DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 15. července 2018

Recenze/review - UNTERVOID - Untervoid (2018)


UNTERVOID - Untervoid
CD 2018, Osmose Productions

for english please scroll down

Někdy bývá hrozně těžké popsat hudbu slovy. Kupříkladu novinka UNTERVOID, kapely složené z členů Kriegsmaschine, ex-Hate a Armageddon, ex-Lost Soul, Azarath-live, je zpočátku tak nestravitelná, že ji budete nejdříve odmítat. Z přehrávače se na vás vyhrne směs blacku, rocku a šílenství. Nejdřív jsem vůbec nevěděl, co si počít. Teprve až po čase, když vše usedlo jako zvířený prach, jsem si začal prvotinu těchto pánů užívat.



UNTERVOID jsou zkrátka jiní, odlišní a po čase i velmi dobře zapamatovatelní. Osobně se mi asi nejvíc líbí roztodivné nálady, které z desky plynou. Připomínají řeku zkažené krve, nad kterou stojíte a přemýšlíte o lidském životě. Kolem mrzne a když pak Destroyer poprvé zaskřehotá, ohlédnete se, zda za vámi nestojí Smrt. Jsem toho názoru, že popsat hudbu UNTERVOID je opravdu těžké. Nejblíže má asi k black metalu, ale obsahuje v sobě i mnoho různých jiných prvků. Motivů, které nikde jinde nenaleznete. Troufám si tvrdit, že asi nebude vyhovovat každému, ale to je jen a jen dobře. Přijít v dnešní době s něčím jiným, novým, ani vlastně moc dobře nelze. UNTERVOID se o to pokusili a výsledek si můžete poslechnout sami. Zajímavé potemnělé album!




Asphyx says:

Sometimes it is hard to describe music with words. For example, the new album by UNTERVOID (this band is composed of members of Kriegsmaschine, ex-Hate and Armageddon, ex-Lost Soul, Azarath-live) is initially very inassimilable and you will reject it first. The mixture of black, rock and madness is rolling on you from the music-player. At first, I did not know what to do. Only after a while when everything settled down like dirty dust I began to enjoy the first album by those gentlemen.

UNTERVOID are simply different and after a while it is very memorable. Personally, what I like the most would be the disturbing moods of the album. They remind me a river of spoiled blood and me standing over it and thinking about human life. It is freezing and when Destroyer sounds for the first time, you will look around to make sure that Death is not behind you. I believe that describing music of UNTERVOID is very difficult. It is the closest to black metal but it contains many different elements. Motives which you will not find anywhere else. I dare to say that this album would not be for everyone but that is very good. Nowadays, it is almost impossible to come with something different and new. UNTERVOID tried to do it and you can listen to the result yourself Very interesting and dark album!

Lineup:
Destroyer - vocals, all strings and electronics
A.- drums

Band website: www.untervoid.pl
Band contact: konrad@rockstarguitar.pl

MORE INFO:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto padesátý třetí - Červnový koncertní speciál roku 1994 - volume I.


Příběh sto padesátý třetí - Červnový koncertní speciál roku 1994 - volume I.

Káča měla po maturitě. Naše plány do budoucna byly smělé. Nechala si volný červen a konec května, odpočívala, chodila mi naproti do práce, toulala se se mnou po lesích a neustále řešila jak si zařídíme byt, kde na něj vezmeme a že až po prázdninách skončí brigády, nebylo by špatné na to skočit a pořídit si dítě. Malou holčičku s pomněnkovýma očima. Přikyvoval jsem a byl hrozně rád, že má v sobě má milá organizační talent a drží mě při zemi. Jinak bych se s klukama asi upil k smrti a neřešil nic jinýho než metal.

Bylo nebývale teplo a na panelech zněl kazeťák už od prvních študáků, kteří přicházeli brzy, až do půlnoci, to jsme odcházeli my, staří bardi. Kytka pokaždé s náručí tištěných metalových časopisů, různých undergroundových pokusů. Čerpal informace, neustále nás udivoval svými znalostmi a občas i trošku obtěžoval, protože jsme chtěli hlavně pivo pít a holky objímat. Přesto nám v našich dutých hlavách občas nějaká ta informace zůstala. Kytka, spojen s Janou, protože oni byli hlavní hybnou silou, nápadití a s nepřebernou paletou různých koncertů v hlavě. Brali jsme tenkrát docela slušné peníze, nebylo moc co řešit, jen řekni, vyber něco kamaráde a spočítej mi, kolik to bude stát. 

"Když myslíš, tak mám první nápad": ihned se chytil Kytka mé nabídky. Bodl prstem do časopisu a ukázal mi plakát - PUNGENT STENCH, MACABRE, BRUTAL TRUTH. "Jako dobrej nápad vole, ale to je zítra, jestli se teda nepletu": namítl jsem a ostatní lenivě přikyvovali hlavama. Nikomu se nechtělo pak druhý den vstávat. I když následoval pátek a ten se vždycky nějak překlepe. "Nebuďte lemry, kluci, my chceme zase někam vyrazit!": začala lobovat Jana. Ostatní holky se přidaly a my samozřejmě podlehli. Ještě se dohodlo, že jídlo připraví Káča, jednak je doma a jednak dělá nejlepší řízky. Bude výlet, bude metal, bude bordel! Původní zpruzelá nálada se měnila postupně v nadšení. Každý se už viděl, jak řádí pod pódiem a vůbec nikomu nevadilo, že zná jen Pungent Stench ode mě. Z pár poslechů, pro ostatní žádná velká srdcovka. 

