DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 17. července 2019

Recenze/review - BURIAL REMAINS - Trinity of Deception (2019)


BURIAL REMAINS - Trinity of Deception
CD 2019, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Právě jsem se vrátil z cest. Navštívil jsem několik horských hřbitovů, viděl mnoho márnic a náhrobků. Měl jsem na sobě tričko FLESHCRAWL a poslouchal jsem samý prašivý death metal. Ovlivněn starými kapelami z devadesátých let jsem se postupně propracoval i k novince BURIAL REMAINS. Zavřel jsem dveře do katakomb, nechtěl jsem najednou vidět ani kousek světla. Tohle album je jako prokletí, jako temná strana lidské duše, tahle deska je absolutní definicí pradávného poctivého death metalu!

Možná už hniji zaživa, možná se mé tělo postupně rozpadá, ale pokaždé, když slyším podobnou muziku, tak se mi vrátí jedovatá krev do žil. Už jen ten zvuk mě postaví vždycky na nohy, stanu se zombie, šílencem, který tančí do rytmu smrti. Postupně se měním, jsem jak postavy z románů Franze Kafky. Přehrabuji se v rozpadajících se kostech a přemýšlím, jak dlouho bude trvat, než mi "Trinity of Deception" utrhne hlavu. 




"Trinity of Deception" je album, které se do vás zařízne stylem, jakým to dělávají kapely typu GRAVE, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION, GOD MACABRE, ENTOMBED, AUTOPSY. Jedná se přesně o takový ten smrtelný útok, který vás zničí a nezbude po vás vůbec nic. Mozek je propláchnutý kyselinou a skvěle napsanými skladbami, stejně tak i pohledem na modře mrtvolný obal. Jakoby kapela vzala všechny poctivé ingredience, smíchala je se zkaženou krví, spoustou tmy a nenávisti, napěchovala je do skladeb a podávala podchlazené. Pohybuji se na starých pohřebištích už spousty let a poznám, kdo má talent na hrobnické řemeslo. BURIAL REMAINS nahráli desku, která letos patří ve stylu zvaném old school death metal k tomu nejlepšímu. Kapela má velký cit pro záhrobní melodie, dokáže vytvořit náladu totálního zmaru a beznaděje. Riffy se mi zařízly hluboko pod kůži, vyvrhly mé vnitřnosti a já už dnes vím, co si vezmu příště na svůj výlet na onen svět. "Trinity of Deception" je nahrávkou, která mě mrazí v zádech, pálí a žhne, je ostrá a melodická zároveň, je ošklivá jako pomalá bolestivá smrt. Otevři svoji rakev! Excelentní shnilý death metal, který vám zláme všechny kosti v těle! 



Asphyx says:

I just got back from my travels. I visited several mountain cemeteries, saw many mortuary and tombstones. I was wearing a FLESHCRAWL T-shirt and I was listening just dusty death metal. Influenced by old bands from the nineties, I gradually worked my way to the new album of BURIAL REMAINS. I closed the door to the catacombs, I dont want to see a beam of light at all. This album is like a curse, like the dark side of the human soul, this album is an absolute definition of ancient honest death metal!

Maybe I am rotting alive, maybe my body is gradually falling apart, but every time I hear similar music, I get poisonous blood back to my veins. Only that sound will always put me on my feet, I will become a zombie, a madman who dances to the death rhythm. Gradually I'm changing, I'm like characters from Franz Kafka's novels. I rummage through the crumbling bones and wonder how long it will take for the „Trinity of Deception“ to tear my head off.


"Trinity of Deception" is an album that will cut into you into in same style as GRAVE, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION, GOD MACABRE, ENTOMBED, AUTOPSY. It is just such a deadly attack that will destroy you and leave nothing left after you. The brain is rinsed with acid and superbly written songs, as well as looking at the blue corpse cover. It is as the band had taken all the honest ingredients, mixed them up with blood, a lot of darkness and hatred, stuffed them into songs and served super cooled. I have been in the old burial grounds for many years and I know who has the talent for the cemetery craft. BURIAL REMAINS recorded the album, which this year belongs in the style of old school death metal to the best. The band has a great sense for grave melodies, it can create a mood of total ruin and hopelessness. The riffs cut me deep under my skin, spewed my guts and I already know what I'll take next time for my trip to the other world. "Trinity of Deception" is a recording that freezes in my back, burns and glows, is sharp and melodic at the same time, it is ugly as a slow painful death. Open your coffin! Excellent rotten death metal that will break all the bones in your body!



Track listing –
1. Crucifixion Of The Vanquished
2. They Crawl
3. Trinity Of Deception
4. March Of The Undead
5. Burn With Me
6. Days Of Dread
7. Tormentor (Kreator cover)

Band lineup –

Wim – Guitar (Grim Fate, Boal)
Philippus – Guitar and bass (Dimaeon, Boal)
Danny – Drums (Disintegrate, Dimaeon)
Sven – Vocals (Fleshcrawl)

Vocals on Burn With Me by Ralf Hauber (Revel In Flesh, Heads For The Dead)

Mixed and mastered by Jonny Pettersson (Wombbath, Heads For The Dead, Nattravnen, Henry Kane)


úterý 16. července 2019

Recenze/review - INERT - Vermin (2019)


INERT - Vermin
CD 2019, Neckbreaker Records

for english please scroll down

Jako blesk z čistého nebe, jako hrom, který následuje ihned potom. Pach spáleného masa, hořící kruh, připomínající pentagram. Bolest a strach, oheň a chlad, život a smrt. Na nové desce švédsko - španělských maniaků INERT tohle všechno naleznete. Navíc získáte pocit, že se vám hudba zadírá až někam do morku kostí. Ano, novinka "Vermin" je vynikajícím death metalovým počinem.

Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaké album takhle rozložilo. Na starých švédských death metalových základech je zde totiž vystavěno něco, co bolí, drásá, žhne a chladí zároveň. INERT jsou se svým prvním dlouhohrajícím albem jako temné zjevení. Poctivé riffy, plazící se jako klubko jedovatých hadů, mocný plný zvuk i mrtvolný obal dělají z "Vermin" v podstatě dokonalé dílo.


