CD 2019, Transcending Obscurity Records for english please scroll down Právě jsem se vrátil z cest. Navštívil jsem několik horských hřbitovů, viděl mnoho márnic a náhrobků. Měl jsem na sobě tričko FLESHCRAWL a poslouchal jsem samý prašivý death metal. Ovlivněn starými kapelami z devadesátých let jsem se postupně propracoval i k novince BURIAL REMAINS. Zavřel jsem dveře do katakomb, nechtěl jsem najednou vidět ani kousek světla. Tohle album je jako prokletí, jako temná strana lidské duše, tahle deska je absolutní definicí pradávného poctivého death metalu! Možná už hniji zaživa, možná se mé tělo postupně rozpadá, ale pokaždé, když slyším podobnou muziku, tak se mi vrátí jedovatá krev do žil. Už jen ten zvuk mě postaví vždycky na nohy, stanu se zombie, šílencem, který tančí do rytmu smrti. Postupně se měním, jsem jak postavy z románů Franze Kafky. Přehrabuji se v rozpadajících se kostech a přemýšlím, jak dlouho bude trvat, než mi "Trinity of Deception" utrhne hlavu.
"Trinity of Deception" je album, které se do vás zařízne stylem, jakým to dělávají kapely typu GRAVE, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION, GOD MACABRE, ENTOMBED, AUTOPSY. Jedná se přesně o takový ten smrtelný útok, který vás zničí a nezbude po vás vůbec nic. Mozek je propláchnutý kyselinou a skvěle napsanými skladbami, stejně tak i pohledem na modře mrtvolný obal. Jakoby kapela vzala všechny poctivé ingredience, smíchala je se zkaženou krví, spoustou tmy a nenávisti, napěchovala je do skladeb a podávala podchlazené. Pohybuji se na starých pohřebištích už spousty let a poznám, kdo má talent na hrobnické řemeslo. BURIAL REMAINS nahráli desku, která letos patří ve stylu zvaném old school death metal k tomu nejlepšímu. Kapela má velký cit pro záhrobní melodie, dokáže vytvořit náladu totálního zmaru a beznaděje. Riffy se mi zařízly hluboko pod kůži, vyvrhly mé vnitřnosti a já už dnes vím, co si vezmu příště na svůj výlet na onen svět. "Trinity of Deception" je nahrávkou, která mě mrazí v zádech, pálí a žhne, je ostrá a melodická zároveň, je ošklivá jako pomalá bolestivá smrt. Otevři svoji rakev! Excelentní shnilý death metal, který vám zláme všechny kosti v těle!
Asphyx says:
I just got back from my travels. I visited several mountain cemeteries, saw many mortuary and tombstones. I was wearing a FLESHCRAWL T-shirt and I was listening just dusty death metal. Influenced by old bands from the nineties, I gradually worked my way to the new album of BURIAL REMAINS. I closed the door to the catacombs, I dont want to see a beam of light at all. This album is like a curse, like the dark side of the human soul, this album is an absolute definition of ancient honest death metal!
Maybe I am rotting alive, maybe my body is gradually falling apart, but every time I hear similar music, I get poisonous blood back to my veins. Only that sound will always put me on my feet, I will become a zombie, a madman who dances to the death rhythm. Gradually I'm changing, I'm like characters from Franz Kafka's novels. I rummage through the crumbling bones and wonder how long it will take for the „Trinity of Deception“ to tear my head off.
"Trinity of Deception" is an album that will cut into you into in same style as GRAVE, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION, GOD MACABRE, ENTOMBED, AUTOPSY. It is just such a deadly attack that will destroy you and leave nothing left after you. The brain is rinsed with acid and superbly written songs, as well as looking at the blue corpse cover. It is as the band had taken all the honest ingredients, mixed them up with blood, a lot of darkness and hatred, stuffed them into songs and served super cooled. I have been in the old burial grounds for many years and I know who has the talent for the cemetery craft. BURIAL REMAINS recorded the album, which this year belongs in the style of old school death metal to the best. The band has a great sense for grave melodies, it can create a mood of total ruin and hopelessness. The riffs cut me deep under my skin, spewed my guts and I already know what I'll take next time for my trip to the other world. "Trinity of Deception" is a recording that freezes in my back, burns and glows, is sharp and melodic at the same time, it is ugly as a slow painful death. Open your coffin! Excellent rotten death metal that will break all the bones in your body!
Track listing – 1. Crucifixion Of The Vanquished 2. They Crawl 3. Trinity Of Deception 4. March Of The Undead 5. Burn With Me 6. Days Of Dread 7. Tormentor (Kreator cover) Band lineup – Wim – Guitar (Grim Fate, Boal) Philippus – Guitar and bass (Dimaeon, Boal) Danny – Drums (Disintegrate, Dimaeon) Sven – Vocals (Fleshcrawl)
Vocals on Burn With Me by Ralf Hauber (Revel In Flesh, Heads For The Dead)
Mixed and mastered by Jonny Pettersson (Wombbath, Heads For The Dead, Nattravnen, Henry Kane)
CD 2019, Neckbreaker Records for english please scroll down Jako blesk z čistého nebe, jako hrom, který následuje ihned potom. Pach spáleného masa, hořící kruh, připomínající pentagram. Bolest a strach, oheň a chlad, život a smrt. Na nové desce švédsko - španělských maniaků INERT tohle všechno naleznete. Navíc získáte pocit, že se vám hudba zadírá až někam do morku kostí. Ano, novinka "Vermin" je vynikajícím death metalovým počinem. Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaké album takhle rozložilo. Na starých švédských death metalových základech je zde totiž vystavěno něco, co bolí, drásá, žhne a chladí zároveň. INERT jsou se svým prvním dlouhohrajícím albem jako temné zjevení. Poctivé riffy, plazící se jako klubko jedovatých hadů, mocný plný zvuk i mrtvolný obal dělají z "Vermin" v podstatě dokonalé dílo.
