DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 5. dubna 2020

Recenze/review - RIPPED TO SHREDS - 亂 (Luan) (2020)


RIPPED TO SHREDS - 亂 (Luan)
CD 2020, Pulverised Records


for english please scroll down


Ticho a chlad. Temnota a smrt. Ve vzduchu je cítit strach z neznámého. Přechod do země stínů nebývá jednoduchý. Bolest a křeč. Procházíš krvavou mlhou. Řeka Styx a převozník. Zaplatíš za svoje hříchy. Přemýšlíš, co asi budou hrát v záhrobí za muziku? Já už mám dávno jasno. RIPPED TO SHREDS! Kolem se jako loutky povalují mrtvá těla. Hříšníci z celého světa. Jedno vím jistě, nikdo z nás nedostane rozhřešení. Teď už to vím, peklo opravdu existuje.

Stačí si poslechnout celou diskografii Andrew Leea a jeho RIPPED TO SHREDS. Smečky, která uchopila death metal přesně tím způsobem, jaký mám rád. Surově, špinavě, chladně, prašivě. Skladby musely opět vznikat v opuštěné márnici, daleko od všeho živého. 


Andrew Lee je neskutečný maniak, který navíc umí složit songy, které připomínají tvrdý kop okovanou botou přímo do obličeje. Kosti jsou lámány v rytmu třeba takových GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED, BOLT THROWER, ENTRAILS, WOMBBATH. Švédský zápach je cítit z celého alba, ale přidána je navíc krásně mrtvolná atmosféra. Hodně k tomu přispívá vynikající chrastivý zvuk a chorobný vokál. Z celé desky je cítit, že je tvořena srdcem, že Andrew před nahráváním trávil dlouhé hodiny v katakombách. Jedná se o old school death metal toho nejhrubšího zrna. Nic pro slabé povahy a současné strávníky. Hroby jsou otvírány s takovou razancí, silou a feelingem, že nemohu jinak, než opět hodnotit velmi vysoko. Tady se hraje ryzí, pravý a rezavý smrtící kov, který vás doslova přikove na zeď. Ticho a chlad. Temnota a smrt. Ve vzduchu je cítit strach z neznámého. Přechod do země stínů nebývá jednoduchý. Já už se ale nebojím, poslouchám totiž " 亂 (Luan)"! Absolutní destrukce starých hrobů!




Asphyx says:


Silence and cold. Darkness and death. There is a fear of the unknown in the air. The transition to the land of shadows is not easy. Pain and cramp. You're going through a bloody fog. River Styx and boatman. You will pay for your sins. Are you wondering what they'll be playing in the grave for music? I have long been clear. RIPPED TO SHREDS! Dead bodies lie around them like puppets. Sinners from all over the world. One thing I know for sure, none of us will get absolution. Now I know, hell really exists.

Just listen to the whole discography of Andrew Lee and his RIPPED TO SHREDS. Band that grabbed death metal exactly the way I love it. Crude, dirty, cold, rainy. The songs had to be produced again in an abandoned morgue, far from everything alive.

Andrew Lee is an incredible maniac who can also compose songs that resemble a hard kick with a shoe right into the face. Bones are broken in rhythm such as GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED, BOLT THROWER, ENTRAILS, WOMBBATH. Swedish smell can be felt from the whole album, but added is a beautifully deadly atmosphere. A great rattling sound and sick vocal contribute a lot to this. Looks like Andrew spent long hours in catacombs before recording. It's the old school death metal of the roughest grain. Nothing for the faint of nature and the present boarders. The graves are opened with such vigor, strength and feeling that I cannot but evaluate very high again. Here is played pure, genuine and rusty deadly metal that literally nail you to the wall. Silence and cold. Darkness and death. There is a fear of the unknown in the air. The transition to the land of shadows is not easy. But I am no longer afraid, because I listen to "亂 (Luan)"! Absolute destruction of old graves!


TRACKLIST
1. Intro (0:29)
2. Righteous Fist To The Teeth Of The Wicked (2:08)
3.白骨精 (White Bone Spirit) (5:19)
4. Eight Immortals Feast (3:08)
5. Throes of a Dying Age (5:25)
6. Interlude (0:47)
7. Opening Salvo (4:25)
8.黑木崖: 日月神教第二節 (Massacre At Blackwood Cliff - Sun Moon Holy Cult Part 2) (5:18)
9. Ripped To Shreds (3:51)
10. Remnants (4:15)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtyřicátý - Svíčkový báby


Příběh dvoustý čtyřicátý - Svíčkový báby

U babičky na horách jsem se jako malý vždycky trošku bál. Velká vila po odsunutých Němcích ukrývala spoustu temných zákoutí. V noci se v ní ozývaly zvuky, které jsem často vnímal jako strašidla. Když mi bylo řekněme pět, bál jsem se dojít i na záchod. V pokoji hned pod půdou jsem vídával malým okénkem měsíc, který mi připadal obrovský. V mých snech ožívaly zlé pohádkové postavy, ošklivé příšery. Dnes už vím, že neexistují. Jsou jenom zlí lidé. Všechny své démony jsem dávno zahnal a nechal je zapomenout v dětských očích a představách. Teď mi naopak dělá hrozně dobře, když můžu Kristýnce vyprávět příběhy o šílenství, o černých myslivcích, o bestii z jezera, o skřetech. Nejdřív se vždycky směje, ale jak přibývá stínů, tak na jejich očích vidím, že se trošku bojí. Jen trošinku, ale na záchod s ní chodit musím

Po schodech sice ještě bez pomoci nevyleze, ale už pár metrů ujde. Ven musíme pořád s vozíkem, to je jasná věc. Máme z toho obrovskou radost. Ráno vždycky vstanu brzy, udělali jsme si spolu jarní prázdniny. Venku jsou poslední zbytky sněhu a děda mě pokaždé probudí. Práce je na baráku a kolem vždycky hodně. Zabíjím králíka, stáhnu jej z kůže, tenkrát to ještě nebylo považováno za vraždu. Useknu slepici hlavu, polívka je grund a opečená chutná výborně. Děda taky pořád dokola opravuje starou škodovku, na kterou je hrozně hrdej. Smrdíme vyjetým olejem, jsme ušmudlaní, ale cítím se jako velkej chlap. Nakrmím ovce, prasata, kachny, slepice. S každým zvířetem se po vzoru babičky pozdravím, některé pohladím. Ani se nenadějeme a je čas oběda. Vypadá to na obyčejný krásný den na vsi.


