electricide (04:04)
7. Abysmal Misery (Foretold Destiny) (03:57)
8. Whirlwind Of Immortality (05:50)

band:
Alex Camargo [Vocal/Bass]
Moyses Kolesne [Guitar]
Max Kolesne [Drums]

Recenze/review - PIG DESTROYER - Head Cage (2018)


PIG DESTROYER - Head Cage
CD 2018, Relapse Records

Asi jsem to tak chtěl sám. Vypadnout, uniknout, žít jinak. Nepodřídit se tupým příkazům, vykonávat stereotypní úkony každý den. Byl jsem rebel z periferie, který se nedokázal nikdy zařadit. Říká se, že lidstvo prochází obdobím debilizace. Něco na tom asi bude, stačí se podívat na internet nebo televizní zprávy. Nikdy nebylo lépe a víc prázdno. Roztrhni i ty košili bankovního úředníka, vezmi do rukou basebalovou pálku a pojď s námi ven. Po ulicích se potulují party vám podobných a marně hledají nějaký záchytný bod. Apokalypsa začala, schválně, kdo přežije.

Grindové veterány PIG DESTROYER mám moc rád právě pro jejich nadšení a špinavost. Stejně jako skoro všechny legendy si prošli i slabšími alby. Letošní k nim ale rozhodně nepatří. Jsem hodně pocitový posluchač, takový ten fanoušek, který si sedne a nechá na sebe hudbu působit. A jako takovému mi novinka "Head Cage" neskutečně vyhovuje. Kouknu z okna a všude samý panely. Za noci vylézají z děr divné stíny. Psi kálejí už i po chodnících a smrt v podobě nabroušeného nože čeká za každým rohem, možná i na tebe.


"Head Cage" je poctivě ostrým, totálně naštvaným albem. Přesně v podobě, v jaké jsme ho všichni chtěli a očekávali. Po stěnách stéká krev, klub je malý až hrůza a na pódiu řádí PIG DESTROYER. Pro někoho standardní práce, já tam pořád cítím sex, vraždy, nenávist a beznaděj. Mluví mi z duše, to jsou ty správná slova. Občas je potřeba upustit ventil, vyčistit hlavu od všeho toho hnusu, co je kolem. Vypnout všechny sítě světa, nenechat se ovládat na dálku, nekupovat zbytečnosti. Zařvat si, vyhodit si plíce křikem. Chci zase plivat krev, chci si rozmlátit hlavu o zeď při pořádné pařbě. Tohle je totální výbušná směs, která se musí poslouchat co nejvíc nahlas. Na plný pecky, aby se i sousedi probudili a vytáhli hlavu ze zadku. A vůbec, nemám čas si tady pořád plácat játra, nakonec stejně zvítězí silnější, nemám pravdu! Vždyť hlavní je, že to pánům pořád grinduje, ne? Masakr lidské mysli a za mě spokojenost. Howgh!


sumarizace:

Marně přemýšlím, co bych kapele vytkl. Zvuk je parádně špinavý, evokující frézování drážek do vašich mozků. Obal se také povedl. Zbývá snad jen častá inspirace výše zmíněnými vzory. Jenže přátelé, stvořit dnes něco absolutně originálního snad ani nejde. Nakonec je stejně nejdůležitější energie a síla, kterou z desky cítíte a té mají PIG DESTROYER na rozdávání. Působí jako odjištěný vlak, který právě vjel na kolej plnou nebohých lidí. Líbí se mi tlak a takový ten správný výraz plný šílenství, který mají poctivé grindové desky obsahovat. Takže můj milý čtenáři, pokud máš chuť na pořádně surový grind té nejvyšší kvality a rád skáčeš po hlavě do rotujícího mosh-pitu, tak neváhej, tahle deska ti vyrve vnitřnosti z těla! PIG DESTROYER tě rozemelou na prach! Skvělé album.


Asphyx says:

I should probably criticise the band, at least a little bit but I cannot find anything. The sound is nicely dirty, evoking milling of grooves in your brains. The cover is also great. There is only the frequent inspiration by the previously mentioned bands. But friends, today it is almost impossible to create something absolutely original. In the end, the most important thing is the power and energy which you can feel from the album and PIG DESTROYER have a lot of it. They are like a train which just has went on a rail which is full of people. I like the pressure and the great expression full of madness which should always be in grind albums. So, my dear readers, if you want to listen to a real raw grind of the highest quality and you like to jump to rotating mosh-pit, then do not hesitate because this album will tear your insides from your body! PIG DESTROYER will grind you to dust! Great album!



Tracklist:
01. Tunnel Under the Tracks
02. Dark Train
03. Army of Cops
04. Circle River
05. The Torture Fields
06. Terminal Itch
07. Concrete Beast
08. The Adventures of Jason and JR
09. Mt. Skull
10. Trap Door Man
11. The Last Song
12. House of Snakes

band:
Jr Hayes- Vocals 
Scott Hull- Guitars 
Adam Fucking Jarvis- Drums 
Blake Harrison- Pan Flute, Shuttlecock
John Fucking Jarvis - Bass

pátek 14. září 2018

Recenze/review - ABHORRENCE - Megalohydrothalassophobic (2018)


ABHORRENCE - Megalohydrothalassophobic
EP 2018, Svart Records

for english please scroll down

Bezútěšná situace lidského rodu je dlouhodobým výsledkem našeho snažení. Málokterý druh se dokáže požírat navzájem s takovou urputností. Svět najednou opravdu vypadá, jako v knihách H.P. Livercrafta. Jeho tvorbou a také dílem Timothy Mortona se zabývají i finští death metalisté ABHORRENCE. Maniaci ze severu, kteří znovu povstali, aby zařvali s neskutečnou silou.

