DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 21. dubna 2019

Recenze/review - CRYPT CRAWLER - To the Grave (2019)




CRYPT CRAWLER - To the Grave 

CD 2019, vlastní vydání

Když doma každé ráno vyprávím, jak jsem drtil lebky palicí, odsekával shnilé maso od kostí, pálil mrtvé kusy lidských těl, tak mě všichni okřikují. Jsem černou ovcí rodiny, nikdo mě nemá rád. Jako bych měl na sobě vypálený cejch, jako bych byl postižený prašivinou. Přitom nebýt hrobníků, během několika dní byste se potáceli ve světě plném nemocí, špíny a hnusu. Jdu raději do své oblíbené márnice, zamknu za sebou a poslouchám poctivý death metal. 

Nejen dnešní den jsem zasvětil australským maniakům CRYPT CRAWLER. Jejich temný, valivý, surový smrtící kov je mému srdci vlastní jako mrtvému zimník. Cítím v kostech mráz, mám neodbytný pocit, že mi každou chvíli slezou vlasy z hlavy. "To the Grave" je jako nějaká zákeřná choroba, kterou nelze vyléčit. Smrt!


Nevím co se to kolem děje, asi lidé zase jedí mrtvá těla krmená mrtvými těly, ale přísun mrtvol se mi zdá nekonečný. Všechny jsou pokryté šedivou pavučinou nákazy, smrdí na sto honů a špatně hoří i v dokonale seřízené spalovně. CRYPT CRAWLER se umí ke smrti postavit tou správnou stranou. Mají plesnivý zvuk, zastřený vokál, tunu nechutných melodií a krev na rukou. Jsem s jejich novinkou "To the Grave" zavřený v kobkách, rád hloubím nekonečné díry do země i tahám na valníku hromady dnes již zbytečných kostí. Tohle album je pro všechny fanoušky old school death metalu. Není ničím překvapivé, ale odsýpá velmi dobře, na nic si nehraje a odveden je poctivý kus práce. Death metal je styl, který nelze ošálit, stejně jako práci hrobníka. Smrt buď je a nebo není a zrovna na této nahrávce jsem si pochutnal do sytosti. Zapalte své vlastní rakve! Velmi dobře zahraný hrubozrnný death metal bez příkras. Prašivina!


sumarizace:

"To the Grave" od australských CRYPT CRAWLER je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce! 


Asphyx says:

"To the Grave" from Australian CRYPT CRAWLER is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!


Tracklist:
01. Promesse Battesimali
02. An Exorcism
03. Skinned Alive
04. Cremator
05. Flesh Obsessed
06. Dig Up the Dead
07. Not of This World
08. Soul Harvester
09. Bloodletting
10. To the Grave
11. The Surgery Begins

band:

Marco Ieritano - Vocals
Jordan Cappa - Guitar
Zach James - Guitar
Cameron Gillam - Bass
Jacob Sewell - Drums




PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto devadesátý první - Metalový pohrobek


Příběh sto devadesátý první - Metalový pohrobek


Odpoledne s Monikou bylo úžasný. Vzala si takovou tu podprsenku s krajkami na stranách. Mohl jsem se zbláznit touhou. Musel jsem jí mít, tady a hned. Už bylo teplo, ale ne zase moc, přesto jsme na to vlítli. Uprostřed lesíku na Radouči, na dubových listech, co pamatují mnohé. Udýchaní, nadšení, spokojení. Opřela se o strom a zbytek byl na mě. Musel jsem ji držet ruku před pusou, protože kousek vedle vedla lesní pěšina s poměrně dost častým provozem.

Jako asi každý, spím jako jezule a přehrávám si v hlavě celou akci znovu a znovu, slova, výraz ve tváři, jemný zrychlený dech. Vůně, nadržený krásný vůně. Vždycky se pak smála, pořád mě objímala a já dělal, že jsem nad věcí. Přitom se mi pořád třásly nohy. Nad klíční kostí mě stále bolelo lehké kousnutí. Vášnivá lvice, na kterou šlo jaro, tak jsem si z ní dělal srandu. Doma se osprchuju, skoro nevečeřím, jen sluchátka nasadím a spím. Tvrdě, spravedlivě, dneska bez ohmataných časáků. Ukolébavka od Pestilence a šumění kazety. V polosnu odložím walkmana a tvářím se jako kdybych byl připuštěnej poprvé v životě. Taková to byla síla.