Jsem starý metalový veterán, který poslouchá hudbu hlavně srdcem a "Vermin" mě ihned uvrhlo do země stínů. INERT mě pozvali na dlouhý výlet na onen svět a já přijal nabízenou ruku bez přemýšlení. Stále mě baví objevovat nové odstíny death metalu, pořád s chutí exhumuji staré hroby. Na téhle smečce se mi asi nejvíc líbí jejich schopnost napsat a složit dobrý song, přenést tunu roztodivných emocí do skladeb, vytvořit smradlavý uvěřitelný odér, který se vám usadí na plicích jako nějaká zákeřná choroba. INERT jsou ryzí, jiskřiví, melodičtí tím správným směrem. Už vám někdy trhali kleštěmi nehty z rukou? Už vám zatloukali ostré hřeby do mozku? Už vás svázali a lámali v kole? Už jste se někdy topili a nahlédli jste na druhou stranu? Pokud tohle všechno chcete zažít, potom vám mohu "Vermin" jen a jen doporučit. Prokletý, zničený, podchlazený - takový se cítím po setkáních s touto deskou. Bude se líbit všem, kteří rádi surfují na krvavých vlnách ledových melodií. Vynikající death metal s temně mrazivou tváří! 



Asphyx says:

Like lightning from pure sky, like thunder that follows immediately afterwards. The smell of burnt flesh, a burning circle reminiscent of a pentagram. Pain and fear, fire and cold, life and death. You can find all of this on the new album of Swedish/Spanish band INERT. And as a bonus you get the feeling that music is going somewhere to the core of your bones. Yes, the new album "Vermin" is an excellent death metal act.

It hasn't happened to me for a long time that an album has broken me this way. Something that hurts, rips, glows and cools at the same time on old Swedish death metal bases is build there. INERT are like a dark revelation with their first long-length album. Honest riffs, crawling like a bunch of poisonous snakes, a mighty full sound and a cadaveric cover make from "Vermin" a really perfect work.



I am an old metal veteran who hears music mainly by heart and "Vermin" immediately threw me into the land of shadows. INERT invited me to a long trip to that world and I accepted the offered hand without thinking. I still enjoy discovering new shades of death metal, I still exhume old graves. On this band, I really like their ability to write and compose a good song, transfer a ton of strange emotions to songs, create a smelly believable odor that will settle on your lungs like some insidious disease. INERT are pure, sparkling, melodic in the right direction. Did someone torn your nails from your hands? Have you been hammered into the brain with sharp nails? Have you been tied up and quartered by bikes? Have you ever drowned and looked at the other side? If you want an experience with all of this, so I can only recommend "Vermin" to you. Cursed, destroyed, hypothermal - I feel after meeting this record. All who like to surf on bloody waves of ice melodies will like this album. Excellent death metal with a dark frosty face!



tracklist:
1. Vermin 
2. Bassals de sang 
3. Murderer in Me 
4. Kingdom of Sulphur 
5. Values´ Decay 
6. Rotten Corpse Feast 
7. La malura 
8. Vermin (New Breed) 
9. Horse´s Mane (Animic cover)

band:
Xavier Aguilar (Guitars)
Gustavo García (Vocals)
Paolo Cito (Bass)
Martin Karlsson (Drums)

pondělí 15. července 2019

Recenze/review - DISENTOMB - The Decaying Light (2019)



DISENTOMB - The Decaying Light
CD 2019, Unique Leader Records

fo english please scroll down


Pořád jsem si říkal, že nesmím, že se jinak rána zanítí. Jenže ta bolest byla tak obrovská, že jsem se musel zase rozdrásat do krve. Mé tělo je poseté boláky, hniji zaživa, postupně se rozpadám. Zkažená krev se do mě dostala neustálým poslechem death metalu, prokletý jsem byl již dávno, ale s takhle šílenou smrtí jsem nepočítal. Přesto potřebuji další dávku, další skvělou muziku, která naplní mé žíly zlobou a nenávistí. Tentokrát jsem zvolil novou deskou australských DISENTOMB, která mi již prvním poslechem vypálila do tváře cejch se svým jménem.


Mám rád brutální death metal, který je zahalen do temnoty. Líbí se mi, když ze skladeb cítím, že jsou pečlivě vystavěné, zahrané s citem pro posmrtnou křeč a mají na mě zničující účinek. DISENTOMB se zaplať Satan nevydali cestou zbytečné techniky, sází spíš na atmosféru, obestřou vás nepropustnou sítí upletenou z řezajících riffů, uzemní vás zvukem, dupnou vám na prsa a donutí přiznat všechny hříchy.




DISENTOMB mají opět vynikající obal (Nick Keller), který přesně vyjadřuje to, co se na desce odehrává - dlouhá a bolestivá smrt, setkání s démony, spalování mrtvol. Australané vycházejí ze stejných základů, jako třeba takoví DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT, IMMOLATION, INCANTATION. Dále jejich myšlenky a nápady rozvíjejí, přidávají navíc spoustu hniloby, tmy a strachu. Nejvíc mi letos asi připomínají zákeřné šelmy, čekající na svoji oběť. Stačí malá neopatrnost a ihned zaútočí. Bez slitování vám prokousnou hrdlo a absolutně vás svojí hudbou zničí. Jakoby se během celého poslechu kolem vznášelo klubko temné energie, upletené z ostrých hrotů. Ty se pak neustále zadírají do mého mozku, pronikají mi do krve a zanechávají tam jenom bolest. "The Decaying Light" je vynikajícím brutálním death metalovým albem, které má v sobě černou jiskru a absolutně si vás podmaní. Smrt v této podobě přijmu vždy rád a s chutí! Perfektní zásek do mé hlavy!


Asphyx says:

I kept saying to myself that „I must not" - otherwise my injury will be inflamed. But the pain was so huge that I had to scratch myself to blood again. My body is strewn with sores, rotting alive, I am gradually falling apart. Rotten blood got into me by listening to death metal, I was cursed a long time ago, but I didn't count with such mad death. Yet I need another dose, another great music that fills my veins with anger and hate. This time I chose a new album of Australian DISENTOMB, which burned on my face stamp of their name after I hear the album for the first time.

I like brutal death metal which is shrouded in darkness. I like it when I feel that the songs are carefully built, played with a sense of posthumous cramp and have a devastating effect on me. DISENTOMB thanks to Satan did not choose way of unnecessary techniques, but they bet on the atmosphere, they will encircle you with an impervious net woven from cutting riffs, ground you with sound, stamp on your breasts and force you to admit all your sins.

DISENTOMB have an excellent cover (Nick Keller) again, which accurately reflects what is going on on the record - a long and painful death, a meeting with demons, the burning of corpses. Australians are based on the same principles as DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT, IMMOLATION, and INCANTATION. They further develop their thoughts and ideas, adding a lot of rot, darkness and fear. They are reminiscent of insidious beasts waiting for their victim. A little carelessness is enough to attack immediately. Without mercy, they will chew your throat and destroy you by their music. As if a bunch of dark energy were float around, weaved from sharp spikes. They are then constantly stuck in my brain, penetrating into my blood, leaving only pain. "The Decaying Light" is an excellent brutal death metal album that has a black sparkle and will absolutely conquers you. I will always accept death in this form with pleasure! Perfect cut into my head!