Kapela zrozená v devadesátých letech minulého století moc dobře ví, o čem je smrt. Necelých 24 minut je morbidní ochutnávkou klasického smrtícího kovu finského střihu. Jsem moc rád, že jsou ABHORRENCE zpět v boji. Pojďme se s nimi vydat na dlouhý výlet bez konce. Do temných zátočin lidské mysli. Smrt čeká na každém rohu. Je krutá, ošklivá a zlá, jako nová deska "Megalohydrothalassophobic".



"Megalohydrothalassophobic" je hodně shnilým kouskem masa. Starým, znovu exhumovaným. Tradiční, klasické postupy sice asi nejvíce budou líbit pamětníkům, ale to nic nemění na tom, že se jedná o velmi nechutnou krmi. Rád nasávám z desky mrtvolnou a temnou atmosféru. S chutí se procházím světem, který nám popisují ABHORRENCE. Země je někdy hodně ošklivé místo k žití. Padám do propasti a v naprosté tmě oceňuji novinku asi nejvíce. Pro mě osobně se jedná o skvělý návrat kapely, která má svůj vlastní výraz a je zajímavá po všech stránkách. Peklo je v každém z nás. Finové vzali všechno dostupné zlo a špínu a nahustili jej na hudební nosič. Klidně mě ukřižujte, mučte mě v hlubokých kobkách, přesto si budu tohle EP dávat stále do žil. Co dodat víc? Snad jen, že ABHORRENCE jsou zpět ve velkém stylu. Silní a zničující, jako bájné příšery z legend! Krvavé kořeny! Skvělá deska!


Asphyx says:

The bleak situation of the human race is the long-term result of our efforts. Few species can eat each other with such tenacity. The world suddenly really looks like in books of H.P. Livercraft. Finnish death metallers ABHORRENCE deal with his work and also with Timothy Morton's work. Maniacs from the North who looked again to shout with incredible power.

The band was born in the 1990s knows very well what death is about. Less than 24 minutes is the morbid tasting of the classic lethal metal of Finnish shear. I'm glad to have ABHORRENCE back in the fight. Let's go with them for a long, endless trip. To the dark bays of the human mind. Death is waiting in every corner. It is cruel, ugly and evil, like a new album "Megalohydrothalassophobic".

"Megalohydrothalassophobic" is a very rotten piece of meat. Old, again exhumed. Traditional, classical procedures may be the most appealing to witnesses, but that does not change the fact that it is a very disgusting food. I like to take a deadly and dark atmosphere from the album. I like to go through the world that ABHORRENCE described. Earth is sometimes a very ugly place to live. I fall into the abyss and in the darkness I really appreciate the new album. For me personally, this is a great return of a band that has its own expression and is interesting in all its aspects. Hell is in each of us. The Finns took all the available evil and dirt and put it on a musical medium. Just crucify me, torture me in deep dungeons, yet I'll keep this EP in my veins. What more to say? Perhaps that ABHORRENCE is back. Powerful and devastating, like legendary monsters! Bloody roots! Great album!

Recenze/review - GRISLY - The Spectral Wars (2018)


GRISLY - The Spectral Wars 
CD 2018, Xtreem Music

for english please scroll down

Tak dlouho jsem se díval do pekelné jámy, až jsem do ní spadl. Teď jsem rozemletý na prach ostrými riffy a dunivými bicími. Death metalová válka propukla nečekaně. Smrt čeká za každým rohem a tvůj nepřítel se neptá. Rovnou útočí. Tohle je valivý smrtící kov, který vás zničí  jako tank na obalu. Chlad opuštěného bojiště, na kterém umírají ranění. Temnota a krev! Jsi jen kusem těla, které jde na porážku.

GRISLY je další kapelou Roggy Johanssona, tentokrát ve společnost dalších maniaků Dennise Blomberga a Henke Lundgrena. Klasická sestava, tradiční studené švédské melodie, k tomu plesnivina jak od AUTOPSY. Co víc si může fanoušek old school death metalu přát? Mrtví vojáci znovu povstali, aby vydali svědectví o všech zvěrstvech, kterých je schopen jenom člověk.




"The Spectral Wars" je vlastně takovým klasickým death metalovým albem. Rogga má typické riffy i nápady, takže jeho rukopis poznáte na sto kroků. Špinavý, heavy zvuk. Vibrace z podzemí. A samozřejmě mráz ze severu. Není podstatné, že tohle všechno už jsme slyšeli snad tisíckrát. Důležitý je výsledný dojem a ten je velmi dobrý. GRISLY nám namíchali ostrou směs z toho nejšpinavějšího koření. Deska pálí, řeže, ničí. Neznám nic lepšího, než poslech oblíbené hudby a smrt pod pásy rozjetého tanku. Válka zuří na mnoha místech a tvůj konec je hnusný jako bůh. Dej náboj do komory své pušky a vyber si cíl. Kdo bude další na řadě? Kdo umře v zákopech death metalové války? Slušná deska plná zajímavých melodií. 


