CD 2019, Southcoast Productions for english please scroll down Probudím se brzy, cítím v kostech, že nastal čas. Beru do ruky lopatu a krumpáč. Obléknu džísku a vyrazím ven. Nad městem se vznáší černý mrak. Čeká mě exhumace starého hrobu. 30 let poslouchám death metal a dnes se těším jako zombie na čerstvé maso. Už na mě čekají, jako pokaždé. Zástup nemrtvých, který se mnou bude kopat další hrob. V márnici leží ostatky prašivých kostí. Procházím hřbitovem, kdo bude další na řadě? Zaujme mě náhrobek s nápisem IN PAIN. Pak už je to celé o death metalu. Zmrzlá země, chladné riffy. Vokál bestie, lebky pukají tlakem. Jakoby někdo přefiltroval staré dobré švédské chřestění pytlem plným kostí, zamíchal s temnotou a podával v mrazu. Kývám se do rytmu, vytahuji další rakev na světlo boží. Má práce je náročná, ale dělám ji rád. Poznám u ní totiž hudbu, která má v sobě černou duši.
IN PAIN jsou praví, ryzí, uvěřitelní. Jdou na to stejným způsobem jako kapely typu GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY. Jedná se o první dlouhohrající album smečky, jejíž historie sahá až do devadesátých let. Je dokonalou esencí severského metalu se vším, co k tomu patří. Vynikající zvuk od Tomase Skogsberga, mistrovský obal od Chainsaw Design, náhodě nebylo ponecháno opravdu nic. Nahrávka nejvíc připomíná asi rezavý buldozer, určený k likvidaci starého hřbitova. Polámané kosti, exhumace starých death metalových postupů. Absolutně temná a zákeřná atmosféra, děsivé motivy i rychlé pasáže, které vám polámou klouby. Otevírám další rakve, nasávám nové chorobné zážitky. Sem na sever, mezi nakloněné náhrobky, tahle deska patří a zde zní nejlépe. IN PAIN se povedlo vytvořit dílo, které se mi zakouslo do mozku, hlodá tam, pálí a žhne. Tenhle death metal byl ukován z té nejlepší švédské oceli! Vynikající záhrobní záležitost! Död!
Asphyx says:
I woke up early, and I felt in my bones that the time has come. I'm picking up a shovel and pickaxe. I put on my jeans jacket and head out. A black cloud is hovering over the city. The exhumation of the old grave awaits me. I've been listening to death metal for 30 years and now I'm looking forward similar to a zombie is waiting for fresh meat. They're waiting for me, as usually. A crowd of undead who will dig another grave with me. In the morgue, there are remains of mangled bones. I am walking through the cemetery, who will be the next? I am captivated by a gravestone with the inscription IN PAIN. Then it's all about death metal.
Frozen ground and cold riffs. Voice of the beast, bursting skulls under the pressure. As if someone had filtered the good old Swedish rattle with a bag full of bones, additionally stirred with the darkness, and served in the cold. I am dangling into the rhythm, pulling another coffin to the light of God. My work is difficult, but I like it. During the listening, I know the music with a black soul.
IN PAIN are true, honest, and believable. They do it in the same way as bands like GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY. It is the first long-playing album of the band, whose history dates back to the nineties. It is the perfect essence of Nordic metal with everything that belongs to it. The excellent sound from Tomas Skogsberg, the masterpiece cover art from Chainsaw Design, they didn’t leave anything to an accident. The record most reminds a rusty bulldozer designed to destroy the old cemetery. Broken bones, the exhumation of old death metal techniques. The absolutely dark and insidious atmosphere, scary motifs and quick passages that will break your joints. I am opening another coffin and sucking the new sick experiences. This record belongs here to the north, among the gravestones, and here it sounds the best. IN PAIN managed to create a work that bits into my brain, gnaws, burns and glows. This death metal was forged from the best Swedish steel! Excellent thing from the underworld! Död!
Belgická grindcorová mlátička LENG TCH'E rozdrtí společně s CUTTERRED FLESH západ ČR
Hned na třech zastávkách si milovníci grindcoru a death metalu budou moct vychutnat belgickej nářez LENG TCH'E, označující svůj styl jako razorgrind, což je mix grindcoru, death metalu a několika dalších vlivů. Belgičani nejsou v ČR žádným nováčkem, nicméně poslední desku Razorgrind z roku 2017 tu neměla možnost představit v takové míře, v jaké by chtěla. Na třech koncertech v Plzni, v Sokolově a v Chomutově je doprovodí karlovarská deathmetalová smršť CUTTERRED FLESH, která se před časem vrátila z německého studia Kohlekeller, kde natočila materiál na pátou řadovku.
Vstupné na akce je 200 Kč a na každém koncertě vystoupí ještě dvě další kapely. Akce se konají 14., 15. a 16. 11. 2019.
CD 2019, Iron Bonehead Productions for english please scroll down Můj příchod na jeden starý hřbitov v Chile byl ponurý a zahalený tmou. Kráčím do rytmu shnilé hudby, nasávám atmosféru totálního zmaru. Smrt je cítit z každého koutu, z nekonečně dlouhých stínů. Hrobka se jménem UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN vydala další svědectví o peklu. Klaním se náhrobku z pískovce. Na mramorové desce leží mrtvola, roztrhaná na kusy. Další jedinec, který se pokoušel nahlédnout na druhou stranu a neunesl tíhu svého vlastního svědomí. Absolutní tma! Na hrubo nasekané kusy černoty, kterou vás kapela donutí sníst. Dusíte se, zmítáte v nekonečné bolesti. Doslova před vámi ožívají mýty Cthultu. Novinka "Teufelsbücher" je jako probuzená bestie, krvelačná, nekompromisní a zlá. Ošklivost a nihilismus v death metalu má pořád své jméno - UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN.