"Jakube, máš telefon, nějaká holka, asi se něco děje, zní hrozně vyděšeně": zvedne mě uprostřed noci máma. Zamumlám něco o šílenejch ženskejch. "Prosím?": řeknu hodně nevrle. Na drátě Mirka a že to na ni přišlo. Nejdřív vůbec nevím, o čem je řeč. Chvíli si dokonce myslím, že se opila a chce po mě sex. To přece nejde, byla jsi holka mýho nejlepšího kamaráda, styděl bych se. Ale mám tě moc rád. "SMRŤÁKU, TY VOLE, JÁ RODÍM A NEMÁM NIKOHO, KDO BY MI POMOHL DO NEMOCNICE!." Mě konečně docvakne, co se děje. Předčasný porod. Co mám dělat? Vždyť já rodil zatím jen telata v teletníku? Reaguji automaticky, zmatečně, je mi přeci jen osmnáct. 

Vezmu do tašky lahev vody a tatranku (jsem fakt blbej). Hodím něco na sebe a běžím. Mámě jen v poklusu odvyprávím, co se děje. Mám v hlavě děsný představy a bojím se. O toho malýho metalovýho pohrobka, kterýho nosila Mirka v sobě. Pokračovatel Kytky, vymodlený dítě, plod opravdový lásky jak ze starých knih. Všechno se ve mě mele, beru schody po dvou, k rodičce běžím tryskem. Otevře mi hned, všude voda a krev. Asi je i v šoku. Chvíli stojím a čumím jako opařenej. Co mám dělat? Pak jdu k telefonu a zavolám záchranku. Mirku vezmu jemně do náručí, odnesu do postele a jako nějakej vesnickej doktor (viděl jsem to ve filmu) běžím pro ručníky a kýbl s vodou. Následuje čekání, nekonečný čekání, který trvalo jen pár minut. 

Člověk je někdy příliš zahleděný do sebe a nekouká nalevo ani napravo. Přehrabuje se ve vlastní hlavě, řeší zbytečné a přehlédne potom spoustu důležitých věcí. Vyčítal jsem sám sobě, že jsem za Mirkou nechodil častěji. Jenže když ona pokaždé plakala a já nevěděl, co říct. Teď tu leží, rukou mi drtí dlaň, heká a drží se za břicho. Hladím ji po vlasech, snažím se ji uklidnit. Proč tady nikdo není? Kde jsou všichni? Ale, pohádala jsem se. Nikdo asi nechtěl mít na krku holku s dítětem od mrtvýho kluka. Snažím se ji obejmout, ale je velká jako slonice. Klepou se mi ruce, zkouším nějaký vtípky. Vidíš to Kytka, ty vole, tohle si měl dělat ty. Normálně si odejdeš a já abych všechno zase oddřel.

Lékařka je nervózní, nechtějí mě vzít do sanitky. Do prdele práce. Prší a běžím za houkajícím vozem směr porodnice. Cestou řvu jak šílenej. Modlím se, já starej metalista se normálně modlím, aby všechno dopadlo dobře. Za Mirku, za Kytku, za jejich metalovýho pohrobka, kterej chce předčasně ven, aby si s náma užíval bolest a strach, radost a lásku, život, krásu, smrad, možná jednou i metal. Už nemůžu, musím se vydýchat. Nejsem ještě po ledvinách úplně v cajku, ale přemůžu se, seru na nějaký podřadný tělo, momentálně jsou důležitější věci na světě. Šedivá budova nemocnice. Konečně. 

Nechtějí mě pustit dovnitř. Nejsem otec, nemám doklady, nic. Drtím zuby vztekem, ale pan vrátný je neoblomný. Sednu si naštvaně doprostřed chodby, dám si hlavu do dlaní a odříkávám dokola jako mantru slova, která mají Mirku a prcka na dálku podpořit. Natáhnu se do rohu, do vrátnice pošlu několikrát jdi do prdele a čekám. Budiž to pro mě poučení do života, protože fotříci pořád někde jen čekají. Teď momentálně nekonečně dlouho, šíleně moc dlouho. Jak nemám věřit v dobro, když se pokaždé v těžkých situacích objeví nějaký anděl? Holčina - sestřička od metalu, zdar Kubo, ty tady rodíš? Jo, zalžu, ale jen trošku. Zapomněl jsem si doklady. Vezme mě vchodem pro zaměstnance.

"Tak vy čekáte s Kačenkou mimčo? Bude to kluk nebo holka?": ptá se mě a já nějak nevím, co odpovědět. Jsi děvče několik měsíců pozadu. Zašeptám, že Kačenka zemřela a nechám jí jejímu osudu. Ještě zavolám poděkování a pozvání na panáka a už jsem u dveří, kde je napsáno Mirky příjmení. Rozklepu se jako drahej pes. Z pochopitelných důvodů si beru všechno hrozně osobně. Vstoupím do místnosti, po stranách tři matky, co zrovna kojí. Koukají na mě, protože jsem je vyrušil v intimní chvíli. Jsem pro ně vetřelec. Ale jen do doby, než se ozve z rohu, abych šel k ní. Asi mi nebudete věřit, ale měl jsem pocit, že vidím madonu.