Asphyx says:

I've been looking at the Hell pit for as long as I fell into. Now I am grinded to dust by sharp riffs and rumble drums. Death metal war started unexpectedly. Death waits at every corner and your enemy does not ask. Attacking straight. This is a rolling lethal metal that destroys you like a tank on the cover. Cold an abandoned battlefield where the wounded are dying. Darkness and blood! You are just a piece of flesh that goes to defeat.

GRISLY is another band of Rogge Johansson, this time in the company of other maniacs Dennis Blomberg and Henke Lundgren. A classic set, a traditional cold Swedish melody and mould which has been played by AUTOPSY. What more can an old school death metal fan want? The dead soldiers rose again to give testimony of all the atrocities that only human is capable of.



"The Spectral Wars" is actually such a classic death metal album. Rogga has typical riffs and ideas, so you will know his signature for a hundred steps. Dirty, heavy sound. Vibration from the underground. And, of course, the frost from the north. It is not essential that we have heard this all a thousand times. The final impression is important and it is very good. GRISLY mixed a sharp mixture of the dirtiest spices. Album burns, cuts, destroys. I know nothing better than listening to your favorite music and death under the belts of a jet tank. The war is raging in many places and your end is as ugly as God. Put a bullet into your rifle chamber and choose your target. Who's next in line? Who dies in the trenches of the death metal war? Good album full of interesting melodies.

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/the-spectral-wars

LABEL INFO:

www.xtreemmusic.com
www.facebook.com/xtreemmusic666
www.xtreemmusic.bandcamp.com
www.youtube.com/xtreemmusic
www.twitter.com/xtreemmusic666
www.soundcloud.com/xtreemmusic

čtvrtek 13. září 2018

Recenze/review - TYRANNO - Skulls, Horns & Lust (2018)


TYRANNO - Skulls, Horns & Lust
CD 2018, PRC Music

Roztočená vrtule, hrnoucí vám do tváře hektolitry špíny a hnisu. Smrt není jen slovo, ale krutá realita, která je hodně blízko. Dýchá vám do tváře kousky popela ze spálených těl. Neboj, za chvilku jdeš na řadu. Už jen pár chvil, naposledy se nadechni a ještě alespoň jednou koukni na světlo. Padáš do hluboké jámy hromadného hrobu. Starý svět dávno shořel a do toho nového se nehodíš. Zůstal si sám mezi všemi. Mezi nemrtvými.

Brazilští TYRANNO jsou věrni odkazu slavných HELLHAMMER, CELTIC FROST, POSSESSED, MASTER, VENOM. Ctí starou prašivou školu bezezbytku. Ocení asi jen pamětníci a archeologové, ale rozhodně jim nelze upřít nadšení a dobrý nátisk. Dech mrtvé milenky, rakev, položená švihácky na stranu. Tak nedělej fóry a koukej už umřít, aby sis s námi mohl zazpívat z plných plic.


Pokud máte rádi vzpomínky, obestírá vás často stesk po starých dobrých death/thrash metalových časech, tak potom jste zde správně. Tady se hraje přesně pro vás (nás). Hrubě, nečistě, ošklivě, morbidně a s chladným výrazem ve tvářích. Beru do rukou sekyru, utíkám na nejbližší hřbitov, konečně dát věci do pořádku. Mrtví žalují, hroby se mnou rozmlouvají. Stylově jsou TYRANNO opravdoví, plesniví, šílení a přesvědčiví. Jsou jako rezavý nůž, zabodnutý hluboko do střev. Mráz smrt nespálí, ale mě ano. Stejně jako hudba brazilských věrozvěstů. Zvoňte na poplach! Peklo otevřelo znovu svoje brány a vydává další výpověď. "Skulls, Horns & Lust" je dle mého skromného názoru albem, které se nebývale povedlo. Je předčítáním ze starých metalových učebnic! Slyšte slova Satanova! Velmi dobře!



sumarizace: 

"Skulls, Horns & Lust" od brazilských TYRANNO je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death/thrash metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death/thrash metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death/thrash metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce! 


Asphyx says:

"Skulls, Horns & Lust" from Brasilian TYRANNO is an album that opens old graves. Death/thrash metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death/thrash metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death/thrash metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!


For CD Order
E-mail at tyrannoband@gmail.com or

MORE INFO:

Recenze/review - BLACK LIGHT - Privilege of Choice (2018)


BLACK LIGHT - Privilege of Choice
CD 2018, vlastní vydání

for english please scroll down

Člověk je nakonec jen pytel kostí, určených k pomalému umírání. Bez duše a víry jsme roboti, jdoucí jako ovce na porážku. Zařadit se, být v davu, číslem se sklopenýma očima do země. Jsem rád, když potkám na svých toulkách podzemím kapely, které jsou něčím jiné, zajímavé, které mají vlastní názor a výraz. Většinou to bývají mladší smečky, které ještě neztratily tolik v thrashi potřebný náboj a energii.