"Teufelsbücher" je albem, které je doslova nasáklé zkaženou krví. Pánové opět pokračují ve své nekonečně zničující a morbidní práci. Inspirováni jsou kapelami typu INCANTATION, IMMOLATION, VITAL REMAINS, MORBID ANGEL, MORTEM, DRAWN AND QUARTERED, FUNEBRARUM. I letos dostanete prvotřídní death metal s nádechem hororu. Líbí se mi, že kapela neponechala nic náhodě. Deska má skvělý obal, perfektně ošetřený zvuk a spoustu zajímavých momentů, které jen tak z hlavy nevyženu. Navíc, nahrávka postupně zraje, při každém dalším poslechu je co objevovat. Chvílemi mám pocit, že už se ani nejedná o hudbu jako spíš o zákeřný okultní obřad. Pokud máte rádi smrt v podobných odstínech, tak rozhodně neváhejte. "Teufelsbücher" si vás určitě podmaní, zničí vás, vyřízne vám do těla znamení. Najednou zjišťuji, že já jsem tím roztrhaným tělem na starém hrobě, já jsem obětí totálního zla. V Chile nám opět umíchali uvěřitelný, šílený, masakrující death metal, který žhne černým ohněm! Majestátní, démonický smrtící kov, který vás roztrhá na kusy! Skvěle!
Asphyx says:
My arrival at an old cemetery in Chile was grim and shrouded in darkness. I walk to the rhythm of rotten music, soak up the atmosphere of the total wreck. Death can be felt from every corner, from infinitely long shadows. The tomb with the name UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN contributes by another testimony of hell. I bow down to a gravestone made of sandstone. On the marble slab lies a corpse, torn to pieces. Another person who tried to look on the other side and could not bear the weight of his own conscience.
Absolute darkness! The coarsely chopped pieces of blackness that the band will force you to eat. You are choking, convulsing in endless pain. Literally, the myths of Cthulhu come to life in front of you. The new record "Teufelsbücher" is like an awakened beast, bloodthirsty, uncompromising and evil. Ugly and nihilism in death metal still has its name - UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN.
"Teufelsbücher" is an album that is literally soaked with spoiled blood. The gentlemen again continue their endlessly devastating and morbid work. Inspired by bands like INCANTATION, IMMOLATION, VITAL REMAINS, MORBID ANGEL, MORTEM, DRAWN AND QUARTERED, FUNEBRARUM. This year you will also get first-class death metal with a hint of horror. I like that the band left nothing to accident. The album has great cover art, perfect sound and a lot of interesting moments that I cannot just get out of my head. In addition, the recording gradually matures, with every further listening there is much to discover. At times, I feel that it is no longer music but an insidious occult ceremony. If you like death in similar shades, don't hesitate. "Teufelsbücher" will surely captivate you, destroy you, cut out the signs into your body. Suddenly I find out that I am that torn body on the old grave, the victim of total evil. In Chile, they succeeded to mix again a believable, crazy, massacre death metal that glows with black fire! A majestic, demonic, death metal that tears you apart! Great!
K výročí třiceti let od sametové revoluce jsme přichystali revoluci plnou ostnů, nábojů a decibelů, kterou v Praze rozpoutá brazilská legenda Vulcano na své zastávce evropského turné, společně se stejně legendárními švédskými Nifelheim. Jako support budou doprovázet dvě letité a zasloužilé smečky němečtí Decision to Hate a čeští Asgard. Těšíme se, až ve stověžaté matičce propukne Ultra Metal Revoluce.
Na těchto stránkách je možné objednat lístky na Ultra Metal Revolution fest (Vulcano, Nifelheim atd) v Praze Na Chmelnici dne 23.11.2019 Lístky(Cena za jeden 600 Kč) je možné objednat a po obdržení příslušné částky (plus poštovné 50 Kč) na účet dojde k jejich expedici na zadanou adresu(vítaný postup). V dalším případě je možné poslat lístky na dobírku, v tom případě při objednávce vyplňte adresu a zaškrtněte tlačítko s dobírkou. V každém případě je ideální vyplnit více kontaktních údajů pro případné nesrovnalosti a při posílání na účet, vedle vygenerovaného variabilního symbolu, do poznámky raději vepište i jméno, email, telefon. Po objednání lístků budete informováni na stránkách i emailem o dalším postupu. objednávejte zde/tickets order here: http://yuggoth.cz/
Děkujeme a na brzkou shledanou 23.11. Na Chmelnici
CD 2019, Indie Recordings for english please scroll down Občas toužím po tom, být zavřen do mrtvé komory. Do místnosti, jejíž stěny pohlcují všechny zvuky a ani je neodrážejí. Nehodím se do současného uřvaného světa a tak alespoň díky hudbě rád cestuji po časové ose zpět do dob, kdy každý metalista nosil džínovou bundu s nášivkami a hudba byla hlavně zábavou a odpočinkem. Toužím vypadnout z města ven, zavřít se do srubu v lesích a na starém kazeťáku vzpomínat a poslouchat opravdovou ryzí muziku. Když mi přišla na recenzi nová deska "Gastwerso" od norských SARKE, těšil jsem se jako kněz na jeptišku. Mám rád jejich upřímný a opravdový thrash/black metal. Kapela totiž dokáže s elegancí starých mistrů pokaždé předložit pestrou paletu chladně znějících melodií, které vás přenesou do starých dobrých časů. Navíc, jejich nahrávky se velmi dobře poslouchají. Obzvlášť, když jsem zavřen v mrtvé komoře a v absolutní tmě zazní další skladba. Nebudu vás napínat, novinka je opět vynikající. Atmosféričtější, vznešenější, přesto stále ledová jako ruce mrtvoly.