Zářila. Doslova a do písmene zářila a v náručí měla takový malý růžový něco, co se kroutilo, natahovalo a bylo šíleně drobounký. Přinesli jí na chvilku synka, jak jsem se dozvěděl, co měl kukuč jako jeho táta. Vše v pořádku, jen ho budou muset trošku dopéct a vypiplat. Stál jsem tam jak sudička, cejtil všemi póry novej život. Tu krásu, tu radost, ten pláč, zrození uprostřed všeho toho srabu. Mirka měla najednou pro koho žít. "Chceš ho pochovat?": zeptala se a já nevěděl. Ještě odpoledne jsem měl opřenou Moniku o strom a podobný věci vůbec nikdy neřešil. Vešel se mi do dlaní. Hrozně jsem se bál a v místnosti bylo ticho. Koukal na mě nedůvěřivě, zkoumavě a měl jsem pocit, že v jeho pohledu je všechno. Kytkův vtip, Mirky dobrota. Celej posranej svět. 

Dojatýho jako bábu plačku mě vyhodili ven. Křičel jsem na Mirku, v ranních porodničních hodinách, že kdyby něco, tak jsem pořád tady. Stačí zavolat, říct. Vyběhl jsem z areálu a byl jsem všeho plnej. Příliš mnoho strachu, příliš mnoho radosti na jednu noc. Probouzím postupně Janu, Moniku, Prcalinku a Vencu. Sereme na všechny práce, školy, dneska se slaví novej život. Ožereme se, že nemůžeme chodit. Takhle zapíjený žádný dítě snad ani nebylo. Všechny holky řvou, že chtějí být ihned těhotný, rozumíš?! 

Opilí jak carští důstojníci se přesuneme k porodnici. Nejdřív se spletu, Monika má okna na druhou stranu. Vyvoláme jí. Křičíme na ní, jak jí milujeme, jak je skvělá a ať nám synka ukáže. Nejde to, zrovna je na nějakým vyšetření, ale nám to nevadí. Všichni vidíme metalovýho pohrobka nakonec až druhý den, my s Vencou s náručí plnou květin. Držíme se nad postýlkou za ruce, úplně stejně jako tenkrát na Kytkově pohřbu. Těch slz štěstí, kdybyste viděli. Nakonec jsou to jen děti, který po nás na tomhle světě zůstanou, uvědomil jsem si, když jsem koukal na první madonu v životě, kterou jsem potkal. 

Z porodnice Mirku odveze Sabath, my mezitím nakoupili, co nás napadlo. Byla chudák na všechno sama. Vlastně teď už ne. Byli najednou dva. Stal jsem se něco jako kmotrem, považoval jsem to za svoji povinnost a čest. Protože Kytka býval můj nejlepší kamarád a Mirka byla jednou z bohyní. Teď už potvrzenou, šťastnou. Jen kdyby mi pořád neděkovala a neplakala, když mě vidí. Útěchou mi budiž, že už to byly většinou radostné slzy. Viděl a zažil jsem do té doby až příliš smrti a bolesti. Sledovat nový život bylo pro mě něco úžasného, jako světlo, naděje ve tmě. Moudří určitě vědí.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. dubna 2019

Recenze/review - PRECEPTOR - Dogmatismo (2019)



PRECEPTOR - Dogmatismo
CD 2018, Neckbreaker Records

Pozvání do starých katakomb přijmu vždy rád a s chutí. Navíc, když vím, že mi budou opět zlámány všechny kosti prašivým death metalem, tak není co řešit. Oprostím se od dnešního uřvaného světa, přepnu mozek na old school a modlím se, aby do hrobky neproniklo žádné světlo. Dnes nemusím mít obavy, k tanci na hrobech nám hrají brazilští PRECEPTOR. Smrtící mašina, po jejímž řádění nezůstane jedno oko bez krve. Kývám se do rytmu, najednou věřím, že cestování v čase opravdu funguje.

Brazilští maniaci skládají dle pradávných vzorů, ze skladeb odkapává zkažená krev. Nic nového v márnici, ale vše je vyváženo opravdovostí, nadšením pro záhrobní rituály i zcela uvěřitelnou smrtí. Praskla mi stehenní kost a pukla lebka. Moje tvář je otisknuta do zahnívajících močálů onoho světa. 