Nemohl jsem usnout, hlavou se mi míhaly myšlenky na zítřejší (hergot, teď už podle budíka dnešní) cestu. Ráno jsem se vzbudil jak přejetej tankem. Žebradlo, jídlo neřešit, musel jsem se vrátit pro peníze, protože jsem hlava děravá a Kytka mi vynadal. "Tak jak, dobrý? Těšíš se?": optá se mě a plácneme si. "Jasně, bude to nářez": šineme si to jak dva otroci do škodovky. Kolem jdou davy dělníků a my vyvrhelové snad jediní neřešíme včerejší seriál v televizi. Píchnu si a málem usnu na ranní poradě. Konečně svačina a pískot Kytky před halou. Vylezu, dáme cigáro. Dýmáme, supíme nikotin a jsme děsně chytrý. Už jen pár hodin a razíme. Uff, máme to za sebou. Potkám holky z účtárny, zvou mě v pátek na diskotéku. Mě, co si jako myslí? Jsem snad nějakej Sagvan nebo co jako? 

U brány už na nás čekají. Celá kavalerie. Obtěžkáni lahvemi, jídlem a natěšení jako panicové na první sex. Vtípky, poskakování po ulici. Prcalík se vžívá do své role tanečníka a i když je brzké odpoledne, řádí jak pominutý. Musíme ho klidnit, jinak bychom nedorazili ani na nádraží. Vlaky jedou pomalu, nádražka je plná, tak dáme jen každý jedno točený na peróně. Půllitry vracíme čestně a spolehlivě. Paní výčepní nás má ráda. Kdo by neměl.

"Metáááál, kurváááá, metááál": řveme z otevřených okýnek, na kterých je upozornění, že se nemáme vyklánět. Ve Všetatech nastupujou nějaký metly z Mělníka. Obhlížíme si nášivky, hodnotíme trika, vyměňujeme lahváče. Nevím, co to tenkrát chlapci pili, ale bylo to kyselý jak prdel (normálně cítím tu pachuť na ústech), ale šťovík vypiju a dělám, že mi chutná. Jsem slušně vychovanej a na naše pivo jsem taky hrdej jak na vlastní mámu. Tak co. Když potká metalista metalistu, téma je jasné. Probírají se koncerty, co kdo kde provedl, kde se poblil, která holka je nejhezčí, která blbá. Normálka. Pohoda až do Prahy. Průvodčí si to sice úplně nemyslel, ale spravil to jeden lahváč. Zase tolik jsme neřvali, ne?

Matička Praha, ta kurva špinavá, nás přivítá zástupem vágusů, feťáků a kluků, co prodávají vlastní prdel. Asi si myslí, že jsme vidle, co neví jak to chodí a zkouší na nás nějaký fígle. "Di do prdele a nebo makat, nic nemám": vytočí Prcalíka, kterej už míří na nějakou trosku pěstí. Domluvím mu, přijeli jsme si užít, ne dělat problémy. Jsem momentálně zavěšenej do dvou holek z Mělníka. Nějak si sedneme, dobře se nám povídá. Lejou do mě rum a sotva pletu nohama. Káča je naštvaná. Proč se musíš na každým koncertu tak ožrat? Snažím se ji vysvětlit, že mám takovou radost, že prostě musím. Tak si dej taky. Dá si a já mám najednou kolem sebe dívky tři. Je to dobře, aspoň mě má kdo podpírat.

Vepředu jde Kytka s mapou. Za ním skupinka mělnických vlasáčů. Pak Prcalík, Prcalinka a Jana s Mirkou. Potom dlouho nic a nakonec já. Smrťáku, začínáš mě srát. Volají na mě, ale nedám se. Hraju si na film Horká kaše. Jako děsná prdel, ale třeba v metru nebo v tramvaji si to moc lidí nemyslí. Asi ten snímek neznají. Připadá mi, že bloudíme. Zmožen močím, kde to jen jde. Káča oči v sloup. Mám hroznou srandu z toho, že se klub jmenuje Tam tam. Vlastně se mi tam ani moc nelíbí. Ale dají mi pivo, posadí zatím do kouta a nechají zdřímnout. Pomůže to. Probudí mě totálně rozmrdanej bubeník z Macabre. Samozřejmě nevím, kdo to je, ale hrozně dobře si rozumíme. Někdo nás fotí, protože mě bere do náruče jako mimino. To by nám šlo. 

Začínají Brutal Truth. "Need to Control", pyčo. Šílenej masakr, spousta grindu, deathu. Totální bordel, zvukově docela v prdeli nebo mi to tak aspoň přijde. Alkohol spojenej s maniakální touhou ničit. Jsem zvíře, kapela taky. Padám vyčerpaný. Přijde mi to krátký a chci přídavek. Jsem jedinej. Mělnický metly šly kouřit a holky stojí vyděšeně v rohu. Paříme jen já, Kytka a nějaký dva Pražáci. Jdu si koupit CD. Tohle musím mít!