Kristýnku si vzala do parády babička. Ženský se musely hodně ohánět. Práce jim nedovolovala vymýšlet kraviny a tak si ihned sedly. Krájely zeleninu, mladá se automaticky přizpůsobila staré zkušené ženě. Učila se příkladem, taky si zpívaly. U nás se vždycky zpívalo. Obyčejný jednoduchý písně, co zná každý, občas něco z rádia. Babička od mýho táty byla prostá žena, ale měla v sobě laskavost a dobrotu. Za války si zkusila hodně, ale nikdy o tom moc nemluvila. Vím jen, že vždycky říkala, že Rusáci byli horší než Němci. Děda ji okřikoval, aby se kvůli tomu nedostali do problémů. Věděla to ale celá vesnice. Je oběd, všechno chutná výborně. Jsem tak nacpanej, že se musím chvilku natáhnout. Makali jsme od rána, tak si to zasloužíme. Děda kouří u kamen z dýmky a kroutí nevěřícně hlavou.



"Hele Aničko, že si nedáte pokoje, vždyť vás za to zavřou": pokouší se jemně babičce sdělit, že by se neměla s ostatníma stýkat při podobných příležitostech. Vůbec nejdřív nevím, o co se jedná, až mi Kristýnka prozradí, že ji naše bábi pozvala na chalupu k jedný sousedce. Budou tam popíjet vaječnej koňak, vézt ženský řeči a potom vyvolávat duchy. Je totiž neděle. Do kostela nechodí a někde se přeci musí setkávat. Nikdy jsem nepochopil, jak je možný, že na některých samotách zůstaly opuštěný Němky, který nebyly odsunutý. Dneska jsou Jizerky jako každé hory pod terorem cyklistů a vlastníků čtyřkolek, ale tenkrát když se setmělo, tak jste mohli jít přes kopec z hospody a nepotkali jste ani živáčka. Když jste šli kolem Samot, tak jste si pokaždý připadali divně. Nedovedu si to vysvětlit, ale bylo tomu tak. Babička nám říkala, že je to přeci jasný, tam přece hned po válce teklo nejvíc krve. 


Ona byla celá vesnice taková poznamenaná. Pár posledních Němců, k tomu volyňští Češi, kteří sem byli přesídleni. Lidi se mezi sebou moc nebavili, nové nikdy nepřijali. A i po letech se kolem vznášela spousta křivd. Mluvilo se o udávání, o vraždách, o vyřizování sousedských sporů. Taky měl každej ve sklepě nějaký ty nevrácený a nepřiznaný zbraně. Co kdyby náhodou, že jo? Jako malý dítě si pamatuju, že ve Smržovce se v hospodě hajlovalo a když to děda na procházce viděl, tak jsme utekli pryč. Byl to divnej kraj, drsnej, místní žili jak uměli. Pásli krávy, měli svý políčka a do práce chodili do lesa. Ti bohatší mačkali a brousili sklo pro Jabloneckou bižuterii. Se šmukama se taky hodně kšeftovalo, vím, že občas přijeli policajti a zatýkali. Poláci byli po bižu jako diví. Chlapi se byli schopní na nože porvat v hospodě. Sem tam nějaký barák vyhořel. Můj otec na to vždycky jen řekl - inu Sudety.

A zatímco si chlapi neustále vyřizovali starý křivdy, tak ženský makaly a pokoušely se všechno urovnat. Musely, jinak by nepřežily. Ony fungovaly. Postávaly před krámem a sdělovaly si nejnovější informace. Třeba Kristýnku dlouho kvůli vozíku nepřijaly. Mě vlastně taky, protože jsem měl brýle. Tady přežívali pořád jenom silní. Je kolem čtvrtý odpoledne, děda zmizí na pivo a babička se začne oblékat. Není to vyloženě kroj, ale i ostatní dámy jsou oblečené podle stejného mustru. Dlouhá sukně s kapsářem, bílá košile, šátek, vesta. A šlo se. Nejdřív mě bábi řekla, že já nesmím, že to je ženská záležitost, ale pak si zkusila kousek do kopce Kristýnku tlačit a vzdala se. Slíbil jsem, že budu zticha, nebudu nic komentovat a zdržím se jakýchkoliv jízlivostí. 

Měl jsem pocit, že dělám něco nezákonného. Netušil jsem, že za několik hodin nahlédnu do života žen, budu s nimi sdílet věci, o kterých se mi nikdy ani nesnilo. Celý večer se měl odehrávat na Samotách. Kde taky jinde. Vždycky jsem si myslel, že ta chalupa kousek od mokřadů je opuštěná, ale mýlil jsem se. Žila tam čarodějnice, milé děti. Říkám to Kristě, ale zasyčí na mě. Už jsme vyzvedli několik stařenek, některé brblaly, že jdu s nimi. Všechno mi připomínalo starý horor. Mlha, pomalé stmívání. Jen v některých chalupách se svítilo. Svíčkama, tady na horách elektrika nejde poměrně často. Už je čas, říkají si mezi sebou a neustále si něco šeptají. Vlezeme do jedové chýše a přivítá nás paní, která by opravdu mohla v pohádkách strašit děti. 

Dámy si podávají ruce, pošeptám Kristě něco o sletu čarodějnic, ale když se na mě podívá, tak zmlknu. Všechno je takové slavnostní, vznešené. Odmítnu čaj i vaječný koňak. Bábinky si sednou kolem stolu a začnou všelicos probírat. Od loňské úrody, přes zásoby na zimu, kdo kde má březí kravku, která mladá holka zůstane asi na ocet, jak jsou na tom se sexem  jejich partneři (uff). Taky trošku klevety, ale nijak mi to nevadí. Sedím v rohu, poslouchám a je mi teplo. Na co čekáme? Ano, můj věrný čtenáři, čekali jsme na tmu, na černočernou horskou tmu. Pamatuji si, že venku zahoukala sova. Stařenky se na sebe podívaly a já si vzpomněl, jak jsme kdysi vyvolávali duchy s Kytkou. Zemřel mu otec a on si s ním chtěl promluvit. Zeptat se ho, proč si vzal život a nechal ho na světě samotnýho. Panebože.

Jsem založením ateista, pragmatik a realista, myslím si, že většina záhad se dá logicky a rozumem vysvětlit. Jenže tenhle večer se mi zaryl navždy do paměti. Kdybyste viděli tváře zúčastněných žen, slyšeli jejich mumlání, možná byste byli také na pochybách. Nevím, jestli byly poryvy větru nějak objednané, na horách fouká často. Nevím, jestli různé zvuky způsobila kočka nebo kuna. Netuším, jestli dokázaly některé ženy natolik změnit hlasy, že to vypadalo, že opravdu rozmlouvají s mrtvými. Vypadalo to tak, celá seance byla opravdu temná, spirituální. Hodně přesvědčivá. Zajímavé bylo, že v místnosti visel na zdi dřevěný Ježíš. Díval jsem se na něj a ptal se ho v duchu, co na to říká. Ani se neusmál. Ve světnici se ozýval šepot, skřehotalo se, chvílemi jsem si myslel, že jsou bábinky sjeté čajem. 