PRECEPTOR se pohybují ve stejných kalných vodách, jako třeba MASTER, PUNGENT STENCH, samozřejmě s vlastním výrazivem a postupy. Náhodě nebylo ponecháno nic. Skladby mají potřebný tlak a energii, nápadů je dostatek k tomu, aby mi začalo odpadávat maso od kostí. Cítím všude zatuchlinu, podobnou snad jen dlouho nevětraným hrobům. Často při poslechu vzpomínám na chvíle, kdy vám někdo prořízne břicho kudlou a vy v prvotním překvapení nevnímáte bolest. Když vám všechno dojde, tak už je pozdě. Nakonec jsme jen kusy nepotřebného masa, materiálem pro pitvu. "Dogmatismo" je pro mě albem, které mě ihned ztrhlo do svých nekalých úmyslů. Drtíme spolu další lidské kosti, krmivo do luxusních restaurací těch nejzmlsanějších fajnšmekrů old school death metalu. Dejte mi konečně někdo lopatu a krumpáč, vykopaných hrobů není nikdy dost. Absolutně devastující deska, která je až po okraj narvaná smrtí! Masakr!



sumarizace:

PRECEPTOR nám předčítají z nesmrtelné knihy mrtvých. Jejich death metal je starý, prašivý, zákeřný, ošklivý, nechutný a zlý. Jako lidstvo samo. Jakoby na povrch vylézaly všechny špatné vlastnosti. Všemu dodává tu správnou starou patinu skvělý zvuk, plesnivé nápady a nekonečná atmosféra záhrobí. Než začnete album poslouchat, obraťte všechny kříže směrem dolů, obětujte kozla a nakreslete na zem pentagram. Nahrávka má neskutečnou sílu, energii a temnou auru. Při poslechu budete několikrát ukřižováni a obětováni samotnému zlu. "Dogmatismo" je jako zrcadlo, ve kterém uvidíte jen samé černé tváře. Jde až někam na samou podstatu death metalu. Zapalte ohně! Pandořina skříňka byla opět otevřena a na světlo Boží byly vypuštěny ty nejhorší choroby. PRECEPTOR nejsou snad ani z tohoto světa. Přinášejí nám hudbu nahranou v samotném záhrobí. Smrtící kov, který připomíná rozkládající se mršinu! Vynikající old school death metalová deska!


Asphyx says:

PRECEPTOR reads us the book of deaths. Their death metal is old, scabrous, cruel, ugly, disgusting and evil. The same as mankind is. It feels like every wrong quality of people worm up from underground. This album has a great sound, mouldy ideas and infinite atmosphere of the beyond which gives the old good patina to it. Before listening to this album turn all crosses upside down, sacrifice a goat and draw a pentagram on the floor. This record has an incredible power, energy and dark aura. During these songs you will be crucified many times and you will be sacrificed to the Hell itself. The "Dogmatismo" is like a mirror which reflects all the black faces. This goes to the essence of death metal. Light up fire! The Pandora´s box has been opened again and the worst illnesses have been spread in the world. PRECEPTOR could not be from this world, it´s just not possible. They bring us music which is played in the death kingdom. Death metal which reminds decaying carcase! An amazing old school death metal album!



Tracklist:
1. A Peste 03:27
2. Corporações Criminosas 03:20
3. Maldição 02:39
4. Universo de Máscaras 02:52
5. Preceptor 02:14
6. 2810 04:20
7. Poseidon 04:05
8. Dogmatismo 03:23
9. Alienação Corrupção 02:25
10. Desespero 03:05
11. Depression Field 03:31

band:
Du - vocal (Mata Borrão, ex-Vector Underfate)
Grilão - guitar (Black Feather Klan, ex-Mortthrash)
Morone Hiffer - drums and backing vocals (Chronic Ashes, ex-Necrobiotic, ex-Vector Underfate)
Sérgio Wildhagen - guitar (Expurgo, ex-Mortthrash, ex-Akerbeltz)
Fred - bass (Throll)

pátek 19. dubna 2019

Recenze/review - ASSATUR - Where Chaos Reigned (2019)


ASSATUR - Where Chaos Reigned
CD compilation 2019, Great Dane Records

Existuje nepřeberné množství možností, jak způsobit lidskému tělu bolest. Vše je zapsáno v knihách, archivováno a s každou další válkou vytaženo na světlo boží. Násilí dané na odiv. Utrhané údy, nehty, lámané kleštěmi. Propichování, natahování, pálení. Fantazii se meze nekladou, přesto se stále zapomíná, že největší bolest pochází z mozku, z našich myšlenek, ze šílenství. Bývá zajímavé exhumovat mrtvá těla a přemýšlet, jakým způsobem jejich vlastníci zemřeli. Je to hodně podobné, jako objevování nových death metalových kapel.

Finští ASSATUR byli založeni v roce 2011, přesto doposud unikali mé pozornosti. Byl to chyba, jejich prašivý death metal je krásně špinavým otiskem lidské bolesti. Jedná se o klasiku, která je velmi dobře zahraná, s takovou tou černou patinou, kterou umějí vyvolat snad jen kapely na severu. Hroby byly opět otevřeny!