Má angličtina je lámaná jak od otroků česajících bavlnu. Nikomu to ale nevadí. Kytka exceluje, domluví se v pohodě a dokonce vtipkuje. Cítím se hrozně světovej, důležitej a drsnej. Musím kapelu fotit s holkama, prý na ně normálně moc nechodí. Aspoň jsem to tak pochopil. Nějakej místní trotl to zkouší na Káču, ale dostane ode mě jednu dělovou. Je moje a seš nepřijemnej, tak se nediv. Pražák natahuje a má v očích slzy. Jdu mu koupit pivo, aby viděl, že jsem charakter. 

MACABRE, tahle partička hudebních sériových vrahů, mě taky rozsekala. Vystoupení bylo mimo jiný neskutečně vtipný. Jedna grind deathová vražda následovala druhou. Zvukově se pán za aparátem vylepšil, čímž si vysloužil potlesk a pivo. Amíci fakt řezali tou správnou stranou nože. Hrozně mě to bavilo. Tančil jsem s Prcalíkem nekonečný pogo, několikrát jsme upadli a chvílema budili opravdu velký pozdvižení. Nádhera.

Když začali hrát PUNGENT STENCH, připadalo mi, že opilí jsou snad úplně všichni. My, kapely, zvukař, barmani a snad i uklízečka, kterou jsem zahlídl, jak vytírá poblitý dámský záchody. Byla to hniloba, jeden z těch koncertů, který si dlouho pamatujete a vyprávíte si o něm za zimních večerů v hospodě ještě několik let potom. Mě a Prcalíkovi už totálně hráblo a protože tyhle skladby jsem znal jak vlastní boty tak je - mosh-pit, skákání z pódia, neskutečný řvaní. Kapela i my jsme byli ve skvělý formě. Bylo to takový upřímný, syrový, opravdový. Na konci jsem skočil divoce do zdi a rozrazil si hlavu - harakiri, pyčo, ne?

Krev mi teče po čele, ale vůbec žádnou bolest necítím. Jsem pořád mimo, nemůžu se vzpamatovat. Tlemím se na celý kolo a Káča mi dává lehký facky, abych se probral. Mám rudý obličej, triko i kalhoty. Jako bych se vrátil z války. Překonal jsem jednu ze svých hranic. Vyčerpaný dostávám u výčepu pivo od kapel. Poplácávají nás po ramenou a my otáčíme a sázíme všem rumy. Musím na vzduch. Najdou mě jak sedím na lavičce v nějakým parčíku kousek od klubu. 

Kytka z nás sice vypadá nejlíp a nejstřízlivější, ale mapu má v noci pod lampami často obráceně. Možná i díky tomu nestihneme vlak do Boleslavi. Lehnu si před nádraží rozhodnutý, že tu přespím. Jenže jsou tu divný stíny plný teploušů a feťáků. Tak zabereme hrdinně jednu lavičku a když chodí holky na záchod, tak je hlídáme. Usnu hned jak nalezu do vagónu. Do práce přijdeme s Kytkou o hodinu dýl. Musíme ji tím pádem odpoledne nadělat. Přicházíme k sobě, bolí nás všechno, mě zaschly strupy na hlavě a začínají mě svědit. Párkrát si je strhnu a všichni ode mě odvracejí obličeje. 

Kytka si cestou z práce zapálí cigáro. "Hele, to byla jízda, co?": řekne rozvážně. "A to ani nevíš o tom, že za deset (nebo vlastně teď už za devět) dní jedeme na NAPALM DEATH, z těch se posereš!" Jsem v takovým stavu, že bych kývl na všechno. On je organizátor, tipař a vedoucí zájezdu. Snad přežiju, včera jsem měl namále.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. července 2018

Recenze/review - HATCHET - Dying to Exist (2018)


HATCHET - Dying to Exist
CD 2018, Combat Records

Poctivý thrash metal má pálit jako rozžhavené železo. Musí vás přinutit podupávat nohou, roztočit hlavu do vrtule a vzbudit u vás pořádnou žízeň. Nevím, mám to takhle nastavené od mládí a proto některé smečky vnímám trošku jinak než ostatní. Každopádně, dostalo se mi do rukou nové album amerických HATCHET. Kapely, která se na to snaží jít přesně tím způsobem, jakým to mám rád. Ostře, surově, bez příkras.

Splněno je vlastně vše pro pořádný mosh-pit. Rychlé riffy, masakrující nástupy, nakřáplý vokál. Přesto kapela nijak nepřesahuje svojí tvorbou dříve slyšené. Je jen na vás, zda na jejich hru přistoupíte, či nikoliv. 


Z "Dying to Exist" lze zaslechnout odkazy thrashových klasiků (DEATH ANGEL), ale i třeba vlivy IRON MAIDEN a JUDAS PRIEST, či VICIOUS RUMOR. Pro posluchače to ale nebude pravděpodobně příliš podstatné. Podobný je dnes každý někomu. Je lepší se zaměřit na energii a sílu, kterou z desky slyšíte. A té mají HATCHET na rozdávání. Úplně se vidím pod pódiem, se starou džískou na zádech, jak pařím jako o život. O tom thrash metal vždycky býval. Klasická thrash metalová invaze může začít! Takže přátelé, ruce nad hlavu, nohy rozkročit a jdeme na to! Mosh! Thrash! Velmi dobře!



sumarizace:

Američtí HATCHET letos vydali zásek, který splňuje veškeré mé požadavky na poctivou kopající desku. Kapela působí jako sopka, chrchlající v dávkách žhavou lávu. "Dying to Exist" je albem, na kterém skupina v mnohém překonala své vzory. Je ostré, šílené, s válečnou tématikou, která dělá téhle smečce velmi dobře. Skladby mají jasnou vizi, opravdu skvěle se poslouchají a působí jako odhalené tesáky nějaké pěkně rozzuřené šelmy. Ano, tohle je thrash metal!