Pak se na mě ta jedubaba otočila a řekla, že je v místnosti někdo, kdo nevěří a že je to špatně. Mám jít pryč nebo se přidat. Zvednul jsem se a chtěl jít před chalupu na cigáro. Jenže pak jsem viděl, jak se na mě Kristýnka dívá. Párkrát jsme se o tom bavili, jestli by to nešlo, spojit se s Kytkou, Prcalíkem, Kačenkou. Znáte ty okamžiky v životě lidským, kdy nejednáte rozumem, ale uděláte něco, co byste normálně nikdy neprovedli. Tak přesně tohle se mi stalo o jarních prázdninách. Koneckonců, proč si nezkusit něco nového. Bábinky budou mít radost. S úsměvem končícího puberťáka a nevěřícího jsem si tedy sedl a sepnul ruce s ostatními. Z jedné strany jedna chvějící se stařenka, z druhé Kristýnka. Poddal jsem se. Odříkával chtěná slova. Byl jsem zvědavý. 

Vypadalo to, že jedna dáma mluví se svým mrtvým manželem. Normálně mu sdělila, co a jak hospodářství, že jim umřela koza, něco málo o dětech. Jedovatá bába jí odpověděla mužským hlasem. Vypadalo to celé hrozně uvěřitelně. Ony tomu opravdu věřily. Je pravda a mám to ověřené na vlastní kůži, že některé momenty byly opravdu jak z jiného světa. Nedovedu si je dodnes vysvětlit. Všechno bylo hrozně zvláštní, tajemné, záhadné. Ne že bych se bál, ale byl jsem na pochybách. Možná za to mohlo prostředí, možná i to, že všechny opravdu věřily, nevím. Pomalu se dostala na řadu Krista. Zeptala se na své rodiče. Když jedubaba skončila, Kristýnka brečela. O některých věcech věděla jen ona. Neřekla je ani mě, ani mojí babičce. Na otázku, proč ji opustili sice odpověď nedostala, ale dozvěděla se několik nových věcí. Na základě toho potom začala pátrat na vlastní pěst. Tedy se mnou, ale to je jiný příběh.

Asi jsem měl vytřeštěné oči. Taky jsem se trošku bál. Jako ten malý kluk ve mě zavřený v noci v obrovském domě. Já, který četl hlavně sci-fi, na základce měl rád fyziku a cokoliv záhadného považoval za šméčko pro lidi. Ano, já byl na pochybách. Bylo nahlodáno moje přesvědčení, celý základ mého já. Kecům o esoterice, čakrách a duchách jsem se vždycky smál a používal je jen ke strašení holek. Aby byly povolnější. Aby byly moje. Připadal jsem si jako v rauši a když se mě zeptala ježibaba, jestli mám taky nějaké tajemství, tak jsem přikývl. Opakoval jsem podivně ve větách seřazená slova, běhal mi mráz po zádech. V tenhle moment jsem hrozně chtěl, šíleně moc. Zeptat se jen na pár slov. Zabrněly mě ruce a pak se náš kruh rozpadl. Ještěří paní se mi dívala přímo do očí. Potom se zvedla a obejmula mě. Dodnes nevím, proč to udělala. Neviděl jsem nic. Nikdo nepřišel. Nic, vůbec nic.

Musel jsem s Kristýnkou na chvilku ven. Pokoušela se mi popsat, co právě zažila a já jí tak trošku záviděl, protože ona dostala alespoň nějaké odpovědi. Byly to spíš náznaky, možná jen zbožné přání. Rozhodně se nejednalo o protáhlé stíny, které přijdou a dají si s váma pivo. Pokecají a pak se vrátí do záhrobí. Kristýnka nikdy, ani na fotce neviděla svého otce. Dnešní večer ale získala pocit, že kdyby jej někde uviděla, tak ho pozná. Zvláštní, bylo to opravdu všechno hrozně zvláštní a podivné. Rozloučili jsme se a vydali se mlhou domů. Nemluvili jsme a pak jsem se šíleně vyděsil. V dálce, kousek od k nebi trčícímu snad stoletého smrku, stála postava. Měla u nohy psa, který vyl podobně jako to dělají vlci. Ukázal jsem tím směrem babičce i Kristýnce a obě jen pokývaly hlavama. Na horách se občas dějí divný věci. To se přeci ví. Ještě jsem se otočil a nikdo tam už nebyl. Možná náš společný přelud. Kdo ví?

Doma bylo teplo a lehce rozevlátej děda. "Tak co vy svíčkový báby, vyčarujete mi nějaký peníze?": dělal si legraci, ale my jsme na vtipy neměli vůbec náladu. Dáme si každý jedno pivko, já pomůžu Kristýnce do sprchy (na mě zbude v bojleru jen studená voda) a pak si ji vynesu do postele. Chvilku si vyprávíme, potřebujeme všechno vstřebat. Usne uprostřed věty a já ještě pozdravím měsíc, který nám kouká do pokoje. Jsem ihned v limbu. "Jakube, Kubíčku, Smrťáčku....": šeptá mi mazlivě někdo do ucha. Leknu se a sednu si, co se děje? Stojí u mé postele všichni tři. Kačenka, Kytka i Prcalík s tím svým přidrzlým úsměvem. Bože! Vypadají jako živí. Ale nejsou. Neumím to popsat slovy. Vím jen, že se za mnou stavili. Veselí jako kdysi, když jsem byl ještě mladej, když jsme se spolu smáli. A všichni měli ty svý hlášky. Nevím, já vlastně ani neumím říct, jak jsem se cítil. Štípl jsem se do tváře a zabolelo to.

Nebylo to vůbec smutný, naopak. Kačenka pořád měla ty svý kaštánkový oči, který jsem tolik miloval. Chtěl jsem se jí dotknout, ale nešlo to. Byl to sen? Nebo jsem si všechno nějak spojil dohromady? Na rovinu píšu, že si tím nejsem jistý. Pochybuji, párkrát se mi to v životě stalo. Stojí tam, mí milovaní duchové. Nejlepší kamarádi, co jsem kdy měl. A holka, která byla první. První, se kterou jsem zažil opravdovou lásku. Jo, do prdele, přesně takhle jsem se s nimi cítil. Milovaný. Do té doby mě občas bolelo u srdce, trápil jsem se, měl děsivé sny. Pořád dokola se mi přehrávala v hlavě bouračka s Kačenkou, v krvi umírající Kytka i nekonečné utrpení Prcalíka v nemocnici. Ale teď jsem se cítil najednou dobře. Možná mi už odpustili? Že jsem přežil, že jsem měl jiný holky. 

Natáhl jsem ke Kačence ještě jednou ruku a přísahal bych, že se mě dotkla. Možná jsem si to vsugeroval nebo tomu chtěl věřit, ale takhle si to pamatuju. Každý člověk, natož pak milovaný se dotýká jinak. Mámy mívají hebké ochranitelské ruce, starý tvrdý fotři dokážou pohladit drsnou rukou a každý také jinak voní. Směsí laskavosti, dobroty, i tý posraný lásky. O Kačence jsem vždycky říkal, že byla hedvábná a já tu divnou noc její dotyk naposledy ucítil. Věřte si tomu nebo ne, důležitý je, že jsem to takhle vnímal já. Najednou jsem pochopil, proč mě ta stará ježibaba obejmula a proč držela mé ruce v kostnatých dlaních. Je možné, že to o mě věděla? Nebo jen dokázala vycítit bolest? Měla v sobě tolik vnímavosti?