Poslouchat "Gastwerso" je jako si číst staré temné příběhy. Svíčka pomalu dohořívá, venku je zima a fouká vítr. Pustina v lese, pustina v lidské duši. Má mysl je najednou zahalena tmou a nemůžu si pomoc a poslouchám desku stále dokola. Vzory netřeba zmiňovat, to asi každý poznáte, mě ale nejvíc fascinuje přístup a temná energie, která z nahrávky doslova odkapává. Mrtvé zvíře u cesty, stromy se sklání k zemi. Podzim a smrt, v klidných pasážích jsou SARKE letos neskutečně silní a přesvědčiví. Jakoby mi někdo otevřel hlavu nožem a trychtýřem do ní naléval studenou zkaženou krev. Rád se toulám sám jen s muzikou. Se SARKE jsem navštívil staré pohřebiště, opuštěné hřbitovy, řeku plnou mrtvých těl a všude znělo album "Gastwerso" skvěle. Jak vlastně vypadá Smrt? A jak ďábel? Kdo zatluče hřeby do mé rakve? Obrazů, které vidím při společných setkáních je mnoho a jsou pro mě znamením, že se deska opravdu povedla. Vzbuzuje u mě spoustu chladně temných představ. Vynikající severská black thrash metalová symfonie s okultním nádechem tajemna! Doporučil bych ji i samotnému ďáblu!
Asphyx says:
Sometimes I desire to be locked in a dead chamber. Into a room whose walls absorb all the sounds and don't even reflect them. I do not match with this current bitter world and thanks to the music I like to travel on the timeline back to the time when every metalist wore a denim jacket with patches and the music was mainly fun and relax for them. I desire to get out of the city, lock myself up into cabin in the woods, and listen to the true honest music on an old tape recorder.
When I received a new album "Gastwerso" from Norwegian SARKE for the review, I looked forward to as a priest to the nun. I love their honest and real thrash / black metal. With the elegance of the old masters, the band can always present a diverse palette of cool-sounding tunes that will take you to the good old times. Moreover, their records are very good for listening. Especially, when I'm locked in a dead chamber and another song is played in absolute darkness. I will not strain you, the new album is again excellent. More atmospheric, noble, yet still icy as the hands of a corpse.
Listening to "Gastwerso" is like reading old dark stories. The candle burns slowly, it is cold outside and the wind blows. The wasteland in the forest, the wasteland in the human soul. My mind is suddenly shrouded in darkness and I can't help myself, I am only listening to the record over and over again. The influences are not necessary to be mentioned, you probably know about them. However, the most fascinating for me is the attitude and dark energy that literally drips off from the record. Dead animal by the road, trees bending down to the ground. Autumn and death, in quiet passages, SARKE is incredibly strong and convincing this year. It was as if someone had opened my head with a knife and poured cold, spoiled blood there. I like to wander alone only with music. With SARKE I visited the old burial ground, abandoned cemeteries, the river full of dead bodies, and everywhere the album "Gastwerso" sounded great. What does Death look like? And how the devil? Who knocks the nails into my coffin? The pictures I see during our meetings are many and are a sign to me that the album is really great. It evokes a lot of coldly dark ideas. An excellent Nordic black thrash metal symphony with an occult touch of mystery! I would recommend it to the devil himself!
tracklist:
1. Ghost War
2. Echoes From the Ancient Crucifix
3. Mausoleum
4. The Endless Wait
5. Ties of Blood
6. In the Flames
7. Rebellious Bastard
8. Cribs Hand
band:
SARKE (Khold, Tulus), bass.
NOCTURNO CULTO (Darkthrone), vocal.
ANDERS HUNSTAD (El Caco, Autopulver, Morten Abel), keyboard.
CD 2019, Hammerheart Records for english summary please scroll down
Když jsem spadl z vrcholu skály dolů, tak jsem čekal jistou smrt. Hlavou mi sice neprolétl celý můj život, ale ostrý hrot, na který jsem se nabodl, jsem si pamatoval alespoň těch pár chvil, které mi zbývaly do konce. Následovalo ticho, nekonečně krátké ticho. Potom se spustila lavina a mé nebohé tělo se zmítalo několik desítek metrů mezi kameny. Nakonec jsem se stal mementem, kusem krvavé kaše, potravou pro dravou zvěř. Zajímavé a zároveň krásné bylo, že už jsem konečně necítil žádnou bolest. Nic, jen prázdnotu.
Nová deska dánských death metalistů KONKHRA je pro mě také takovou lavinou z krve, kamení a spoustou bolesti. Historie kapely sahá až do devadesátých let a je plná velmi dobrých nahrávek. Sice se jedná o trošku jiný druh smrtícího kovu, než který mi normálně zní v uších, ale i tak musím uznat, že nová deska má rozhodně něco do sebe.
