DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 20. ledna 2019

A few questions - interview with death metal band from Chile - PULVERIZED.



A few questions - interview with death metal band from Chile - PULVERIZED.

Recenze/review - PULVERIZED - Monuments of Misanthropy (2018):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

Hey Jakub here is Pablo, guitar player from Pulverized. Thanks for reaching us out. We’re really glad to be considered in your Deadly Storm. Well, the band was founded in 2006 and we play Death Metal with lots of influences from the late 80`s/early 90’s Tampa Florida Death scene plus all the South American onslaught from the 80’s as well. We recently put out our first full length entitled Monuments of Misanthropy. These are six monuments that details furious hate in human existence. They reveal pure misanthrophy from unconscious and decadent beings. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

We recorded the album in DM6 Studio with Pablo Clares. He was in charge of recording, mixing and mastering it. We chose him and his studio because he has recorded a lot of bands, to our thoughts, with really good results in terms of sound. We were looking for a sound that interpreted us the way we see, feel and live Death Metal. It happened that he liked and matched a lot of our influences, so to speak. He helped substancially with the sound we were trying to capture. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

Well, we released 500 CD copies under Krucyator Productions from France, as well as the digital stuff. If everything goes fine, we will have two cassette editions early 2019 under Thanatology Productions from China and Total Pagan Madness Productions from Chile. We are very excited about these releases since they may have some extra brutality. At the moment, we are looking for offers to release the album on vinyl, so if anyone is interested don‘t hesitate to contact the band. The killer and eye-catching cover plus all the musical inferno really deserves it!!! 


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

In general, our vocalist Claudio comes up with ideas. Then, we give him our feedback in some parts and we help with the vocal paterns as well. I write some ideas too and they are put into the songs but we also have a few ideas that, Sebastian Pinto (first Pulverized drummer and a good friend of mine) wrote the first year we started the band. Everyone has had a certain involvement on this process. 

The lyrics deal with brutal and weird thoughts that sometimes our brains deal with. They approach different philosophycal aspects on how christianity or morals have developed a certain type of man, pitifully decadent, uncouncious about this condition. We denounce that in a certain way. In “Aniquilación Genética“ for instance, we speak about the abrogation of the lowest forms of life in intelectual and spiritual terms. When you (wisely) buy,listen to the complete album and confront the lyrics you’ll be aware of all these possible interpretations. 



Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

It’s funny because the question reminded me the beginings when we did not have a proper logo and we needed one for a gig that we were also organizing. A friend of us (Leo from Deforme) who was creating the flyer, found this font (we don‘t know where) and we thougth it was similar to the aesthetic part of the band which is, as you may realize, to desintegrate and exterminate. I received help as well from Rich Montenegro ( a Colombian friend and designer) who put the blood and final touches. 

The graphics of the album were created by the talented Adi Dechristianize [Dechristianize Art]. We had seen some of their work before in many brutal bands from Indonesia and some other countries, and we thought that he could do a killer job acccording to the ideas we had at that point. Then, Claudio contacted him via facebook and then we started to work together. He suggested us some cool ideas as well. 

Our bandcamp page was designed by another good friend of us Marco from Ignominia/Hellfire. We share band with killer Death/Black Metal act IGNOMINIA, where me and my brother Andrés also have duties in. He has helped us a lot with many endevours within this apocalyptic journey . 

We consider social networks important, as far as they help to spread the music with low cost and with enourmous possibilities of being heard from people out there, who otherwise could not have the opportunity to. Needless to say, the non sense and shitty things going on there. So, we use the social media for specific and tactical purposes. We miss the tape trading years and all the underground panorama of those days, but times have changed and if we do not adapt to a certain point to these new ways of communication, this very interview could not be possible. 


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

We chose to work with Krucyator Productions from France because they offer us what was needed. It’s a serious and underground label that has released a lot of killer Death metal bands. We feel great with them because they are professionals in what they do and that has given the album many opportunities to be listened and known among underground people, media, magazines and some iconic metal webzines. The idea is to be heard as much as possible and so far the response has been excellent. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

I must say that personally Morbid Angel has meant a lot to me. They have gone through a lot of ups and downs, but anyway I feel that they have developed a certain type of music rythmically challenging and technically dark that always blows me away. We obviously listen a lot the Tampa and US death/hardcore/grindcore metal scene since Possessed,Regurgitation, Death etc, but as you may know here in Chile, Brazil and Southamerica in general, there was a huge death/thrash metal scene back in the 80’s and that reflects and inspires the music we do as well. 

All the members have their hearts on the classics of the Death Metal Genre but we also like to listen and get inspiration from the big ones such as Black Sabbath, Genesis, Deep Purple, Judas Priest, Metallica. 

When it comes to talk about the inspiration to play our music, well, some of us read a lot of stuff related to philosophy, science, martial arts, movies, art in general--but we agree on that life experiences gives you a lot of material to talk about. To play this type of music enable us to express and deal with our obscure and deeper feelings and we really like to put that into music. 





Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

The response was always positive. We sent the record to a few of Chilean labels that we think we could work with but we couldn‘t agree on some requirements that we have as a band. We also sent it to a few foreign underground labels but they were collapsed with the amount of bands they were putting out. Then, Krucyator came up with the best deal. Good for us! 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

I really don’t know the number but I think near 50. Well, we don’t have a specific place as long as the minimun conditions we require are filled. 

The last two we had this last December in Santiago and La Serena have been the most important and best ones. The level showed as a band was awesome and something to remember. 

By the way, we performed a show in 2014 that I remember vividly. It was in Cúrico and we were promoting our demo Decadencia Espiritual. In that gig we were a supporting band for Torture Squad from Brazil but people got really insane with us. A lot of headbanging and beers made the show perfect. 


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

We are currently promoting our first album through interviews, reviews and some gigs. We are rehearsing what could possibly be our next chapter but the focus now is to show the album as much as we can. One of our biggest achievement was to release Monuments of Misanthropy. We had a lot of things going on before recording, some members went to live far from Santiago, some money issues, etc. 

Obviously, we want to get more recognition because the music and the album deserve that and hopefully to record something in the near future. We are learning how to move in the underground realms so we will take every opportunity step by step. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

- Well, we have our bandcamp site https://pulverizedch.bandcamp.com/ where you can also listen to our demo. 

- For interviews and media write us to pulverized.deathchile@gmail.com

- We also a have a facebook page where you can have updated info about the band https://www.facebook.com/pulverizedchile/

- For copies you should contact our label Krucyator Productions (http://krucyator.e-monsite.com/) also on facebook as https://www.facebook.com/krucyatorproductions/



Thanx for the interview. 

Thank you Jakub for the patience and the possibility to be on your magazine. Thanks to everyone that has helped the band buying the record, friends, magazines, webzines and every site that has mention us. 

Total respect and support to Deadly Storm!!! Keep the underground flame alive!!! 

Recenze/review - PULVERIZED - Monuments of Misanthropy (2018):



FOR MORE INFO:
----------------------------------------------------------------------------

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto osmdesátý - Výlet, který neměl nikdy skončit


Příběh sto osmdesátý - Výlet, který neměl nikdy skončit

Mám v batohu, o kterém děda vždycky říkával, že zbyl na chalupě po pašerácích, jen pár triček, náhradní baterie, kartáček na zuby, kazety a jinak nic. Ostatní jsem nechal na Monice a na holkách. Studium na dvouleté nástavbě se zaměřením na ekonomii mělo své nesporné výhody. Tři kluci ve třídě, z toho jeden debil a druhý homosexuál, krásně se mi žilo. Sice jsem se zpočátku s děvčaty příliš nemusel, ale to bylo v prvním období po smrti Kačenky. Slečny sice neposlouchaly ani jedna metal, ale staraly se o mě jako o vlastního.

Stará karosa, která smrdí jak kdyby právě přijela z tankodromu. Slizký řidič, slintající nad prdelkama holek, snažící se být vtipný. Paní učitelka, co jsem ji ještě před pár měsíci chodil utěšovat do kabinetu. Tohle nemůže dopadnout dobře, říkal jsem si pořád dokola. Ještě, že mi koupila na cestu Monika rum. Plzeňská klasika, bramborová radost chudých. Už u Bakova nad Jizerou jsem trošku navátej. Nesnídal jsem, na lačno se pije blbě. Ale jsem hrdina. Čekají nás 4 dny u Liberce, v chalupě s něčím, čemu se dá říkat polopenze. Homosexuál Kamil (mám zkušenost, že v té době se snad všichni teplí jmenovali Kamil nebo Marcel) za mnou pořád chodí a chce si povídat. Je to dobrej kluk, jen si musíme nastavit pravidla.

Asi by pro mě bylo lehčí bejt na kluky, ale nejsem. Mám tady svoji blonďatou lvici a ostatní holky všechny miluju. Dělám si srandu a Kamil je po několika panácích vláčnej a chce tančit v autobuse. Je mu to ale zakázáno. S ním bude ještě legrace. Dostávám kusy řízků, jen si dej Jakube, jsi hrozně hubenej. Tak se láduju, zapíjím to rumem a lituju, že jsem nenakoupil lahváče, na co myslíte holky, hergot? Stavíme kousek před Libercem, na odpočívadle. Jsem rád, že jsem kluk, protože čůrám hezky ve stoje. Odháním Kamila, který pak zvrací vedle mě.