TRACKLIST
01. Collapsing Skies
02. Your Prayers Echo into Nothingness
03. Indecipherable Sermons of Gloom
04. Undying Dysphoria
05. Centuries of Deluge
06. The Decaying Light
07. The Great Abandonment
08. Dredged into Existence
09. The Droning Monolith
10. Dismal Liturgies
11. Invocation in the Cathedral of Dust
12. Rebirth Through Excoriation
13. Withering

band:
Vocals: Jord
Guitar: Jake
Bass: Adrian
Drums: Henri

Info - ELYSIUM vydávají nové album The Path Of No Return


Skupina ELYSIUM má za sebou již dlouhou cestu. Vznikla již v roce 2003 a do současné doby vydala 3 plnohodnotná CD. Odehrála množství koncertů po ČR a několik akcí v zahraničí. Nicméně v roce 2014 se začala psát nová kapitola existence kapely a došlo k výraznému posunu, jak v hudebním směřování, tak v živé prezentaci. Personální změny na postu bubeníka (ex-BRUTE) a zpěváka (ex-DESPISE), využívání 8 strunných kytar posunuly ELYSIUM z původního technického metalu na pomezí thrashe a death metalu k extrémnější podobě v rámci metalu. Stylově se dá nová podoba charakterizovat jako death metal techničtějšího rázu s corovými prvky a znatelným vlastním rukopisem.

Pro prezentaci nové tváře začátkem roku 2016 kapela nahrává 3 skladbové EP „Chapter I: Beginning Of The End“ a snaží se ukázat svou novou sílu. Stylový přerod je pro mnohé překvapením, ale dle reakcí převažují pozitivní ohlasy a hlavně na živelný způsob prezentace.

V červnu 2019 dochází k vydání plnohodnotného CD pod hlavičkou slovenského vydavatelství Slovak Metal Army. CD obsahuje 9 skladeb na pomezí technického deathu a coru. Album bylo nahráno pod taktovkou Dana Frimla a studia The Barn. O grafickou podobu CD se postaral Dahlien Design. Tímto se začala psát nová kapitola v historii kapely. V současné době se kapela věnuje propagaci nového CD formou živého koncertování.


Media:

ELYSIUM official site: www.elysium.cz

ELYSIUM Facebook: www.facebook.com/elysiumcz

Music: The Path OF No Return (stream CD): Bandcamp Spotify iTunes



Video:

Infinitive Reality of Everyday Life (official video)


Live video:



neděle 14. července 2019

Recenze/review - MELANCHOLY PESSIMISM - Democracy War Crusade (2019)


MELANCHOLY PESSIMISM - Democracy War Crusade
CD 2019, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Už zase tančím na ostrých čepelích nabroušených nožů. Kolem pobíhají zděšení lidé, poplach vypukl před necelou minutou. Také cítíte to chvění, tu nenávist, paniku a strach? Vzduchem se vznáší pachuť smrti. Kdo někdy nezažil šílený dav, nepochopí. Poplach! Stav ohrožení, marně vzpomínám, co mě kdysi učili ve škole. Nakonec umírám vyfocený na zeď  po jaderné katastrofě. Konečně je klid. Mrtvo a ticho. Pak někdo pustí do éteru novou desku moravských MELANCHOLY PESSIMISM.

Nutno rovnou napsat, že se jedná o návrat ve velké stylu. Jakoby byla kapela uložena těch dlouhých devět let ve starém hrobě a čerpala energii. Tu potom zhmotnila na novince "Democracy War Crusade". Mám pocit, že přede mě někdo rozsypal rozbité sklo a já opravdu tančím bosý na ostrých střepech. Už jen těch nálad, emocí, různých zvratů, lehkých experimentů, ale hlavně tlaku, síly a bolesti - tohle všechno na nové nahrávce najdete ve velké míře. Navíc perfektně zahrané.


Na MELANCHOLY PESSIMISM mě vždy fascinovalo, jak si dokážou hrát s atmosférou, že se nebojí říznout přímo do živého, pak také medvědí řev páně Vlasty Killyho Mahdala. O bicích a krutě morbidní souhře kytar nemluvě. Do alba se nedostanete ihned, asi to ani nebylo účelem, jednotlivé vrstvy vylezou na povrch postupně, člověk se ani chvilku nenudí. K tomu si připočtěte brutální zvuk  (konečně taky jednou pořádně slyším basu), perfektně vyvedený obal a najednou před sebou máte CD, které nelze nemilovat. Hergot, proč to nenapsat na rovinu, pod "Democracy War Crusade" jsou zkrátka podepsáni skvělí muzikanti, kteří jdou za svým cílem jako naštvaný pitbull. Z desky na všechny strany cáká talent, chuť hrát, odhodlání to do nás narvat pod tlakem. Už zase svolávají do krytu. Lidé jsou nepoučitelní. Mám toho plné zuby, zůstávám i při náletu venku. Užívám si jednotlivé riffy, melodie, tu pradávnou sílu, ty ostré kousky střepin, které se mi zarývají do mozku. Tohle je death metalový návrat roku, krvavý otisk, kterého se jen tak nezbavím. Přiznávám, jsem z nového alba nadšený. Působí na mě jako granát, který mi právě vybuchl v rukou. Technický death metal v podání MELANCHOLY PESSIMISM přežije i jadernou katastrofu! Vynikající záležitost!


Asphyx says:

I dance on sharp blades of sharpened knives again. People scare around, the alarm broke out less than a minute ago. Do you also feel trembling, hatred, panic and fear? There is a taste of death in the air. Whoever has never experienced a mad crowd will not understand. Alarm! The state of danger, I vainly remember what once taught me at school. Eventually, I am dying on the wall after a nuclear disaster. Finally, it is quiet. Dead and silence. Then someone releases a new album of Moravian MELANCHOLY PESSIMISM to the air.

It is necessary to write directly that it is a return in great style. As if the band had stored those long nine years in the old grave and drew energy. Then materialized it on the new album "Democracy War Crusade". I feel like somebody threw broken glass front of me and I really dance barefoot on sharp sherds. Just those moods, emotions, different twists, light experiments, but most of all pressure, strength and pain - all of this you can found on a new record in a great deal. In addition, perfectly played.