"Where Chaos Reigned" je absolutním undergroundovým zlem, morbidní zprávou napsanou shnilou krví. Pro nás, kteří rádi a s chutí provádíme dlouhé výlety na onen svět se jedná o chutnou krmi, o satanovu manu. Krvavé střípky inspirace jsou poskládány z děl MORBID ANGEL, VOMITORY, BLOOD RED THRONE, PURTENANCE, NECROPSY, CONVULSE, ABHHORENCE, ENTOMBED. ASSATUR přistupují k death metalu s typickou finskou odhodlaností a temnotou. Melodie jsou ze své podstaty chladné, zastřené a s pavučinami zapletenými v tónech. Jedná se o posbíranou kompilaci, pozdní sběr pro všechny obdivovatele pravého nefalšovaného old school death metalu. Bolest způsobenou tímto způsobem přijmu do svých myšlenek vždy rád a s chutí. Má kosti jsou přelámány a uloženy v dřevěné rakvi. Lebka proražená, způsob smrti byl diagnostikován během chvíle. Krve by se ve mě nedořezal, tuhle desku si jdu pustit zase a znovu. Je totiž skvělá. Doporučuji!


sumarizace:

Death metalová kompilace od finských ASSATUR je ozvěnou, znějící ze samotného záhrobí. Album je to poctivé, reálné, zahnívající a plné reálného a poctivého smrtícího kovu. Jednotlivé skladby jsou smutné, studeně návykové a skvěle se hodí k návštěvám hřbitovů. Doporučuji nahrávku poslouchat po zhlédnutí nějakého dobrého hororu, atmosféra opuštěných hrobů pak vynikne o mnoho lépe. Kapele se povedlo přesně vystihnout náladu starých kobek, čerstvě otevřených rakví i všude přítomné smrti. Nápady sice nejsou nijak nové, ani převratné, ale jako celek zní album velmi maniakálně. Zlo zase jednou zvítězilo nad dobrem a nakopalo nám všem zadky. Reálný death metal, který exhumuje staré rozpadající se kosti! Krutě, ostře a studeně! 


Asphyx says:

Death metal compilation from Finnish ASSATUR is an echo, soundingfrom beyond itself. The album is honest, realistic, rotten and full of realand honest deadly metal. Individual songs are sad, cold addictive and they're great for visits of cemeteries. I recommend to listen to the recording after watching some good horror movie, theatmosphere of abandoned graves will be much better. The band managed to express the mood of the old tombs, freshly opened coffins and ever-present death. Although the ideas aren't new or revolutionary, the wholealbum sounds very maniacally. Evil has triumphed once again over the good and it kicked our ass. The real death metal, that exhumes old decaying bones! Cruel, sharp and cold!



tracklist:
1. Outburst of Pandemonium 
2. Elaborate Speech Machine 
3. To the Foul Lake 
4. Call of the Undesirable 
5. The Gate 
6. Through the Maze 
7. All Consuming Plague 
8. Ethereal Form 
9. City of Madness 
10. Contagious Pestilence 
11. Pit of Despair 
12. Black Ruined Tower

band:

Tuberculosis - Vox
Marduk - Gtr
Zyklonizer - Gtr
Cove - Bzz
Ismortal - Drs


čtvrtek 18. dubna 2019

Recenze/review - RITUALIZER - Blood Oaths (2018)


RITUALIZER - Blood Oaths
EP 2018, vlastní vydání

Heavy metal to má u mě hodně těžké. Nemám rád uječené hlasy, pozlátko a pompéznost. Líbí se mi spíš syrovější, "klubový" kov. Nakonec je má přízeň stejně jen o poslechu, o předaných emocích. RITUALIZER mi napsali email, jestli bych nebyl tak hodný a nenapsal o nich pár řádek. Odkládal jsem to, vždycky byla nějaká muzika, co dostala přednost. Dělal jsem chybu. Necelých 22 minut ostrého poctivého metalu by totiž probudilo i mrtvého.

Cítím ze skladeb velký potenciál do budoucna. Jednotlivé songy doslova jiskří, sálá z nich obrovské nadšení pro věc. Jsem chycený, pohupuji se do rytmu, odpočívám a mám chuť zpívat spolu s vokalistkou Pamelou.


