DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 28. února 2015

Minirecenze/minireview - THE PROJECT HATE MCMXCIX - There Is No Earth I Will Leave Unscorched (2014)


THE PROJECT HATE MCMXCIX - There Is No Earth I Will Leave Unscorched
CD 2014, vlastní vydání


THE PROJECT HATE MCMXCIX vydali loni hodinu a půl industriálně death metalových orgií. Album se mi dostalo do ruky více méně náhodou, podobnou muziku jsem poslouchal spíše nárazově někdy v dobách prvních desek FEAR FACTORY. V roce 2012 jsem byl ale smeten absolutně perfektně odvedenou prací na "The Cadaverous Retaliation Agenda", které mě rozsekalo na malé kousíčky. Posledním počinem jsem se prokousával bohužel o hodně hůře. Přijde mi víc roztříštěný, čisté zpěvy jsou na murmur naroubovány až příliš násilně a místo vzpoury strojů si přijdu spíš jak na setkání lego fanatiků. Zapamatovatelných, velmi dobrých motivů je samozřejmě spousta. Bohužel vše ubíjí dolů kopce vaty, různých pomalých vyhrávek a nová zpěvačka Ellinor, která by sedla víc do nějaké "female fronted" smečky, než do industriálního monstra. Nezvykl jsem si na ní a asi si nezvyknu. Je pro mě natolik rušivá. Její party raději mnohokrát přetáčím. Kde jsou ty časy, kdy své hlasivky za mikrofonem dráždily tajemná Mia nebo éterická Jonna. Hlavní kapitán souboru, Lord K. Philipson spolu s Jorgenem Sandstremem se sice snaží, seč mohou, ale jejich práce vychází mnohokrát do ztracena. Škoda, snad příště. Deska rozhodně není špatná, ale že by mě posadila na zadek, to zase ne. "There Is No Earth I Will Leave Unscorched" je sice v určitých, technicko - industriálně - death metalových kruzích, poměrně chváleno, ale já jsem si toho tentokrát pro sebe moc nenašel. Velmi dlouhá, rozevlátá deska, která mě minula, jako meteorit naši planetu. 



Asphyx says:

THE PROJECT HATE MCMXCIX released last year an hour and a half of the industrial death metal orgyNews seems to be fragmented, too long and  it annoys me the new singer. I didn't get used to her and her voice  bother me strictly. Some passages are very violent connected. Very long, splited up album, that passed by me like a meteorite our planet.

http://www.theprojecthate.net/

http://www.facebook.com/#!/pages/The-Project-Hate-MCMXCIX/262297291296
http://www.myspace.com/theprojecthate
http://www.reverbnation.com/theprojecthatemcmxcix

pátek 27. února 2015

Recenze/review - PANDEMIA – At the Gates of Nihilism (2015)


PANDEMIA – At the Gates of Nihilism
CD 2015, Mighty Music

Jako poltergeist či poltrgajst se označuje přírodní jev spočívající v tom, že se v lidských obydlích zdánlivě samovolně pohybují předměty (například nábytek), dochází k jejich výbuchům (nádobí, žárovek) nebo samovzněcování, vyskytují se závady v elektroinstalaci atd. Název je složeninou dvou německých slov polterig (hlučný) a Geist (duch). Neexistují věrohodné důkazy, že Poltergeist, jakožto projev ducha nebo jiné paranormální síly, reálně existuje. (zdroj Wikipedie).

Skeptici tvrdí, že tento jev nebyl nikdy prokázán. My, kdo známe chebskou death metalovou mašinu PANDEMIA, moc dobře víme, že první výskyt byl zaznamenán už před dlouhými dvaceti lety. To je na těleso, hrající tento styl už úctyhodná doba. Tahle smečka byla vždy zárukou toho, že jste za ni mohli dát kdykoliv ruku do ohně. Když pokaždé vidím někde napsané jejich logo, první co mě napadne, je poctivost. Kapela si svoje jméno začala budovat ještě v dobách, kdy se svět točil o hodně „pomaleji“. Tenkrát se víc prodávala CD, každá kapela si musela všechno osobně vydobýt a nestačilo jen hodit pár songů na web. Byly to krásné časy, samozřejmě lehce ovlivněné vzpomínkami, ale i tak měly své nepopiratelné kouzlo (jako vlastně jakékoliv jiné).