I have always been fascinated by MELANCHOLY PESSIMISM how they can play with the atmosphere, they are not afraid to cut straight into the live, then also the bear roar of Mr. Vlasta Killy Mahdal. Not to mention the drums and the harshly morbid interplay of guitars. You can't get into the album right away, it probably wasn't even the purpose, the individual layers climb to the surface gradually, you don't get bored for a while. Add to this a brutal sound (I can also hear the bass once), a perfect cover and suddenly you have a CD that can't be loved. Damn, why not write it straight, under the "Democracy War Crusade" are simply signed great musicians who go to their aim as angry pitbull. Talent, the desire to play, the determination to put us under the pressure squirt from album to all sides. They're returning to the calling us to the shelter again. People are incorrigible. I'm full of it, I am staying out while air raid is happening. I am enjoying individual riffs, the melodies, the ancient power, the sharp pieces of shrapnel I got into my brain. This is the death metal return of the year, a bloody print that I won't get rid of. I admit, I'm excited about the new album. It have impact on me as a grenade that just exploded in my hands. MELANCHOLY PESSIMISM's technical death metal will survive a nuclear disaster! Excellent business!

Tracklist:
1. Humanitarian Brutality 
2. Church Revelations 
3. From Battle Screen To Battlefield 
4. Squandered Thirsty Earth 
5. Burning Symbol 
6. Democracy War Crusade 
7. We Are What We Eat 
8. Feel The Crack Of Doom 
9. Give Us Your Blood We Will Give You Freedom 
10. Gender Chaos

band:
Vlasta Killy Mahdal - vocals, former member since 1992
Richard Kocur Kocourek - bass guitar, former member,guitarist 
since 1992- 96, 2008 to date
Mara Sykora - drums, since 2017,(ex Mincing Fury, Makrab, Deep 
Throat and Psychopatic Sadism)
Michal Miguel Růžička - kytara, since 2017, (ex Shaark, DMC)

http://bizarreleprous.cz/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý třetí - Tančím špatně, tančím rád


Příběh dvoustý třetí - Tančím špatně, tančím rád

Já vím, že by se to nemělo dělat, že se to nesluší, ale mě se nechtělo Kristýnku tahat do obchodu. Chorvat měl zrovna nějaké slevy a sehnal mi i pár CD, na která jsem čekal až přijdou z USA snad půl roku. Svoji dívku jsem zavezl naproti do bufáče, koupil jí ochucený babánový mlíko, který milovala a šel na to. "Máš?": prohodím místo pozdravu. Odpovědí je mi krabice, která má zase na nějakou dobu změnit mé vnímání hudby.

Nasadím obrovská sluchátka a podle pohybů odhaduji, co poslouchají kolegové v ostatních kójích. Kývám se do rytmu, šteluju hlasitost, aby mi to neurvalo uši. Jsem mimo. Najednou mi zaklepe Chorvat na rameno. A že mě někdo hledá. Před obchodem Krista rozhazuje rukama, kdeže to jako sem? Má milá, když poslouchám muziku, tak moc nevnímám. Omluvím se, zaplatím až se mi prokroutí oči, CD jsou hrozně drahý. Radši jí nebudu nic říkat, byla by naštvaná. Klidně si zase utrhnu od huby. Přejedeme kousek k Hymrům, kde jsou akorát nějaký máničky.


Následuje pár pivek, ale jen tak na chuť a já tahám z igelitky jedno CD za druhým. Machruju, my sběratelé to tak máme nastavené. Poslední dobou jsem se do toho nějak opřel. Dřív jsem spíš kopíroval a kšeftoval, ale od tý doby, co mám Kristýnku, tak hodně kupuju. Ona sleduje aktuální dění, tipuje, sežene někde kopii a já pak musím mít originál, prostě musím! Rozumíš? Kapel je hodně, rozpočet omezený, tak mi vede sešit, kde si vždycky jednou za měsíc odškrtám koupené. Je zlatá, někdo musí mít ve věcech pořádek.

Je sobota a oběd dáme jen lehký. Usne a já mezitím tančím se sluchátky na uších. Nebo spíš pařím, kývám se do rytmu, poklepávám nohou a snažím se napodobit pózy, co jsem viděl ve videoklipech. Rozpustím si vlasy a asi moc dupu, protože najednou do mě drcne zezadu vozíkem. "Zase si byl v rauši, co?": směje se mi, přitom na tom bývá často hodně podobně. A jestli prý nepůjdeme na Štěpánku. Do altánku. Souhlasím, jen si nikdy, opravdu už nikdy nesednu na tu stejnou lavičku, na které jsme kdysi s Kačenkou objevovali jeden druhého.

Slunce má velkou sílu, tak ji zavezu do stínu (v altánu je plno). Mezi borovicemi si roztáhneme deku a šeptáme si slova o tom, jak se máme šíleně rádi. Taková zamilovaná klasika, u které vždycky tak krásně voní. Celé je to ale vlastně jen malá lest na Smrťáka. Najednou se mezi stromy objeví Jana s Prcalinkou, přisednou si a začnou mě přemlouvat, abych zašel s Prcalinkou na nějaký taneční kurz. Pěkně to na mě vymyslely. Jako proč já? A že prej jí je blbý se tam přihlásit sama a že tam vyučuje jeden kluk, kterej se na ní usmál v práci a že je to poprvý, kdy by někoho po smrti Prcalíka chtěla. 

Cukal jsem se hodně dlouho, vždyť má vlastní babička mi řekla, že i valčík tančím jako free style. Jsem línej se učit kroky, nebaví mě to. No ale Smrťáku, vždyť ty ploužáky s tebou, to je něco nádhernýho, víš jak nás držet, jsi jemnej a já nevím co ještě - mazaly mi kolem huby další a další medy. Ženský bláznivý, copak jsem nějakej Fred Aster nebo nedej Satan Harapes? To jako ještě k tomu všemu šílenství - práce, rehabilitace, sport, hospoda, koncerty - přiberu ještě tanec? Vždyť se tam nehodím, to není zrovna prostředí, kde bych se cítil dobře.

Jenže znáte to, smutný voči, polibky, cukrbliky a pak Smrťák roztaje. Uměly to se mnou a já nakonec kývl. Nadával jsem sice jako špaček s dlaždičem dohromady a tvářil se jak nějaká vesnická jitrnice, ale řekl jsem ano. Prcalinka na mě skočila a objímala mě, že mě málem udusila. Dobrá, dobrá, co bych pro tebe neudělal. Pak odešly a Kristýnka mě celou dobu chlácholila. Večer i neděle se odehrávaly v klasických obrazech. Muzika, filmy, já a ona. Taková ta pohoda, který si normálně nevážíme a když je pak ouvej, tak nás drží nad vodou.