RITUALIZER se vydávají na dlouhý výlet až někam k prvním deskám MERCYFUL FATE, před očima doslova ožívá největší sláva NWOBHM a na své by si přišli i strýčkové OZZY a DIO. Je to retro jako řemen, upřímné a opravdové. Kapela by se dala ihned škrtnout z playlistu díky své nepůvodnosti (ale to dnes snad každá druhá), jenže ono to zkrátka sype, z nějakého mě neznámého důvodu mi je tahle smečka hodně sympatická. Možná je to jejich přístupem, tím, že když zazní další song, tak si podupávám nohou, usmívám se a těším se na každé společné setkání. Tahle parta patří do klubu, kam přijdou jen skalní fanoušci. Stejně je to zvláštní, v rádiu hrají stále dokola stejné písničky, nuda se stává skutečností, přitom zde existují skupiny jako RITUALIZER, ze kterých srší energie na všechny strany. Pokud stále rádi nosíte džínovou bundu, milujete pravý heavy metal a neposloucháte muziku jen díky tomu, co předkládá aktuální móda, tak vám mohu "Blood Oaths" jen doporučit. Nemůžu si pomoc, tohle je metal, který bourá zdi! Skvěle!



sumarizace:

"Blood Oaths" je albem, které je poctou starým heavy metalovým klasikům. Je nahráno s velkým nadhledem, s citlivým přístupem a velkou silou. Já z téhle desky opravdu cítím ducha osmdesátých let. Je po okraj plná zajímavých melodií, skvělých vokálů a jiskřivé nálady. Američané moc dobře vědí, jak nahrát dobrý riff. Nahrávka plyne převážně klidně, ale je velmi přitažlivá a nebál bych se říct i sexy. Takto nějak bych si představoval poctivý a dobře zahraný heavy metal! Perfektní deska! Buďte heavy! Buďte RITUALIZER!

Asphyx says:

"Blood Oaths" is an album that is a tribute to the old heavy metal classics. Recorded with greatinsight, with a sensitive approach and with great force. I really feel the spirit of the eighties from this album. It's full to the brim of interesting melodies, great vocals and sparkling mood. Americans know very well how to record some good riff. The recording goes mostly calm but it's very attractive and I'm not afraid to say it's sexy too. This is how I imagine honest and well played heavy metal! Perfect album! Be heavy! Be RITUALIZER!


band:
PJ Berlinghof - Vocals 
Judson Belmont - Guitar 
Devin Lavery - Bass 
Luigi Gennaro - Drums

Info - HYPNOS a FLESHGORE (UA) NA EVROPSKÉM TURNÉ 2019!


HYPNOS a FLESHGORE (UA) NA EVROPSKÉM TURNÉ 2019!

info:

FRI 26.4. / CZE / BRNO / SEMILASSO
SAT 27.4. / CZE / PILSEN / POD LAMPOU
SUN 28.4. / GER / REGENSBURG / ALTE MAELZEREI
MON 29.4. / GER / HOF / WIESLA ROCK CLUB
TUE 30.4. / GER / BAD SALZUNGEN / KW 70
WED 1.5. / GER / JENA / ROSENKELLER
THU 2.5. / CZE / PRAGUE / MODRÁ VOPICE
FRI 3.5. / POL / BIELSKO-BIALA / RUDEBOY CLUB
SAT 4.5. / CZE / STARÁ VES U RÝMAŘOVA / BUGRFEST

středa 17. dubna 2019

Report, photos, video - LIK, BRUTALLY DECEASED, ANIME TORMENT, MEAN MESSIAH - club Hells Bells Rockin' Pub, Prague - 16. 4. 2019


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.


"Pábitel je každý člověk, který je taky navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, dělá věci, které slušní lidé nedělají, pábění je tedy usilování o zakázané..." (Bohumil Hrabal).

Michal Kafe je kamarád. Michal Kafe začal pořádat koncerty. Michal Kafe začal pořádat skvělé koncerty. Přesně podle mého gusta. Pár undergroundových kapel, brzký konec, pohoda, kamarádi. Michal Kafe je pábitel, který se jako nějaký novodobý Don "Chichot" rozhodl bojovat s větrnými mlýny českého metalu. Jsme na stejné vlně, jsme stejné krve, nelze nevyrazit a nepodpořit.


Píšu kolegovi řidičovi a může. Ideální stav. Jsem sice plný marastu z práce, ale ten vyčistím v dodávce směrem na Prahu. Cesta uběhne ani nevím jak. Když se povídá a směje, není čas na zbytečnosti. Pryč od nihilistů, pryč od naštvaných ksichtů a lidí, kteří kolem sebe z principu stříkají žluč. Chceme si udělat dobře, poslechnout muziku, potkat se se spřízněnými. Chceme být metal!

Parkujeme kousek od klubu Hells Bells a protože my jenom nekecáme, ale opravdu podporujeme, tak platíme u vchodu. Nabídnutou akreditaci jsem dávno odmítl, nejsem vychcánek, když pořádá koncert sdrcař a kamarád, bylo by mi stydno. Potkávám spoustu známých tváří, je skvělé slyšet, že náš blog sledují i lidé, kteří nemají sociální sítě. Děkuji a děkuji ještě jednou, že i v dnešní době opravdu čtete! Moc děkuji i za masivní podporu maniakům ze Slovenska (Immortal Souls (sleduj zde) i ostatním šílencům, kteří přijeli vlakem z takové dálky!), klobouk dolů kluci a vaší darované čepice Surgery si moc vážím! 