"Dying to Exist" je perfektně zvukově ošetřené, s obalem, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Je to thrash metalová válka, masakr, šílenství, mosh-pit, ale také zároveň jasně definovatelné a propracované myšlenky. HATCHET zkrátka umí a na novince to jen potvrzují. Líbí se mi vztek, síla, energie, líbí se mi i sóla a líbí se mi hlavně nápady, které musí zaujmout snad každého poctivého thrashera. Vynikající thrash metal, který připomíná tlakovou nádobu těsně před prasknutím. Po téhle desce zůstává jen spálená země! Thrash!


Asphyx says:

American band HATCHET released an album this year which meets all my requirements for fair kicking record. This band is like a volcano, screaming batches of lava. This album called "Dying to Exist" overcomes band´s idols. It is sharp, crazy, with war topics which really fits this band. Their songs have a clear vision, they are easy to listen and feel like teeth of an angry best. Yes, this is thrash metal!

"Dying to Exist" has a great sharp sound, the cover shows exactly what you can hear on the record. It is a thrash metal war, massacre, madness, mosh-pit but also clearly defined and developed thoughts. HATCHET know how to play and their new album is the proof. I like the anger, power, energy, I like their solos and ideas which catch attention of any real thrash fan. Excellent thrash metal which feels like a pressure container right before cracking. There is nothing but burned earth after this album! Thrash!


Tracklist:
01. Unraveling Existence
02. Silent Genocide
03. Desire for Oppression
04. Illusions of Hope
05. Warsaw
06. Where Futures Regress
07. Back into Dust
08. Final Sanctuary
09. Descent into Madness
10. Oblivious to Disorder
11. Hail to the Lies
12. World in a World

band:
Julz Ramos: Vocals/Lead Guitar
Clayton Cagle: Lead Guitar
Ben Smith: Drums
Devin Reiche: Bass Guitar

pátek 13. července 2018

Recenze/review - COMMANDER - Fatalis (The Unbroken Circle) (2018)


COMMANDER - Fatalis (The Unbroken Circle)
CD 2018, Black Sunset / MDD Records

O existenci duší se dodnes vedou spory, ale my prokletí dávno víme, že existují. Často spoutané, zničené a pochroumané našimi pozemskými životy. V pekle se vaří voda na každého z nás. Už dávno vím, že svědomí nemá úplně každý. Někdo zabíjí bez výčitek. Když potom vidím někde zlý násilný čin, říkám si, co asi dělají duše zemřelých? 

Němečtí COMMANDER jsou pro mě nesmírně zajímavou kapelou hlavně díky melodiím. Jakoby se nad mrtvými těly opravdu vznášely jako nafouknuté černé balónky smutné duše. Pánové si hrají s chladnými motivy, jejich zvuk je křišťálově čitelný a rozpoznatelný. Novinka "Fatalis (The Unbroken Circle)" tlačí trošku jiným způsobem, než bývám zvyklý. Je vznešenější, přemýšlivější a nebál bych se říci i svým způsobem smutná.



Občas na nás jdou špatné nálady a svět se kolem točí v podivných kruzích. Nechápeme, smutníme, jsme rozervaní. I na mě padl splín a "Fatalis (The Unbroken Circle)" mé pocity jenom umocnil. Zazní i krásně zakomponovaný orientální motiv, spousta chladu a severského větru. Celek mě pak velmi mile překvapil. Z desky je cítit zkušenost (kapela datuje svůj vznik do roku 1999), dobrý vkus, touha bourat a ničit a zároveň i odér temných stínů. Jedná se přesně o ten druh alba, které se těžko recenzentům popisuje, zařazuje, škatulkuje. Je výpovědí, velmi dobrým řemeslem, bolestí i ochlazením. Nejvíc mi asi připomíná chvíle, kdy vám někdo na čerstvou ránu přiloží kousky uvolňujícího ledu. Nálady jsou zde zvláštní, atmosféra zajímavá a já jsem spokojen. Velmi dobře!



sumarizace:

Death metal v podání COMMANDER je lehký, vznešený. Útočí spíše pomalu, nahlodává vás jako krysa uzavřená v kleci na vašem těle. Jed proniká postupně, kroutí vás v křeči a vy jen bezbožně spínáte ruce k nebi. Vynikající jsou bicí a zajímavý je také vokál. Kytaristé dodávají opravdu ostré riffy, které vás zmrazí a doslova zašlápnou do země. Osvědčil se mi poslech při ranních cestách do práce, kdy se den teprve probouzel a vítr byl studený a šílený. Takhle nějak si představuji, že přichází Armageddon. Svět je na "Fatalis (The Unbroken Circle)" velmi těžký, černý a mraky se dotýkají skoro země. V dálce zvoní zvony na poslední cestu. Průvod nese rakev s prokletým nebožtíkem. COMMANDER dokážou vytvořit atmosféru absolutního zmaru a beznaděje. Songy mají mnohdy až doom metalovou náladu. Dejte si pozor, aby vám neztuhla krev v žilách! Death metal, plný studených emocí a ozvěn ze záhrobí. Vynikající smrtící album!