Je úterý a jdu z práce pro Kristýnku na rehabilitace. Má toho plný kecky, já nemluvím o ničem jiným, než o práci. Máme novej program a nemůžeme jej rozchodit. Chaos. Najednou odněkud vyběhne Prcalinka. Já jí tedy nejdřív nepoznám, má na sobě nějakej trikot, prdelku našponovanou a je úplně jinak namalovaná. Řeknu ji, že ji mám raději jako metalovou panenku, ale ona nevnímá. Asi se jí fakt chlapec líbí. Jdeme do kulturáku, kde je nahoře (tolik schodů snad není ani do věže) kavárna a za ní hned taneční sál. Hele, asi budu vypadat fakt jak lopata, ale já nemám nic na převlečení. Ha! Měly mě prokouklýho a dostal jsem ihned tepláky (fuj!).

Nadávám, že tohle já na sebe teda nevezmu, jsem nějaký švihadlo nebo co? A zase ty oči a už se kolem trousí tanečnice. On má tanec samozřejmě hodně do sebe, ty postavičky jsou z něj krásný, slečny a dámy jsou takový vášnivý, třeba jen chůze je sama o sobě rajcovní, mňam. A mezi ně vstoupí hrom do police, metla všech metel, Smrťák vágus první. Kristýnce koupím kafe a ať mi drží palce. Usmívá se, ale je vidět, že by si chtěla taky zatančit. Převlíknu se tedy do tepláků, což všechny dámy rozesměje. Nechápu, proč jsem tady, sem mohla jít Prcalinka klidně sama. Chci se otočit a zdrhnout, ale chytne mě za ruku a prosí pohledem. Achjo.

Zařadím se úplně dozadu a stejně jsem vidět. Trapák v teplákách, vidím se v zdrcadle a musím se smát i já. To je pohled. Naběhne chlápek (objekt Prcalinky) a první co udělá, tak je rozštěp. "Tak děvčata....a chlapci (zarazí se), jdeme na to": má takovej divnej měkkoučkej hlásek, který se vůbec nehodí k jeho vysoustružený a opečovávaný postavě. Kouknu na Prcalinku a ona má voči na vrch hlavy, to znamená, že mám prosím držet hubu. Pochopím a snažím se nedívat na prdelku děvčete přede mnou. Při prvních krocích se zamotám do tepláků a padnu na zem jako šiška ze stromu. Vyvolá to všeobecné veselí. "Příště trikot prosím!": zahlásí na mě taneční mistr a já toho začínám mít plný kecky i zuby. 

Potím se, bolí mě svaly o kterých jsem dosud nevěděl, že je mám. Holky ze mě mají srandu, ale myslím, že se spoustou by to šlo. Představuji si různý polohy, do toho se snažím napodobovat tanec. Výsledkem je můj výkop a neobratný úkrok stranou. Prokopnu zrcadlo. Ehm. A jak padá všechno to sedmileté neštěstí, tak si rozříznu stehno. Jsem pan Levák a krvácím. Některé dívky se znechuceně odvracejí a v jiných probouzím ochranitelské pudy. Prcalinka mi řekne, že jsem fakt debil. Veškerou pozornost jsem strhl na sebe. Odbelhám se do šatny, ihned naběhne jediný opravdový tanečník večera a snaží se mě ošetřit. Voní jak stará děvka. 

Chytne mě u toho za ruku a já pochopím, že je chlapec teplej jak zákon káže. Poděkuju za starost a nechám se ošetřit raději od Prcalinky. Holky mezitím zametou střepy a jde se na kafe. Dnes platím já a bude to pořádně drahý. Jedovatá dívka se jménem Krista se nejdřív vyděsí a pak se směje, že je k nezastavení. Seznamujeme se, Prcalinka pořád neví, že objekt jejího zájmu si s ní bude asi vždy jen vyprávět (představy o páření se postupně rozplývají). Úplně ji to docvakne až když vypiju na bolest všechny lahváče na baru a pro pana tanečníka přijde taky takový vyšlechtěný chlapec. Dají si hubana a náš příběh dostane úplně jiný rozměr.

"Tys to věděl a nic mi neřekl?": je na mě Prcalinka naštvaná. Teď už se smějeme všichni. Jdeme raději k nám, kde uložím Kristýnku do postele a kecáme skoro až do rána. O Prcalíkovi, o bolesti, o tom, jak se nejdřív styděla s nějakým klukem jen promluvit, o tom, že žádnej jinej už nebude jako on. Nenapadlo mě nic jiného, než zavřít dveře do ložnice, pustit potichu metal a vyzvat ji k tanci. Řekla mi, že jsem blbej a schoulila se mi do náručí. Moc bych jí přál, aby si našla někoho normálního. Tančil jsem špatně, nevnímal okolní svět, tančil jsem hrozně rád. Tančil jsem jako medvěd a měl úplně mokré triko od slz.


Ráno jdeme do parku vystřízlivět. Nechám holky, ať si pokrafou, to je nutnost, přirozenej jev. Nasadím sluchátka a tančím dál. Pořád špatně, ale na moji muziku, vyjadřuji neumělými pohyby své pocity, cítím rytmus až někde v žaludku. Jak nějakej indián, metalovej šaman. Dohraje kazeta a Prcalinka mi řekne, že jsem asi nejlepší tanečník na světě, kterej neumí tancovat. Vyměním baterie v kazeťáku, usměju se, dám jim oběma pusy a ztratím se znovu ve svém světě nekonečně krásných melodií. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. července 2019

Rozhovor - BLOODY BROTHERHOOD - Není nic lepšího, než koncert naživo v malém klubu, kde se pije s přáteli.


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - BLOODY BROTHERHOOD.

Odpovídali BLOODY BROTHERHOOD.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - BLOODY BROTHERHOOD - Don't Break the Circle (2019):

Ave BLOODY BROTHERHOOD! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií BLOODY BROTHERHOOD. 

Ahoj a díky za podporu undergroundu!!! B.B. se zrodili v Baskicku (Španělsko) počátkem roku 2011. Všichni členové byli součástí undergroundové scény. V 80'/90' letech jsme hráli v death metalových kapelách, jako jsou LEPRA, INCANTATRIS nebo CRUENTO. Milujeme death metal. Cítíme tuto hudbu hluboko uvnitř, je naší součástí, takže se snažíme vracet. Rozhodli jsme se začít toto nové dobrodružství od nuly, a to i navzdory tomu, že jsme měli starý materiál. Nechtěli jsme však pokračovat s tím, co jsme před několika lety opustili. Chtěli jsme nový, čerstvý, ale zároveň i starý materiál. A dali jsme se do toho, což je “Demo 2013”. 