"Alpha and the Omega" se opravdu valí jako padající hromada kamení. Kapela sází hodně na atmosféru, nalezneme zde spoustu mocných nástupů, temných nálad, devastujících riffů a morbidního vokálu. Také odkazy třeba na takové GOREFEST, SEPULTURU, staré MACHINE HEAD. Základem je samozřejmě klasický death metal, ale je notně podpořený groovem. Co se týká zvuku, obalu i celkového provedení, tak náhodě nebylo ponecháno nic. Vše sedí perfektně na svých místech a vy si tak můžete tuhle zničující extrémní hudbu užít do sytosti. KONKHRA je opravdu legendou se vším, co k tomu patří. Má svůj vlastní výraz, s ničím se moc nepáře, hraje si po svém. Výsledkem je velmi dobré, zajímavé letošní album, které by nemělo chybět ve sbírce žádného fanouška stylu. Osobně mi některé momenty zpočátku lehce nevoněly, ale dal jsem nahrávce čas a světe div se, dnes poslouchám desku s velkou chutí. Má v sobě totiž něco zvláštního, přitažlivého, neotřelého, co umí málokdo. KONKHRA mě zkrátkastáhla do laviny, kterou sama způsobila. Excelentní extrémní metal s temnou jiskrou! Masakr!
sumarizace:
"Alpha and the Omega" je albem, které je doslova narváno nápady a energií. Mám chvílemi pocit, že na mě útočí smečka rozzuřených pitbulů. Netrhají mě najednou, ale hezky postupně, svoji kořist si užívají. Chlemtají moji krev, řežou mě tesáky a riffy do celého těla a nakonec mě rozdrtí ve svých čelistech. Tohle je hudba pro fajnšmekry, pro gurmány, kteří rádi vyhledávají ryzost, zemitost, zběsilost. KONKHRA jsou skvělí v tom, že si na nic nehrají, nic nepředstírají. Jdou rovnou k jádru, k samotnému základu věci. Výsledkem je album, které ničí vše živé v okruhu několika kilometrů. "Alpha and the Omega" působí jako právě odpálená vodíková bomba. Je heavy, neskutečně natlakované a má v sobě velký kus temnoty. Přiznám se, nečekal jsem to a odměnou mi budiž nahrávka, u které praskají kosti. Death groovy metal s vysokým oktanovým číslem! Vynikající!
Asphyx says:
"Alpha and the Omega" is an album full of energy, literally. There are some moments when I feel like there is a pack of angry pit-bulls attacking me. They are not tearing me at once but gradually, they are enjoying their prey. They slurp my blood, cutting my whole body with their teeth and riffs and finally crushing me in their jaws. This music is for gourmets who like genuineness, earthiness and fury. KONKHRA are great, they do not pretend. They go straight to the point, to the substance of the case. The result is an album which destroys all living in a radius of several kilometres. "Alpha and the Omega" feels like just detonated hydrogen bomb. It´s heavy, unbelievably pressurized and has a big chunk of darkness. I have to admit that I was not expecting that and the reward is this record which makes my bones crush. Death groovy metal with high octane number! Excellent!
7" vinyl 2019, Carbonized Records for english please scroll down
Když mi podala svoji ruku poprvé, vyděsil jsem se k smrti. Zůstala mi totiž viset v dlaních. Shnilá, mokvající paže, zapáchající rozloženým masem. Z tváře jí lezli červi a smála se divným skřehotavým smíchem. Hlavou mi problesklo, že tady musel někdo snídat hřebíky, ale potom jsem svoji myšlenku zavrhl. Nemrtví přece nikdy nespí. Toulají se bezcílně záhrobím, ochutnávají prašivé maso. Jsou jako hadi, plazící se mezi starými kameny. Střeste se okamžiku, kdy je potkáte. Zemřete, v nekonečných křečích, nahlodáni vlastní nenávistí.
Podobným setkáním pro mě byla i nové deska amerických CHTHONIC DEITY. Kapela složená z členů undergroundových kapel jako jsou FUNEBRARUM, SCOLEX, BLOOD INCANATATION a spousty dalších přicházejí s materiálem, který je dokonalou esencí pravého old school death metalu. Tohle album se vám rozpadne v rukou, jako popel z krematoria.
"Reassembled in Pain" je albem, které odkazuje až někam k finskému pravěkému death metalu, samozřejmě ovlivněné základní americkou školou. Hodně k tomu přispívá neskutečně archivní zvuk. Kapela má od začátku jasně určený směr. Jít a bez milosti vás vykostit, vyvrhnout, proklít a uvrhnout do hluboké kobky. Nevím, zda jste byli někdy u exhumace starého hrobu, ale garantuji vám, že tato deska zní úplně stejně. Atmosféra je podobně pochmurná, postupy tradiční, neurvalé, zničující. Opravdu hledím do tváře dámě poznamenané smrtí. Lepra je ošklivá nemoc, ale pokud potkáte za zvuků "Reassembled in Pain" zombie se stejným výrazem, není úniku. Troufám si tvrdit, že je v nekonečných katakombách temné místo, kde album vznikalo. Je totiž neskutečným způsobem uvěřitelné, šílené, zlé, zahalené neproniknutelnou mlhou z krvavých pavučin. Až se jednou rozpadneme v prach, tak bude znít nahrávka všude kolem. Slyším ozvěny ze záhrobí, cítím, jak se mi pod nohama bortí celý svět. Padám do propasti a znovu a znovu umírám! Vynikající pure death metal a hnilobně morbidní zážitek! Skvěle!
sumarizace:
V hudbě, jako v čemkoliv jiném, věřím hlavně sobě a svým instinktům. Pohybují se v podzemí dlouhá léta a u kapel oceňuji hlavně opravdovost. CHTHONIC DEITY jsou přesně ti poslové death metalového zla ze starých časů, které budu vždy uctívat. Novinka "Reassembled in Pain" je jasnou a hlasitou odpovědí na klasickou smrt. Prašivina, hniloba, staré popraskané rakve. Všechno tohle na novém albu najdete. Vítejte v záhrobí!