PANDEMIA patří do devadesátých let. A to jak hudebně, tak image a dalšími věcmi, které se tenkrát nosily. S novou deskou je to podobné. Je velmi propracovaná, ošetřená parádním zvukem (Produkoval Waldemar Sorychta – také mimo jiné kytara u GRIP INC., podepsán produkčně i pod takovými jmény jako ASPHYX, BORKNAGAR, DESPAIR, EXUMER, MOONSPELL, SAMAEL, SODOM, TIAMAT, UNLEASHED. Waldemar si zároveň u PANDEMIE zahostoval v závěrečné instrumentální skladbě „Broken Soul of the Dying Soldier“). Sází se na silné melodie, nezapomíná se ani na pořádné výplachy a všechno je zabaleno do zvláštně temné atmosféry. Pro mladší posluchače zaměřené na techniku v death metalu to bude asi moc rozvláčné a pro „progresivce“ zase málo svěží. Jenže ti ani nejsou cílovou skupinou, na které tenhle neklidný poltergeist útočí. Tady se hraje hezky postaru, s vlastním ksichtem a s absolutním nasazením.


Zpěvu je parádně rozumět, některé motivy mám chuť si zařvat spolu se zpěvákem a při sólech mi tuhne krev v žilách. Nápady, které nám PANDEMIA předkládá, sice vycházejí od takových smeček jako jsou VADER, MASSACRA, LOUDBLAST (na albu je i velmi vyvedený cover od téhle legendy), MORBID ANGEL, ale jejich přístup je svým způsobem originální a jasně rozpoznatelný. Všechny tyhle vlivy jsou pak zabaleny do pláště utkaného ze švédského chladu. Občas zavzpomínáme i na rozvláčnost (v mezihrách) řeckých ROTTING CHRIST, tlak MONSTROSITY nebo temnotu záhrobních INCANTATION. Novinka je oproti minulému „Feet of Anger“ jakoby víc ponořená do tmy, je naléhavější, nebál bych se použít i slovo zákeřná. Podmaní si vás až po čase. Osobně jsem nejvíc propadl skladbě „Godless Bitch“, která musí obracet kříže v okruhu několika kilometrů.

PANDEMIA oslavila dvě dekády své existence s hlavou vztyčenou a velmi hrdě. Osobně jsem spokojený, desku si vyloženě užívám a mám co dělat, abych poltergeista ve svém pokoji alespoň trošku zkrotil. Nevím sice, jak „At the Gates of Nihilism“ obstojí v kontextu dnešní doby, ale je mi to tak nějak jedno. Tahle deska je nahraná pro nás, starší a pokročilé, kteří ještě pořád vyžadujeme od death metalu melodie, nápady a srozumitelnost. Kdybych měl popsat recenzovanou desku dvěma slovy, derou se mi na jazyk anglické termíny crushing (zdrcující) a cold (chladné). Tohle album bude v mém pokoji přesouvat nábytek ještě hodně dlouho. Poctivá, řezající death metalová deska, připomínající pořádně rozzuřeného poltergeista!



Asphyx says:

The Czech death metal legend PANDEMIA celebrated two decades of its existence, head high up and very proudly. I personally like and enjoy the album and I'm hard-pressed to tame this mad Poltergeist, letting out of the CD. I don't know, how "At the Gates of Nihilism" will stand in the context of today, but I don't care about it. This album is recorded for us older and advanced who still require from death metal tunes, ideas, and clarity. If I would to describe this album in two words, I would say crushing and cold. This album will move furniture in my room for a long time. Honest, cutting death metal album, reminding the really furious poltergeist!


Seznam skladeb:

1. First Blood
2. Rotting In Mold
3. Nihilistic Age
4. Godless Bitch
5. Cult Of God
6. Warmonger
7. Under Barbed Wire
8. Killed
9. Harlods Of War
10. Zyklon B
11. Broken Soul Of The Dying Soldier
12. After Thy Thought (Loudblast cover) - bonus

Čas: 41:04


Sestava:



Jarda Friedrich – basa
Pavel Kouba – bicí
Jirka Krš – zpěv
Vitalij Novák - kytara

čtvrtek 26. února 2015

Recenze/review - NECROWRETCH – With Serpents Scourge (2015)


NECROWRETCH – With Serpents Scourge
CD 2015, Century Media Records

Nikdy bych se nenadál, že skončím zrovna takhle. Byl jsem plný energie a síly. Pak jsem jednou běžel opuštěnou pěšinou podél hřbitovní zdi a náhle jsem ucítil v boku bodavou bolest. Za mnou se mihnul stín, záblesk něčeho kovového a pak následovala na nějakou dobu nekonečná tma. Teď ležím pohozený, opuštěný a osamocený v jedné polorozpadlé kobce. Nevím, co bylo děláno s mým tělem, ale dle jeho stavu to nebyly zrovna moc hezké věci. Bohužel jsem zemřel násilnou smrtí a tak bude ještě nějakou dobu trvat, než mi bude umožněno spočinout v klidu. Zatím musím, ač nevinen, bloudit v zemi nikoho, trpět a čekat. Marně hledám útěchu v paprscích slunce, ty mi nejsou dopřány, necítím je. Ani měsíc, věčný průvodce a strážce nemrtvých, není zrovna mým přítelem. Jediné, co mi zbývá, je prašivý death metal a smrt. Trávím dlouhé hodiny poslechem nového alba francouzských poctivců NECROWRETCH. Oprašuji každý den patinu z jejich CD, uléhám do jedné zapomenuté rakve a přemýšlím, jak zastavit můj postupný rozklad.

NECROWRETCH svým přístupem a nábojem lehce evokují tvorbu švédských SORCERY. Jsou také naplno ponořeni do pravého nefalšovaného old school death metalu, ze kterého čiší energie na míle daleko. Inspiraci si samozřejmě neberou jen u nich, následovat mohou taková jména, jako GROTESQUE, případně starší DEATH. Těch kapel je samozřejmě víc, ale vy si určitě názor uděláte sami. Já mohu jen směle prohlásit, že tahle francouzská pekelná četa je originální, jasně rozpoznatelná od stovky dalších. Přispívá k tomu nádherně morbidní a do blacku hozený vokál, absolutní nasazení a hlavně dobré, perfektně zapamatovatelné nápady. Někdy mívám ve své kobce pocit, že díky jejich novému albu některé mé části těla znovu ožívají, točí se v kruhu a jsou nuceny ke kývání do rytmu. Je to samozřejmě jen iluze, mrtví se přece nehýbou? Nebo ano? Kdo ví. Já můžu jen přísahat na to, že kolem půlnoci bývá na našem hřbitově pořádně živo. Nedivím se, díky hudbě, znějící z „With Serpents Scourge“, nejde být v klidu.


Dovedu pochopit, že pokud jste zemřeli nějakým modernějším způsobem a vaše těla jsou zohavena ponovu, nebude vám tenhle starý, rezavý způsob smrti vyhovovat. Tady se opravdu zabíjelo hezky postaru, s odvahou a s přímým pohledem do tváře. Co jsem měl možnost slyšet v našich nekro kuloárech, tak prý mého vraha odsoudili na mnoho let. Bude hnít stejně jako já, jen u toho bude cítit o hodně víc vjemů. Já už „zažívám“ jenom chlad a bolest. Vím moc dobře, že dnes se už podobné death metalové postupy příliš nenosí a moc dobře chápu, že přístup se za ty roky hodně změnil, ale NECROWRETCH jsou přesně jednou z těch kapel, které mi dávají alespoň malou naději do budoucna. Cítím se v jejich společnosti o hodně blíž smrti a vnímám všemi póry svého rozpadajícího se těla, že snad konečně jednou dojdu klidu a navěky se v prach obrátím. Když se nad naším hřbitovem vznáší vznešené a hnilobné tóny „With Serpents Scourge“, celkem běžně se stává, že i z poctivě vytvořených hrobů najednou začnou do měsíčního svitu trčet pahýly rukou.