Letos v březnu jste vydali svoje v pořadí teprve druhé dlouhohrající album „Don't Break the Circle“. Jaké jsou na něj ohlasy od fanoušků? Co kritika a jak fungují skladby při živých vystoupeních? 

Recenze na "Donť Break the Circle" jsou opravdu dobré. Média vnímají naši nahrávku lépe než kdy jindy. Fanoušci také přijali tento náš počin dobře. Velmi pozitivní přijetí “Donť Break the Circle” jak ve Španělsku, tak i ve zbytku Evropy nás příjemně překvapuje. Co se týče živých vystoupení ... vždy jsme si mysleli, že jsme "živá kapela". Během nahrávání jsme spokojeni, ale na pódiu ze sebe můžeme vydat 100%. Rádi se podělíme o pódium s dalšími death metalovými kapelami a potkáme se s dalšími muzikanty, povídáme si s fanoušky a hodně s nimi pijeme ... je to obvyklý způsob, jak prodat merch hahaha!!! Je třeba říci, že Dead Sheep Productions (naše nahrávací společnost) a jeho majitelka - Kini - odvádí skvělou práci s propagací. 

První, co mě doslova uhodilo do očí, je skvělý obal od José Antonio Vivese. Moc toho o něm nejde na internetu dohledat. Představ nám ho prosím. Jak jste se vůbec dali dohromady, proč vás oslovila právě jeho práce? Vybírali jste z jeho již vytvořených prací nebo vám namaloval José obal přímo pro vás? Slyšel třeba pro inspiraci dopředu vaše album? 

Jose Antonio Vives je skvělý umělec s "hrůzostrašným" stylem, který milujeme. Spojili jsme se přes facebook (https://www.facebook.com/joseantonio.vives.77). Věděl jsem, že budeme spolupracovat od první chvíle, kdy jsme navázali kontakt. Pracujeme hodně společně, je autorem našich obalů na CD, několika triček, plachet, samolepek atd. Jsme velmi spokojeni s naším osobním vztahem, zejména s jeho prací, která je úžasná. Určitě budeme v budoucnu opět spolupracovat. Udělal vynikající návrh na obal "Don't Break the Circle" za pár hodin. Poslali jsme mu několik skladeb z alba, aby si je poslechli a on rovnou zachytil podstatu ... stejně tak, jako s novými designy na trička ... již brzy v prodeji. 


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu? 

Nahrávání bylo opravdu těžké. Během mých kytarových nahrávek jsem si při práci zranil nohu a nemohl jsem se dva měsíce pohnout z gauče. To byly dva měsíce intenzivního hraní XBOXu a přehrávání D&D, a to posloužilo ke složení úvodní skladby alba "Into the Darkness" a texty ke "Kingdom of Evil". Jsem velkým fanouškem žánru "meče a čarodějnictví". Když jsem se zotavil po operaci, začal jsem nahrávat kytary a vokály v EDERSON STUDIU (Gipuzkoa). O mix a mastering se postaral Mikel. Je to někdo, kdo nás zná velmi dobře, protože nahrávací studio je blízko naší zkušebny. 

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? 

Obvykle jsem hlavním skladatelem textů a hudby. Čerpám inspiraci z mnoha zdrojů , ale vždy musejí být temné. Jsem silně ovlivňován komiksy, jako je "The savage sword of Conan," strašidelné hororové komiksy, klasické horory Hammer, Pátek 13, Halloween, Hellraiser, Withchcraft, Annunnakis, celá temná fantazie vesmíru D&D a videohry obecně, některé skripty daleko překonávají mnoho současných filmů. 


Jaký je vlastně v současnosti španělský underground? Žije to u vás? Chodí lidé na koncerty? Jak vidíte, vnímáte vaši scénu vy? 

Španělský underground je ve špatném stavu. Není tam žádná podpora od místní vlády, ve skutečnosti se nás spíše snaží vyfuckovat a je opravdu těžké hrát v dobrém klubu nebo místě s dobrou lokací. Většina koncertních míst má až urážlivé nájemné a mnoho z těchto míst nechce mít na programu death metalovou show. Proto se těšíme, že pojedeme ven a budeme hrát mimo Španělsko. Rádi bychom představili naši práci i v České Republice. Jsme si jistí, že se vám to bude hodně líbit. Co se týče španělských fanoušků ... všichni se navzájem známe. Každá show je jako loterie ... některé dny je plno, některé je prázdno. Lidé dávají přednost tomu zaplatit 200 euro za vstupenku, aby mohli vidět slavnou kapelu na festivalu ze sta metrů, než 10 či 15 euro za tři death metalové kapely. A mohu s jistotou říci, že španělské kapely mají velmi vysokou úroveň, stejnou, nebo možná i větší, než velké mezinárodní kapely. Je to škoda, ale ve Španělsku underground umírá, ale stále držíme hlavy vzhůru. 

Jak jsou na tom vlastně BLOODY BROTHERHOOD a koncerty? Co jsem koukal na internetu, tak jich zrovna moc nemáte. Vím, že je to všechno hlavně o financích, ale nelákala by vás nějaká třeba evropská šňůra? Klidně bych si vás dovedl představit jako předkapelu kupříkladu AVULSED na nějakém menším turné. 

Jak říkáš, že je to problém peněz, ale ne výlučně. Musíte si to také zařídit v zaměstnání. Death metal nevydělá na živobytí. Hráli jsme ve Francii a Portugalsku, ale je pravda, že většina našich koncertů je ve Španělsku, už jsem to komentoval výše. Byli jsme pozváni na Gotemburgh Death Fest, ale nakonec jsme nemohli jet, což nás opravdu hodně mrzelo, takže doufáme, že jednou pojedeme. Jakmile se vydáme na turné jako předkapela, dostaví se zase ekonomický problém. V dnešní době předkapely musí platit za celé turné. Jasně, pokud máte spoustu ušetřených peněz a prodáváte tuny merche, můžete to zvážit .... pokud je vám 20 let. My jsme ale staří, máme hypotéky, tuny účtů, které musí být zaplaceny ... ačkoliv stále máme spoustu hněvu a zkázy, které se uvolňují ve formě hudby. To je důvod, proč stále makáme na tom, abychom si zahráli mimo Španělsko. Vyžadujeme minimální podmínky, abychom to dokázali. Jak jsem řekl, rádi bychom si zahráli venku, poznali kulturu a krajinu. Ve Španělsku jsme hráli/koncertovali s kapelami jako Mercyless, Sinister, Pentagram Chile, Obscura, Karonte, Aposento, Avulsed, Crisix, Angelus Apatriada nebo Blood Red Throne.