Najednou je ráno, do postele nám svítí jarní slunce. Teprve až teď mi dojde, že vůbec nevím, nepamatuji si, jak mí kamarádi odešli. Mám ale na tvářích zaschlé slzy. Musím si vyčistit hlavu, bylo toho na mě včera moc. Děda už sedí na starý židličce a něco vyřezává ze dřeva. Usmívá se. Je ještě chladno, ale sníh už naproti na stráni taje. Přisednu si vedle a najednou si připadám jako v ráji. Čistý vzduch, milí lidé, kteří vás mají rádi. Co bude k obědu, co k večeři, řešíme jen doopravdy důležitý věci a já už teď vím, že se mi odtud nebude chtít pryč. Na sezení se stařenkama už nepůjdu. Jedno setkání se svíčkovými bábami mi fakt stačilo. Volá na mě Kristýnka, že jestli bych ji nepomohl. To víš že jo. Co bych pro svoji princeznu neudělal. 

Po obědě se jdeme projít. Jsme na hoře na kopci a koukáme do kraje. Jsem udýchaný, Krista mi tady u bábinky asi trošku přibrala. "Hele Smrťáku, to co jsme zažili včera byla fakt pravda nebo jen sen?": zeptá se mě najednou. Nevím, opravdu netuším. Vím jenom, že já tomu tentokrát chci opravdu věřit. Když sjíždíme dolů z kopce a výskáme u toho radostí, tak si vzpomenu na slovní spojení, které jsem někde četl. Hory jsou moudré, když jim otevřeš svoje srdce. Na zápraží stojí babička, drží v ruce slepici bez hlavy a usmívá se. "Dneska bude hezky, cítím to v kostech": pronese místo pozdravu a otře si čelo rukou od krve. V očích jí vidím moudrost a laskavost. Vůbec mi nepřipomíná svíčkovou bábu s temným pohledem ze včerejší noci.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 4. dubna 2020

Recenze/review - TWITCH OF THE DEATH NERVE - A Resting Place For The Wrathful (2020)


TWITCH OF THE DEATH NERVE - A Resting Place For The Wrathful
CD 2020, COMATOSE MUSIC

for english please scroll down

Další mrtvé tělo, další číslo v řadě. Světlo už všichni dávno ztratili. Zbyla jen beznaděj. Jakoby se ta bestie krmila lidskou bolestí, strachem. Všichni hovořili o vysoké postavě v kápi, která útočila vždy nožem a zásadně uprostřed temné noci. Zaschlá krev na chodníku, lampa, která by mohla být svědkem. Sběratel, který si do své sbírky odřezával kousky těl. Kdyby jen věděli, že se cítí být vyvoleným. Novým bohem, který stvoří dalšího člověka. Sešitého z kůže a tkání nevinných. Jeho nikdy nechytí, je jako stín, jako vaše špinavé svědomí.

Po světě běhá spousta lidí s pokřivenou povahou, kteří nás děsí. Je to s nimi jako s dobrým brutálním death metalem. Také nás může šokovat svoji silou, surovostí, ale zároveň si v něm nalezneme určitou přitažlivost. Něco podobného se mi stalo i s britskými TWITCH OF THE DEATH NERVE a jejich novou deskou "A Resting Place For The Wrathful". Již od prvního tónu mi připomínala četbu dobrého hororu nebo film, u kterého vám přeběhne mráz po zádech.


TWITCH OF THE DEATH NERVE vlastně nevytvářejí nic nového, ani šokujícího. Po celou dobu desky se pohybujeme mezi mantinely, které kdysi nastavily kapely typu SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, LITURGY, DEFEATED SANITY, DECREPITH BIRTH, DEEDS OF FLESH, CRYPTOPSY a spousta dalších brutálních smeček. Album je tak vyloženě určeno pro fanoušky stylu, ostatní budou pravděpodobně vyděšeni a utečou pryč. Novinka pro ně bude stereotypní, monotónní. Přirovnání s filmy i knihami se znovu nabízí. Pořád zde máme skvělý zvuk, morbidní nápady, spoustu krve a hudebního násilí. Britům se povedlo do skladeb propašovat techniku a velký kus temnoty, což je malinko odlišuje od spousty podobných kapel, ale opět si myslím, že to pozná opravdu jen příznivec žánru. Debut "A New Code of Morality" z roku 2014 byl vynikající a i nové album si troufám zařadit k tomu lepšímu, co zatím letos bylo vydáno. TWITCH OF THE DEATH NERVE dokáží vytvořit potřebnou mrtvolnou atmosféru, jsou krutými řemeslníky, kteří se nemají rozhodně za co stydět. Pokud je brutální death metal vaším denním chlebem, tak neváhejte, chybu neuděláte. Masakr!



sumarizace:

"A Resting Place For The Wrathful" je klasickou odpovědí na styl, který se vyznačuje především brutalitou, rychlostí a šílenstvím. TWITCH OF THE DEATH NERVE se svého úkolu zhostili velmi dobře. Drží se tradice, ničím sice nevybočují, ale určitě se jedná o desku, které u mě nezapadne. Pokud máte rádi třeba SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, LITURGY, DEFEATED SANITY, DECREPITH BIRTH, DEEDS OF FLESH, CRYPTOPSY a podobné choré záležitosti, myslím, že byste mohli být spokojeni. Takže přátelé, do rukou všichni sekery, motorové pily, sekáčky na maso a jdeme na to! Tohle album řeže a pálí, jak to umí jen ti nejzkušenější patologové. Brutální death metalové album, u kterého z vás poteče krev! Zabijácká práce!


Asphyx says:

"A Resting Place For The Wrathful" is a classic response to the style which is characterized mostly by brutality, speed and madness. TWITCH OF THE DEATH NERVE did their job very well. Although they follow traditions and they do not switch out from their path, it is still an album which will be noticeable in my collection. If you for example like the band SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, LITURGY, DEFEATED SANITY, DECREPITH BIRTH, DEEDS OF FLESH, CRYPTOPSY and other similar bands, I think you will be satisfied. So friends, take your axes, chainsaws, meat cutters and let´s go! This album cuts and burns, just like the most experienced pathologists can. Brutal death metal album which will make you bleed! Killing job!


tracklist:
1. A Resting Place for the Wrathful
2. Ochlocratic Prostration
3. Apotropaic Scarification
4. This Sickening Fraility
5. A Witness to Ruination
6. The Locard Principle
7. Immured in Dissociation
8. Promulgation of Infected Innards

Line-up:

Tom Bradfield - Guitars/Vocals
Tom Carter - Bass
Mauro Marin - Drums

https://comatosemusic.bandcamp.com/album/a-resting-place-for-the-wrathful
http://www.twitchofthedeathnerve.co.uk/en-gb/collections/shop
https://www.facebook.com/twitchofthedeathnerve
http://www.comatosemusic.com/
contact@imperativepr.co.uk | www.imperativepr.co.uk

Recenze/review - FEASTEM - Graveyard Earth (2020)


FEASTEM - Graveyard Earth
CD 2020, EveryDayHate

for english please scroll down


Když jsem poprvé kopl do hromady kostí, nečekal, jsem, že se spustí taková lavina. U nás v márnici nikdy neměl lidský život příliš velkou cenu, ale to co předvádějí na novém albu finští FEASTEM, to zde neslyšíme příliš často. Tolik energie a tlaku, tolik popraskaných lebek. Jakoby mi někdo zpřeházel vnitřnosti v těle. Navíc máte velkou výhodu v tom, že tohle slabé povahy jen tak nerozchodí. Pánové se s tím zkrátka nepářou a je to jen a jen dobře.