Jsem starý metalový veterán, který poslouchá hudbu hlavně srdcem a "Vermin" mě ihned uvrhlo do země stínů. INERT mě pozvali na dlouhý výlet na onen svět a já přijal nabízenou ruku bez přemýšlení. Stále mě baví objevovat nové odstíny death metalu, pořád s chutí exhumuji staré hroby. Na téhle smečce se mi asi nejvíc líbí jejich schopnost napsat a složit dobrý song, přenést tunu roztodivných emocí do skladeb, vytvořit smradlavý uvěřitelný odér, který se vám usadí na plicích jako nějaká zákeřná choroba. INERT jsou ryzí, jiskřiví, melodičtí tím správným směrem. Už vám někdy trhali kleštěmi nehty z rukou? Už vám zatloukali ostré hřeby do mozku? Už vás svázali a lámali v kole? Už jste se někdy topili a nahlédli jste na druhou stranu? Pokud tohle všechno chcete zažít, potom vám mohu "Vermin" jen a jen doporučit. Prokletý, zničený, podchlazený - takový se cítím po setkáních s touto deskou. Bude se líbit všem, kteří rádi surfují na krvavých vlnách ledových melodií. Vynikající death metal s temně mrazivou tváří!
Asphyx says:
Like lightning from pure sky, like thunder that follows immediately afterwards. The smell of burnt flesh, a burning circle reminiscent of a pentagram. Pain and fear, fire and cold, life and death. You can find all of this on the new album of Swedish/Spanish band INERT. And as a bonus you get the feeling that music is going somewhere to the core of your bones. Yes, the new album "Vermin" is an excellent death metal act.
It hasn't happened to me for a long time that an album has broken me this way. Something that hurts, rips, glows and cools at the same time on old Swedish death metal bases is build there. INERT are like a dark revelation with their first long-length album. Honest riffs, crawling like a bunch of poisonous snakes, a mighty full sound and a cadaveric cover make from "Vermin" a really perfect work.
I am an old metal veteran who hears music mainly by heart and "Vermin" immediately threw me into the land of shadows. INERT invited me to a long trip to that world and I accepted the offered hand without thinking. I still enjoy discovering new shades of death metal, I still exhume old graves. On this band, I really like their ability to write and compose a good song, transfer a ton of strange emotions to songs, create a smelly believable odor that will settle on your lungs like some insidious disease. INERT are pure, sparkling, melodic in the right direction. Did someone torn your nails from your hands? Have you been hammered into the brain with sharp nails? Have you been tied up and quartered by bikes? Have you ever drowned and looked at the other side? If you want an experience with all of this, so I can only recommend "Vermin" to you. Cursed, destroyed, hypothermal - I feel after meeting this record. All who like to surf on bloody waves of ice melodies will like this album. Excellent death metal with a dark frosty face!
DISENTOMB - The Decaying Light CD 2019, Unique Leader Records fo english please scroll down
Pořád jsem si říkal, že nesmím, že se jinak rána zanítí. Jenže ta bolest byla tak obrovská, že jsem se musel zase rozdrásat do krve. Mé tělo je poseté boláky, hniji zaživa, postupně se rozpadám. Zkažená krev se do mě dostala neustálým poslechem death metalu, prokletý jsem byl již dávno, ale s takhle šílenou smrtí jsem nepočítal. Přesto potřebuji další dávku, další skvělou muziku, která naplní mé žíly zlobou a nenávistí. Tentokrát jsem zvolil novou deskou australských DISENTOMB, která mi již prvním poslechem vypálila do tváře cejch se svým jménem.
Mám rád brutální death metal, který je zahalen do temnoty. Líbí se mi, když ze skladeb cítím, že jsou pečlivě vystavěné, zahrané s citem pro posmrtnou křeč a mají na mě zničující účinek. DISENTOMB se zaplať Satan nevydali cestou zbytečné techniky, sází spíš na atmosféru, obestřou vás nepropustnou sítí upletenou z řezajících riffů, uzemní vás zvukem, dupnou vám na prsa a donutí přiznat všechny hříchy.
DISENTOMB mají opět vynikající obal (Nick Keller), který přesně vyjadřuje to, co se na desce odehrává - dlouhá a bolestivá smrt, setkání s démony, spalování mrtvol. Australané vycházejí ze stejných základů, jako třeba takoví DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT, IMMOLATION, INCANTATION. Dále jejich myšlenky a nápady rozvíjejí, přidávají navíc spoustu hniloby, tmy a strachu. Nejvíc mi letos asi připomínají zákeřné šelmy, čekající na svoji oběť. Stačí malá neopatrnost a ihned zaútočí. Bez slitování vám prokousnou hrdlo a absolutně vás svojí hudbou zničí. Jakoby se během celého poslechu kolem vznášelo klubko temné energie, upletené z ostrých hrotů. Ty se pak neustále zadírají do mého mozku, pronikají mi do krve a zanechávají tam jenom bolest. "The Decaying Light" je vynikajícím brutálním death metalovým albem, které má v sobě černou jiskru a absolutně si vás podmaní. Smrt v této podobě přijmu vždy rád a s chutí! Perfektní zásek do mé hlavy!