Myslím, že „Don't Break the Circle“ by nejvíc slušelo vydání na vinylu. Neuvažujete o tom? Jaký je vlastně tvůj vztah ke gramodeskám, k jejich zvuku? Jsi sběratelem? 

Samozřejmě!! Rádi bychom “Donť Breat the Circle” vydali na vinylu. Před časem jsme o tom hovořili s Kini z Dead Sheep Prods., ale opět čelíme ekonomickému problému. Ve Španělsku mnoho lidí undergroundové vinylové nahrávky nekupuje, to je něco, co nedokážu pochopit, protože pro mě je vinylový zvuk nekonečně lepší než CD obecně. Možná jsem hudební romantik, ale upřímně to tak cítím. Mimo to je tu další problém ... "Don't Break the Circle" je velmi dlouhá nahrávka, takže to musí být “double LP”, což zvyšuje výrobní náklady. Prozatím u K7 vyjde již brzy limitovaná edice, ale “double LP” je v našich hlavách, to mi věř. 

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“? 

No, nemyslím si, že nové kapely pozvednou old schoool death metalovou scénu. V podstatě proto, že se jednalo o velmi konkrétní čas, kdy se odehrály velmi konkrétní věci. Nebyl žádný internet, lidé chodili na koncerty, bylo hodně policejních represí. Byla to doba tvrdých politických změn a thrash i death metal a později grindcore vznikl z existenciálních důvodů. Hněv a především postoj těch let se nikdy nevrátí. Nyní se vše děje při stisknutí klávesnice. Lidé by raději sledovali Netflix, než sledovali čtyři nebo pět kapel živě v undergroundovém klubu. A to stále stojí méně peněz než předplatné Netflixu. Znám lidi, kteří nebyli na koncertě, "protože pršelo." To před lety bylo naprosto nemyslitelné. Lidé jsou dnes uzavřeni ve svých smartphonech a počítačích. Já jsem například fanoušek techniky, mám pro to vášeň, ale nikdy nebudu doma sledovat televizi, zatímco v mém městě nebo nedalekých městech najdu undergroundový koncert. Není nic lepšího, než koncert naživo v malém klubu, kde se pije s přáteli. 


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě smrtící kov? 

Úniková cesta. Vyvede vás z životní rutiny a vezme vás do jiných dimenzí, vytrhne vaše vnitřní démony, vezme vztek z vašeho nitra a promění ho v umění. Je to kurva terapie. Po každé zkoušce s kapelou je to skoro jako bych se znovu narodil. No, když zkouška proběhne dobře hahaha ... Pro mě to byl životní styl, od chvíle kdy jsem vstal z postele, dokud jsem se tam nevrátil. Od 14 let až do mých aktuálních 46 a pořád to mám stejně, jako když mi bylo 14 let. 

Sleduješ dění na scéně, objevuješ rád nová alba? Pokud ano, tak co za nahrávku tě zaujalo v poslední době? 

Sledování scény je klíčem k přežití undergroundu. Podporujte undergroundové kapely tak, jak jen můžete. Těším se na první album HYBRIDMOON, kapely z Baskicka, které se obecně pojí s death metalem, thrash metalem a metalem. Mějte to na paměti. Samozřejmě čekáme na nové album Karonte. Zmiňme se také o kapele FRACTALITY, která hraje brutal death metal nebo galicijských BARBARIAN PROPHECIES, pokud je neznáte. 


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky? 

Abych byl upřímný, nepamatuji si žádné. Tak bych byl rád, kdybys mi dal seznam kapel a já bych si podchytil český underground. Rád bych poznal death metalové kapely. 

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. 

Díky moc za tuhle příležitost prezentovat se ve vaší zemi, kterou doufám brzy navštívíme. Ať už je to kvůli koncertu, nebo chlastu, nebo obojímu ... Uvidíme se na pódiu a nezapomeňte ... “Dont Break the Circle”.

Recenze/review - BLOODY BROTHERHOOD - Don't Break the Circle (2019):

Interview - BLOODY BROTHERHOOD - Nothing is better than a live concert in a small place drinking with your friends.


Interview with death metal band from Spain - BLOODY BROTHERHOOD.

Answered BLOODY BROTHERHOOD.

Translated by Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - BLOODY BROTHERHOOD - Don't Break the Circle (2019):

Ave BLOODY BROTHERHOOD! I have not found any interview with you in Czech language. So can you introduce the band to the readers who don't know you yet? You can start from the beginning and take us via the whole history of BLOODY BROTHERHOOD. 

Hello and thanks you for supporting the underground!!! 

B.B. was born in the Basque Country (Spain) in early 2011. But all the members were involved on the underground scene. In 80/90 we played in death metal bands, such as LEPRA, INCANTATRIS or CRUENTO. We love Death Metal. We feel this music deep inside, it's part of us, so we try to reflect it. We decided to start this new adventure from scratch, despite having old material. But we didn't want to continue with what we had left behind years ago. We wanted new, fresh but old material at the same time. And we set out to compose what would be the 2012 demo. 


This april, you have just released your second full length album „Don't Break the Circle“. What are the reactions of the fans? What about criticism and how do live performances work? 

Reviews about "Don't break the circle" are being really good. The media feeling about our record is being more positive than ever. Fans are also getting this new job in a very good way. Both in Spain and in the rest of Europe the reception of "Don't Break the Circle" is surprising us in a very positive way. 

About live performances... we've always thought we're a "live band". We are comfortable during recording sessions, but on stage is where we can give the 100%. We love to share stage with other Death Metal bands and meeting other musicians, talking to fans and drinking a lot with them... it's the usual process to sell merch hahaha!!!. We always fulfill. 

It's necesary to say that Dead Sheep Productions (our record label) and his owner - Kini -, is doing a geat job with promotion. 

The first thing that literally hit me is a great cover by José Antonio Vivese. Not much to find about him on the Internet. Please tell us a few words about him. How did you even get together, why did his job impress you? Did you choose from his already created works or did José made a cover just for you? Did he heard your album for inspiration ahead? 

Jose Antonio Vives is a great artist, with a "creepy" style that we love. We get in touch throught facebook (https://www.facebook.com/joseantonio.vives.77). 

I knew we'll work together from the first time i got in touch with. We work a lot together, he is the designer of our CD artworks, several T-shirts and roll-ups, stickers etc. We are very happy with our personal relationship, specially with his work which is amazing. For sure we'll work together again in the future. 

He made a really fine sketch for "Don't break the circle" cover in just a few a hours. We sent him several songs from the album to listen to them and he got the essence straight...as well with the new T-shirt designs...coming soon on sale. 