Nasávám chorobou nasáklou atmosféru, přehrabuji se ve starých kostech. Plesnivý zvuk, vokál z onoho světa, všude přítomná smrt a temnota. To jsou všechno podivné věci, které dělají z dobrých desek ty vynikající. S "Reassembled in Pain" jsem trávil rád a s chutí dlouhé hodiny ve svém hrobě. Desku jsem proséval mezi prsty, rval jsem si ji do hlavy a pouštěl žilou. Stala se mojí součástí, protože je na ní muzika, kterou mám asi nejraději. Syrová, ryzí, reálná, smrtící. CHTHONIC DEITY nahráli album plné záhrobních melodií, odkapává z ní špína, nenávist, zlo a hniloba. Propadli jsme kdysi peklu a podobné desky jsou pro nás doslova povinnost. Vynikající death metalová odpověď na ozvěny z onoho světa! Katakomby vydaly další svědectví! Smrt!
Asphyx says:
In music, just as in anything else, I believe in myself and my instincts. They have been moving in the underground for years, and I really appreciate the realness of the bands. CHTHONIC DEITY are exactly the messengers of the death metal evil from the old days, which will always be worshiped by me. "Reassembled in Pain" is a clear and loud response to classic death. Dust, rot, old cracked coffins. You can find all this on the new album. Welcome to the beyond world!
I suck the sick atmosphere, I look through the pile of old bones. A mouldy sound, a vocal from the beyond world, everywhere is death and darkness. These are all strange things which make from good albums the excellent ones. I enjoyed my time with "Reassembled in Pain" and I gladly spend long hours in my grave with it. I sifted the album between my fingers, ripping it into my head and letting it into my veins. It has become a part of me because its music is the one I love the most. Raw, genuine, real, deadly. CHTHONIC DEITY has recorded an album full of savage melodies, dripping dirt, hate, evil and rot. We have once fallen in Hell and similar albums are like a duty for us. Excellent death metal answer to echoes from the beyond world! Catacombs have released another testimony! Death!
Příběh dvoustý devatenáctý - Armádní generál Smrťák Říkala mi včera jedna kolegyně v práci, že toho má hodně. Žila sama s manželem, takový ten čerstvý svazek, ještě plný naděje. Pořád dokola říkala - ten můj, můj chlap, manžílek a pokaždý zdůrazňovala slovo můj. Už jsem ji chtěl říct, že všichni víme a jsme rádi, že nezůstala na ocet, ale raději jsem mlčel. Byla na dobrý cestě se stát klasickou slepicí. Asi toho měla hodně, ony ty svačinky, teplý večeře, dobrůtky a opečovávání něco stojí. Tak jsem jí řekl, že u mě všechno v pořádku, většinou se flákám, jsem veselej a je mi hrozně dobře. Samozřejmě to nebyla pravda, kolotoč kolem Kristýnky by asi moc kluků nevydrželo, k tomu Venca, Sabath. Smrťáku ty seš jak matka Tereza. Ona akorát nemá na sobě tolik obrácených křížů. Říkali mi často. Nestěžoval jsem si, to já moc nedělám. Prostě žiju, řídím se rozumem i srdcem, asi jako každej, ale jsou věci, který nezměníte, objeví se zničeho nic, jako blesk z čistýho nebe. Kolegyně pořád mluvila, jakej je skvělej, že ji vzal na chvilku na procházku a chápete to, její chlap se s ní baví. Dokonce spolu koukali na seriály. Božínku, to mi poser záda, směju se tomu a vyprávím všechno holkám večer v hospodě. Nojo, lidi jsou a budou vždycky ovce, který se zařadí. Spousta se nikdy nevymaní ze stereotypu. Ráno vstát, zuby, kakání, snídaně, cigáro, stejný řeči i ksichty v autobuse, je středa, je ho tam třeba. Večer dávají další díl, tak se koukej do tý doby umejt. A my, protože jsme byli mladí, tak jsme chtěli být samozřejmě jiní, někam se posunout. Pořád jsme měli naději v lepší zítřky.
"Hele, byla u nás tvoje máma a mám ti dát dopis od vojenský správy": předá mi Kristýnka psaní, ve kterém je další z pozvání k přezkoušeni a případnému odkladu. Vojna není kojná, smějou se mi všechny holky, taky říkají, že já tam nemůžu, protože bych nevydržel s tolika klukama na pokoji, jsem moc drzej, nedodržuju některý pravidla. Možná by ze mě udělali chlapa, naučili mě pokoře, donutili sehnout hřbet. Mě to moc vtipný nepřišlo, ale s dalšími pivy jsem byl ještě snadnějším terčem vtipů. Aspoň že mé milé cestou domů dojde, že když půjdu na vojnu, tak zůstane doma sama. Úplně sama. Jsem uraženej a naštvanej, že zase musím za těma zelenejma mozkama.
V naší rodině se pořád vznáší stín mého bratrance, kterýho před lety donutili v Brně jeho starší šikanující kolegové nahého šukat skříňku. Po desáté odmítl a přerazili mu páteř. Otec sice pořád chce, aby ze mě konečně udělali toho chlapa - rozuměj, drž hubu a pochoduj v davu. Ale máma měla strach. Druhý den ráno i Krista. Tebe nesmí odvézt Smrťáku. Ty tam jsou včerejší taškařice, vtípky. Ranní opice je provázena syrovou realitou. Prý tam stejně nemůžu, hned by mě zastřelili. Jsem překvapenej tou změnou. Vezmu si zvací dopis a vylezu před dům. Co se to děje? Stojí tam i mé kamarádky, Mirka s kočárkem a že jdou se mnou. Jsem z toho trošku dojatej a v duchu se všem omluvím, poslední dobou je ten babinec bez Vency a Sabatha trošku na bednu.