Kolem se vznáší podobná rodinná atmosféra jako v devadesátých letech. Je opravdu obdivuhodné, kolik fanoušků přijelo z daleka. Jo hergot, tady se cítím dobře!

Klub Hells Bells je již dávno zapsán do hlavy všech, kdo se jen otřeli o underground. Není divu, prostředí je zde skvělé, lidé příjemní. Staropramen sice nepatří mezi mé oblíbené značky, ale vše nemůže být dokonalé, že? Nepřijel jsem prudit, ani machrovat, přijel jsem si užít a odpočinout, přeřadit z běžného života na klídek a pohodu. Daří se to na výbornou, čas je neúprosný, na pódium vylézá první kapela. Michal Kafe má se vším spoustu práce, přesto se usmívá. Inu, psal jsem to na začátku - pábitel.

MEAN MESSIAH - rád ocením i muziku, které mi jinak příliš nevoní. Industriální prvky, thrash, ale taky preciznost, velmi dobré hráčské výkony. Naživo mě Mesiáši baví a ne že ne. Hudba má drive, spoustu zajímavých momentů. Jako celek drží pohromadě a je příjemné zase jednou slyšet kapelu, která ví jakým směrem se chce ubírat. Hnětalo to, škoda jen velmi nevýrazného zvuku a díky tomu i vokálu, který nebyl příliš slyšet! Killer industrial thrash orgy!






ANIME TORMENT - litoměřické death metalové komando předvedlo opět velmi dobrý set. Ve svých skladbách pánové kombinují nejen melodické smrtící prvky, ale i ty modernější. Dost často se sice zabrousilo k mému neoblíbenému death coru (který považuji za slepou vývojovou větev), ale fans byli spokojeni a o to jde především. Poctivá řezničina ostrého stylu, která byla bohužel příliš nahlas! Very good death metal performance!




BRUTALLY DECEASED - nám nabídli ochutnávku z tradičního švédského death metalového stolu. Klasické postupy byly obohaceny o ingredience z amerických smrtících fast foodů a výsledkem byl opět pokrm, který po pozření zabíjel. Mám poslední dobou pocit, že pánové nad svojí hudbou možná až moc "přemýšlí", ale rozhodně to není na závadu. Vystoupení mělo potřebnou energii i drive a konečně solidní zvuk. Bylo peklo? Bylo a o to jde především (mocný kotel toho byl důkazem). Velmi dobře! 










We are dancing in open graves again, they are invoking the dark forces and sacrifice to the biggest death metal gods. The lid of the coffins are cracking, behind a tombstone the death is laughing and attracts you to the last dance. Old school death metal of the highest quality!

LIK - říká se, že když vás zamrazí v zádech, tak někdo chodí po vašem hrobě. Zažil jsem to již při prvním hrábnutí do strun. Hrubozrnný švédský death metal, s takovou tou punkovou jiskrou v sobě, mám moc rád už od jeho počátků. LIK mě baví, LIK mě bavili i v Praze. Najednou jsem byl v márnici někde daleko na severu, podchlazený a se zmrzlými kostmi. Tenká je hranice mezi naším a oním světem. Švédi nás vzali útokem. S výletem do zlatých devadesátek, do doby, kdy ještě nebyl metal hudba pro starý, do záhrobí. Klukům to sypalo skvěle. Klubem se vznášela starodávná energie, obětovalo se všem švédským bohům, řádilo se pod pódiem, lidé létali vzduchem. Totální old schoolový masakr s chladivým účinkem! 




















This gig reminds me an exhumation of some very old corpse. It was buried in the grave sometimes in the 90s when the Swedish death metal was beginning. This year in Prague, the coffin was full of frosty melodies and it was pulled to the light of God, crushed by sticks and drums. The body was cut into small pieces, cut by the pressure of the concert and then grounded to dust. LIK did a great craft, again. Swedish death metal which is an essence of cold, smell of death and frantic energy! Very good!

Zvuk byl celkově takový divný. Nevím, jestli to je prostorem klubu, chápu i, že mohou nastat technické problémy, ale co lze určitě ošetřit, tak je hlasitost. Někdo mi říkal, ať si vezmu špunty do uší. A to jako proč? 

K organizaci nemám žádných námitek, čtvrt hodinový skluz považujme za akademický, tohle vůbec neřeším. Překvapením byl totálně narvaný klub. A když říkám narvaný, tak myslím na hranici snesitelnosti, s vedrem připomínajícím saunu. Ale to se nedá odhadnout a pořád lepší, než poloprázdná Chmelnice na legendy INCANTATION minulý měsíc. 