Asphyx says:

The death metal played by the band COMMANDER is light and majestic. It attacks up and it will bite you like a rat closed in a cage in your body. The poison will go step by step into your blood and it will make you twitch and you will be only able to take your hand up to the sky. The drums are amazing and the vocal is very interesting. Guitar players play very sharp riffs which will freeze you and trample you in the ground. I would suggest listen to this in the morning when you go to work when you are in the process of waking up and wind is cold and crazy. This is how Armageddon would be like. The world is very heavy on this album and it´s black with clouds touching the ground. In the distance you can actually hear the bells for the last journey. The retinue is holding a coffin with a cursed death man. COMMANDER can make the atmosphere of absolute ruin and desperation. Sometimes, their songs have doom metal mood. Be careful, your blood could become ice! This death metal is full of cold emotions and echo from the other world. Amazing deadly album!



TRACKLIST
1. Fatalis (The Unbroken Circle) (5:20)
2. Locust Infestation (4:31)
3. Chaos Awakening (3:53)
4. New Slave Democracy (3:58)
5. Insidious Greed (6:17)
6. Invidia (3:38)
7. Superbia (4:33)
8. And Death Swings the Scythe (6:07)

LINE-UP
Nick Kolar - Guitar / Vocals
Steffen Augstein - Guitar
Toby Brandl - Bass
Flo Puchert - Drums

čtvrtek 12. července 2018

Rozhovor - GUTTER INSTINCT - S každým dňom, ktorý prichádza postupne strácam vieru v ľudstvo.


Rozhovor se švédskou death metalovou skupinou GUTTER INSTINCT.

Odpovídal Oscar Persson.

Přeložila a otázky připravila Petra, děkujeme!

Ahoj GUTTER INSTINCT! Ako sa máte, chlapci? Práve počúvam vašu čerstvú dosku „Heirs of Sysiphus“ už asi po desiatykrát a musím povedať, že mi drví všetky kosti v tele. Po prvom vypočutí som sa trochu obávala, pretože v porovnaní s predchádzajúcim albumom “Age of the Fanatics”, ktorý bol naozaj vynikajúci, nová nahrávka je povedzme trochu iná. Súhlasíte? 

Máme sa fajn, ďakujeme za opýtanie a dúfame, že si na tom podobne. Som veľmi rád, že sa ti naša nahrávka páči. Áno, myslím si, že je dosť rozdielna v porovnaní s “Age of the Fanatics”. Čo sa týka zvuku, old school death metalové jadro zostalo zachované, ale vydali sme sa ešte ďalej po black metalovej ceste, ktorú sme započali už na predchádzajúcej doske, ale v tom čase to bol len nepatrný zárodok. 


„Heirs of Sysiphus“ je temnejší, dômyselnejší, obsahuje viac atmosférických častí. Celkovo, je viac black metalový, ponurejší a v tejto chvíli môžem povedať, že ho mám dokonca radšej ako debutový album. 

Ďakujeme! A áno, súhlasím s tvojou charakteristikou. Chceli sme dať základnému zvuku výrazný black metalový odtieň, aby sme dosiahli temnejšiu alebo ako vravíš ty, ponurejšiu atmosféru. 

Môže to súvisieť pravdepodobne aj so zmenou, ktorá nastala na poste vokalistu? Myslím, že Simonov vokál je vhodnejší do black metalovej podstaty vašej hudobnej osobnosti. Prečo ste vlastne vymenili speváka a ste spokojní s novou posilou v kapele? 

V skutočnosti je to stále náš starý spevák Thomas Ernemyr, kto growluje na „Heirs of Sisyphus”. Simon sa pridal ku kapele až po dokončení nahrávky. Myslím, že táto mylná zámena vznikla kvôli chybe na stránke Metal Archives, pretože to nie je prvý raz, čo si niekto myslí, že vokály na novej doske patria Simonovi Fridlundovi. 

Ale, aby som zodpovedal tvoju otázku, Thomas jednoducho nemal čas vynaložiť dostatok úsilia, ktoré bolo v jeho pozícií speváka GUTTER INSTINCT nevyhnutné obetovať , preto sa rozhodol odísť z kapely. Ale všetko sa to udialo pokojne, bolo to naše spoločné rozhodnutie, takže medzi nami a Thomasom nie je absolútne žiadna zlá krv. 

So Simonom sme veľmi spokojní . Má viac ukričanú polohu vokálu oproti hlbokému growl charakteru. A práve to prináša náš zvuk ešte hlbšie do black metalových dimenzií a myslím si, že mnoho poslucháčov bude prekvapených, aké agresívne to bude. 


Čo vás inšpiruje a nabáda k skladaniu takej temnej a pochmúrnej hudby? Musíš mať pri skladaní hudby zlú náladu alebo dané emocionálne rozpoloženie nehrá v procese žiadnu rolu? 

Jednoducho povedané: Bolesť života a stav, v ktorom sa nachádza náš svet. S každým dňom, ktorý prichádza postupne strácam vieru v ľudstvo. Nemôžem sa pozerať na správy, byť na Facebooku atď. bez toho, aby som sa nehneval na všetku tú nezmyselnosť, to šialenstvo. Keby som mal vytvoriť zoznam vecí, ktoré ma štvú, zabralo by to celý tento rozhovor, ale vo všeobecnosti je to chamtivosť, kapitalizmus, náboženstvo a politici, ktorí sa správajú ako deti. 