Tahle deska mi připomíná pěkně morbidní zombie rituál. V kuželech odlesků stínů různých barev tančí nekonečná řada nemrtvých. Jsem moc rád, že se mohu letos zúčastnit. Dodává mi to sílu a naději pro lepší a milosrdnější smrt. Album ubíhá rychle, s pevnou vírou v odvrácené věci našeho shnilého světa. Oceňuji jak zvuk, tak jako vždy perfektně vyvedený obal. Pokládám CD na svůj nejoblíbenější hrob. Je na něm nápis Old school death metal. Tady mu bude dobře a mezi pohasínajícími svícemi se bude vyjímat nejlépe. Vážení a milí čtenáři, pokud holdujete, stejně jako já, poctivé a rzí prolezlé starobě, neopomeňte se na letošní počin těchto francouzských hrobníků pozorně kouknout. Jsem si skoro na sto procent jistý, že se vám bude líbit úplně stejně jako mně. Tenhle death metal jen tak nějaký kněz se svým zaříkáváním a trapným kadidlem nezažene. Spíš bych si tipnul, že z něj bude mít nejedna jeptiška pořádně těžké sny. Pure old school death metal. Skvěle!


Asphyx says:

This album reminds me very morbid zombie ritual. Album goes quickly, with a firm belief in the dark matter of our rotten world. I appreciate sound and perfect cover as usual. I'm putting the CD on my favourite grave. There is the sign Old school death metal. It will feel well and here, among the dying candles, it will look best. Dear readers, if you revel, like me, honest and rust-ridden old age, do not miss the year's achievement of these French gravediggers. I'm sure that you will like it. Pure old school death metal. Great!


Seznam skladeb:

01. Black Death Communion
02. Feast Off Their Doom
03. With Serpents Scourge
04. By Evil And Beyond
05. The Bells Of Evil Schism
06. He Thrones On Thy Sins
07. Even Death May Die
08. Infernal Imprecation
09. Mortem Ritu


Čas: 35:05

Sestava/band:



Vlad – Guitars, Vocals
Amphycion - Bass
Ilmar - Drums

středa 25. února 2015

Minirecenze/minireview - GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD - Hellhound on my Trail (2015)


GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD - Hellhound on my Trail 
EP 2015, Chaos Records


GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD  jsou dalším počinem, z nekonečné řady projektů Roggy Johanssona. Tentokrát opět v rytmu death thrash metalu s lehkým příklonem k blacku. Ten je ale dávkován velmi opatrně, spíše pomocí vokálu. K nějaké velké temnotě nedochází, spíše je album jen lehce "ušpiněné". Smečce vyšlo v roce 2014 první dlouhohrající album s názvem "Bagged and Dragged to a Fullmoon Burial". Letošní EP je tak další krutou  a chladnou ochutnávkou z dílny švédského nezmara. Abych pravdu řekl, tak tentokrát si Rogga nevzal příliš výrazné osobnosti, které by mu náležitě sekundovali a táhne vše jenom sám. A cože se to na EP vlastně hraje? Přirovnal bych to k takovým trošku temnějším PAGANIZER, či REVOLTING. Těch šest skladeb má náležitý odpich, rozhodně se mezi ostatní tvorbou neztratí, jen musíte být fanoušek tohoto workoholického Švéda. Jinak vám bude vše splývat v jediný nepropustný monolit, budete mít problém rozlišit jednotlivé projekty od sebe a spokojeni příliš nebudete. Mě se "Hellhound on my Trail" líbí. Nalézám na něm pro sebe velmi příjemnou kombinaci klasického švédského nářezu a tmy vytažené odněkud z opuštěných hrobů. Je to zase něco lehce jiného, ale jak píšu výše, ocení asi opravdu jen ortodoxní fanoušci stylu. Další studená deska, složená z klasických typických Roggových riffů, temnoty a záhrobí. Poctivá smrtící práce!




Asphyx says:

GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD is the next achievement of never-ending number of projects Rogge JohanssonThis time again in the rhythm of death thrash metal with a slight tendency for black. You must be a fan of the style for the listening, otherwise you can't appreciate the CD probablyIt combines classic Swedish death thrash and dark lonely graves. Next cold album, composed of typical Rogga´s  classic riffs, dark and dead. Deadly honest work!

https://www.facebook.com/pages/Graveyard-AFTER-Graveyard/861899617168820
http://www.chaos-records.com/

úterý 24. února 2015

Recenze/review - CARDIAC ARREST – And Death Shall Set You Free (2014)


CARDIAC ARREST – And Death Shall Set You Free
CD 2014, Razorback Recordings

K zasažení mé mysli death metalovou plesnivinou došlo už dávno, někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Byla to krásná doba mládí, vzpomínek a kapel, které tenkrát tvořily styl. Jako každý jsem měl za svůj hudební život spoustu odboček, chvilek plných experimentů a dokonce několik let období, kdy jsem tvrdý kov vůbec neposlouchal. Pořád ale, někde vzadu v mé hlavě, hlodala dávná nákaza, vir, který si stejně všichni, kdo jsme tohle všechno zažili, nosíme v sobě. Stal jsem se opět imaginárním průvodcem na jednom místním hřbitově. Chodívám tak znovu po pečlivě uhrabaných cestách, obdivuji honosné náhrobky s nápisy slavných kapel, sedávám na lavičkách až v doomovém rozpoložení. Chodívají za mnou zástupy návštěvníků, ptají se, rozjímají se mnou. Většinu samozřejmě zajímají jména, které dobře znají, mají je ve svém povědomí. Občas ale přicházejí menší, méně početné výpravy. Zjevují se zpravidla takhle k večeru a zajímá je převážně totální underground. Těm potom připravuji prohlídku se zvláštním výkladem. Je rozšířen o smečky, které stály vždy kousek bokem a dnes mají jen pár kamenů, složených do mohyly, v zadní části hřbitova, kam nikdo moc nechodí.

CARDIAC ARREST jsou přesně tou smečkou, která když se rozhodne vylézt na několik dní z hrobu, všimne si jich jen pár zasvěcených. Pro ty je to ale pak velký svátek a oslavují ho hezky po našem, od podlahy. Pravidelní čtenáři mých článků moc dobře vědí, že se snažím o hudbě psát trošku jinak. Nechci skončit jako zástupy „vševědoucích“ kritiků, kteří jsou schopni setřít v podstatě cokoliv. Ti by loňskou novinku „And Death Shall Set You Free“ asi odsoudili několika řádky o kopiích, starobě a absolutní „ne progresivitě“. Měli by pravdu. Osobně mi to vůbec nevadí. Naopak. Kapelu oceňuji právě pro ortodoxní přístup, přesně a jasně vytyčenou cestu. Při poslechu u mě ožívají staré rány, způsobené setkáními se zástupy smrtících desek. Američané jsou klasičtí zástupci směru, kterému se říká fucking old school death metal. Pokud byste se chtěli dozvědět něco o inspiraci, kterou pánové našli v opuštěných hrobech, museli byste hledat až někde v dobách, kdy začínaly takové skupiny, jako IMPETIGO, INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY.


Deska působí zdánlivě jednoduše, zpočátku možná lehce odtažitě, ale garantuji vám, že těmto rouhačům koluje v krvi pradávný hnis, usazený v jejich žilách snad odnepaměti. Cítím ve svých rukách zpuchřelé zbytky polámaných kostí, nade mnou září pruh světla, vzniklý vykopáním a exhumováním starých vzpomínek. Říkám to pořád, dřív se pohřbívalo poctivěji, doba nebyla tak hektická a šílená. Člověk si asi musí projít určitým vývojem, musí uzavřít kruh, aby zase našel zalíbení v plesnivině. Když se znovu vyvolají na povrch dávné obrazy i zážitky a vše se spojí v jedno, věřte tomu nebo ne, ale pak procházím nekonečnými chodbami podzemí o to sveřepěji a s větším nadšením. CARDIAC ARREST předkládají na rezavém podnose krmi v podobě starého old school death metalového a řádně prohnilého masa. Nebojí se jednoduchosti, protože moc dobře ví, že v ní se ukrývá stejně ta největší síla. Je to vlastně jako vždy, buď vás tohle album spálí na popel a nebo nechá úplně chladnými. Troufám si tvrdit, že nás, nehodné příslušníky cechu death metalového, rozseká na malé kousíčky a rozemele na prach.


Tahle procházka, uskutečněná s pár známými a prokletými, se mi líbila nadmíru. Hltal jsem každý tón, každé slovo o zombie, plnými póry si užíval atmosféru vytaženou ze starých hororů. Rozkročený nad vykopaným hrobem, opřený o pískovcový náhrobek, jsem propadal nekonečnému kývání hlavou. Vím, že v mém věku je to možná už nepatřičné a měl bych požívat větší vážnosti, jenže jsem si nemohl pomoct. Byl jsem zcela stržen do víru poctivých, morbidních riffů. Plně jsem se oddal rouhání, zatančil si pár skladeb s nemrtvými a nakonec našel klid v polorozpadlé dubové rakvi. Pokud všechny tyhle věci nechápete a zůstaly vám do dnešních dní utajeny, choďte raději po pečlivě upravených hřbitovních cestách, kde budete potkávat jen samé „dokonalé“ kapely. Já se raději vydám hezky pomalu, polehounku stezkou, která vede podél hřbitovní zdi. Moc lidí po ní už nechodí. Potkáme zde jen špinavou produkci, hluboký growl a nápady pocházející ze samého pekla. Budiž vám země lehká, přátelé. Old school fucking death metal!


Asphyx says:

The album seems to be simple, perhaps slightly distant, but I guarantee you that these blasphemers have ancient pus in the blood, circulating in their veins forever. CARDIAC ARREST presents rusty old meal in the form of old school death metal and rotten meat. I try to say, that the CD cuts us into small pieces and ground to a powder. I was completely drawn into the faith of honest, morbid riffs. I was full of blasphemy, I danced a few songs with the undead and finally I found peace in a dilapidated oak coffin. You'll meet the dirty production only, deep growl and ideas coming from the hell. Let you light the country, friends. Old school fucking death metal!


Seznam skladeb:

01. Prelude To Madness
02. Unhinged
03. Exterminators Of The Earth
04. Wretched Lowlife
05. Bridge Burner
06. Death Toll Rises
07. III Omen
08. Horrid Fate
09. There Is No Escape
10. Rise! Part Man / Part Beast




Čas: 45:21


Sestava/band:



Adam Scott - Forbidden Passages/Guitarted six stringdom
David Holland - Instestines on wood, and poetic injustice
Tom Knizner - Sick six strings and Pukings
Nick Gallichio - Drums ov Death

pondělí 23. února 2015

Minirecenze/minireview - DICTATED - The Deceived (2014)


DICTATED - The Deceived
CD 2014, Metal Blade Records

Druhé album holandských DICTATED je plné poctivého death metalu. Setkávají se na něm vlivy jak starých legend SINISTER, PESTILENCE, tak "moderněji" znějící prvky, známé spíše z americké smrtící školy (SIX FEET UNDER). Cítím zde ale i třeba takové DECAPITATED. Kapela a jejich tvorba bohužel působí poměrně nudně, obyčejně. Přitom jsou splněny všechny důležité náležitosti pro dobrou extrémní muziku. Natlakovaný zvuk, štěkající zpěvák, dvě ženy v sestavě, zajímavý obal. To vše mluví spíš pro tyhle šílence. Akorát mě toho po poslechu příliš v hlavě nezůstává. Obzvlášť houpavé, pomalé pasáže mi přijdou navzájem si hodně podobné. Nejsem kompetentní do toho kapele mluvit, ale alespoň občas by si skladby zasloužily nějakou změnu tempa. U DICTATED je slyšet, že se hodně snaží, aby vše znělo tvrdě a nekompromisně. Jen to není příliš uvěřitelné. Nejvíc si pak užívám thrashové chvilky poezie, při kterých se vždy nadšeně nadechnu. Jenže těch není mnoho a tak po chvilce zase upadám do nekonečného stereotypního houpání. Oceňuji snahu o vlastní ksicht, jsem spokojený i se zvukem, ale kapela jakoby se smrti trošku bála. Dobrá, ale ničím výrazná death metalová deska. 



Asphyx says:

The second album of Dutch DICTATED is full of honest death metal. The pressurized sound, barking singer, two women in the assembly, interesting coverAll this speaks more for these freaksBut, it doesn't stay lots of stuffs after listening in my headI applreciate the desire of self expression, I am satisfied with sound, but the band seems to be a little afraid of deathGood, but dull death metal album.

neděle 22. února 2015

Fotoreport - LLYR, CRUADALACH, STÍNY PLAMENŮ, SELF - HATRED - Papírna Plzeň - 20.2.2015


author of photos - Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


LLYR






CRUADALACH







STÍNY PLAMENŮ








SELF - HATRED






FANS









Recenze/review - FETID ZOMBIE – Grotesque Creation (2015)


FETID ZOMBIE – Grotesque Creation
CD 2015, Metalhit

Když padne na krajinu tma, vyrážím na lov. Našlapuji tiše, stávám se stínem, skrytým nebezpečím. Do noci svítí jen moje oči. Jinak jsem přízrakem, neviditelným zlem. Přesto mě mé oběti vycítí. Mají v sobě zakódovaný pradávný strach. Ten pocit, když běžíte lesem a vše kolem vás utichá, je neopakovatelný. Vyrovnají se mu snad jen dvě věci. První je moje přirozenost, mé zuby, zakousnuté do krční tepny, kdy mi do hrdla proudí životodárná červená tekutina. Druhou radostí je death metal. Mnozí z vás asi ještě nevědí, že my, krvelačné zombie jsme živeni strachem, smrtí a tmou. Jenže i my si občas potřebujeme odpočinout od té namáhavé práce (kterou bezesporu shánění kořisti je) a nechat v klidu alespoň na chvíli naše starodávná těla. Neohlížejte se nikdy, když půjdete noční ulicí, za sebe. Občas vylézáme z lesů, hřbitovů a katakomb a vyrážíme nasát atmosféru lidského masa. Je nás čím dál tím víc, rosteme, měníme svůj tvar a mnozí z nás jsou schopni přežít i na denním světle. Schválně, zkuste se někdy pečlivě rozhlédnout kolem sebe. Určitě si dovedete tipnout, kdo jsou členové našeho řádu nemrtvých. Nebojte se, i vy se stanete jednou námi. Je to jen otázka času. Zatím si můžete to své nebohé přežívání na tomto světě zpříjemnit hudbou, kterou jsme vyslali mezi vás.

Kupříkladu projekt velmi talentovaného malíře, kapela FETID ZOMBIE, Marka Riddicka, je krásnou ukázkou toho, jak mohou znít death metalové ozvěny našich nekonečných krvavých seancí. Určitě máte někteří z vás na svých tričkách motivy jeho práce. Jsou nádherné, povětšinou černobílé a plně vystihují i naše pocity. Někdy se na nich dokonce poznáváme. Co se týká hudby, tak ta je na „Grotesque Creation“ zběsilá, temně old schoolová a uctívá ty nejstarší smrtící kořeny. Občas se ocitneme spolu s Markem, v oblasti, kterou kdysi pečlivě probádali AUTOPSY, navštívíme spolu i staré dobré thrashové hájemství. Vše působí až minimalisticky, zpočátku možná až moc jednoduše. Jenže po bližším ohledání téhle mršiny zjistíme, že jednotlivé skladby jsou propracovány do nejmenších detailů. Hlas je naléhavý a poměrně čitelný. Hlavní protagonista stojí za všemi nástroji, kromě bicí soupravy, o kterou se postaral Brian Forman.


Stylově se FETID ZOMBIE blíží k tvorbě kupříkladu takových CIANIDE, HORRENDOUS, NUNSLAUGHTER. Jen je vše opentleno heavy metalovými výjezdy, smutnými sóly a chladem, známých ve švédských death metalových kapelách. O thrashi jsme již mluvili a pokud bych měl jmenovat nějakou konkrétní smečku, napadají mě SODOM. Základy zase vycházejí třeba z takových CELTIC FROST nebo HELLHAMMER. Zkrátka, své si na desce najdou všichni příznivci metalu z osmdesátých a devadesátých let. Markovi nechybí nadšení, obrovský kus pocitovosti. Tenhle maniak asi nevychází příliš často ze své kobky, kde tvoří jak své kresby, tak recenzovanou muziku. Původně jsem čekal jen takovou ochutnávku, návnadu, album nahrané z přebytku energie, ale nakonec jsem dostal plnohodnotné dílo, které rozhodně nezapadne. Tedy, v undergroundu rozhodně ne. Po čase zjišťuji, že si „Grotesque Creation“ beru na noční lov čím dál tím častěji, vstávám s ním za svitu měsíce i usínám za rozbřesku. Pro nás, staré a protřelé zombie, se jedná o velmi chutnou krmi.

Fetid Zombie - Mark Riddick
Prokousávám další tepnu, čekám na poslední záchvěv života, pokládám tělo opatrně na zem. Nelovím z rozmaru, jsem součástí přírody. Živí lidé by si z nás měli vzít příklad. Většinou býváme znázorňováni jako odporné bytosti, krvelačné bestie, bez citu, bez svědomí. Možná jsme ale jen vaším snem, obrazem vaší špatnosti. Jste tak nepoučitelní, stále stejní. Hledíme na vás už dlouhé věky, jsme vašimi průvodci, nekonečným stínem. Co na tom, že máme rádi death metal spíše ve starším provedení. Milujeme tu sílu, která ze smrtícího kovu prýští, jsme nadšeni z té energie. FETID ZOMBIE splňují naše nejpřísnější měřítka. Jejich deska je přesně tou životodárnou krví, která nám koluje shnilá a zapáchající dlouhá léta v žilách. Pure classic death metal!


Asphyx says:

The music on "Grotesque Creation" is furious, dark old school and worships the oldest deadly roots. All fans of metal from the 80th and 90th will be happy from this CD.. I like the power, passion and energy, that I feel from the album. For us, old and seasoned zombies, it is a very tasty portion of meat. The album is exactly the life-giving blood that circulates us in the veins for rotten and stinking years. Pure classic death metal!


Seznam skladeb:

1. Entombed Existence
2. Into The Unknown
3. Grotesque Creation
4. Razor-Sharp attack
5. The Way Of Mortality
6. Utterance Of Doom
7. Death's Pallor
8. Morbid Premonition
9. Outstretched Hand Of Rotten Death



Čas: 48:27


Sestava/band:



Mark Riddick - vocals, guitar, bass, drum programming, keyboard, text, and visuals

sobota 21. února 2015

Minirecenze/minireview - DOOMRAISER - Reverse (Passaggio Inverso) (2015)





DOOMRAISER - Reverse (Passaggio Inverso)
CD 2015, BloodRock Records


Jižní národy sice bývají většinou spojovány s temperamentní muzikou, ale uvědomme si, že hřbitovní kvítí roste ve všech zemích. Setkání s oním světem vyznívají samozřejmě lépe v oblastech, kde je méně světla, víc šedi, smutku a stínů, ale i ve slunné Itálii se najdou místa, kam životodárné paprsky proniknou jen stěží. Italští doomaři DOOMRAISER hrají poctivě, s až heavy metalovým nadšením a jejich muzika je náležitě propracovaná. Hlásí se spíše ke staršímu provedení stylu, tak jak ho hrávali třeba takoví CANDELMASS, CATHEDRAL. Nespokojují se ale jen s touto škatulkou. Jejich v pořadí již čtvrté řadové album (kapela datuje svůj vznik do roku 2003) je protkáno klasickým rockem, heavy metalem a dávají si zde tak dostavení všechny staré a poctivé postupy. Je sice fakt, že všechno už bylo někdy mnohokrát řečeno, ale DOOMRAISER se k muzice staví po svém. Deska tak bude vyhovovat spíš starším ročníkům a těm, kteří často trávili v dětství svůj čas s vinyly rodičů. Rozhodně se nejedná o nic převratného, nového, ale z hudby zde cítím určitý a tolik důležitý náboj. Možná bych ocenil příště výraznější melodie, občas pár kilo špíny a otevřených hrobů navíc, ale jinak jsem byl po celou dobu poslechu spokojen. Nevím sice, zda se s tímto materiálem podaří kapele nějakým způsobem alespoň trošku prorazit, ale myslím, že minimálně v poklidnějších metalových kruzích, by mohla spousta nadšenců jejich novinku ocenit. Obyčejná deska, která sice ničím novým nepřekvapí, ale i tak může otevřít nejeden hodně starý hrob.




Asphyx says:

DOOMRIASER claims proudly to the roots of doom metal. They bring us a sophisticated CD recorded with enthusiasm this year, but it is missing more energy, strength and dirtCD is quiet, sad and classicOrdinary album, that won't surprice, but it can open lots of old grave.



TWITTER