Konečně jsme na místě. Kluci bydlí spolu. Rovnou říkám Debilovi, že je debil a Kamilovi, že s ním fakt nebudu mít společnou manželskou postel. Odsunu se, hned pod okno v představě, že pokud by mě něco začalo hřát na sedince, vyskočím z druhého patra do sněhu. Hodím bágl do kouta a jdu zkontrolovat holky. Zajímavý, vůbec jim nevadí, že se převlékají a já se tak usadím a mám šíleně vtipný narážky. Jsem poslán s chichotem několikrát do patřičných míst, začínám trošku divočet, tak zavolají Moniku, ať si mě odvede. Hledáme spolu nějaké místo, kde by se dalo pomuchlovat, ale zatím je brzy.

Procházku po horách strávím s Monikou a Kamilem. Nepodařilo se mi ho odehnat. On je opravdu hrozně hodnej, možná až moc. Utečeme dopředu a na jedný horský chatě hurá pivo. Hodím do sebe tři rychlý kousky, Kamil zase bleje jak Alík. Monika mi šeptá, ať se šetřím na večer, že přijde. Jde se dál, procházka se mění na výlet, dorazíme za tmy. Ihned jdu za paní kuchařkou, cože mi to připravila k večeři. Dáma v letech, vtípky, milánku, pro tebe budu dělat jen samé dobroty. Políbím ji na čelo a slíbím, že v příštím životě se za ní stavím. V mládí to musela být krasavice.

Jsem přejedenej a Monika si myslí, že někam zalezeme. Jenže já usnu jak zákon káže. V nějaký místnosti, kde holky hrají klasický společenský hry a tajně pijí hnus největší - hopsinku. Paní učitelka mě prosí, abych neorganizoval žádné útěky, tak jen dojdu přes okno pro pár lahváčů. Chci bejt za hodnýho. Kolem půlnoci provedu kontrolu na pokoji dívek. Jak jsem opilej, tak jim zvedám peřiny, žádám o předvedení různých partií. Jo, jsem trapnej, ale taky prej roztomilej. Každopádně, opět vše končí tím, že si mě Monika odvede do umývárky, kde mě poleje hlavu ledovou horskou vodou a pak si na mě nasedne. Kdo by nevystřízlivěl? Řekněte.

Jdu temnou chodbou do pokoje, z dveří vyleze paní učitelka. Jasně, jsme všichni dospělí, ale já už nechci, děkuji. Zalezu do postele a posílám neprozřetelně do prdele Kamila, který si chce "povídat". Spím jak zabitej. Tvrdě, opravdu jako dřevo. "Kubíčku, miláčku, venku je krásný den": zkouší to na mě romanticky Monika. Nevím, co to bylo tenkrát za módu, ale noční košile mám rád. Capká kolem mě, prsatá a s prdelkou k zulíbání. Debil kouká a Kamil se směje jako pravej teplouš. Jdeme radši na snídani.

Čaj a kakao, rozespalý holky, nenalíčený, stejně, konečně vás vidím, jak vás pánbůh stvořil. Házejí po mě máslem, ale všechno je v dobrém, vzpomínám na ně rád, protože to byly normální pohodový ženský, žádný pipiny. Nadsázka, vtípky, to je oč tu běží. Jako největší slepice se nakonec ukáže paní učitelka, která je rozmrzelá a taky trošku Kamil, ale u něj se to tak nějak předpokládá (ptám se ho, jestli mají homoklády měsíčky, ale jsem prý trapnej). Čekají nás běžky. A ty já miluju. Holky, dneska vás všechny namažu. Volím vosk a protože to vypadá, že jsem jedinej chlap v chalupě, tak se málem udřu, než všem nažehlím lyže. Co bych ale za pusinky neudělal, žejo.

Paní učitelce běžky očividně moc nejdou, tak nějak automaticky vedu já. 15 km není moc, ale musíme často čekat. Jsem překvapenej z Moniky, plně odpovídá mé tehdejší představě o pořádné ženské - musela umět na běžkách (přes to nejel vlak!), já byl stejně takovej blbec. Každopádně, drží se mnou krok, smějeme se, sjíždíme, dupeme do kopců, kolem tuny sněhu, mrazivé rty, polibky nasáklé jelením lojem. Krása, krása, krása. Adrenalin, prdelky děvčat v upnutých kalhotách. Smích a radost. Končím výpravu, odneseme běžky do lyžárny a jdeme na pivo, bez debat paní učitelko. Nic nenamítá, je na ní vidět, že je ráda, že přežila.

Sedíme u jednoho stolu, Kamil se ukáže jako velkej bavič, dokonce spolu dáváme pár skladeb, hraje parádně na španělku. Sice samý slaďárny, ale to holky rády. Proč si Kamile na kluky, jsi úžasnej, zní často lokálem. Blíží se zavíračka a někoho napadne, že co jako nějaká diskotéka. Paní učitelka povoluje, protože je sama už pěkně napitá. Jsem proti, diskotéky já nerad. Kurva metal, ne? Ale jsem přemlouván a samozřejmě neodolám. Jde se tedy do města. Zapadneme do prvních dveří s neóny, sály, kde se tančilo, byly tenkrát na každým rohu.

Maj tu hnusný pivo, jsou tu divný lidi, pouštějí tady Michala Davida, Monika na mě vidí, že začínám být zpruzelej. Tanečky Kamila a děvčat sice zaujmou, rozesmějou, ale když já jsem prostě uhnětenej z jinýho těsta. "Pojď pryč": šeptne mi do ucha Monika. Jdu za slečnou učitelkou, nejdřív říká ne, ale pak mi pošeptá, ať na sebe dáváme bacha (stejně je nám všem 18, ale je slušnost se zeptat). Vylezeme konečně ven a ulice je naše. Hele, nonstop, dáme pivko. Zadaří se, mají tu Klášter. Cinkneme si a obrátíme do sebe lahve. Musím dát Monice francouzáka. "Tak tady jste, hrdličky, musel jsem taky ven, půjdu s váma": našel nás Kamil, achjo. Jsem trošku naštvanej, ale Monika mě uchlácholí. No, nakonec proč ne, s teplým klukem jsem ještě nepařil.

Kdybych věděl jméno klubu, rád bych vám ho prozradil, ale má hlava je děravá jak řešeto a občas se mi všechno smíchá dohromady, tak nemůžu sloužit. Každopádně vím, že se tam sedělo na lopatách a šlo se do takovýho starýho baráku do sklepa. Tam na baru týpek, fousy spletený barevný, kalhoty do zvonu, hrozně milej, pohodovej. Ukázalo se, že je to zpěvák Tomáš Hájíček z Krucipusk, ale to jsem vůbec nevěděl. Dali jsme pivko a pokecali o Panteře. Nikdy více jsem ho takhle neviděl, ale bylo to hrozně příjemný setkání. Pak šel pryč a my si sedli dozadu do rohu. Kamil básnil, předváděl se, dával panáky. Byla s ním fakt sranda. Monika mě pořád objímala a vše bylo v pohodě. Pak přišla nějaká hard core kapela, která neuměla moc hrát. Na malinkém pódiu se snažila předvést to, co viděla na MTV. Ale jo, pořád lepší, než tanečky s Michalem Davidem.

Asi si myslel, že má šanci a jak byl opilej, tak mi chtěl dát venku pusu. Ty vole, co blbneš, zafungoval reflex a dostal dělo chudák rovnou do nosu. Pak byl za oběť a já za zlýho. Aspoň u Moniky. Se nenechám líbat, jako vše dobrý kámo, ale porušil si moji zónu. Nakonec se omluvil. Dobře, tak jo, mír vole. Za chvíli vstáváme, jsme poslední, kdo dorazil na chalupu. Usínám radši s prdelí u zdi, ale Kamil už je v klidu. Jsem a budu řitní panic, sorry jako, na tohle fakt nejsem. "Mám ještě hladinku, vstávej, jsem tvůj anděl, tvoje noční můra...": budí mě zase Monika. Hlava mi třeští.

Opilecká rána na chalupě uprostřed zasněžené krajiny. Běžky nejsou dobrej nápad, paní učitelko, raději pěšky. Tak jo, holky jsou zmuchlaný, ale čerstvej vzduch nám udělá dobře. Beru si walkmana, přemlouvám žaludek, aby nechal snídaní uvnitř. Kde jsou ty časy, kdy jsem machroval s tím, že já nikdy nebleju. Ale nejsem sám, ještě že tu nejsou laviny, spustili bychom jich svým voláním divočiny hodně. Jdeme lesem a jak jsme mladý, tak se nám těla postupně oživují, regenerují, jsem jak ještěrka, který doroste vocas, říkám holkám a Kamil chce taky, blbec. Končíme zase v hospůdce, kde mám pocit, že kolem dívek asi 150 kilový výčepák a číšník v jedné osobě doslova baletí. Hroší tanec lákající samičky, ještě by měl vyluzovat zvuky. Říkám to Monice a ta se rozesměje tak, až mě zabolí v uších.

Zpět jdeme už za tmy a dnes není na vylomeniny vůbec nálada. Stejně mi to nedá a aspoň vniknu na kontrolu do sprch, když se holky sprchují. Namočím ručník, znáte to. Je v tom víc erotiky než v německým pornu. Mokré vlasy, prdelky a klíny. Holky neví, jak se zakrýt a končí to jednoduše. Jsem chycen a svléknut. Osprchován studenou a vyhozen ven. Crčí ze mě voda a potkám smutnou paní učitelku. Už na mě ani nic nezkouší. Ale nějak podezřele si rozumí s Debilem. Svůj k svému, napadne mě ještě, ale to už není moje věc.

"Tak ty si byl za holkama ve sprchách?": škádlí mě Monika. Pokračuje, možná trošku žárlivě, která se mi líbila nejvíc, ale já jí samozřejmě řeknu, že ona je ta nejkrásnější, protože je moje a odměnou mi je malý kumbál za kuchyní (s laskavým dovolením paní kuchařky). Posadím ji na stůl a během celé vzrušivě krásné akce na mě kouká uříznutý krk kuřete. Kde se to v ní bere, je divoká, živočišná, vláčná. Gradujeme, myslím, že v červený knihovně se chodí na vrchol, mladí lidé jsou plni souznění a tak nějak. Prostě, když se udělá, tak to kuře spadne z regálu. Jen odběhnout.

Vše se s menšími rozdíly opakuje. Taky hrajeme dámu a šachy, v kterých mě vycvičil děda s babičkou, tak se biju v prsa, protože pořád vyhrávám. Nahlédnu kousek do holčičích problémů, jsou přede mnou uvolněné, ledacos řeknou. Většinou nerozumím, věci bych řešil jinak, ale je mi s nima moc dobře. Aspoň jsem na pár dní zapomněl na Káču a na své kamarády. Hodně jsme se nasmáli, užili si hory, pivo a víno a rum a já taky spoustu krásných chvilek s Monikou. Byl to výlet, který neměl nikdy skončit. Malý ráj na zemi. Ani se nám nechtělo domů, do fabrik a kanceláří, ani se nám nechtělo zpátky do šedivého města. Taky když jsme se loučili u autobusu na Starém městě, tak jsem dostal hudlanů a obejmutí, až jsem se celej červenal.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 19. ledna 2019

Rozhovor - COFFIN BIRTH - Album The Serpent Insignia predstavuje stvorenie, ktoré sa biblicky opakovane spája so zlom.


Rozhovor s death metalovou skupinou z Itálie - COFFIN BIRTH.

Odpovídali kytarista Giulio Moschini a zpěvák Frank Calleja.

Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - COFFIN BIRTH - The Serpent Insignia (2018):

Ave COFFIN BIRTH! Musím na rovinu říct, že když se ke mně dostaly promo materiály k vaší prvotině „The Serpent Insignia“, byl jsem docela skeptický. Říkal jsem si, zase další kapela složená z muzikantů z různých kapel, to nebude stát za nic. Ale stačilo si album poprvé pustit a byl jsem doslova připoután k přehrávači. Vynikající materiál! Jak jste se jako kapela dali vlastně dohromady a jak vznikl nápad založit COFFIN BIRTH? 

Giulio: Ďakujeme veľmi pekne! Počas predprodukcie posledného albumu HOUR OF PENANCE "Cast the First Stone" sme sa spoločne s Marcom rozhodli experimentovať s rôznymi soundmi počínajúc od zvuku gitár a náhodou sme narazili na legendárny HM2 pedál, ktorým sa preslávil zvuk kapiel ako napríklad Entombed / Dismember. Výsledok žiaľ nebol taký, v aký sme dúfali, pretože daný zvuk sa príliš nehodil k zložitejšiemu a rýchlejšiemu riffingu HOUR OF PENANCE. A práve vtedy sme si uvedomili, že sa už celkom dlho hráme s týmto pedálom a popri tom nahrávame niektoré riffy, z ktorých sa v priebehu niekoľkých týždňov začali formovať skutočné skladby. A tak sa zrodil COFFIN BIRTH. 


Založit kapelu je jedna věc, o hodně těžší je potom skládat nový materiál, určit směr, jakým se vydáte. Jak vznikalo nové album „The Serpent Insignia“? Je vás v kapele pět osobností, každý máte svůj názor, zkušenosti. Kdo měl poslední slovo? A kdo dal songům výslednou podobu? 

Giulio: Máme síce dosť odlišný, ale pritom dopĺňajúci sa hudobný vkus a vplyvy: ja som viac poslucháč klasickejšieho death metalu, zatiaľ čo Marco je grinder a má radšej extrémnejšie, priam skazené veci. Úprimne povedané, počas písania tejto dosky sme si nenastavili žiadne hranice. Len sme vychrlili svoje myšlienky, odrazili sme sa od jednotlivých riffov toho druhého zatiaľ čo sme proste hrali. Naším jediným spoločným cieľom bolo naozaj napísať hudbu, ktorá ublíži a spôsobí úzkosť tretej strane, ktorou je poslucháč. Napokon, ostatní členovia sa pripojili ku kapele neskôr, a ich nápady a prínos predstavuje pohľad na vec z rôznych iných perspektív. Takže dá sa hovoriť o rôznych vplyvoch, ale navzájom sa dopĺňajúcich a domnievame sa, že takto to funguje veľmi dobre. 

Pokud bychom chtěli desku zařadit do nějakých škatulek, dala by se popsat slovy – na albu se potkávají vlivy švédské death metalové školy s americkou brutalitou. Souhlasíš se mnou? S jakými úmysly a představami jste šli do studia? 

Frank: Mohli by sme povedať, že sú tu isté vplyvy švédskej školy, čo sa týka zvuku a tie sú zabalené do brutality amerického štýlu, ktorá vás vytrieska, žiadni zajatci, žiadne kecy, iba nasratý stredozemský postoj .... to je poriadne smrtiaca zmes! 


Ještě k samotnému nahrávání. Vím, že dnes si spousta kapel posílá nápady přes internet. Muzikanti se vůbec nepotkají. Každý nahraje svoji číst na jiném konci zeměkoule a ve studiu se pak vše poskládá. Je to i váš případ nebo jste se drželi osvědčené klasiky a nahrávali jste společně? 

Frank: Niektorí by sa na to mohli pozerať negatívne, ale ignorujú pritom svetlú stránku v otroctve toho všetkého, ako by to bolo, keby nebolo internetu, v tom prípade by sme sa pravdepodobne nikdy nedokázali spojiť a založiť COFFIN BIRTH. Riešenie logistiky s členmi žijúcimi v rôznych mestách a najmä v mojom prípade, keďže žijem na Malte, môže byť veľmi obmedzujúce. Zatiaľ čo všetko nahrávanie nástrojov a produkcia prebiehala v Marcovom Kick Recording štúdiu, ja som vokáli nahral v mojom vlastnom štúdiu a pri písaní textov mi oveľa viac vyhovuje sebapozorovanie, takže musím byť pri písaní sám. Osobne tiež preferujem nahrávanie vokálu v mojom domácom štúdiu, pretože mi to dáva možnosť pracovať flexibilnejšie a tým pádom aj lepšie. 

Pod masteringem a mixem je podepsán basák (mimo jiné hraje i v HOUR OF PENANCE) Marco Mastrobuono. Musím říci, že zvuk se opravdu povedl. Je syrový, drsný, devastující. Nechali jste všechno na Marcovi nebo jste do výsledku mluvili všichni? Album zní, jako by bylo nahráno analogově. Je to pravda nebo se pletu? 

Giulio: Áno, čo sa týka procesu nahrávania mali sme absolútnu slobodu. Myslím si, že Marco je asi najviac zbehlý v nahrávaní a produkcií grindovo znejúcich kapiel tu v Taliansku, keďže už dlhodobo hrá tento druh muziky v jeho ďalšej kapele BUFFALO GRILLZ. A čo sa týka otázky, či analóg alebo digitál, je to v podstate kombinácia oboch týchto svetov. Marco investoval do svojho štúdia (Kick recording studio) v posledných rokoch naozaj veľa, má tam hardware špičkovej kvality. 


Hrajete death metal. Surovou a syrovou muziku. K ní patří také texty o zlých a ošklivých věcech. Kdo je u vás píše? A kde pro ně berete inspiraci? Přikládáte jim velkou váhu nebo jsou jen doplňkem pro hudbu? O čem jsou ty na „The Serpent Insignia“? 

Frank: Pri písaní textov na album sa vždy pokúšam zasadiť všetko do kontextu hlavnej témy, v tomto prípade "The Serpent Insignia" predstavuje stvorenie, ktoré sa biblicky opakovane spája so zlom, predstavuje zlo alebo je jeho stelesnením. To je téma, ktorú som chcel predložiť a zobraziť, pričom som chcel docieliť určitú nadväznosť jednotlivých skladieb na seba. 

Predmet sa môže od jednej skladby k ďalšej individuálne meniť, môže byť odlišný a väčšinou zobrazuje surrealistické scenáre, ako skladby "Red Sky Season", "Throne of Skulls", "Godless Wasteland", ktoré nejakým spôsobom odrážajú realitu, v ktorej sa nachádzame. Ostatné, ako je napríklad titulná skladba "The Serpent Insignia", či "Christ Infection Jesus Disease", sú filozofickejšie a majú náboženský charakter, zatiaľ čo "Sanguinary" a "The 13th Apostle" rozprávajú príbehy. 

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal dnes prodává. Musím říct, že váš od Roberto Toderica je opravdu povedený. Moc se mi líbí jeho práce i pro SIEGE OF POWER. Jak jste se dali s Robertem dohromady a jak obal vznikal? Poslal vám nějaké náměty nebo dělal obal k „The Serpent Insignia“ přímo třeba po poslechu alba? 

Giulio: Absolútne s tebou súhlasím, Roberto odviedol na obale naozaj skvelú robotu. Na námete začal pracovať ešte kým sme dokončili nahrávanie albumu, ale mal k dispozícií demá z predprodukcie. Marco mu objasnil smerovanie, akým chcel, aby sa obal uberal a Roberto to svojím dielom vo výsledku totálne zaklincoval. 


Povedlo se vám opravdu skvělé album, které sbírá samá dobrá hodnocení. Vaše práce se povedla. Ale co dál? Kam až chcete COFFIN BIRTH dostat, posunout? Budete jen projektem, kdy se jednou za čas sejdete a nahrajete album nebo budete regulérní kapela? A co třeba živá vystoupení. Myslím, že někde v klubu by byl materiál z „The Serpent Insignia“ hodně silný. 

Giulio: V čase zrodenia COFFIN BIRTH bola kapela braná čisto ako projekt, proste si len užívať hranie muziky, vyjadriť svoje myšlienky viac štylisticky, čo možno nie je až do takej miery možné v našich ostatných kapelách. Nestanovili sme si žiadne konkrétne ciele a v tomto zmysle ide skôr o to, aby sme si túto cestu užívali a nerozmýšľali nad tým, kam by nás mohla zaviesť, nemyslieť na špecifické miesto určenia. Tak dlho ako si to budeme užívať, budeme veci okolo COFFIN BIRTH posúvať ďalej. 

Máme už niekoľko stanovených termínov na rok 2019: jeden koncert v Ríme v Defrag, jeden v Amsterdame a jeden na Malte. Povedzme, že nebude ľahké naplniť všetky záväzky, ktoré už máme voči našim hlavným kapelám, ale pokúsime sa priniesť COFFIN BIRTH na pódiá v takej miere, ako to len bude možné. 

Mám poslední dobou pocit, že co se týká extrémních stylů, tak to u vás v Itálii znovu opravdu žije. Obzvlášť death metalové kapely jsou skvělé! Chodí mi na recenzi nové desky, dělám rozhovory a mám pocit, že je vaše scéna velmi silná. To je ale můj pohled člověka, který žije mimo Itálii. Jaký je váš názor? Co třeba koncerty, promotéři, kluby, obchody s extrémní metalovou hudbou? 

Giulio: V tomto s tebou súhlasím, po minulé roky vyšlo mnoho skvelých albumov dobrým death metalovým kapelám tu u nás, ale žiaľ len málo z nich sa dostalo do povedomia, a to kvôli nízkej podpore, nedostatku koncertov a promotérov tu u nás. To je aj dôvodom, prečo všetky naše väčšie kapely volajú našu krajinu „ShItaly“, čo ma zasiahlo naozaj hlboko, keď som to prvýkrát počul, ale v niečom musím aj súhlasiť. Taliansko je ešte stále svetelné roky pozadu za inými európskymi krajinami pokiaľ ide o organizovanie nejakého poriadneho koncertu. Novú generáciu fanúšikov, ktorí chodievajú na koncerty nezaujíma extrémna muzika. Čo som si všimol, väčšinu ľudí naokolo žiaľ zaujíma klubová a indie-popová muzika. 

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily? 

Giulio: Veľmi sa mi páči nový album od kapely SULPHUR AEON, je to skvelá death/black metalová kapela. Žiaľ, stal som sa veľmi vyberavý, čo sa týka muziky, takže okrem nejakých 3-4 nových albumov ročne sa držím skôr starých dobrých nahrávok. 

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky? 

Frank: Špeciálny pozdrav posielam chalanom z kapely TORTHARRY, skvelá kapely a skvelí ľudia. 

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl? 

Giulio: Úprimne, nikdy som si nekládol túto otázku, keďže hranie death metalu bolo pre mňa vždy veľmi prirodzenou vecou. Myslím, že príťažlivosť k extrémnej muzike by sa dala prirovnať k obľube hororových filmov, spúšťa to netradičné pocity a takisto aj čo sa týka hrania tej muziky. Podľa mňa neexistuje nič silnejšie a uspokojivejšie pre death metalového hudobníka, pretože je to veľmi náročná hudba, ktorá vyžaduje nielen technické schopnosti a zručnosti v práci s hudobným nástrojom, ale aj rozdielne rozmýšľanie, keď už ide o samotné písanie hudby. 

Děkuji moc za rozhovor. Přeji vám spoustu prodaných nosičů, vše dobré i v osobních životech a ať vám to hraje! 

Giulio: Haha, aj my ti veľmi pekne ďakujeme za tento rozhovor.

Recenze/review - COFFIN BIRTH - The Serpent Insignia (2018):

Info, bands, LINE-UP - DEADLY STORM FESTIVAL 13 - Plzeň, KD Šeříková - 9. 3. 2019


Pořád bojujeme, pořád to nevzdáváme. Již podruhé v plzeňském KD Šeříková vypukne další, již třinácté, pokračování festivalu DEADLY STORM. Snažíme se podporovat nejen české metalové podhoubí, soustředíme se převážně na underground. Díky rekonstrukci v Šeříkovce nám všechno trvalo trošku déle, ale jsme opět zde, abychom vám nabídli směsici extrémních kapel. Budeme se na vás v březnu těšit! Zapaříme, popijeme, na chvilku zapomeneme na okolní svět, co vy na to? Rádi vás zase po roce všechny uvidíme! Už se těšíme na vaše vysmáté tváře! Opět vás čekají dvě pódia, příjemné prostředí a spousta legrace. Tak neváhej a přijď, metal bude!
--------------------------------------------------------------------------------------------
DEADLY STORM 13 – rozpis - line-up

                                  velké pódium                malé pódium
                                   (big stage)                    (small stage) 

16.00 - 16.15                                                      HDP

16.15 – 16.50        PROLAPSED 

16.50 – 17.25                                                    KAAR

17.25 - 18.00    HORRIBLE CREATURES

18.00 – 18.35                                       CRANIAL CARNAGE

18.35 – 19.15   MELANCHOLY PESSIMISM

19.15 – 19.55                                               KANDAR 

19.55 – 20.45       MORBITORY

20.45 – 21.25                                               FATALITY

21.25 – 22.15          INFERIA

22.30 – 23.20         GUTALAX

23.30 – 00.20     ET MORIEMUR

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

contact: jakub.asphyx(at)gmail.com

datum/date: sobota 9. 3. 2018
místo/place: KD Šeříková - http://www.kdserikova.eu/

vstupné/ entrance fee: 450,- kč v předprodeji/ 500,- kč na místě

předprodej zde:
http://www.plzenskavstupenka.cz/cs/akce/18895-deadly-storm-13

FB událost:
https://www.facebook.com/events/404875923384629/

bandzone událost:
https://bandzone.cz/koncert/478890-plzen-kd-serikova-deadly-storm-festival-13

kapely/bands:

KAAR - thrash metal (Praha) – thrashoví neznabozi, před kterými se zavírají jeptišky na petlice! Špinavej poctivej thrash jak vystřižený ze starých učebnic.




FATALITY - death (Brno) – zdálo se vám někdy o tom, jak vás svlékají z kůže? Že ne? Tak se přijďte podívat na tuhle brněnskou partu. Má toho za sebou již spoustu a ukáže vám, jak se hraje pravý death metal!




CRANIAL CARNAGE - death metal (Uherský Ostroh) – neznáme nic krásnějšího, než čerstvě otevřený hrob. Tihle šílenci jsou na tom podobně, při jejich klasickém smrtícím kovu nadskakují víka od rakví!




MELANCHOLY PESSIMISM - death/grind (Uherské Hradiště) – dnes již legendární vyhlazovači lidských mozků. Bude to drtivé, drsné a surové, bude to peklo v přímém přenosu! Lahůdka pro všechny milovníky brutálních  hudebních masakrů!




KANDAR - grind (Brno) – obdivovatelé hororových filmů a členové spousty českých hudebních uskupení. To je záruka kvality a drsně temného grindu, který způsobil zemětřesení nejen na české scéně! Grind!




GUTALAX - grind-rock'n'roll / Křemže – i ta nejkrásnější slečna musí zajít alespoň občas na záchod. Partičku GUTALAX asi netřeba představovat. Takže přátelé, k tanci a poslechu zvou jedni z nejpovolanějších! Zazní spousta hitů a jedno oko nezůstane hnědé!


 



HORRIBLE CREATURES - thrash/death (Karlovy Vary) – taky máte rádi, když stojíte pod pódiem a nasáváte sílu a energii? Tak se přijďte podívat na karlovarské maniaky HORRIBLE CREATURES. Roztrhají vás na kusy! Drtivý, zničující thrash death, který vás smete!




MORBITORY - old school death metal (Německo) – do starých katakomb vás pozvou němečtí MORBITORY. Kapela, která zraje jako dobře uleželá mrtvola. Tak i ty vezmi za kliku a vejdi do opuštěné márnice. Lebky, kosti, death metal, to je to oč tu běží! Masakr!




INFERIA - finská death grindová legenda, která k nám přijede oslavit 30 let své existence. Českému fanouškovi dobře známá skupina z festivalů jako Obscene Extreme, NTEY. Tohle bude totální masakr, který by si neměl nechat ujít nikdo, kdo se rád zaobírá ve volných chvílích hudební patologií. 






PROLAPSED - Tahle parta se k deathu a grindu umí postavit tím správným způsobem. Pokud se rádi koupete v krvi, dělá vám dobře křik pitvaných těl a s chutí trávíte svůj čas na opuštěných jatkách, tak neváhejte ani chvilku.






ET MORIEMUR - všem smutným nejen v Čechách známá doomová kapela. Každý rok se snažíme podporovat i skupiny z tohoto stylu. Pokud jsi fanoušek, tak si je nenech ujít. Tryzna může začít!



datum/date: sobota 9. 3. 2018
místo/place: KD Šeříková - http://www.kdserikova.eu/

vstupné/ entrance fee: 450,- kč v předprodeji/ 500,- kč na místě

TWITTER