Slovenští thrasheři BLACK LIGHT jsou hudebně věrni starým dobrým časům. Řežou do toho ostrou stranou nože, jsou nadšení, silní, mají v sobě kus rebelie. Nejsou sice ničím převratní, ani progresivní, ale vše je vyváženo opravdovostí. I letos by se dalo na spoustě věcech zapracovat (zpěv, produkce, texty), ale to nic nemění na tom, že se jedná o velmi slušný kousek nefalšovaného nářezu. 



"Privilege of Choice" není určitě dokonalým albem. Má spoustu mušek, v některých momentech je nevýrazné a monotónní. Jenže přátelé, tohle je metal a v něm záleží také na přístupu, na schopnosti zaujmout. Jsem starý pes a přes všechny rozumné kritické výtky pořád v nahrávce cítím ostré kousky skla. Nahrubo nasekané, rozmělněné a rozdrcené tlakem. Thrasové postupy plné klasiky, melodické vsuvky, rebelie. Chce to malý klub, totální nasazení a smrt v očích. Pak pochopíte. Nacházím zde naději pro věci budoucí. Slyším ze skladeb takovou tu poctivou černou energii, kterou by jim mohly i mnohé o hodně slavnější kapely závidět. Jasně, podobných desek je spousta, ale to neznamená, že bych na BLACK LIGHT za nějaký čas zapomněl. Už první album mě zaujalo. A s novinkou to mám hodně podobně. Mám při poslechu stavy, kdy jsem jen pytlem plným kostí. Slovenští thrasheři do mě mlátí basebalovou pálkou a já jsem za to ještě vděčný. Solidní thrash metal!





Asphyx says:

Man is ultimately just a bag of bones, designed to slow dying. Without robbery and soul, we are robots going as sheep to defeat. To be in the crowd, with a number and eyes folded to the ground. I'm glad to meet in the underground bands which are somehow different, interesting, with their own opinion and expression. Most of them are younger bands who have not lost their energy and charge which is so necessary in thrash metal.



Slovak thrash metallers BLACK LIGHT are musically faithful to old good times. They are using a sharp side of the knife, they are enthusiastic, strong, they have a rebellion inside. They are nothing revolutionary or progressive, but everything is balanced by truth. Even this year, a lot of things should be improved (singing, production, lyrics), but that does not affect the fact that this is a very good piece of untreated cut.


"Privilege of Choice" is certainly not a perfect album. It has a lot of "flies", in some moments it is insignificant and monotonous. But friends, this is metal and it also depends on attitude, on the ability to engage. I'm an old dog and despite all the complaints I still feel sharp pieces of glass in that record. Roughly chopped, grinded and crushed by pressure. Classic thrash precess, melodic parts, rebellion. It wants a small club, total deployment and death in the eyes. Then you will understand. I find here hope for future things. I hear from the songs such an honest black energy that they could envy many of the much more famous bands. Sure, there are a lot of similar albums, but that does not mean I forgot about BLACK LIGHT for a while. I was interested in the first album. And with novelty I have it very similar. When listening to a album so I am feeling like a bag full of bones. Slovak thrasher s hit me with a baseball bat and I'm still grateful for that. Steady thrash metal!


tracklist:
01 Intro 0:52
02 One by One 4:49
03 Dangerous Children 3:38
04 Kto Bude Kričať 4:13
05 Lament for the Tormented Minds 4:38
06 6 Walls 2:50
07 Virus (Humanisease) 4:28
08 Demons will be Fed 2:51
09 The Hunting Life 2:24
10 Privilege of Choice 5:48

band:
Matúš Mlích- sólová gitara,
Maťo "Wevo" Tomáš- spev/rytmická gitara
Tomáš Kilian- basa,
Marek Železník- bicie


o BLACK LIGHT na DEADLY STORM ZINE/ about BLACK LIGHT on DEADLY STORM ZINE: 

středa 12. září 2018

Recenze/review - TANATOR - Execution... Atrocity Death (2018)


TANATOR - Execution... Atrocity Death
EP 2018, vlastní vydání

Praštila si mě ocelovou palicí přímo do kosti. Praskla, pukla a objevil se morek, jako nějaké zlé znamení. Ještě jednu do lebky a pak už jsem jen sbíral zbytky zlých vzpomínek po své cele. Záhrobí má to nespornou výhodu, že nás spojuje naše vlastní hniloba. Jsme upředeni ze stejných pavučin, zíráme v údivu na podobné náhrobky. Zoceleni bojem v podsvětí nás jen tak něco nerozhodí. Potřebujeme jen jediné. Narvat si do uší i do žil pořádný zahnívající metal.

Ruští prašivci TANATOR na to jdou přesně tím staroškolským způsobem, který mám tolik rád. Neurvalé riffy, změť thrashe, blacku, punku a špíny. Otevřená rakev, nakoukni dovnitř a pokochej se pohledem na své nebohé tělo. Smrt je všude kolem a ty nemám moc možností jak přežít. Vybíráš si to nejjednodušší. Obětuješ jen svoji duši. Zaprodáš se ďáblu. Inferno!