Asphyx says:
I kept saying to myself that „I must not" - otherwise my injury will be inflamed. But the pain was so huge that I had to scratch myself to blood again. My body is strewn with sores, rotting alive, I am gradually falling apart. Rotten blood got into me by listening to death metal, I was cursed a long time ago, but I didn't count with such mad death. Yet I need another dose, another great music that fills my veins with anger and hate. This time I chose a new album of Australian DISENTOMB, which burned on my face stamp of their name after I hear the album for the first time.
I like brutal death metal which is shrouded in darkness. I like it when I feel that the songs are carefully built, played with a sense of posthumous cramp and have a devastating effect on me. DISENTOMB thanks to Satan did not choose way of unnecessary techniques, but they bet on the atmosphere, they will encircle you with an impervious net woven from cutting riffs, ground you with sound, stamp on your breasts and force you to admit all your sins.
DISENTOMB have an excellent cover (Nick Keller) again, which accurately reflects what is going on on the record - a long and painful death, a meeting with demons, the burning of corpses. Australians are based on the same principles as DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT, IMMOLATION, and INCANTATION. They further develop their thoughts and ideas, adding a lot of rot, darkness and fear. They are reminiscent of insidious beasts waiting for their victim. A little carelessness is enough to attack immediately. Without mercy, they will chew your throat and destroy you by their music. As if a bunch of dark energy were float around, weaved from sharp spikes. They are then constantly stuck in my brain, penetrating into my blood, leaving only pain. "The Decaying Light" is an excellent brutal death metal album that has a black sparkle and will absolutely conquers you. I will always accept death in this form with pleasure! Perfect cut into my head!
My kluci (a holky), co spolu jezdíme na koncerty, to máme tak, že se dycinky hrozně těšíme. Už dopředu si vyprávíme o tom, co jsme zažili, chlámeme se tomu jak prokoplí a vůbec je nám dobře. A to jsme ještě nikam nevyjeli. Píšeme si chaty, děláme si prdelky, abychom se pak na Černým mostě slezli jak švábi na pivo a obejmuli se. Protože to vám je takový radosti. Taky je proč, páč už loni se nám na Symbolicu tak líbilo, že jsme byli tenkrát celý dojatý. Muzika přesně pro nás, pokročilé. Lidí tak akorát, pohoda, klid, metal. Hodně to všechno připomínalo atmosférou devadesátky, festival není ještě komerční, spíš jej dělají srdcaři pro srdcaře.
Za tím si stojím, na moutě kutě, jako že se Asphyx zovu. Jsme s Bohumilem, který dorazí z Teplic, celý rozvrkočený, jelikož a protože s holkama je to takový jiskřivější, víc se natřásáme, předvádíme. Samo že v rámci slušnosti, jsme přeci jen solidní pánové, co máme každý svoji živnost a v normálním světě i pečlivě vybudované jméno, nemám pravdu? Pivo a cesta do Tří Dvorů proběhne ve vynikající náladě. Spřádáme plány, jak budeme tentokrát rozumnější, tolik se neopijeme, před děvčaty sklopíme vždy oči k zemi a na našich tvářích se bude krásně vyjímat ruměnec. Ne že se zase vožereme jako dogy, přísaháme si na život a na smrt.
Jenže jsme povahy slabé, máme až moc rádi různá setkávání, paňáčky na přivítaní a stále nás obestírá radost z toho, že je někde na světě ještě oáza klidu a metalu. Ke stavění stanů se stavíme čelem, jsem povoláním konstruktér, ale tlemíme se tak, že není vůbec jednoduché celé obydlí složit. Já nemám s sebou nic, páč nic nepotřebuju. Už mnoho zim jsem se oprostil od zbytečností, tibetští mniši to mají podobně, a stejně, vždycky, když jsem si zavazadlo narval důležitými věcmi, nakonec jsem je nikdy nevybalil. Není čas, víme?
Necháme se okroužkovat, poprosím o větší průměr, aby mě to neškrtilo, až mi zduří ruce chlastem. Výměna žetonů, první pivo, procházka areálem a už teď vím, že naše sliby a ujišťování o tom, že nebudeme dělat vylomeniny, vezmou za své. Jinej svět, no. Taky taková spousta známých a kamarádů, že to ani jinak nejde. Na kapely, jak je mým zvykem, zajdu jen na některé, mnohé prokecám v přítomnosti holek, občas i zapomenu a jsou i takové, které prostě vynechám. Nejsem stroj, nechci bejt přežranej. Tady pár postřehů z prvního dne.
Čtvrtek/ Thursday 18. 7. 2019
MURDER INC. - mezi mladými thrashery uznávaná banda, která nám předvedla pravé nefalšované a značně zničující vystoupení. Pro nás na začátek velmi dobrý rozjezd. Mělo to tlak a sílu. Já říkám ano!
KANDAR - z grindu si opravdu hodně moc vybírám, ale KANDAR jsou již dlouhou dobu moji velcí oblíbenci. Každým dalším setkáním si u mě potvrdí status skvělé devastující smečky. U Kolína to bylo opět vynikající. Mě doslova fascinuje energie, která jde z pódia k fanouškům. Proč si to nepřiznat, bylo to masakrózní a kulervoucí, děkuji za parádní hororově grindový zážitek.