The sound of the whole recording is great. It is dark, cold and sharp at the same time. At which studio did you record the album? Did you speak as a band to the final sound, mastering? 

Recording sessions were really hard. During my guitar recording sessions i injured my leg at work. So I couldn't move off from the couch for two months. 

It was two months of intensive xbox and D&D playing, and that served to compose the opening track of the album "Into the Darkness" and the lyrics to "Kingdom of evil". I'm a big fan of "sword and witchcraft" genre. 

Once i was recovered from the surgery, i start to recording guitars and vocals at EDERSON STUDIOS (Gipuzkoa). Mix and master was managed by Mikel too. He's someone who knows us very well, couse the recording studio is close to our rehearsal room. 

Who is the author of the texts and what are they discussing? Where do you get inspiration for themes? 

I am usually the main composer of lyrics and music. i get the inspiration from many fonts, but always must been dark ones. I'm heavily influenced by comics like "The savage sword of Conan," the Creepy horror comics, the classic Hammer horror movies, the Friday 13 horror movies, Halloween, Hellraiser, witchcraft, annunnakis, all the dark fantasy of the D&D universe, and video games in general, some scripts far outperform many current movies. 


What about currently Spanish underground? Does it live there? Are people going to concerts? How do you perceive your scene? 

Spanish underground scene is in a bad condition. There is no support from local goverments, in fact, they try to fuck us and is really hard to play in a good, well-positioned place. 

Most concert halls have abusive rentals and many of those venues don't want to program Death Metal shows. That's why we're looking forward to going out and playing outside Spain. We would love to present our work in Czech republic.... We're sure you'd like it very much. 

About spanish fans... we all know each other. Every show is like lottery... some days venues are full, somedays are empty. People prefer to buy a 200 euros ticket to see a famous band at a festival from 100 meters away, than 10/15 euros for three Death Metal bands. 

And I can say for sure that spanish bands got a very high level, as much or more than the big international ones. It's a shame, but underground scene is dying in Spain, but well, we keep our heads up 

What about BLOODY BROTHERHOOD and gigs? What I was looking on the internet and you don't have much. I know it's all about finance, but wouldn't you be attracted by a European tour? I could imagine you as a support band for example AVULSED on some smaller tour. 

As you say it is a money problem, but not exclusively. You also have to manage the day works of each one. Death Metal doesn't give for a living. We have played in France and Portugal, but it is true that most of our concerts are in Spain, so I have commented above. We were invited to Gotemburgh Death Fest, but we couldn't finally go, that really hurt us a lot, so we hope to go someday. 

As soon as we do a tour supporting a band, we are with the economic problem again. Today supporting bands have to pay for the entire tour. And ok, if you have a lot of money saved and you sell tons of merch, you can consider it.... if you're 20 years old. But we're are old, we got mortgage, tons of bills to be payed... although we have a lot of anger and destruction left to let go in the form of music. 

That's the reason we still working to play outside Spain. We need a minimum conditions to be able to do it. As i said, we'd love to be able to play there and know the culture and landscapes. 

In Spain, we have played/toured with bands such as Mercyless, Sinister, Pentagram Chile, Obscura, Karonte, Aposento, Avulsed, Crisix, Angelus Apatriada or Blood Red Throne. 


I think "Don't Break the Circle" would look better as vinyl. Do you think about it? What is your relationship to vinyl, their sound? Are you a collector? 

Of course!! we would like to release "don't break the circle" on vinyl. 

Time ago we speak about with Kini from Dead Sheep Prods, but once again we face the economic problem. 

In Spain not to many people buy underground vinyl records, that's something can not understand because for me, vinyl sound is infinitely superior than a cd at all. Maybe i'm a romantic of music, but I sincerely feel that. 

By the way there is another problem... "Don't break the circle" is a very long run recording, so it must be a double LP, increasing a lot the production costs. For now, a limited edition is coming out on K7, in a very short time. But the double vinyl, believe me, it's in our heads.

Lately, a lot of young bands have started playing old school death metal again. Most of them are not good, but a few new, decent bands which understand about what death metal is we can found. Do you have a favorite one and you think that they can "revive old times"? 

Well, I don't think new bands will lift the Old School Death Metal scene. Basically because it was a very concrete time when very concrete things happened. There was no internet, people were physically moving to concerts, there was a lot of police repression. It was a time of tough political change, and both Thrash and Death Metal and later Grindcore found a reason to be existential. Anger and above all the attitude of those years will never return. 

Now everything is done at the stroke of a keyboard. People would rather watch Netflix than watch four or five bands live at an Underground concert hall. Still costing them less money than netflix subscription. I know people who haven't been to a concert, "because it was raining." That years ago was absolutely unthinkable. People today are very enclosed in their smartphones and pcs. I am, for example, a tech fan, I am passionate about it. But I'll never stay home watching TV, while I find an underground concert in my city or in the near cities. Nothing is better than a live concert in a small place drinking with your friends. 


We are approaching the end and I would try one more philosophical question. How would you define a style called „death metal“? What does this music mean for you and why did you choose to play death metal? 

escape route. It takes you out from the routine of life, and takes you to other dimensions, expels your inner demons, takes the rage out of your interior and transforms it into art. It's fucking therapy. After every rehearsal with the band, it's almost like I'm born again. Well when the rehearsal goes well hahaha... For me it's been a lifestyle from when I got out of bed until I get into it. Since the age of 14. I'm 46 years old now and I think the same as when I was 14. 

Do you follow the scene, do you like new albums? If yes what records get your attention recently? 

Following the scene is the key to the survival of the underground. Supporting as much as you can to underground bands. I am looking forward to the first album of Hybridmoon, a band from the Basque Country that fuses Death Metal, Thrash Metal and Metal in general. Keep it in mind. I'm also waiting for the new "Room" that's about to come out I hope. Of course we a re waiting for a new Karonte album. Also mention the band Fractality which plays brutal Death metal or the Galician Barbarian Prophecies that if you don't know them, you're taking too long. 


Do you know, do you listen to any bands from the Czech Republic? 

Well, to be honest now, I don't remember any. So I'd love you to give me a list of bands there and so I catch up on Czech's underground. I'd love to meet Death Metal bands. 

Thank you for the interview and I wish you good CD sales, hundreds of mad fans and a ton of good ideas. 

Thank you very much for this opportunity to show us in your country, which I hope to visit soon. Whether it's to give a concert or to drink something, or for both... See you on stage and remember... Don't break the circle.

Recenze/review - BLOODY BROTHERHOOD - Don't Break the Circle (2019):