Vezměte temné pradávné thrashové smečky, vymačkejte z nich to nejlepší, zamíchejte se zkaženou krví a napěchujte sírou. "Execution... Atrocity Death" je undergroundovým albem se vším, co k tomu patří. Se zastřeným zvukem, obalem plným utrpení, vokálem připomínajícím skřípání ocelové rukavice po zdi vaší kobky. Mám rád podobné rychlopalné útoky. Připomínají mi atak ozbrojených sil, bez příkras, surově, syrově, smrtonosně. Žádné kudrlinky, hraní si s náladami. Jen drcení živých tkání, devastace a nekonečný mosh-pit. TANATOR z podsvětí jen tak nevylezou. Je to jen a jen dobře. Kdo by se taky zajímal o nějaké zpropadené světlo. Mé kosti mi už asi nikdy nesrostou. Nevadí, hlavně že si mohu prohnat pořádně hlavou podobné desky. Nabíjejí mě! Zabíjejí! Thrash! Black! Punk! Temnota a smrt! Peklo! Skvěle!



sumarizace:


"Execution... Atrocity Death" je nahrávkou, u které budete mít obrovskou chuť si otevřít pivo a čerstvý hrob. TANATOR se povedlo oživit metalové duchy z osmdesátých a devadesátých let. Pánové hrají velmi rychle, špinavě a s obrovskou chutí na čerstvou krev. Kombinace plesnivého thrashe, blacku a punk metalu mi připomíná návštěvu nějaké obrovské kostnice. U zdí jsou vyrovnány hromady lebek a kapela je drtí svými riffy na jemný prach. Takhle nějak si představuji skvělé album, které vzdává poctu starým legendárním kapelám. Ruské záhrobní komando je jako rozjetý vlak. Ničí vše živé i neživé a zůstává po něm jenom spoušť. Vyhlaste poplach! Zombie vylézají z hrobů a začínají tančit s námi! Nemá cenu dál nic řešit, dneska bude dlouhá noc! Skvělá black/thrash/punk metalová deska, která vám otevře staré rány! Old school metal forever! Peklo! 


Asphyx says:


"Execution... Atrocity Death" is a record that you'll have a huge appetite to open some beer and a fresh grave by. TANATOR managed to revive the spirits of metal from the eighties and nineties. Gentlemen play very fast, dirty and with a big appetite for fresh blood. The combination of moldy thrash, black and punk metal reminds me of visiting some huge ossuary. There are piles of skulls round the walls and the band's crushing them with their riffs to the fine dust. This is how I imagine a great album that pays tribute to old legendary bands. Russian commando from the other worlsd is like a train setting in motion. They destroy everything animate and inanimate, and it stays havoc only. Raise alarm! Zombies are creeping from their graves and begin to dance with us! There is nothing to solve today, it will be long night! Great black/thrash/punkmetal album, which opens up old wounds! Old school metal forever! Hell!

Tracklist:
1. Execution 06:35
2. Your Future Is Doomed 03:57
3. Worldwide Cry 03:31
4. Fate 04:23
5. Body Parts (Sodom cover) 02:52

Rozhovor - MARK RIDDICK - Domnívám se, že kritika je životně důležitým nástrojem pro rozvoj umělce.


Rozhovor s legendárním MARKEM RIDDICKEM - autorem metalových obalů, plakátů, triček a mnoho dalšího. Death metalový muzikant i fanoušek.

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Ave MARK RIDDICK! Na začátek mi to nedá a musím se ti pochlubit. Včera jsem počítal doma svá metalová trička a zjistil jsem, že s motivy od tebe jich mám úctyhodných 27. Jsem velký chlap a tak máš u nás v České Republice dobrou reklamu. Nicméně, nevím, zda tě u nás fanoušci znají „osobně“. Mohl by ses nám prosím představit? 

Jakube, děkuji moc za tvá vřelá slova a podporu prostřednictvím blogu Deadly Storm! Je skvělé slyšet, že máš ve své osobní sbírce tolik triček, reprezentujících moje umělecká díla! Abych byl co nejstručnější pro ty, kteří nejsou obeznámeni s mou uměleckou činností, ilustruji pro undergroundové metalové kapely od počátku 90. let. Většina mé práce byla publikována na merchi a obalech alb pro různé metalové kapely (jak undergroundové, tak i známé). Také jsem ilustroval pro zákazníky mimo metalovou scénu, jako je televize, auta, móda, alkoholické nápoje a popový průmysl, nicméně mým hlavním pilířem je metalový hudební průmysl. 


Vzpomeneš si ještě na první obal, který jsi nakreslil? Jaká to byla kapela a jak se na svoji práci díváš dnes? 