Obnovíme myšlenku kozatýho komanda. Mám to všem natřít, říct jim, že mě nedají. Jsme před kulturákem, kde se houfují podobně postižení chlapci. Všichni vydření a naštvaní. Koukají na holky, jsem jak nějaká atrakce. Vysokej hubenej kluk s dívkou na vozíku, prsatá Jana, metalový samice, co mě přišly podpořit. Ještě na mě zavolají, abych se držel a už jsem uvnitř. Ihned u vchodu mi začne řvát nějakej zelenej mozek do obličeje. Odseknu mu něco o svobodě (klídek kámo!), ale on se jen usměje. Na tebe si dám bacha mladej, s těma vlasama si na tobě smlsnem. Musíme do trenýrek. Prohlíží si nás šíleně ošklivá ženská v zeleným. Vypadá jak kudlanka nábožná, která nám všem ukousne hlavu. Vyslechnu si zase něco o službě vlasti, o cti bránit své blízké. Kecy, prdy, beďary.
Vypnu a vzpomínám, jak jsem tady byl naposledy s Kačenkou. Slíbil jsem jí, že mě nikdy nedostanou a jsem rozhodnutý svůj slib dodržet. Někdo na mě zařve. Cože vole? Mám udělat dřep. Tak naschvál padnu na bok, jakože to nezvládám. Nesimulujte! Máme se předklonit. Ke každému přistoupí doktor a dá mu úder dlaní do ledvin, asi jestli jsme schopní a máme je v pořádku. Zasyčím na mladého pána v bílém: "Jestli mě praštíš moc, dám ti pěstí". Moji drzost mi oplatí za plentou, kde mi zmáčkne varlata tak, že zaúpím bolestí. Schopen odveden. No, ale pane strážmistře, já tu mám potvrzení, že jsem student. Kdybyste viděli výraz na tváři zelené gumy, museli byste se smát.
Pohovor byl taky výživný. Máme tu poznamenané, že minule jste si z nás dělal legraci a hlásil jste se k lučišníkům. Musíme vás upozornit, že armáda není holubník. Snažili se být vlídní, ale s takovým tím jedovatým výrazem. A co že bych si jako představoval. Vojáci chrání hranice, bojují a nebýt jich, tak nemáme žádnou obranu a nejsme svébytným státem. Měli samozřejmě pravdu, akorát to říkali blbým způsobem. Byl jsem mladej a cokoliv zelenýho jsem absolutně nesnášel. Nebyl jsem vyloženě pacifista, ale celý mi to připadalo absurdní. Tak jsem jim řekl, že mám v plánu se na vojně přihlásit do tý jejich školy, vystudovat ji, stát se armádním generálem Smrťákem a pak je všechny nakopat do prdele.
Pár se jich uchichtlo, ale to byli jen přísedící, civilové. Uniformy seděly s kamennou tváří a doslova mě probodávaly pohledem. Zasalutoval jsem jako Švejk, řekl jim, že mě stejně nikdy nedostanou a odkráčel středem. Ale stejně jsem se cítil divně. Za tím mým machrováním byl obyčejný strach. Podpořil ho i můj nový oblíbenec s ksichtem ještěra. Přišel za mnou do šatny a normálně regulérně mi vyhrožoval, že mě dostane, že dohlédne na to, abych si vojnu opravdu užil. Tebe si vychutnáme mladej. Už se těším. Zatínal jsem pěsti a dusil v sobě vztek. Proč je spousta malejch chlapů tak zakomplexovaná? Koukal na mě nahoru, smál se mi do tváře. Nepraštil jsem ho, ale když nad tím tam přemýšlím, tak jsem měl.
Místo toho vylezu ven, malej komplex se mnou. Zapálím si cigáro a hned se ke mě hrnou holky. Naschvál je nahlas olíbám, tlama čumí, něco zasyčí a tak mu zamáváme. Mám další rok odklad. Uff. Ještě že je tu školství a touha se vzdělávat. Doslova běžíme k Hymrům, ruma pro všechny. Je mi hrozně líto, že tu není Sabath s Vencou, ti by přesně pochopili, co, proč a jak jsem udělal, jak jsem se cítil - ponížený. Musí mi stačit holky, tak pijeme na mě, na svobodu, na metal. Pak jsme tak ožralí, že uspořádám armádní cvičení na Mírovém náměstí. Moje kozatý komando kolem mě, vydávám příkazy, přidá se pár mániček. Máme přehlídku, rozdávám ty nejdebilnější příkazy, ale i řády, velím k útoku na kostel. Krista je jako vozová hradba. Prsa vypnout, teď!
Pak nás okřikne z okna nějaká paní. Začnu na ní hlásit, že neví, co je to obrana vlasti, že díky takovejm jako je ona jsme nikdy nevyhráli žádnou válku a vůbec jsem byl děsně vtipnej. Pak dám rozchod, protože jsem tak opilej, že málem padnu do kašny. Spí se u nás. Armádní generál Smrťák je najednou jen obyčejnej mladej kluk, kterej si nestěžuje, že toho má hodně. Je rád, že žije, že má u sebe svoji milou, svý kamarádky. Všechny jsou rády, že mě ta zelená bestie nedostala. Usínám s pocitem dobře vykonané práce. Navíc, Sabatha mají pustit brzy z nemocnice. Zítra za ním půjdeme. Bude mít ze mě určitě radost. Mě nedostanou!