Určitě znáte ty chvíle, když v sobě dusíte nenávist, když máte sto chutí někomu přerazit čelist. Slizké tváře na televizní obrazovce, společnost, která přivírá oči nad zvěrstvy. Přetvářka a klam, každý hrabe jen pod sebe a nakonec je hozen na úplně stejnou hromadu mrtvol, jako všichni ostatní. Grind a death a thrash. Víc netřeba.



Pravověrní grindeři určitě vystopují ve skladbách FEASTEM vlivy ROTTEN SOUND, NAPALM DEATH, AFGRUND, DEATHBOUND a budou mít samozřejmě pravdu. Osobně se mi líbí i jakási temnota, známá spíše z black metalových desek. Jedná se o krutý a nekompromisní výmaz, ale zahraný s rozmyslem a zručností. Podobné nahrávky si rád a často pouštím obzvlášť ve chvílích, kdy mi připadá celý svět černý, hnusný a ošklivý. Nabíjí mě energií, rozdrásají moji mysl a připadám si pak očištěn. Novinka "Graveyard Earth" má navíc skvělý, špinavý a přesto čitelný zvuk. Černobílý obal pak už jen všechno zlo umocňuje. V márnici lámeme další kosti, naše práce je nekonečná. Co jsou vaše kecy proti otevřeným zlomeninám, prostřeleným lebkám a nekonečnému utrpení. Lidstvo je zvláštní sebedestruktivní druh, od kterého je dobré si občas držet odstup. Troufám si tvrdit, že nová deska finských FEASTEM je k tomu více než vhodná. A teď už dost řečí, svůj názor si stejně nakonec uděláte sami. Za mě všechny uříznuté prsty nahoru! Grind!




sumarizace:

Album "Graveyard Earth" je nahrávkou, která mě přenesla do nějakého hodně morbidního hororového filmu. Všechny postavy spolu s muzikou doslova ožívají před očima. Hudba je to krutá, nekompromisní, šílená a plná energie. FEASTEM dostáli svému dobrému jménu a předhodili nám pořádně mrtvolný kousek masa. Songy jsou plné špíny, lidského hnusu. Jsem jimi pohlcený od začátku do konce. Bestie opět promluvila. Mocně a hlasitě. Mokvají mi znovu staré rány, jsem ztracený ve víru ostrých riffů. Tahle deska připomíná setkání s vlnou tsunami. Smete vás, rozdrtí, rozmačká, rozseká a vy budete mít co dělat, abyste se dali vůbec dohromady. FEASTEM hrají tak, jak to umí nejlépe. Postaru, s velkým feelingem a drivem. Ocení asi spíše starší posluchači, ale to vůbec nevadí, tohle album má v sobě velkou sílu. Grind/death metalová nahrávka, která vám utrhne hlavu! Skvělá práce!



Asphyx says: 

The album "Graveyard Earth" brought me to some kind of very morbid horror movie. Every character and the music just becomes alive in front of your eyes. The music is cruel, uncompromising, crazy and full of energy. FEASTEM comply with their good name and they throw out dead piece of a meat. These songs are full of dirt and human filth. I am full of them from the beginning to the end. The beast had spoken again. Mightily and loudly. My old wounds are weeping and I am lost in the whirl of lost riffs. This album feels like a tsunami wave. It will sweep you away, smash you, crush you and you will get through a lot of pain to get back together. FEASTEM play the best they know. It is old school with a great feeling and drive. This album will be probably more appreciated by old fans. However, it doesn´t matter and for me this album has a great power. Grind/death metal record which will cut your head off! Great job!


Tracklist:
01. The Rope Calls Your Name
02. I Will Never Kill
03. Sick
04. Terror Balance
05. Sortovalta
06. Verta ja lihaa
07. Creeping Heat
08. In Isolation We Die
09. Pelon voima
10. Graveyard Earth
11. Spreading Darkness
12. Mouths of Others
13. Turha toivo
14. Kurjuuden kuningas
15. Outro


band:

Petri Eskelinen: vocals //

Olli Nokkala : guitars //

Niko Lainas : bass //
Patrik Fält : drums




pátek 3. dubna 2020

Recenze/review - TULUS - Old Old Death (2020)


TULUS - Old Old Death
CD 2020, Soulseller Records

for english please scroll down

Jsou stále mezi námi, temní a záhadní. Postavy v kápích, ve starých džínových vestách, které se toulají navěky ve tmě. Navštěvují jen koncerty, kde hrají ortodoxní kapely, jsou mlčenliví a vážní. Black metal je zvláštní styl, najdeme v něm skvělé smečky, ale taky spoustu balastu a póz. Mám jej rád hlavně v jeho základní podobě, s chutí si vždy osvěžím staré desky, provětrám kazety v přehrávači. 

Norští TULUS hrají od roku 1991. Jako asi každá kapela si prošla různými obdobími, ale stále zůstala věrná starým pořádkům. Jejich hudba je jednoduchá ve svých základech, má prašivý zvuk a absolutně se nehodí do dnešní uřvané doby. Buďme za to rádi, aspoň je cítit, že Norové hrají od srdce. Jasně, přehledně, stručně. 



Pro pochopení "Old Old Death" je potřeba se vrátit o mnoho let zpět. Do doby, kdy svá nejlepší alba vydávaly smečky jako VENOM, CELTIC FROST, HELLHAMMER, některé momenty zase odkazují na české ROOT a TORR. Vše je jednoduché, možná bych se nebal napsat i primitivní, ale když se zaposloucháte pozorněji, tak zjistíte, že mají songy velkou sílu. Nic pro současného zmlsaného fanouška, který každý den dostává do hlavy "přeprodukové" desky, ale spíše dávná vzpomínka na dobu, kdy byl svět v metalu ještě v pořádku. Některé songy jsou možná až moc dlouhé, určitě by zasloužily zkrátit a získaly by tím na větší údernosti, ale to jsou jen drobnosti. Naopak nejsilnější mi připadají TULUS v momentech, kdy jsou melodičtí. To potom na mě padá melancholie a ano, přiznám se, i pořádný náklad nostalgie. "Old Old Death" určitě není deskou pro každého, ale pokud si rádi zavzpomínáte, tak neváhejte. Takhle se kdysi opravdu hrálo a TULUS to pořád umí na výbornou. A nezapomínejme ještě na jednu věc - v jednoduchosti je síla! Buďte old school!


Asphyx says:



They are still among us, dark and mysterious. Hooded figures, old denim vests that wander forever in the dark. They only attend concerts where orthodox bands play, are silent and serious. Black metal is a strange style, we find great bands, but also lots of ballast and poseurs. I like it mainly in its basic form, I always like to refresh the old albums, the cassettes in the player.

The Norwegian TULUS have been playing since 1991. Like every band, they went through different periods, but still remained loyal to the old order. Their music is simple in its foundations, has a raucous sound, and absolutely does not fit into today's bitter times. Let's be happy for it , at least we can feel the Norwegians play from the heart. Clearly and briefly.

To understand "Old Old Death" you need to go back many years. Until the time when best albums were released by bands like VENOM, CELTIC FROST, HELLHAMMER, some moments refer to the Czech ROOT and TORR. Everything is simple, maybe I wouldn't be scary to write too primitive, but if you listen it more closely, you will find that the songs have great power. Nothing for today's foolish fan who gets a "pre-production" record in his head every day, but rather an ancient memory of a time when the world was still alive in metal. Some of the songs may be too long, they would certainly deserve to be shortened and would gain more strikes, but these are just small things. On the contrary, I find TULUS the strongest when they are melodic. Then melancholy falls on me, and yes, I admit, a good load of nostalgia. "Old Old Death" is certainly not an album for everyone, but if you like to remember, do not hesitate. That's how it was once played and TULUS still knows how to do it. And let us not forget one more thing - there is power in simplicity! Be old school!


TRACKLIST
1. Hel (2:52)
2. Jord (2:31)
3. I havet hos Rån (2:46)
4. Flukt (3:14)
5. Folkefall (3:17)
6. I hinmannens hånd (4:16)
7. Grunn grav (2:46)
8. Ild til mørkning (2:44)
9. Villkjeft (2:05)
10. In memoriam (4:39)

LINE-UP
Blodstrup - Vocals / Guitar
Crowbel - Bass
Sarke - Drums


Recenze/review - CORDYCEPS - Betrayal (2020)


CORDYCEPS - Betrayal
CD 2020, Unique Leader


for english please scroll down


Když jsem do toho starého opuštěného domu vstupoval, nečekal jsem tolik bolesti. Několik schodů nahoru, na zábradlí šmouhy od krve. Měl jsem být připravený. Vždyť tuhle práci dělám již dlouhá léta. Oběšení, utopení, s ustřelenou hlavou, viděl jsem již stovky mrtvých. Jenže tohle bylo něco jiného. Provizorní oltář a nad ním scéna jako z toho nejohavnějšího hororu. Vypíchnuté oči, maso odřezané z různých částí těla a svázaná byla jako nějaká japonská hračka. Musel jsem vyběhnout na vzduch a chvíli jsem přemýšlel, kdo by to mohl udělat. Nakonec to skončilo jako skoro vždycky. Vrah nebyl dopaden, případ uzavřen.

Četl jsem zrovna knihu s podobným příběhem, když jsem poslouchal dlouhohrající prvotinu brutal death metalových maniaků z USA - CORDYCEPS. Ti mají na svém kontě ještě EP "Black Blood Butchery" z roku 2017, které je neméně kruté a krvavé. Poslouchám novinku a po chvilce si připadám jako na místě, kde se stal nějaký zlý násilný čin. 



CORDYCEPS vás vyhladí ve stylu DISGORGE, DEEDS OF FLESH, PYAEMIA, PATHOLOGY, DISENTOMB, BRODEQUIN. Krev stříká všude kolem a skladby jsou hrnuty před sebou jako kosti z hromadného hrobu. Ano, kapela na své novince asi nejvíc připomíná rozjetý buldozer, který je k nezastavení. Hutný, mocný, bolestivý zvuk, skvělá produkce, temný obal a dokonce i promo fotky, všechno je přesně takové, jaké má být - za mě excelentní. Osobně pak nejvíc oceňuji velké množství nápadů, zajímavých momentů, deska se také velmi dobře poslouchá i po delší době. Mám rád, když jsou brutálně death metalové nahrávky načichlé temnotou a zkaženou krví a "Betrayal" splňuje mé požadavky na výbornou. Dalo by se také napsat, že jsem nenašel jediné slabé místo. CORDYCEPS jsou silní, dokáží předat obrovské množství energie. Opravdu mám pocit, že se dívám na zohavené tělo. Také cítíte ten puch? To se rozkládají tkáně. A také kolem hraje nové album těchto šílenců. "Betrayal" je pro mě dokonalou esencí toho, co mám na brutálním death metalu rád! Masakr!


Asphyx says:


When I entered the old abandoned house, I did not expect so much pain. I went several steps up, there were smudges of blood on the handrail. I should have been ready. I have been doing this job for years. Hanging, drowning, gunning down,... I've seen hundreds of dead bodies. But this was something different. A provisional altar and a scene above it, it was like from the most horrible horror movie. Pierced eyes, flesh cut off from different parts of the body and joined again like a Japanese toy. I had to run for fresh air and I’ve been wondering for a while who could do it. In the end, it ended up as usual. The killer was not caught, the case was closed.

I was just reading a book with a similar story while I listened to the full-length debut album of the brutal death metal maniacs from the USA - CORDYCEPS. Besides they released EP "Black Blood Butchery" in 2017, which is not less cruel and bloody than the current album. I am listening to the new record and after a while, I feel like I am in a place where some act of violence has occurred.

CORDYCEPS will exterminate you in the style of DISGORGE, DEEDS OF FLESH, PYAEMIA, PATHOLOGY, DISENTOMB, BRODEQUIN. Blood splatters all around and the tracks are pushing in front of them like bones from a mass grave. Yes, the band probably most reminds the going bulldozer, which is unstoppable. Dense, powerful, painful sound, great production, dark cover and even promo photos, everything is exactly what it should be - excellent for me. Personally, I most appreciate a lot of ideas, interesting moments, the record is also very good listenable even after a long time. I like when brutally death metal records are soaked by darkness and spoiled blood, and "Betrayal" excellently meets my requirements. Let’s say that I did not find a single weak point. CORDYCEPS are strong, they can deliver a huge amount of energy. I really feel like I'm looking at a mutilated body. Do you feel the smell too? The tissues are breaking down. "Betrayal" is the perfect essence of what I love about brutal death metal! Massacre!


tracklist:
1. Cursed are They
2. Parrallel Dissonance
3. The Abyss
4. Comatose Subservient
5. Betrayal
6. Maelstrom of Hypocrisy
7. Cesspool of the Vicious
8. Parasitic degenerate
9. Condemning the path
10. Black Mass

čtvrtek 2. dubna 2020

Recenze/review - PERDITION TEMPLE - Sacraments of Descension (2020)


PERDITION TEMPLE - Sacraments of Descension
CD 2020, Hells Headbangers Records

for english please scroll down


Už zase hoří obrácené kříže. Svatá válka, zástupy zaslepených pochodují na jistou smrt. Ve jménu padlé modly. Plameny se začínají pomalu přibližovat. Děs v očích, ale zároveň osvobození, protože dlouhé mučení se již nedalo vydržet. Postavy v kápích, prý si propadla ďáblu. Inkvizice, nenávist. Všichni odříkávají pokřivenou modlitbu, jenom jeden kněz má úsměv na tváří. Nasává bolest i nenávist, které se kolem vznáší jako hejno krkavců. Poslední výkřik a propadneš navěky peklu. Amen! Svět už dávno shořel na popel.

PERDITION TEMPLE jsou black death metaloví kacíři ze Spojených států, kteří hrají absolutně nihilistickou hudbu. V jejich skladbách se opět potkávají ďábel s démony a i nová deska smrdí sírou. Už při prvním poslechu si připadám jako ve starých katakombách, kde se mučili nevěřící. Peklo opravdu existuje!


 


Kolem oltáře sedí všichni démoni, všichni padlí andělé a poslouchají novou desku "Sacraments of Descension". Kývají uznale hlavami a užívají si hudbu ve stylu KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER ("Cross the Styx"). Floridský death metal je zde kombinován se špinavým black metalem. Mezi stíny vás uvede již monumentální obal od Daniela Corcuera a o skvělém zvuku (Jarrett Pritchard) netřeba diskutovat, je zkažený a chorobný jako rozkládající se mrtvola. Vše sedí perfektně na svých místech. Snad jen občas mi připadá, že se riffy opakují v až příliš rychlém a stále stejném tempu. To je ale jen drobnost, která mi nemůže pokazit celkový dojem. Obraťte všechny kříže směrem dolů, zapalte ohně! Po téhle desce zůstává jen spálená země. Nihilismus, blasfemie, nekompromisní a temné vyhlazení mozku! Mám rád, když cítím z hudby energii a sílu, nenávist a rouhání. U "Sacraments of Descension" se mi všeho dostalo mírou vrchovatou! Lidstvo je dávno tak zkažené, že si zaslouží už jen zatracení. Album muselo být nahráno na odvrácené straně našeho světa. Pekelný black death metal, u kterého shoříte na popel!



Asphyx says:

Reverse crosses are burning again. Holy war, the masses of blinds march to death. In the name of fallen idols. The flames are slowly approaching. Terror in the eyes, but at the same time liberation, because long torture could no longer be sustained. The hooded figures, she said, fell to the devil. Inquisition, hate. They all say a crooked prayer, only one priest has a smile on his face. It sucks in the pain and hatred that floats around like a flock of ravens. One last cry and you will forever hell. Amen! The world has long since burned to the ashes.

PERDITION TEMPLE are black death metal heretics from the United States playing absolutely nihilistic music. In their compositions, the devil meets demons again and even the new album smells of sulfur. Already at the first listening I feel like in old catacombs, where unbelievers were tortured. Hell really exists!



All the demons, all the fallen angels are sitting around the altar listening to the new album "Sacraments of Descension". They nod in acknowledgment and enjoy music in the style of KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER ("Cross the Styx"). Florida's death metal is combined with dirty black metal. Daniel Corcuer's monumental cover will put you in the shadows, and the great sound (Jarrett Pritchard) needn't be discussed; Everything fits perfectly in place. Perhaps only occasionally it seems to me that the riffs repeat at too fast and at the same rate. But this is just a small thing that cannot spoil the overall impression. Turn all the crosses down, light the fire! Only burnt ground remains on this record. Nihilism, blasphemy, uncompromising and dark brain smoothing! I like it when I feel energy and power, hate and blasphemy from music. With "Sacraments of Descension" I got everything up high! Humanity has long been so corrupt that it deserves only damnation. The album had to be recorded on the far side of our world. Hellish black death metal to burn you to the ashes!



Tracklist:
01. Nemesis Obsecration
02. Desolation Usurper
03. Eternal Mountain
04. Devil's Countess
05. Crypts of Massacre
06. Carnal Harvest
07. Red Reaping
08. Antichrist


band:
Gene Palubicki = Guitars/Vocals, Ronnie Parmer = Drums, Alex Blume = Bass/Live Vocals

https://perditiontemple.bandcamp.com/album/sacraments-of-descension
https://www.facebook.com/perditiontemple/

https://shop-hellsheadbangers.com/

Rozhovor - VOORHEES - Žiadne odkazy, žiadna politika, žiadne rady, len death metal a gore.


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - VOORHEES.

Odpovídali Chris a Fred, děkujeme!

Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - VOORHEES - Chapter Two (2020):

Ave VOORHEES! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií VOORHEES. 

Chris: VOORHEES sa zrodili v apríli roku 2017. Tento projekt som nosil v hlave už dlhé roky, moja vízia bola skombinovať death metal a staré hororové filmy, ako niekdajšie death metalové albumy, ktoré spracovali podobnú tematiku po prvý raz - Scream Bloody Gore“ alebo „Slowly We Rot“. Hlavným cieľom bolo ísť priamo ku koreňom tejto staroškolskej muziky. Žiadne odkazy, žiadna politika, žiadne rady, len death metal a gore. 

Dnešné zloženie VOORHEES to je hlavný gitarista Seb, bubeník Will, ktorý robí aj bočné vokály, Fred na base a ja hrám na gitare a spievam. 


Právě poslouchám vaši novinku „Chapter Two“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s JUNGLE ROT, BOLT THROWER, MEMORIAM, BODYFARM, GRAVE, ASPHYX. Deska má skvělý temný sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku? 

Fred: O nahratie a zmastrovanie našej novej nahrávky sa postaral náš bubeník Will, potom ešte prešla masteringom u Dana Swanöa (Edge of Sanity, Bloodbath,...). Sme absolútne spokojní s ich prácou. Mali sme síce posledné slovo, ale k výsledku nebolo čo dodávať. 

Chris: Áno, náš bubeník Will je nepochybne aj skvelý zvukový inžinier, ktorý má domáce štúdio. Bolo skvelé nahrať si album svojpomocne bez nejakých väčších zdržaní a vonkajšieho tlaku. Venovali sme mu toľko času, koľko bolo potrebné. Will spravil perfektnú robotu, no a Dan Swanö nahrávku dotiahol do konca a dodal jej ten old scholový zvuk aký sme chceli. 


Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Chapter Two“? Jak vlastně tvoří/skládají VOORHEES? 

Chris: Muziku píšeme všetci v kapele. Niekedy kompletný song, niekedy len určité riffy. Okrem Freda, všetci pracujeme s Cubase, je to najjednoduchší spôsob ako si nahrať niektoré riffy a poskytnúť ich ostatným. Fred preferuje prácu s GuitarPro, mám asi tri alebo štyri desiatky jeho súborov na svojom hard disku, haha. Dokáže napísať každý deň novú skladbu. Ale nakoniec pracujeme na skladbách spoločne, hráme ich v skúšobni a až tam im vdýchneme život. 


„Chapter Two“ má temný obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat? 

Chris: Autorom obalu je Fabrice ROMO (www.fabriceromo.fr). Je to náš veľmi dobrý priateľ. Pracujeme s ním už od začiatku tohto dobrodružstva. Nakreslil taktiež naše logo, obal albumu „Chapter one“, postaral sa o dizajny našich tričiek, v podstate stojí za celkovou VOORHEES vizualizáciou. Je ako náš Ed Repka alebo Dan Seagrave, haha. 

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? 

Fred: Všetky texty napísal Chris. Vo všeobecnosti píše o hororových filmoch z rokov osemdesiatych, ale niekedy sa necháva inšpirovať aj príbehmi sériových vrahov. 

Chris: Presne tak, horory vytvorené niekedy medzi sedemdesiatymi a deväťdesiatymi rokmi sú podľa mňa najlepšie. Napríklad taký Hellraiser, Piatok trinásteho, Nočná mora z Elm Streat... VOORHEES nehovoria iba o filme „Piatok trinásteho“. Keď som premýšľal o tomto death metalovom projekte, chcel som preň nejaké meno, ktoré by ľudom pripomínalo práve toto obdobie filmovej kinematografie. Viem, že mnohým ľudom meno VOORHEES nič nenapovie, ale som si istý, že ľudia, ktorí milujú old school death metal poznajú filmovú postavu Jasona Voorheesa. 

Všetky texty som napísal ja, ale prešli ešte korekciou Freda, ktorý je učiteľom angličtiny. Je to veľké plus! 


Hrajete muziku starou jako samotný death metal. Jak vlastně vnímáte nové směry ve smrtícím kovu. Jeho míchání s death core, případně technický death metal? Máš vůbec nějaké oblíbené kapely v „moderním metalu“? 

Fred: „Moderný“ metal nepočúvam vôbec, všetky kapely, ktoré počúvam sú relatívne staré. 

Chris: Ja to mám podobne. Nové kapely, ktoré počúvam v podstate hrajú old school death metal ako napríklad SKELETAL REMAINS alebo SENTIENT HORROR. Tieto bandy naozaj milujem. Od roku 1984 som aj veľkým fanúšikom METALLICA. Nemám príliš v obľube všetky tie súčasné „core“ kapely, samozrejme s výnimkou skutočného starého hardcoru ako AGNOSTIC FRONT, TERROR, VERBAL ABUSE či PRO-PAIN aj keď tieto kapely nepočúvam na dennej báze, ich muzika ma dokáže osloviť. Ale mojimi najobľúbenejšími kapelami stále zostávajú DEATH, DEICIDE, OBUITUARY, ASPHYX, BOLT THROWER a mnoho ďalších. 

Seb má napríklad rád aj kapely ako OBSCURA, BEYOND CREATION a je veľkým fanúšikom CARCASS. Ale takisto je veľkým fanúšikom old school death metalo ako my, konkrétne švédskej školy, ale má takisto rád aj americkú scénu a kapely ako DEATH, DEICIDE a OBITUARY. Ale ako vidíte, všetci muzikanti v kapele majú v sebe hlboko zakorenený old school. 


Jak jsou na tom VOORHEES s koncerty? Hrajte hodně? Jezdíte turné nebo si vybíráte jen větší festivaly? A co turné po Evropě, neláká vás? 

Fred: Keďže máme všetci regulérnu prácu, koncertujeme len počas víkendov. Toto je aj dôvodom, prečo sa nemôžeme vydať na turné. Bolo by príliš komplikované ho zorganizovať. 

Chris: Preferujeme hrať menej, ale zato kvalitne. Nebojíme sa za koncertmi aj vycestovať. Tešíme sa na skvelé kluby či festivaly, je nám jedno, či pôjde o malé alebo veľké akcie. 


Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily? 

Fred: Odporúčam „Ballistic Sadistic“ od Annihilator a „Titans of Creation“ od Testament. Aj napriek tomu, že som ich ešte nemal šancu do detailov napočúvať, som presvedčený, že album so Steve Di'Giorgiom and Geneom Hoglanom nemôže byť zlý, jedine úžasný! 

Chris: SENTIENT HORROR „Morbid Realms“. Old school forever !!! 

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky? 

Fred: Počúval som KRABATHOR, ale neviem, či ešte stále hrajú. Sú u vás nejaké bandy, ktoré by si nám odporučil? 

Chris: Poznám kapelu SURGERY, počúvam ich už mesiace a ich muzika je kurevsky skvelá. 


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl? 

Fred: Death metal je šok, ktorý som zažil, keď som bol teenager: Počúval som Iron Maiden, Joe Satriani, Slayer, Kreator, ... a potom som objavil Cannibal Corpse, Death, Asphyx, Obituary, Carcass ... Pozrel som si videá „The End Complete“, „Corporal Jigsore Quandary“ alebo „Lack of Comprehension“, vypočujte si „I Cum Blood “ a určite to pochopíte. V tom čase to bolo také úžasné, každá skupina mala svoju vlastnú osobnosť, boli tu zoskupenia temné, silné, tajomné, trochu desivé, a takmer vždy nebezpečné. Neviem, či JA som si vybral tento žáner alebo si DEATH metal vybral mňa. Spolu s thrash metalom, death metal predstavuje celý môj život. 

Chris: Prvý death metalový album som si kúpil v roku 1987, bol to „Scream Bloody Gore“ ... bol to skurvený a neuveriteľný objav!! Táto hudba kombinuje všetko, čo mám v metale rád. Temný vokál, skvelá hudba, hororové texty. Hard rock som počúval od čias Hell‘s Bells v roku 1980, to je 40 rokov ... A death metal počúvam zhruba 33 rokov, takmer celý život. 


Co chystají VOORHEES v nejbližších měsících? 

Fred: Chystáme skladať materiál pre „Chapter III“ a baviť sa spoločne s kapelou aj naďalej. 

Chris: Zažiť veľa srandy a spoločných chvíľ s VOORHEES priateľmi, ich rodinou, na pódiu aj v živote. A písať materiál pre „Chapter III“. 

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. 

Veľmi pekne ti ďakujeme za tvoju podporu, Jakub. Bolo pre nás veľkým potešením odpovedať na tvoje otázky pre náš prvý československý rozhovor. Dúfame, že si raz zahráme aj vo vašej krásnej krajine. Zostaňte fuckin’ brutal”. 


Recenze/review - VOORHEES - Chapter Two (2020):


https://www.facebook.com/voorhees.deathmetal/
https://www.greatdanerecs.com/eshop/web/




------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine

TWITTER