INSISTENT - tuhle smečku jsem znal jen z doslechu, něco málo jsem někde slyšel, ale jinak jsem jejich tvorbou zcela nepolíben. O to větší bylo moje překvapení. Další skvělá grindovka, která mě doslova uzemnila. Už jste se někdy řízli tak, že vám nešla rána zalepit obyčejnou náplastí? Tekla vám krev a maso začínalo pomalinku hnisat? Tak přesně takhle na mě působili INSISTENT. Měl jsem zkrátka rozsekanej obličej, co k tomu dodat?
1000 BOMBS - thrashová retro záležitost, u které muselo zvlhnout oko každého, kdo se kdy o tento styl otřel. Mě se na téhle smečce líbí nadhled, srandičky, je to dobře zahraný, má to drive, šťávu, takhle s pivkem v ruce velmi dobré. Já si užíval, víc vlastně ani nechci a nepotřebuju. Nálet!
CUTTERRED FLESH - říkám to na rovinu, brutalisté z Chodova mi posledních několik vystoupení připadají jak politi mrtvou vodou. Klasického brutálního death metalu není nikdy dost a když navíc ještě řeže do živého, tak není co řešit. Pěkně si mě pánové zase ocejchovali! Krutost, temnota, energie. Znovu na výbornou.
POPPY SEED GRINDER - death hardcoreoví veteráni předvedli velmi dobrý set. Skákalo se, tančilo se, pařilo se. Mě se hrozně líbí, jak do toho jdou pořád po hlavě. Úsměvy na všechny strany, k tomu riffy ostré jako právě vybalená žiletka, hutný vokál a výsledkem byla opět totální devastace mého mozku. Masakr!
STRAIGHT HATE - grind death metalová vyhlazovačka z Polska. Podobné prašiviny mám rád, takže jsem vzal do ruky imaginární krumpáč a lopatu a šel na to. Kopat hroby je můj dlouhodobý koníček a za zvuků této smečky mi práce hezky ubíhala od ruky. Kluci nám vyřezali do našich hlav cejchy se svým jménem a šli pryč. Killer job! Grind death metal which will nail you on the wall!
DEMENTOR - touhle kapelou mi pořadatelé udělali obrovskou radost. Vždyť já je poslouchám nějakých 25 let! Vystoupení u mě tak nebylo jen o skvělém zážitku, ale také trošku o nostalgii. Skladby neztratily vůbec nic na intenzitě, pořád zabíjely na potkání. Tohle byl set pro death metalové fajnšmekry, pro mě osobně se jedná o setkání, které mi zůstane dlouho v paměti. Víte proč? Protože to bylo skvělý! Totální inferno!
GOD MACABRE - opět další chuťovka, jednohubka pro pamětníky, kteří mají doma ještě originály "The Winterlong..." z roku 1993 v krabici a hýčkají si je jako oko v hlavě. Byl jsem hodně zvědavý, kapela moc naživo nehraje, ale byl jsem spokojený. Podobný death metal mohu vždy a všude. Navíc, vidět půlku švédský death metalový šlechty na jednom pódiu, to se člověku jen tak nepovede. Pro mě osobně se jednalo o neopakovatelný zážitek i o kus mého života převedeného v realitu. Nezbývá než říct, děkuji!
Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The gig cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! Excellent dark old school death metal! Absolute cult!
MORTA SKULD - to co se začalo odehrávat při vystoupení této americké legendy se vlastně ani nedá moc popsat slovy. Troufám si říct, že dole pod pódiem byli z devadesáti procent fanoušci, kteří si to přijeli užít úplně stejně jako kapela. Tohle nebyl jen tak nějaký obyčejný koncert a skvěle odvedená práce, spíš bych to popsal tak, že na pódium byly z klece vypuštěné šelmy, které nás jednoduše rozervaly na kusy. Odehrávala se přede mnou historie, odzpíval jsem vlastně skoro celý set s kapelou, co odzpíval, odeřval a málem to nepřežil. To byl tak šílenej tlak, že se mi málem rozskočila hlava. Pravej nefalšovanej old school death metal, zahranej stylem, že se mi málem objevila stigmata na rukou i nohou. Vynikající, vynikající, vynikající!
I admire the old, dusty death metal where the bones burst under the pressure. The undead really comes to life and coffin slowly is runs out of air. I'm right here. While listening my tissues are gradually disintegrate and I feel I want to destroy and tear my face into the blood. Excellent grave death metal performance which bring undead back to life! Death!
TAKALAITON - finská thrashovka na závěr. Možné bylo zaslechnout i nějaký ten crossover a o výsledku se píše velmi těžko. Mě se to vcelku líbilo, ale já už byl tak na plech, že by se mi líbilo asi všechno. Úsudek tak nechám raději na ostatních. Jediné co mohu podepsat vlastní krví je, že to pěkně odsýpalo. Na pohodu!A cocktail blended with the mix of thrash, punk, crossover still works for me. Sometimes, TAKALAITON could use a little bit more intensity but that is a small thing. Pleasant crunch in your brain!
Už je tma, my toho máme v sobě tolik, že většinou blekotáme a říkáme věci, které nám přistanou první na jazyk. Chlast patří k metalu jako rouhání ke katolickým kněžím. Já vlastně ani pořádně nevím, proč se pokaždý takhle vyndám. Měl bych se krotit, ale zase na druhou stranu, abych tam stál pod pódiem a zamračený sledoval každou notu a dělal si v hlavě zápisky, no promiňte, dyk to není práce, ale zábava! Radši si sedneme k rybníku, probereme celej svět, všemu rozumíme, vtipy lítají vzduchem, až jsme vohnutý v křečích smíchu. Mám nakázáno, abych spoustu věcí nepublikoval, ani to nejde. Měli jste tam být s námi. Víte, ono každej makáme tvrdě, jsme rodiče, partneři, ale tady je všude kolem taková ta těžko popsatelná svoboda. Prostě metal, někdy pozdě jdeme spát, víc vám ke čtvrtku raději nenapíšu.
Proč musím být terčem posměchu vždycky já? No tak ráno bzdím, smrdím a celou noc jsem chrápal, no a co? Jsme s Bohoušem jak dvě mátohy, jak onuce, zmuchlaný a naše vtipy jsou trošku unavený. Doznívá v nás démon alkohol, sem tam někoho napadne, že bychom jako dneska nemuseli pít, že já budu pečlivě sledovat kapely, abych mohl přesně popsat jejich výkony a zapsal se tak do zlatého fondu české reportérské kroniky. Místo toho jdeme na snídani a pivo. Heslo dne zní NENÍ RUM, NENÍ ŠTURM!
Já ty naše kamarádky fakt obdivuju, já bych ty naše kecy nevydržel. Jdeme občas na hranu, sem tam i přes ní, ale myslíme to dobře, jsem duše čistý, náruče otevřený, dva fotříci od rodin, co se snaží být zkrátka vtipní. Někdy to nevyjde, většinou asi jo, lidi se smějou. Bože, slyšíš ty naše průpovídky? To je jak na koleji před mnoha a mnoha zimami. Mám u srdíčka (ne, nejsou to zaražený větry), takový blaho, teploučko, je mi se všema moc dobře. Ona se v dnešní době parta a realita podceňuje, ale doporučuju se vysrat na sdílení, tohle je život.
Abychom ale nebyli jen za opilce, ale i za fanoušky, tak vyrážíme taky na metal. My tuhle hudbu milujeme, jezdíme celej rok po malých klubovkách, máme ji usazenou někde vzadu v hlavě a vlastně i v našich postupně kornatějících tepnách. Zde je můj výběr na dnešní den.
Soutěž Plechová huba - papričky, blinkání, tvrďáci a já zkrátka uznávám, neprošel bych ani do prvního kola. Respekt!
SURGERY - klasický prašivý death metal hozený snad někam do Finska, totální nasazení, krev na rukou, smrt v očích. To jsou pro mě atributy, které dělají z dobrých vystoupení ty výborné. SURGERY byli skvělí po všech stránkách. Pro mě je jednalo o první páteční kapelu a hned mi otevřela mé břicho velmi ostrým skalpelem. Bylo to masakrózní!
DEFLORACE - víte, jsou v našich životech chvíle, které nejsou příjemné. A to potom poznáte, jací lidé jsou. Kluci nechali místo vystoupení hrát muziku DEFLORACE a všichni jsme jim zatleskali. Mladí by neměli umírat. Děkujeme za všechno Petře!
MALLEPHYR - temná black death metalová akvizice ze záhrobí, opět perfektní výkony, k tomu si připočtěte velmi zajímavé postupy, v našich končinách velmi ojedinělé. Výsledkem je zkažená krev v uších, hnijící tělo a touha vyřvat si další song. Mě zkrátka MALLEPHYR nepřestanou asi nikdy bavit. Pravda se ukrývá v temnotě! Peklo!
THRASSHOLE - přiznám se, že podobných thrashových smeček jsem poslední dobou pěkně přežraný. Připadá mi, že dneska takhle hraje snad každý druhý, který alespoň trošku udrží kytaru. Nicméně, jako řemeslo dobré, na zadek mě ale Němci neposadili. Solid thrash!
DEHYDRATED - vidím je od jejich návratu potřetí a znovu jsem si jejich set opravdu užil. Setkání se slovenskými démony mě po dobu jejich vystoupení přeneslo na temnou stranu a já si užíval starý, poctivý, nebál bych se napsat ryzí death metal. Co dodat? Snad jen, že mě pánové rozsekali na malé kousky. Inferno!
SPECTRUM OF DELUSION - holandské technické šílenství. Preludia, vypjatý vokál, spousta nepřehledných not. Jako muzikanti jsou pánové zajisté dobří, ale tohle bych si vychutnal raději někde v klubu. S dalšími pěti návštěvníky, protože na podobnou hudbu by jich víc nepřišlo. Bylo to psycho. Jenže já byl naladěn v módu, že se chci bavit, ne přemýšlet. Nic moc to se mnou nedělalo.
NOCTEM - black death thrash španělská úderka mě moc nepřesvědčila. Ne že by to co hráli, bylo nějak špatně předvedené, naopak, ale mě jejich hudba nebaví jako celek. Takže za mě bohužel, dal jsem si raději pivo a pokecal v davu.