Je konec a mě to mrzí. Taky mě štve, že musíme domů, že nemůžu popít a pokecat. Jenže Plzeň není Praha, u nás podobné undergroundové koncerty skoro nejsou a máme to daleko. A tak hned vyrážíme, dva utahaní metaloví psi. Ještě, že se končilo brzy, každá hodina dobrá. Povídáme o čemkoliv, abychom neusnuli. Vylezu z dodávky, udýchám kopec k domovu. Z nedaleké hospody duní Michal David, někdo něco slaví. Jsem najednou hrozně rád, že jsem "jinej", že poslouchám svoji muziku, že potkávám stejně prokleté kamarády. Tak v pátek v Děčíně na Grave a Orthodox Fest vol. 2 (info zde), přátelé, tam bude víc času. Už teď mě bolí játra. Děkuji za pozornost! Metal s vámi.

A abych nezapomněl a nabubřele citoval sám sebe: "Michale Kakao, di do prdele, bylo to skvělý! Díky moc!"

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


BRUTALLY DECEASED:

ANIME TORMENT:

-------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

Instagram

facebook:

twitter:

Recenze/review - TRIUMVIR FOUL - Urine of Abomination (2019)


TRIUMVIR FOUL - Urine of Abomination
EP 2019, Vrasubatlat / Invictus Productions

Rozkládající se mršina, vyceněné zuby, shnilé kousky masa, napadené červy. Nekonečný zápach, který tě probudí z letargie. Jak si zemřel a jak si žil? Umíráme v divných polohách, bez duše připomínáme jen pohozené loutky. Zaschlé kapky krve na kameni vedle by mohly vyprávět. Zrozeni v bolestech někteří z nás i útrpně odcházejí. Koloběh života a smrti, perpetuum mobile, které nelze zastavit.

Jako shnilá mršina působí i nové EP amerických TRIUMVIR FOUL, jedné z mnoha kapel šílenců Cadentibuse a Ad Infinita. Opět se jedná o zákeřně znějící death metal s chorobným zvukem a postupy, nad kterými obyčejným smrtelníkům zůstává rozum stát. Peklo vydalo další svědectví.


Pokud máte rádi nepřehledné riffy, masakrální bicí a prašivý vokál ve stylu TEITANBLOOD, AUTOPSY, NECROVORE, BLASPHEMY, ARCHGOAT, PROCLAMATION, PSEUDOGOD, tak neváhejte. Chybu rozhodně neuděláte. Osobně mám sice trošku problém s tím, jednotlivé kapely i desky odlišit od sebe, ale troufám si tvrdit, že ohledávačům mršin tohle rozhodně vadit nebude. Rádi se rochní v bažinách hnusu a špíny, submisivně přijímají další bolestivé skladby, aby pak spokojeni nad průplachem vlastního mozku stanuli před tváří Satanovou s tváří čistou a bez poskvrnky. Problém vidím také trošku v tom, že takhle dnes hraje v undergroundu spousta smeček. Inu, nevadí, netřeba spekulovat, podobná hudba se stejně nedá příliš popsat slovy. Lepší je ji nechat působit, vyzobat z chaosu to krvavé a spokojeně pak složit hlavu jako mrtvé tělo. "Urine of Abomination" je zkrátka dalším bezbožným zásekem i do vaší rakve. Nechte si chutnat! 



sumarizace: 

"Urine of Abomination" je albem, na kterém se potkává Satan s nenávistí. Nahrávka zní absolutně nihilisticky, riffy jsou ostré, zákeřné. TRIUMVIR FOUL moc dobře ví, jak má znít poctivé peklo! Na novince jsou zohaveny svaté ostatky a vyhlášena válka celému světu. Hroby se otvírají a ven vylézají vzteklé bestie. Tahle hudba by se měla hrát o půlnoci na opuštěných hřbitovech. Zlo zase jednou zvítězilo a zničilo vše živé. Totální blasfemický death metal! Ďábelské album! 

Asphyx says: 

"Urine of Abomination" is an album where Satan meets hate. The recording sounds absolutely nihilistic, riffs are sharp, insidious. TRIUMVIR FOUL knows well how honest the Hell should sound! On the new album there are holy relics disfiguring and there's the war on the whole world declaring. The tombs are opened and angry beast are coming out. This music should be played at midnight on abandoned cemeteries. The evil has once again triumphed and destroyed all living things. Total blasphemous death metal! Devilish album!


Tracklist:
01. Urine of Abomination I
02. Urine of Abomination II
03. Urine of Abomination III
04. Urine of Abomination IV