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave HEREZA! Když jsem poprvé slyšel v roce 2015 vaši první desku „Misanthrope“, tak jsem byl doslova nadšený. Ihned mi pronikla do krve. Teď mám doma na recenzi vaši novinku „Death metal drunks“ a musím říct, že doopravdy znovu smrdí jako smrt! Jak jste se vlastně dali HEREZA dohromady? Proveď nás prosím historií kapely.
Ave Jakube! Hned na začátku rozhovoru chci poděkovat za tvá slova chvály. Kapelu jsem založil já - Slobodan Stupar již v roce 2014, jako one-man projekt po rozpadu mé předchozí kapely. Měl jsem připravené všechny skladby k nahrávání, ale kluci už neměli zájem. Nechtěl jsem, aby tyto skladby skončily v koši, tak jsem je nahrál sám v domácím studiu mého kamaráda. Vyzkoušel ještě jednoho zpěváka, ale nebylo to nic pro něj, tak jsem požádal Ivana Kovačeviće, našeho současného zpěváka, aby album nazpíval. Souhlasil a nahráli jsme „Misanthrope“. HEREZA měla být jen studiová kapela, ale první album se nám opravdu líbilo a rozhodli jsme se zkusit sehnat další členy. Zkusili jsme to s pár přáteli, ale prostě to nefungovalo, takže jsme zůstali studiovým projektem pro první dvě alba „Misanthrope“ a „ I Become Death“.
Když jste začínali, tak jste byli pouze dva – Slobodan a Ivan. Vaše řady ale byly doplněny. Prozraď nám, jak jste se dali s novými muzikanty dohromady a kdo je vlastně regulérním členem HEREZA?
Ano, na začátku jsme byli jen dva. Na konci roku 2016 jsem se přestěhoval do Německa a Ivan do Irska. Na konci roku 2017 se Ivan přestěhoval do Německa a náš přítel Nenad nás představil Thomasovi, našemu současnému bubeníkovi. Hrál v další kapele zvané THEREPODA. Dali jsme si pár drinků a rozhodli jsme se to zkusit. Říkal, že má ve své kapele dva další muzikanty - Chrise a Matze, kytaristu a basáka, přesně to, co jsme potřebovali k dokončení sestavy. Připojili se k nám v lednu 2018 a od té doby jsme aktivní živou kapelou. V této formaci jsme zůstali až do listopadu 2018, kdy se basák Matze rozhodl opustit kapelu. Poté jsme vyzkoušeli několik basáků a vybrali jsme Holgera jako našeho čtyřstrunného mistra. V této formaci jsme zůstali až do července 2019, poté se kytarista Chris rozhodl opustit kapelu. Znovu jsme vyzkoušeli několik kytaristů a vybrali jsme Filipa, jako našeho nového 6-ti strunného mistra. Aktuální sestava je tedy: Slobodan – Hlavní mozek, kytary, doprovodné vokály, texty. Ivan - vokály, texty. Thomas – bicí. Holger – basa. Philipp – kytara.
Mé první setkání s „Death metal drunks“ probíhalo tak, že mi přišli domů promo materiály, já jsem se posadil k přehrávači, přidal volume a pak padl na zadek! Skvělý materiál! Bez debat. Energický, řezající, se spoustou nápadů. Jakým způsobem HEREZA novinku skládali?
Děkuji za laskavá slova. Jsem opravdu rád, že se ti to tak moc líbí. Veškerou hudbu a většinu textů jsem napsal já. Nechtěl jsem psát další album „Misanthrope“ nebo „I Become death“, tak jsem nechal své punk rockové já převzít kontrolu a nechat jej kouzlit. Zpětně můžu říct, že jsem nad hudbou a nad tím jak by to mělo znít příliš nepřemýšlel. Hrál jsem jen to, co jsem v tu chvíli cítil. Na prvních dvou albech jsme použili legendární pedál Boss HM-2 a vyzkoušeli jsme jej i na „Death Metal Punks“, ale prostě to neznělo dobře. S kytarovým zvukem jsem nebyl moc spokojený, takže jsme šli čtyřikrát do studia, abychom znovu nahráli kytary. Bylo to opravdu časově náročné, ale jsem rád, že jsme to udělali, protože si myslím, že to zní opravdu dobře. S albem jsem opravdu spokojený. Zvláštní poděkování našemu milému příteli Mariovi, který nás musel tolikrát vidět. Jsi nejlepší brácho!
„Death metal drunks“ má zajímavý obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?
Nápad byl můj a umělcem, který stojí za všemi kresbami je je Andrej z All Things Rotten. Protože jsem fanoušek komiksů a album zní zábavně a ne moc naštvaně a temně, rozhodl jsem se jít komiksovým směrem. Přední strana obalu ukazuje punk metalistu, který rád pije a za ním se modlí smrt. Takže jsme nějak začlenili smrt, metal a punk. “Pussy juice” je Andrejův finální dotek :)
Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Album má 11 skladeb, já jsem napsal 9 a Ivan 2. Každá skladba mluví sama za sebe. Některé jsou více zábavné a fantasy, jiné vážnější. Na tomto albu v podstatě zpíváme o ženách, násilí, smrti a chlastu.
„Death metal drunks“ je povedenou nahrávkou, i co se týká zvuku. Kde jste desku nahrávali a kdo stojí za masteringem a produkcí?
Díky! Nahrávali jsme u kamaráda v Německu, ve studiu v Mnichově. Mario Markovič je ten, kdo stojí za nahráváním, mixem a masteringem.
Jste řádnými členy chorvatské death metalové scény (i když jste se již přestěhovali jinam). Abych pravdu řekl, tak s kapelami z vaší země jsem toho do činění moc neměl. Jak to vůbec u vás vypadá s undergroundem? Pořádají se koncerty, chodí na ně lidé, podporují scénu? Přiznám se, že třeba ze Srbska pár kapel znám, vlastním jejich desky, viděl jsem je u nás v Čechách naživo, ale chorvatská scéna je mi neznámá. Můžeš nám toho o chorvatských kapelách a prostředí prozradit víc? Případně nějaké doporučit?