A áno, z toho dôvodu mám pri tvorení muziky zlú náladu. A jeden z dôvodov, prečo hrám v GUTTER INSTINCT, je vytesniť a zhmotniť všetky tieto pocity do hudby, takže nemusím byť neustále naštvaný. GUTTER INSTINCT ako istý ventil nenávisti a hnevu je vlastne aj palivom, ktoré udržuje GUTTER INSTINCT nažive. 



Isté vplyvy švédskym HM-2 death metalom sú vo vašom prípade očividné, z časti aj vplyvy amerického death metalu. Avšak, kde beriete inšpiráciu pre vašu black metalovú rituálnu stránku muziky? Ktoré kapely predstavujú pravý BLACK metal podľa teba? Surový nórsky black, či starý VENOM alebo napríklad DEATHSPELL OMEGA? 

Veľa inšpirácie čerpáme z blackened death metalu. Keby som mal spomenúť zopár príkladov, tak Teitanblood, Black Witchery, či Grave Miasma. Ale taktiež sú to čisto black metalové kapely, napríklad Katharsis, Svartidauði a Marduk . A veľkou inšpiráciou sú pre nás tiež Cult of Fire a Inferno pochádzajúce z vašej krajiny. Ale keďže náš elementárny zvuk je death metalový, na získanie a zafarbenie zvuku do súčasnej podoby zväčša využívame inšpiráciu práve spomínaných kapiel, myslím, že väčšina poslucháčov si to ani neuvedomí. Najmä v prípade CULT OF FIRE to nie až také okaté, kým v prípade BLACK WITCHERY je inšpirácia možno zrejmejšia. 


Čo by si nám povedal o názve albumu. Čo ste mysleli tým „Sizyfovi dediči“? Sú týmito potomkami v skutočnosti všetci ľudia, ktorí neustále opakujú niečo, čo je zbytočné? Povedz naším čitateľom o celkovom koncepte albumu. 

Áno, všetci sme Syzifovými potomkami. Presne ako bol Syzifos odsúdený tlačiť obrovský balvan do kopca a nechať ho opäť spadnúť do priepasti po celú svoju večnosť, ľudská rasa je taktiež odsúdená robiť tie isté chyby znovu a znovu. História sa neustál opakuje, všetko akoby sa dialo v kruhu. To by bolo také základné zhrnutie konceptu. 

A čo vaša spolupráca s Dávidom Glombom, slovenským umelcom? Ktoré z jeho diel vás presvedčilo vybrať si práve jeho? Čo sa týka obalu nového albumu, čo bolo skôr, maľba alebo názov a koncept albumu? Poskytli ste mu nejaké vaše predstavy, koncept, očakávania alebo ste mu nechali voľnú ruku? 

Keďže Cult of Fire a Inferno sú naše srdcovky, videli sme jeho diela na nahrávkach spomínaných kapiel a boli sme úplne odrovnaní. On je naozaj skutočný umelec. Čo sa týka novej dosky, prvý bol koncept. Poslal som mu texty skladieb a niekoľko myšlienok, čo by sme si zhruba predstavovali a on vytvoril danú maľbu, ktorá odzrkadľuje jeho vlastnú interpretáciu mojich myšlienok. Takže vo finále to bola vlastne zmes poskytnutého konceptu a jeho „voľnej ruky“. S výsledkom sme nadmieru spokojní, tak ako je to v jeho prípade štandardné. 



Dobre chlapci, myslím, že otázok ohľadom nového albumu už bolo dosť. Poďme na trochu inú tému. Ako si spomínate na svoje začiatky, keď ste sa rozhodli, že chcete hrať na nejakom hudobnom nástroji a robiť muziku? Ktoré kapely vás k tomu dotiahli a boli najväčšou inšpiráciou v tomto období? 

Ako mnoho iných deciek mojej generácie (narodil som sa v roku 1984), Metallica bola jednoznačne výchozím bodom. V mojej mladosti som ich hodne počúval a oni boli tým dôvodom, prečo som sa rozhodol hrať na gitaru. Ale keďže v začiatkoch bolo pre mňa dosť náročné hrať thrash metal, ja a Hannes sme v útlom veku začali hrať garážový punk. Potom sme objavili kapely ako Pantera, Sepultura a Cannibal Corpse a to všetko sa vyvinulo až do dnešnej podoby muziky, ktorú tvoríme ako GUTTER INSTINCT. 

Akú muziku preferuješ vo svojom voľnom čase? Je to prednostne death/black metal, alebo máš rád aj úplne iné žánre? Čo ťa najviac inšpiruje? 

Vo všeobecnosti uprednostňujem metal, ale taktiež mám rád aj iné žánre. Väčšinou však ide o gitarovú muziku. Napríklad staré veci ako Led Zeppelin, Black Sabbath, Pink Floyd a Jimi Hendrix. Ale tiež alternatívny rock ako Smashing Pumpkins, Radiohead, atď., a novšie kapely ako Nothing (shoegaze, postrock). Ďalej mám rád skorších Pearl Jam, Nirvanu a obzvlášť Alice in Chains. Okrem toho si cením blues a z času na čas si vypočujem aj elektronickú muziku, ale keď k tomu dôjde, som veľmi vyberavý. V podstate mám rád len niekoľko skladieb od The Prodigy a Aphex Twin. 