SECTESY - byl čas provětrat staré hroby. Pánové nám pěkně vykropili hrobky, nemám pravdu? Chladné melodie, řev bestie. Mám to takhle po hrobnicku moc rád. A nebyl jsem rozhodně sám. Řezalo to, chladilo to, pálilo to. Tak nějak poctivě, po hrobnicku. Rakve popraskaly, zombie povstaly, všechno bylo v nejlepším pořádku. Jak taky jinak. Parádní vystoupení s bonusem v podobě nečekaného vystoupení páně Matějky v coveru od KRABATHOR!
INTERMENT - párkrát v životě se mi stalo, že jsem měl co do činění s opravdovou smrtí. Přesně takové pocity jsem měl i z koncertu INTERMENT. Švédská legenda a pro mě jedna z nejlepších kapel festivalu. Zemřel jsem, znovu se narodil, to celé několikrát za sebou, podle toho, která skladba zrovna hrála. Tohle byla esence toho nejlepšího, co vám death metalový sever kdysi vydal. Chřestilo se pytlem plným kostí, k tomu si připočtěte obrovský feeling. Loni jsem na stejném místě viděl ENTRAILS a INTERMENT odvedli podobně skvělou exhumaci! Krve by se ve mě nedořezal! Smrt! Absolutní masakr v márnici! Dobrá je hláška jednoho fanouška, který po přídavku chodil pořád dokola a říkal: "Takhle to přece nemůže skončit!":))
The concert was rough, cruel, crowded to the brim with energy and ice. The lid of the coffins were cracking, behind a tombstone the death was laughing and attracts you to the last dance. Traditional, honest gig, cutting like pieces of ice dugging into fresh meat. Old school Swedish death metal forever, amen!
Padá tolik vtipů, že je nelze posbírat. Jsou to přesně ty momenty, který nám pak třeba po týdnu vyskáčou v hlavě, vzpomeneme si a začneme se smát. Opilý mívám rád snad každého. Mé opice jsou milé, přívětivé, řvu, protože žiju. Kamarádi, staří známí, noví přátelé. Jsme na jedné lodi z piva a rumu a potácíme se u břehu, kde hrají metal. Jak se dají podobné stavy vlastně popsat? A dají se vůbec vyjádřit slovy? Probíráme kapely, svý životy, záříme jak světlušky do tmy. Lidi, který podobný akce pořádají, by zasloužili vyvážit zlatem. Vím moc dobře, co je za tím práce, odříkání a ano, i peněz. Važme si toho, přátelé, protože nikdo nemládneme a až jednou i kluci ze Symbolicu svěsí vlajku, tak už nám zbudou jen vzpomínky. Díky moc za ně. Dám ještě pivo, asi i rum a pak už je všechno mládeži nepřístupné. Opatrujte se, už na mě jde spánek.
Tři dny v našem věku a neschopnosti být střízliví, spořádaní, uhlazení, svědomití, nudní a citliví ke všem bolestivým problémům dneška, nám způsobí další bolehlav. Nic nám není svaté, nad některými hláškami se sami pozastavujeme, ale tak nějak z nás vylítnou, třeba chceme jen šokovat nebo nebýt sráči, nevím, ale prdel je ukrutná.
Mé trubky jsou již značně pošramocené, ale toho bohdá nebude, aby český metalista z boje utíkal. Musím pít levou rukou, páč mám v pravé třas. Měl bych vám psát o kvalitě jídla (něco dobré, něco méně, klasika), piva (Holba mi chutná), o sprchách (prý v pořádku), ale nebudu. Prostě výborně zorganizovanej festival po všech stránkách (snad jen nedělní snídaně chyběla). Jasně, můžeme si tu plácat játra nad zvukem (to jde vždycky, nemám pravdu? - mimochodem velmi slušně ošetřený, když jste nestáli pár metrů od pódia, ale trošku dále), ale o tomhle pro mě Symbolic nebyl. Já viděl několik splněných snů - kapel, který jinde neuvidíte. Prostě je všude cítit obrovský kus práce a srdce (a teď nemyslím takový to debilní fotbalový srdíčko, ale fakt opravdovou hercnu). O tomhle je u mě metal, ale to nemusím opakovat, kdo mě znáte, tak asi víte.
Postupně se sebereme a dopotácíme se pod pódium, hekáme u toho sice jako starý báby, ale alkohol nám narovná záda a rozjasní pohled. Ty vole, může mi někdo říct, čím sem si to zasloužil, že za mnou chodí pokecat tolik krásnejch holek? Vždyť já jen píšu, co cejtím, slyším a vidím. Tohle poděkování je pro vás slečny a paní! V příštím životě se prosím zapisujte do pořadníku, snad se nepřevtělím v mrože (což možná jo, podle toho jak vypadám):)).
Jdeme na to, poslední den, další lákadla a smrště, které jsem chtěl vidět (a většinu i viděl).
SHAMPOON KILLER - pánové nám ihned na začátek nalili do chřtánu pořádně žhavý death metal. Takhle smečka mě hodně baví, nikdy jsem vlastně nezažil špatné vystoupení. U Kolína se to chlapcům opět povedlo. Už vám někdo drhl ksicht ocelovým kartáčem? Myslím, že na probuzení velmi dobré! Masakr!
EXORCIZPHOBIA -takovejhle thrash musel poslouchat Trauntenberg, když tančil v mosh-pitu s Krakonošem. Sranda? Jasně, ta k tomuhle stylu patří jako hezký holky do postele. Líbilo se mi to! A to opravdu moc. Protože to bylo opravdový! Danke!
PERVERSITY - když jsem psal recenzi na jejich poslední desku, zmínil jsem několikrát setkání s démony. Naživo to nebylo jiné. Slovenská odpověď na ozvěny ze záhrobí na mě opět fungovala. Tohle nebylo jen o velmi dobře odvedeném řemesle, ale i o velkém srdci. Bylo to hodně znát. Temné riffy, symfonie smrti. Melodie vytažené z onoho světa a za mě musí zaznít jen samá chvála. Bylo to mocné! Děkuji.
SUBURBAN TERRORIST - brutálně krvavý death metal s devastujícím účinkem. To je přesná definice toho, co se odehrávalo na pódiu a vlastně ani není potřeba dodávat nic jiného. Pánové nás roztrhali na kusy s morbidní elegancí, jen by to chtělo živého bicmena. Kluci jej také hledají - napište jim. Velmi dobře!
UERBEROS - polští death metalisté zatím vydali jen jedno album, jenže jaké! Vynikající! Byl jsem moc zvědavý, jak budou skladby znít naživo a musím říct, že překonaly mé očekávání. Přesnost, tlak, krutost, neotřelé riffy i postupy. Záležitost pro fajnšmekry, řekl bych, ale také koncert, u kterého jsem si říkal, jak je skvělé, že se k nám zvou podobné smečky. Tohle byl death metal par excellence! Vynikající!
This Polish maniacs reminds a bulldozer which shoves a tones of human skeletons. Cruelty is changed with massacre, one sharp riff is changed by another one and you are standing in the end and you have to really focus to not band your head in headbanging. Absolut killer concert!
KAAR - špinavej vošklivej thrash vytaženej odněkud z pražských pajzlů. A dobře zahranej. Ono je to pořád přitažlivý a stále ta pradávná formule funguje. Proč taky ne, když do toho jdou kluci naplno. Mělo to velký koule a o to jde především. Byl jsem spokojenej, jako dramaturgické odlehčení bych dokonce řekl, že velmi dobrý nápad. A lidi tančili, to se taky počítá, ne? Dobře bylo.
SODOMIZED CADAVER - britské smrtonoše jsem viděl už na NTEY a byli skvělí. Parádní práci odvedli i u Kolína. Mě se líbí, když je death metal pořádně ušpiněnej, když z něj cáká krev na všechny strany a tohle všechno mi pánové dodali na shnilém podnose. Navíc mě to zase neskutečně bavilo!
There were sharp riffs of SODOMIZED CADAVER and the corpses were exhumed. Did you feel the fear? Blood came down from heaven! Dirty death metal, played with a hellish face! Inferno!
FLESHLESS - roztočená death grindová vrtule, výkon na plné obrátky, stroj na zabíjení byl spuštěn. Tahle smečka to má neskutečně oddřený a je to hodně znát. Když jsem měl kdysi brigádu na jatkách, tak mi tam jeden řezník hodil flák masa z legrace do obličeje a vystoupení veteránů FLESHLESS bylo hodně podobné. Jen s tím rozdílem, že jejich riffy byly shnilé, vokál chorobný a výsledný dojem devastující. Na staré bardy je spolehnutí, zase to bylo skvělý!
author of photos - Wendy Matějka
DEMILICH - technicky avantgardní death metalisté z Finska byli pro mě naživo velkou neznámou. Ani nevím, že by hráli i někde jinde. Není to hudba pro každého, jednalo se o další v podstatě gurmánský zážitek, který mnohý asi nepochopil. Když si to vezmete, co pánové v roce 1993 nahráli na albu "Nespithe", tak tenkrát předběhli dobu o několik let. Nevím, kolik z nás si tuhle krásu naživo užilo, ale moc nás asi nebylo. Ono je to totiž mnohdy nepřehledné, taky to občas poslouchají lidi, od jejichž vkusu se držím dost často raději dál. Ale k věci, bylo to výborný. Zajímavý, jiný, divný, šílený, zabijácký. Byl jsem mimo a velmi spokojený.
If you want to listen to it you have to make yourself be in a state of mind where you can feel the evil, dirt and have to have your head open to light experiments. This Finnish band brings us a cyclone of various sounds, crazy riffs and mood of hopelessness. Experimental dark death metal which is full of bad blood. Very good!
BENEDICTION - zlé jazyky, kterých je vždy kolem spousta, mi tvrdily, že už to nebude ono. Blbost! U Kolína to byl vlastně takovej obrovskej mejdan s kapelou, která kdysi psala dějiny. Některý songy byly opravdu starý až běda, ale přátelé, pařilo se o sto šest, skupina do toho dala všechno. Loučil se Dave Hunt, který v ní zpíval od roku 1998. Takže byla trika na památku, whiskey v hlubokém záklonu a metal totálně na dřeň. BENEDICTION zkrátka vypálili u Kolína rybník. Koncert byl neskutečně intenzivní. K tomu to byla i velká legrace, pohoda (tohle měly vidět všechny ty namyšlený bandy, který dokázaly zatím úplný prd - příkladné chování k fanouškům, úsměvy, hergot, vždyť o tomhle kdysi býval metal!). Byl jsem po 3 dnu úplně utahaný, ale totálně mě to strhlo. My, starý bardi, jsme pod pódiem doslova zářili. Tohle bylo o starých kostech a jsem hrozně rád, že jsem mohl být u toho, protože se to už nebude nikdy opakovat!
If you like a raw and cruel death metal the cruelest one, I think you would be happy. For me there is not enough energy and pressure. Don't expect anything new, you will find only the true real old school death metal. Harsh riffs, vocals reminding a hurt lion and the coldness everywhere. Don't expect more. Songs are built very classical, traditional. The sound is very well. Did you wait anything else? No? Then you're right here. Very good performance, but no excellent!
WOMB OF MAGGOTS - Řekové byli takovým brutálním dezertem před spaním. Musím uznat, že jim to šlapalo pěkně. Riffy mě presovaly jako když se šrotuje auto. Atmosféra byla temná, já už notně unavený, ale spokojený. Občas se na mě až moc "zasekávalo", ale jinak bylo vše v absolutní pořádku. Hniloba! No concessions, no rest. Just cruel riffs, sharp voice and falling pieces of your body. WOMB OF MAGGOTS cuts like a power saw which is impossible to turn off. Carve it, hang it on hooks and discard it on a cluster after draining. Maniacal and cruel concert!
Pokaždé, když přesáhnu takový ten bod, že už se mi nechce spát, že už si ani nemyslím, že se motám, když se začínám smát svým vlastním vtipům, tak se pokaždý trošinku zasním. Mám takový chvilky, třeba když jdu chcát k rybníku. Kouknu se zpátky (až po oklepání, doporučuji dodržovat) a vidím kolem ty potácející se veselé postavy, cítím se opravdu štastnej. Znáte ty okamžiky? Já jsem za ně hrozně vděčnej. Čím jsem starší, tím víc si je pamatuju, vypálím si je do hlavy. Vždyť metal je můj život, velkým kusem mě samého. Jo, jde na mě trošku filozofická, ale jen chvilku, protože pak přede mnou přistane další panák a jsem zase v jednom kole. Mordyjé, jsem na plech, asi nějak časem usnu.
Nabízel by se asi nějaký závěr. Jenže já žádný vlastně nemám. Možná jen, díky moc, přátelé. Letošní Symbolic byl zase o něco lepší po organizační stránce. Skvělý byl i co se týká různých setkání. A výběr kapel? Nebudu se přece rouhat! Dostat sem podobnou sestavu se rovná vlastně nemožnému. Já, starej prašivej metalovej pes Asphyx jsem si festival užil tak, že jej budu opět všude doporučovat. Že nevíte jak chutná mana nebeská? Pak jste ještě nebyli na Symbolicu. Klaním se až k zemi a upřímně hrozně moc děkuji (kurva, já už zase začínám bejt dojatej, to přece nejde, jsem velkej tlustej drsnej chlap, uff)! Takhle bych si představoval kovový nebe, pokud by nějaký bylo. Všechny kapely se toulaly areálem, nebyl absolutně žádný problém pokecat, poděkovat, nechat si něco podepsat. Takový ty věci, co máme my fanoušci tolik rádi a jsou pro nás hodně důležité. Pro mě osobně to bylo třeba setkání s DEMILICH, INTERMENT, MORTA SKULD, BENEDICTION a řadou dalších. Tohle je prostě úžasný, skvělý, dokonalý! Návštěvnost - chtělo by to asi víc lidí. Znáte to, festivalů je spousta. Všude hrají stejné české kapely. Jsou čím dál tím delší. No a tak jde v závěru o ty hlavní smečky a prostředí. Právě proto jsem byl na SYMBOLICU již podruhé. Kdo tam byl se mnou, asi mi má slova potvrdí. Je to hodně tvrdej kšeft a kecy nemají cenu. Hlavně ty od lidí, který festival nezažili. Byl to prostě jeden obrovskej mejdan. A ještě menší poznámka nad čarou. Osobně jsem už dlouho nezažil akci, kde bych viděl tolik kapel. Většinou to prostě nedávám, tady jsem ale pod to pódium většinou došel. A konečně sem někdo začal taky už zvát slovenské kapely! Mě prostě ty velký komerční záležitosti už moc nebaví, já chodím na metal, rozuměj na SYMBOLIC. Howgh!
Proč musí všechno dobré tak rychle skončit? Proč mě bolí celej člověk? Proč už mi není dvacet? Rozkládám se a hniju? Hlavou mi lítají podobné myšlenky, taky hodně hekám, stěžuju si na záda, nohy, střeva. Holky to mají se mnou těžký, ale ony jsou skvělý, starají se o mě jako o vlastního. Panenky, s váma je vždycky hrozně náročný se loučit. Chtěl bych vás všechny domů a hned. A s Bohoušem bych chodil každej den na pivo. Kecali bychom o muzice. Nojo, člověk nemůže mít všechno. Objímáme se v Praze, ani nestihnu zaregistrovat, že jedu metrem, pak autobusem, pak tramvají. Jsem doma, stojím v pokoji a jsem ještě chvilku mimo. Děti ze mě mají srandu a já vyprávím, mám nakřáplý hlas. Je mi moc fajn, jak by taky ne, jsem po lázních. Jen manželka po mě musí vanu vypláchnout savem.
My kluci (a holky), co spolu jezdíme na koncerty, to máme tak, že se dycinky hrozně těšíme. Dopředu si vyprávíme o tom, co jsme zažili, chlámeme se tomu jak prokoplí a vůbec je nám dobře. Kdy už bude další Symbolic (koukni dolů na plakát)? Poctivý metal s vámi nezemře, přátelé, děkuji za pozornost.
Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