Abych byl upřímný, opravdu nevím, co se děje na undergroundové metalové scéně v Chorvatsku. Nesleduji to. Znal jsem pár kapel, ale už jsem o nich dlouho neslyšel. Přátelé, kteří tam zůstali v našich domovských městech tvrdí, že už se tam nepořádají žádné koncerty, takže se zdá, že je tam opravdu ticho, ne-li mrtvo. Když jsme byli mladší, bývalo to mnohem lepší, ale časem to prostě utichlo. Mohl bych doporučit COLD SNAP. Podepsali smlouvu s labelem, který je součástí Nuclear Blast a doufám, že chlapi předvedou to nejlepší.
Vaše hudba je také hodně ovlivněna punkem. To je ale široký pojem. Jaké punkové kapely máte rádi a které na vás měly největší vliv? Posloucháš i nějaké současné nové smečky nebo se držíš jen osvědčených jmen?
Ano, je a jsem na to hrdý, protože mám rád punkové vibrace a punkové koncerty, kde lidé šílí pogují, takže jsem chtěl, aby lidé dělali totéž na našich koncertech. Mám rád The Exploited, The Casualties, Zeke, Supersuckers, Total Chaos, Loš Primjer, Direktori ... některé d-beatové kapely jako Disfear, Wolfbrigade, Victims, Tragedy, Behind Enemy Lines, Driller Killer, Genocide SS, Kyliga Dälen a samozřejmě Malignant Tumour :)
Osobně mám rád kapely, které se neberou zase tolik vážně. Jsem starej metalovej pes a pamatuji ještě doby, kdy byla tahle hudba hlavně zábava. Na vás je vyloženě vidět, jak si koncerty a všechno co k tomu patří, užíváte. Co pro tebe vlastně znamená metalová hudba?
Pro mě osobně je metalová muzika životní styl. Je to bezpečné útočiště, kam jdu, když jsem šťastný, smutný, rozrušený, klidný, energický… Je to terapie, která mě udržuje v rovnováze. Je to život. A dělat hudbu je ten nejlepší pocit. Obzvláště když přijdete do zkušebny a pracujete s kapelou na skladbách a ty přichází k životu. Fenomenální pocit. Miluju to.
Myslím, že nebudu mluvit do větru, když napíšu, že jste kapela, která ctí slavný slogan od Lemmyho – „Chceme hrát rychle, hlasitě a pořádně vám nakopeme zadky“. Přesto jako asi každá kapela procházíte nějakým vývojem. Jakým směrem se vydají HEREZA v budoucnu?
Hail Lemmy! Jak jsem již řekl a nerad se opakuji, nemyslím si, že nové album HEREZA bude znít jako „Death Metal Drunks“ už jen proto, že to necítím stejně, jako když jsem to album skládal. Pro čtvrtou desku jsem napsal několik skladeb, ale nemůžu toho moc říct, kromě toho, že to bude syrové a agresivní, jako všechno, co jsme udělali v minulosti.
Sleduji vás i na sociálních sítích a musím říct, že působíte jako „parta sympatických chlápků, kteří se u death metalu i pořádně baví“. Všude samé úsměvy, pohoda, klídek. Je tomu tak i doopravdy? Chodíte spolu na pivo, pokecáte, proberete ženský, metal? Na lidi, kteří death metal neznají, působí drsně, samé mrtvoly, otevřené hroby a přitom jej dle mé zkušenosti hrají většinou velcí pohodáři. Mám pravdu?
Naprosto správně! Jsme banda chlápků, kteří mají rádi pivo a muziku. Chceme se bavit, když máme čas a je to skvělý pocit mít v kapele přátele, nejen muzikanty, se kterými hrajete. A sám jsi to řekl, rádi trávíme čas společně hraním, chatováním a pitím.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
Název říká vše. Je to tak reálné. Žádná víra a teze. Možná občas, ale většinou je inspirován skutečným životem a skutečný život je ten nejlepší horor, na který si můžeš vzpomenout. Jak jsem řekl, je to můj život. Dýchat, chlastat, jíst, spát a metal. Vybral jsem si death metal, protože život je tou nejlepší inspirací, kterou můžeš mít pro psaní death metalových textů a skladeb. Nejsem náboženský člověk, nevěřím v Boha ani Satana ani na nic z toho, takže o tom nemůžu a nechci zpívat. Nemám imaginárního přítele nebo nepřítele, se kterými bojuji ve svých stavech šílenství.
Co chystají HEREZA v nejbližších měsících? Podpoříte nové album i nějakým turné po Evropě? A zavítáte i do České republiky?
V nadcházejících měsících máme pár koncertů. Zahrajeme s FLESHCRAWL (kterých jsem také členem) 29. listopadu v německém Aalenu a 15. února máme koncert na Slovensku. Pokud vše dobře dopadne, přijedeme do České republiky 14. února, ale stále čekáme na potvrzení.
Děkuji moc za rozhovor i za vaši hudbu. Přeji vám mnoho prodaných nosičů, hodně věrných fanoušků a ať se vám daří i v osobních životech.
Díky Jakube. Přejeme ti to samé. Děkuji také za příležitost rozšířit pár slov o HEREZA a naší práci.
Na zdraví!
about HEREZA on DEADLY STORM ZINE / o HEREZA na DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - HEREZA - Death Metal Drunks (2019):