Veľmi by ma zaujímalo, či máš vo svojom voľnom čase nejaké nezvyčajné hobby? Som si istá, že netráviš čas len hraním na gitaru. Aké zamestnanie majú členovia GUTTER INSTINCT v bežnom živote? 

Rád zdvíham činky v telocvični, ale takisto mám rád aj dlhé prechádzky, počas ktorých počúvam podcasty. To je niečo, čomu sa v poslednej dobe dosť venujem. Väčšinou ide o hudobné podcasty, ale taktiež filozofické/intelektuálne podcasty, ako napríklad „Waking Up with Sam Harris“. Sledovanie dokumentov a čítanie je tiež mojím veľkým hobby. 

Teraz pracujem ako operátor procesu výroby v chemickej továrni, ale mám žurnalistické vzdelanie a ďalej študujem, aby som mohol v blízkej budúcnosti pracovať v nejakej forme komunikácii/prenose dát. 

A čo koncerty? Plánujete nejaké turné na podporu novej dosky? Strašne rada by som šla na váš koncert. 

Naozaj radi by sme šli na nejaké turné, ale je ťažké sa k tomu dostať. Radi by sme spolupracovali s bookingovými agentúrami a zorganizovali viac koncertov. Toto je teraz našou najväčšou prioritou. Ak tento rozhovor číta nejaký promotér alebo agentúra, kľudne nás kontaktujte mailom na gutterinstinctbooking@gmail.com

Najbližšie zahráme na festivale Roars From Below v Septembri tu vo Švédsku v Linköping. Okrem iných formácií si tu zahráme po boku Nifelheim a This Gift Is A Curse. 


Je nejaký festival, či konkrétne miesto, kde by ste si radi zahrali alebo máte nejaké vysnívané kapely, z ktorými by ste radi zdieľali stejdž? 

Existuje mnoho UG festivalov, kde by sme si raz chceli zahrať. Netherland Deathfest, Killtown Deathfest v Dánsku, Roadburn, Never Surrender Fest v Berlíne sú zlomkom z tých, ktoré ma teraz napadajú, ale v Európe je ešte veľa skvelých akcií v podobnom duchu. No a čo sa týka vysnívaného line-upu, bolo by nám cťou zdielať stejdž z hociktorou kapelou, ktorú som už predtým spomenul v tomto rozhovore. 

Ďakujem pekne za rozhovor. Želám vám mnoho úspešných koncertov, šťastných a spokojných fanúšikov a veľa predaných albumov. Teším sa na nejaký váš koncert a dúfam, že v blízkej dobe navštívite Českú republiku aj Slovensko. 

Ďakujeme za podporu!


Interview - GUTTER INSTINCT - For every day that goes by I gradually lose faith in humanity.


Interview with Swedish death metal band GUTTER INSTINCT.

Answered Oscar Persson.

Translated and questions prepared by Petra, thank you!

Hello, GUTTER INSTINCT! How are you guys? I am listening to your fresh record „Heirs of Sysiphus“ almost tenth time and it is crushing my bones. After the first listening I was afraid whether I will be satisfied, because in comparison with the previous album “Age of the Fanatics” (which I really like) this one is let’s say different. Do you agree? 

OSCAR PERSSON: We are fine, thank you. Hope you are as well. Glad to hear that you like it. Yeah, we think it’s a bit different than Age of the Fanatics. The core old school death metal sound is still present, but now we have wandered even further down the blackened path, a journey we started at Age of the Fanatics, but then it was just an embryo. 


„Heirs of Sysiphus“ is darker, more sophisticated, includes more atmospheric parts, overall it is more “black”, more gloomy and I like it even more than debut right now. 

OSCAR PERSSON: Thanks! And yes, I agree with your description. We wanted to give the core sound a black nuance with the aim to make it darker and as you say, gloomy. 

Probably, it could have connection with a change that occurred at the post of the vocalist. I think Simon’s vocal is more suitable to your blackend part of musical personality. Why did you actually change the vocalist and are you satisfied with him? 

OSCAR PERSSON: Actually, it’s Thomas Ernemyr, our old singer, that growls on Heirs of Sisyphus. Simon joined the band after the recording was finished. I think this misconception is due to an error on Metal Archives because this is not the first time someone thinks that it’s Simon Fridlund on vocals on Heirs of Sisyphus. 

But to answer your question – Thomas simply didn’t have the time to make the effort that is required as a singer in Gutter Instinct, therefore he decided to leave the band. But it was all on good terms and a mutual decision, so there’s absolutely no bad blood between us and Thomas.

Yes, we are very satisfied with Simon Fridlund. He has a more shrieking sound to his voice, not the deep growl character. This will take our sound even deeper into the black metal dimension and I think many listeners will be surprised by how aggressive this will be. 


What inspires and encourages you to make such dark and gloomy music? Do you have to have a “bad state of mind” when composing music, does the emotional mood play some role in the process? 

OSCAR PERSSON: Simply put: The pain of life. And the state our world is in. For every day that goes by I gradually lose faith in humanity. I can’t watch the news, be on Facebook etc. without being angry with all the stupidity. If I’m going to make a list of things that pisses me off it would take up this whole interview but in general it’s corporate greed, capitalism, religion and politicians acting like children. 