Můj první publikovaný obal nahrávky byl pro grindcoreovou kapelu z Kentucky zvanou SON OF DOG. Ilustrace, kterou jsem pro ně kolem roku 1992 vytvořil, byla publikována ve formátu 7 "EP a i na tričku. Předtím jsem viděl své díla publikovaná v některých undergroundových metalových fanzinech, ale vidět mé dílo takto vytištěné, to bylo inspirativní a motivovalo mě to, abych pokračoval v ilustracích pro kapely. Jak si dokážete představit, téměř o třicet let později už jsem viděl svou práci publikovanou v různých formátech. Jsem zvyklý vídat svá díla na tričkách, nebo obalech alb, ale stále mě těší, když vidím svou tvorbu umístěnou na nekonvenčních formátech, nebo pro nečekané klienty. Stále jsem velmi zapálený, co se týče mého řemesla, nicméně proces kreslení se stal mnohem hladším a přirozenějším, protože jsem měl spoustu času, abych se s zdokonalil ve svých technikách a postupech. 

Jak u tebe probíhá tvůrčí proces? Když děláš kupříkladu cover pro nějakou kapelu, posloucháš jejich muziku? Čerpáš z ní inspiraci a pak už to jde „samo“? Nebo vybíráš už z předem připravených motivů, které by se nejvíce hodily? 

Obvykle neposlouchám kapely, na kterých pracuji, pokud nejsem jejich fanoušek. Stejně tak jako všichni ostatní metaloví fanoušci mám vlastní vkus a preference, pokud jde o výběr hudby. I když většina kapel, pro které pracuji reprezentují death metal, což je má osobní hudební preference, tak přijímám klienty i z jiných žánrů jako je black, thrash, doom, power, speed a metalcore. Přijmout zakázky od různých klientů představujících různé žánry pomáhá rozšířit můj dosah jako ilustrátora a dovoluje mi to v rámci mé práce prozkoumat širší okruh témat. Pokud jde o můj tvůrčí proces, většinou mi kapela nastíní jejich představu, co ode mě očekávají. Nejlépe se mi pracuje s minimem informací, někteří zákazníci mi umožňují plnou tvůrčí svobodu, zatímco jiní vyžadují určitá specifika. Dalším krokem v procesu je návrh a skica. Jakmile mám schválení, začnu kreslit inkoustem. Výsledné dílo je zpracováno digitálně ve vysokém rozlišení a je předáno mému zákazníkovi po kompletním dokončení a naskenování kresby. 


Jaké malířské techniky vlastně vůbec používáš? Které ti vyhovují nejvíce a proč? 

Pracuji striktně v černobílé barvě, mé materiály zahrnují dvaceti librový papír, pera značky Sakura, štětcová pera Pigma (s jemnou, střední a tučnou hlavou), pera značky Sakura Pigma Micron, bílá kuličková gelová pera Sakura a fixy Sharpie s různými velikostmi hrotů. Používám také aplikaci Adobe Photoshop pro dokončení práce na ilustracích, jako je oříznutí skenů, úprava úrovní pro nejlepší reprodukci a úpravy před tiskem. 


Liší se nějakým způsobem práce na obalu CD, kazety a vinylu? Přeci jen, každý nosič má trošku jiný formát bookletu. 

Ano, formát rozhodně určuje velikost hotových uměleckých děl. Je důležité si uvědomit, jak bude umělecké dílo reprodukováno, než se na tom začne pracovat. Upřednostňuji práci na tričkách, nebo obalech kazet, protože mi to umožňuje využívat formát dopisního papíru, na který můžu kreslit. 

V dnešní době se musí „obraz“ nějak převést i do digitální podoby. Používáš potom pro „nafocené“ malby nějaké programy pro úpravu? Dolaďuješ pak ještě? Dnes vládne světu internet. Jak řešíš kupříkladu autorská práva? Stáhnout se dá všechno. 

Přestože je moje ilustrace provedena ručně, po dokončení výkresu ji skenuji s rozlišením 600TIF. Poté otevřu naskenovanou kresbu v Adobe Photoshopu, kde připravím a upravím lehce kresbu pro ideální reprodukci. Závěrečné kresby jsou dodávány digitálně, zatímco uchovávám původní ilustrace pro mé osobní použití / archivaci. Pokud jde o autorská práva, nemám žádný formální postup, jsem prostě držitelem autorských práv tím, že jsem autorem díla. Navzdory tomu jsem od počátku 90. let často viděl, že má umělecká díla byla použita bez svolení. Nástup internetu znásobuje tento nešťastný jev. Moc se o to ale nezajímám. Když vidím, že jsou moje díla používána bez svolení, je to něco, co jsem se naučil přijmout, protože prostě nemám čas se tím zabývat. Většina mých děl je vykrádána a používána pro koncertní plakáty a to mě netrápí. Jediný okamžik, kdy jsem opravdu naštvaný, je, když je moje práce očividně ukradena a pak se prodává se ziskem, bez ohledu na mě nebo na mé klienty. 


Je někdo na koho dáš ohledně hodnocení tvé práce? Někdo, kdo ti jako první řekne: „Hele, tak tohle se ti povedlo“, nebo naopak: „Tak Marku, tentokrát nic moc“? Je pro tebe zpětná vazba důležitá a dobrá kritika přínosem? 

Domnívám se, že kritika je životně důležitým nástrojem pro rozvoj umělce. Naneštěstí nemám ten luxus klasického kritického procesu týkajícího se mých prací, kromě drobných zpětných vazeb od svých zákazníků. Jedna osoba, jehož názoru věřím a nejvíce si ho cením, je mé dvojče, můj bratr. On je velmi dobře obeznámen s mou prací a je dobře obeznámen i s uměleckými dějinami a studiem zvláště renesančního období. Můj bratr není vždy zasvědcen do mých ilustrací, vidí je jen při pár příležitostech během roku a nabídne mi zpětnou vazbu. Ať tak či onak, důvěřuji jeho úsudku a jsem vždy otevřený k tomu, abych získal konstruktivní zpětnou vazbu na svou práci, ať už pozitivní nebo negativní. 

Není žádným tajemstvím, že CD se moc neprodávají. Spoustě posluchačů stačí jen stažená muzika v digitální podobě. To ti přece musí „brát chleba“. Vím, že děláš i motivy na trička, plakáty. Cítíš vzestup zakázek na merchandise? 

Ačkoli se CD nepohybují tak rychle jako jiná zvuková média, poptávka po mé umělecké tvorbě se nezměnila, spíše se zvýšila. Dostávám žádosti téměř denně, ale můžu vzít jen několik prací za měsíc, protože čas vynaložený na mou uměleckou tvorbu je velmi omezen. Musím být velmi specifický v tom, které žádosti mohu přijmout a které z nich musím odmítnout. Většina poptávky se týká merchandise, zejména ilustrace triček, nicméně každoročně udělám i několik obalů alb. 


Metal posloucháš a živíš se jím již spoustu let. Změnil se za ty roky nějak přístup kapel, vydavatelství apod.? 

Neviděl jsem výrazný rozdíl v interakci s kapelami, nicméně jsem si všiml, že tempo se zdá být mnohem rychlejší a lhůty jsou kratší. Toto tempo může být důsledkem kapel, s nimiž spolupracuji – tedy kapelami, které mají smlouvy s většími labely a musí dodržovat konkrétní lhůty pro turné nebo alba. Mnoho z větších labelů musí investovat mnohem více času do svých kapel předtím, než se nahrávka dostane na trh a to vyžaduje díla pro předobjednávky balíčků apod., které jsou všechny řízeny termínem. 

Když si hypoteticky představíme, že mám death metalovou kapelu, co všechno musím udělat, abys mi namaloval obal? Jak tě „přesvědčím“? Nemyslím teď peníze… i když může si tě obyčejná kapela dovolit? 

Nejlepší způsob, jak se ke mě dostat, je prostřednictvím e-mailové adresy na mých webových stránkách. Někteří potenciální zákazníci se mě snaží oslovit prostřednictvím sociálních médií, nicméně na žádosti prostřednictvím sociálních médií nereaguji, protože nemám čas je sledovat a udržovat je. Jsem určitě přístupný a cenově dostupný, avšak největší výzvou je čas. Přijmám pouze několik požadavků za měsíc, takže musím pečlivě zkontrolovat a zvážit každou žádost, která se mi dostane do pošty. 

Už se ti někdy stalo, že jsi i přes dobrou finanční nabídku kapelu odmítl? Třeba proto, že tě jejich tvorba neoslovila? 

Ano, odmítám nabídky pravidelně, nicméně je to často proto, že nemám čas přijímat nové zákazníky. Odmítl jsem žádosti z různých důvodů, dokonce i lukrativní, ale obvykle kvůli nedostatku času nebo mé neschopnosti pracovat v krátkém termínu. 


Tvoříš obaly pro kapely z celého světa. Měl jsi někdy problém s tím, že by kvůli tvému obalu CD někde zakázali prodávat? 

Nejsem si vědom žádné cenzury týkající se obsahu mých ilustracíí na obalech alb. Některé z nejextrémnějších prací, které jsem publikoval, byly obvykle pro jiný merchandise, ktery má menší distribuci a menší omezení od subjektů druhé či třetí strany. 

Viděl jsem od tebe plakáty, máš několik kapel, ve kterých hraješ. Dalo by se říci, že metalem žiješ. Co tě na tomto, zdá se „nesmrtelném hudebním stylu“ tak fascinuje? 

Ano, metalová hudba a kultura jsou každodenní součástí mého života. Pokud ji neposlouchám, obvykle k ní nějakým způsobem přispívám, ať už dělám obal pro kapelu, píšu a nahrávám skladby pro mé vlastní kapely, nosím metalová trička, nebo kupuji dema a alba undergroundových kapel. Věřím, že tyto aktivity lze shrnout jako volbu životního stylu. Pokud jde o mé hudební aktivity, tak mým hlavním úsilím je sólový projekt s názvem Fetid Zombie. Zvládnu napsat většinu skladeb, nicméně spolupracuji s několika hudebními hosty na každé mé nahrávce. Měl jsem příležitost hudebně spolupracovat s mnoha talentovanými hudebníky z kapel jako Arsis, Necrytis, Necromantia, Rotting Christ, Varathron, Skeletal Remains, Svierg, Loculus, Absu, Massacre, Obscene, Ossuarium, Inferi, Johnny Touch a seznam pokračuje. Můj další projekt Macabra, je zdvojená snaha mezi mnou a Adrienem Weberem (Vociferian,Goat Holocaust, Luger atd.) vydali jsme několik split nahrávek a dvě alba. V minulosti jsem hrál v několika dalších kapelách, nicméně Fetid Zombie a Macabra jsou v současnosti mé jedinné aktivní hudební projekty. 

Sleduješ práce svých kolegů? Máš nějakého oblíbeného? Řekneš si třeba: „Tak Vincentovi Lockemu se to letos zase povedlo…?“ 

Ano, sleduji a jsem fanouškem práce několika dalších umělců pracujících ve stejném žánru. Měl jsem příležitost spolupracovat s některými z nich, stejně jako shromažďovat a vystavovat některé jejich originální díla ve svém domácím studiu. Někteří z umělců, s jejichž díly přicházím pravidelně do styku jsou Vince Locke, Chris Moyen, Daniel Shaw, Dan Seagrave, Mark Richards, Matt Carr, Brad Moore, Juanjo Castellano, Cesar Valadares, Raul Gonzales, Karl Dahmer, Justin Bartlett, Halsey Swain, Sean Carr, Yuri Kahan a spoustu dalších…! 


Máš nějakou oblíbenou kapelu, o které sníš, které bys chtěl namalovat obal? 

Je tady několik kapel, které bych moc rád ilustroval, například Toxic Holocaust, Iron Maiden, Obituary, Pestilence, Asphyx, Napalm Death, atd. 

Vždycky se ptám… Co tě poslední dobou zaujalo za nové desky? Je něco, co proháníš často svým přehrávačem? 

Neustále nakupuji hudbu, některé z kapel, které se u mě v poslední době točili jsou Skeletal Remains, Domains, Cist, Superstition, Obscene, Rotted, Ataraxy, Coffin Rot, Pestilence, Miscreance, Uttertomb, Queensryche, Racer X, Shy, M.A.R.S., Obsession, Cemetery Lust, Ossuarium, Malevolent Creation, Cosmic Church, Extraneous, Rope Sect, Mystic Priestess, Damien, Sinister, Manacle, Ripped to Shreds, Wormridden, Mortiferum, Haunt, Bone Sickness, Tomb Mold, atd. 


Jsi sběratel CD, vinylů? A když se už rozhodneš koupit si CD, hodnotíš ho i podle obalu, bookletu apod.? 

V posledních několika letech jsem nekupoval moc vinylů. Mám rád tenhle formát - obzvláště obaly - ale nemám čas si sednout a vychutnat si vinyl tak, jak jsem byl zvyklý. Většinou kupuji kazety a CD, jednoduše z pohodlnosti, protože je to kompatibilní s mými každodenními činnostmi. Jen velmi zřídka kupuji hudbu digitálně a někdy kvůli tomu přehlédnu dobrou kapelu, pokud nemají k dispozici fyzický nosič. Užívám si, že mám hmatatelný produkt, takže mohu obdivovat umělecké dílo, přebal a booklet. Ačkoli internet umožňuje snadné shlédnutí kapely ještě před rozhodnutím o zakoupení, i tak si budu nadále kupovat nahrávky jednoduše podle loga nebo obalu. Z tohohle pohledu je jedním z posledních nejnovější album Tomb Mold. Hlavním důvodem nákupu bylo podívat se na úžasné nové umělecké dílo od Brada Moora, s nímž jsem od konce 90. let v kontaktu. Byla radost vidět, že jeho umělecké dílo bylo publikováno pro novou vycházející kapelu a ukázalo se, že album bylo také docela dobré, takže zbrklý nákup nakonec stál za to. 

Jak vidíš současnou situaci na metalové „zinové scéně“? Líbí se ti některý tištěný časopis? A co webziny? Oslovuje tě některý i po grafické stránce? Jsi pravidelným čtenářem? Projíždíš každý den recenze, čteš rozhovory apod.? 

Snažím se udržovat svůj radar na metalové scéně, jak se známými, tak i s undergroundovými kapelami. Občas si přečtu webziny, ale zajímám se o tištěné fanziny a každý rok si jich několik koupím. Co je na fanzinech skvělé je to, že mají velmi osobní přístup, který na internetu chybí. Fanziny mají tendenci pokrývat i zajímavější kapely, včetně méně známých undergroundových kapel, což je obvykle to, co hledám. Kdysi jsem publikoval fanzine a do několika málo jsem na počátku devadesátých let přispíval. Takže vím, kolik tvrdé práce za publikováním fanzinu je a je to chvályhodné úsilí, které by nemělo zůstat bez povšimnutí. 

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu inspirace. Už teď se moc těším, až budu držet v ruce desku s tvým dalším obalem. 

Děkuji moc Jakube za tvou extrémní trpělivost a podporu. Jsem velmi vděčný a poctěn, že jsem se objevil na vašem blogu Deadly Storm. Přeji vám to nejlepší v pokračování vaší práce, která zahrnuje skvělou undergroundovou muziku. Pokud by se některý z vašich čtenářů rád dozvěděl více o mé umělecké nebo hudební činnosti, ať navštíví www.riddickart.com

TWITTER