And yes, this puts me in a bad state of mind. And one of the reasons I play in Gutter Instinct is to release all these feelings into the music, so I don’t have to be pissed off all the time. Gutter Instinct as a valve of hate and anger is the fuel that keeps Gutter Instinct going. 



Your inspiration by Swedish HM-2 death metal is obvious, partly also by some American death style. However, where do you take inspiration for your black/ritual side of music? Which black metal bands represent the black metal according to you. Raw Norwegian bands or Venom or for example Deathspell Omega?

OSCAR PERSSON: We draw a lot of inspiration from blackened Death Metal. Teitanblood, Black Witchery, Grave Miasma to mention a few examples. But also, bands that are pure Black Metal - Katharsis, Svartidauði and Marduk. Cult of Fire and Inferno from your country is also a huge inspiration. But since our core sound is Death Metal and we only use the inspiration from these bands to color the sound, not to change it completely, I think most listeners don’t notice this. Especially in the case of Cult of Fire, while it’s maybe more obvious in the case of Black Witchery. 


What about the title of the album. What do you mean by Heirs of Sysiphus? Are these heirs actually all people doing over and over again something futile? Tell our readers about the overall album concept. 

OSCAR PERSSON: Yes, we are all the heirs of Sisyphus. Just as Sisyphus was condemned to push that giant boulder up the hill, just to have it fall all the way back down again for all eternity, the human race is also condemned to make the same mistakes over and over again. History repeats itself, and it all goes in circles. That’s a basic summary of the concept. 

What about your cooperation with Dávid Glomba, our Slovak artist? Which his work has convinced you to pick exactly him? Concerning the new cover art, what was first? The painting or the title and concept of the album? Did you offer him some your ideas, concept, expectations or you provided him a “free hand”? 

OSCAR PERSSON: Since we are die hard fans of Cult of Fire and Inferno, we saw his artwork on their records and we were blown away. He really is a true artist. The concept came first. I sent him the lyrics and a few ideas of what we wanted, and he created the artwork and made his own interpretation from my ideas. So, it was a mixture of a finished concept and a “free hand”. We where very pleased with the result, as always. 



Ok guys, I think it was enough talking about the new record. Let’s switch to another topic. How do you remember your beginnings, when did you decide that you want to play some instrument and do music? Which your favorite bands were the biggest inspiration for this? 

OSCAR PERSSON: Like many kids of my generation (I was born in 1984) Metallica was the starting point. I listened to them a lot in my younger years and they were the reason I wanted to pick up the guitar. But since thrash was too advanced for me to play in the beginning, me and Hannes started out playing garage punk in our early teens. Then we discovered bands like Sepultura, Pantera and Cannibal Corpse and it all evolved to what you can hear today in Gutter Instinct. 

In your free time, do you prefer death metal or generally metal or do you like also other kind of music? What influences you the most?

OSCAR PERSSON: I prefer metal but I also like other genres. Mostly guitar-based music though. Old stuff like Led Zeppelin, Black Sabbath, Pink Floyd and Jimi Hendrix. But also alternative rock like Smashing Pumpkins, Radiohead etc., and newer bands like Nothing (shoegaze, postrock). I also listen to early Pearl Jam, Nirvana and especially Alice in Chains. Other than that, I appreciate blues and every now and then I can listen to electronic music, but I’m very picky when it comes to this. I basically only like a few songs by The Prodigy and Aphex Twin. 


I am very curious, whether you have some unusual hobby in your free time? I am sure that you don’t play the instruments all the time. What are actually your jobs in a regular life?

OSCAR PERSSON: I like lifting weights at the gym but also go for long walks listening to podcasts. This is something I have really gotten into lately. Mostly music podcasts but also philosophical/intellectual podcasts like for example Waking Up with Sam Harris. Watching documentaries and reading is also another hobby of mine. 

For now, I work as a process operator at a chemical factory, but I have a background as a journalist and right now I’m studying to work with communication in some form in the near future. 

And what about concerts, are you planning a tour to support a new record? I really like to visit your concert.

OSCAR PERSSON: We would really like to tour, but it’s hard to get your foot into that world. We would like to work with a booking agency to book more shows. This is the main goal right now. If there are any promoters or booking agencies reading this, feel free to contact us at gutterinstinctbooking@gmail.com.

We are going to play at a festival here in Sweden in Linköping in September called Roars From Below, where we are going to play alongside Nifelheim, This Gift Is A Curse, among others. 



Is some festival, specific place, where you would like to play or some favorite bands, with which you would like to play on the stage?

OSCAR PERSSON: There are a lot of underground festivals where we want to play. Netherland Deathfest, Killtown Deathfest in Denmark, Roadburn, Never Surrender Fest in Berlin are the ones I can come to think of at the top of my head, but there are a lot of great festivals of this kind around Europe. It would be an honor to share the stage with any of the bands I have mentioned previously in this interview. 

Thank you very much for the interview. I wish you many successful concerts, happy and satisfied fans and many sold albums. I am looking forward for one of your show; I hope you will also visit Czech Republic and Slovakia. 

OSCAR PERSSON: Thank you for your support!

about GUTTER INSTINCT on DEADLY STORM ZINE:

Photos - CANCER - SYMBOLIC OPEN AIR 2018 - Koupaliště Tři Dvory u Kolína


PHOTOS
author of photos Lenka
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

REPORT: