DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 30. listopadu 2015

Minirecenze/minireview - HATESPHERE - New Hell (2015)


HATESPHERE - New Hell
CD 2015, Massacre Records

Dánští HATESPHERE pro mě vždycky byli synonymem kapely, která dokáže zhudebnit čistou nenávist. Jejich kombinace thrashe, deathu a občasných groovových momentů mi dělala pokaždé dobře. Líbí se mi, že všechno hezky odsýpá, je to rychlé, lehce neučesané a zároveň má skupina dobré nápady. Není a nikdy to nebylo sice nic převratného, ale pod určitou laťku kvality Dánové nikdy nešli. V jejich tvorbě lze vystopovat společné prvky třeba s takovými LEGION OF THE DAMNED, CARNAL FORGE, DEW-SCENTED, THE HAUNTED, ale i SHADOWS FALL, ARCH ENEMY, případně HEAVEN SHALL BURN. Zajímavé je, že většinu jmenovaných smeček zase tolik nemusím, HATESPHERE ale ano. 

Někdy jsou ty pohnutky, ta vzájemná přitažlivost mezi mnou a předkládaným materiálem zajímavé. Já oceňuji u HATESPHERE schopnost napsat dobrý song. Je to sice hlavně sekající nářez, ale také hudba, která dokáže člověka nabudit. Nejedná se o žádnou retro špínu, všechno je hezky čitelné, ostré a hlasité. Nebudu sice asi novinku používat ve chvílích, kdy si budu chtít přečíst dobrou knihu, ale v momentech, kdy si budu připadat, jako by mi na bedrech ležel celý svět, si je dám vždy znovu a s chutí. Vyčistí mi hlavu a odpočinu si, co je víc?! Nebudu nic rozebírat do podrobností, to vám zajisté napíšou renomovaní páni kritici, ale pocitově je mi nová deska hodně blízká. Kope jako splašený kůň, je zběsilá a zároveň s určitou dávkou pestrosti. Je mi zkrátka ve společnosti těchto Dánů velmi dobře. Stačí si nalít dobré pivo, osolit hlasitost a po chvilce mi začnou nohy tančit samy od sebe. A o to nám jde v tomto případě především.

Deváté dlouhohrající album od dánských HATESPHERE se opravdu povedlo. Je ostré, naléhavé a zároveň melodické. Fanoušci moderněji uchopeného thrashe budou určitě spokojeni. Stejně jako já. "New Hell" je albem, které působí jako kopnutí okovanou botou přímo do obličeje. Líbí se mi určitá samozřejmost a lehkost, s jakou nahrávka plyne. Kapela působí jako smečka šílených psů, která kouše kolem sebe. Dejte si pozor, abyste od nich nechytili vzteklinu! Nahrávka je velmi pestrá a doslova přetéká nápady. Myslím, že není nutné nic dodávat, tady mluví hudba sama za sebe. Thrash metal zahraný s velkou energií! Inteligentní masakr! 



Asphyx says:

The ninth full-length album from Danish HATESPHERE came really off. It's sharp, urgent and melodic at the same time. Fans of more modern thrash will be definitely satisfied. Just like me. "New Hell" is an album that sounds as a kick with hobnailed boot in the face. I like commonplace and the ease with that the recording is coming. The band is like a pack of mad dogs biting around. Be carefull and don't  catch rabies from them! The recording is very colourful and it is overflowing with ideas. I think it isn't necessary to add nothing, this music speaks for itself. Thrash metal played with great energy! Intelligent carnage!

Minirecenze/minireview - GRAVEYARD DIRT - My Scourge, My Plague (2015)


GRAVEYARD DIRT - My Scourge, My Plague
EP 2015, vlastní vydání

Mezi stromy opět umírá další den. Slunce, ten tichý průvodce našich kroků, nám dalo sbohem již dávno. Je podzim a na ramena mi dopadají litry studené vody. Stoupám pomalu po nekonečných pískovcových schodech, tahle cesta snad nebere konce. Někde tam nahoře má být obrovský kříž. Měl bych pokleknout, zahrnout náhrobek květy a strávit několik dní v pokání. Nejde to, nové EP irských GRAVEYARD DIRT mi to nedovolí. Jejich doom death metal je až příliš naléhavý, rozkládá mě a cuká koutky mých úst ke zcela jiným slovům. Pokud máte stejně jako tahle kapela rádi MY DYING BRIDE, MOURNING BELOVETH, OPHIS a spoustu dalších "smutkařů", určitě už víte, o čem mluvím. Irové jsou věrní svému stylu, nepředkládají nic nového, neexperimentují. A jsem tomu rád, já podobnou klasiku miluji a když je ještě nahrána způsobem, jakým to umí zmiňovaní GRAVEYARD DIRT, mám sto chutí zůstat na hřbitově navěky. Jednou tomu tak bude, zbude po mě jen stín a možná pár dobrých slov. Možná, ale to teď není podstatné.

Důležité je, že jsem tady, nasáklý podzimním počasím, zpomalenými pohyby a smutkem, doslova čišícím z "My Scourge, My Plague". Já u podobných kapel ani nemám moc chuť něco psát. Většinou si raději zahalím hlavu do kapuce, obuji nepromokavé boty a ploužím se ulicemi. Nedokážu sedět doma a přemýšlet o tom, jaké to bude jednou po smrti. Chůze mi okysličuje mozek, zjitřuje smysly a já se pak mohu v klidu oddávat věčnosti. Popadá mě takový ten těžko popsatelný a v podstatě jinak bezdůvodný smutek. Nedokáži si to vysvětlit, ale doslova slyším, jak mi ze žil odtéká všechno špatné. Jsem jako jogín, usazený v poloze napojené na vesmír. Vstřebávám dlouhé skladby, plně se jim oddávám, jsem pohlcený hudbou.

GRAVEYARD DIRT mi svým novým EP málem způsobili zástavu srdce. Jejich doom death metal je totiž neskutečně nakažlivý. Jsem albem doslova prokletý. Mohutné stěny z kytar, smutný hlas a nekonečnost. To jsou slova, která vystihují letošní nahrávku asi nejlépe. Pokud máte rádi pomalé melodie, staré hřbitovy a dokážete uklidnit svoji duši, budete s novinkou spokojeni jako já.  "My Scourge, My Plague" jsem si nejvíc užíval na dlouhých procházkách deštivou podzimní krajinou. Moje duše byla lehká, smutná a vznešená. Takhle nějak si představuji hudbu, která by měla znít na mém vlastním pohřbu. Jsme jenom prach, vznášející se věčností. Skvělé doom death metalové album, u kterého umrznete! Až na věky, amen!




Asphyx says:

GRAVEYARD DIRT  caused me almost a heart attack on their new EP. Their doom death metal is incredibly infectious. I'm cursed with this album. Huge walls of guitars, sad voice and infinity. These are words that describe this record probably best. If you like slow tunes, old cemeteries and you can soothe your soul, you will be satisfied with the news like me. "My Scourge, My Plague" I enjoyed on my long walks in the rainy autumn landscape. My soul was light, sad and noble. This is how I imagine the music that should sound at my own funeral. We're just dust hovering in eternity. Great doom death metal album freezing to death!  Forever, amen!

neděle 29. listopadu 2015

Minirecenze/minireview - ESCARNIUM - Godless Shrine of Decay (2015)


ESCARNIUM - Godless Shrine of Decay 
CD compilation 2015, Redefining Darkness Records

Otevřete brány pekelné! Za chvíli jsem tam! Na cestu si narvu do hlavy absolutně maniakální materiál černočerných rouhačů ESCARNIUM. Jejich nová kompilace je přesně tou hudbou, která bude znít ze všech koutů světa v době, kdy naší zemi zachvátí apokalypsa. Kompilace těch nejkrutějších songů, ozvěny z těch nejzapadlejších částí podzemí. Inspirace braná u INCANTATION, IMMOLATION a snad starých CARCASS. Temnota, nasekaná na malé kousíčky a následně slepená do klasického CD. Zvuk parádní, nápady srovnatelné s tajnými pohřebními rituály. My, co pořádáme dlouhé procházky na onom světě, my co milujeme tmu, smrt v hudbě a bolestivý tlak, budeme absolutně spokojeni. 

Brazilská esence těch nejvybranějších kousků zahnívajícího masa. Hudba, kterou jsem si ověřil i naživo, mě opět zasáhla přímo do kornatějících tepen. Modlíme se konečně spolu s kapelou k tomu správnému padlému andělu. Pokud znáte takové to napětí, které je cítit ve vzduchu před bouřkou, tak určitě víte, o čem píšu. Skladby pronikají do mozku převážně pomalu, v naléhavých rytmech. Zdánlivě neproniknutelná mlhovina upletená ze špíny a krutosti se časem promění v přitažlivou a dobře poslouchatelnou hudbu. Jeden masakr střídá druhý, vše si jen tak plyne a na konci zjistíte, že tančíte se samotnou smrtí. ESCARNIUM umí navodit přesně tu temnou atmosféru, která se hodí na zádušní mši. Kdo je další na řadě? Kdo chce být prokletý? Nebojte se, nakonec si přijdou pro všechny. Dostanete rozhřešení v podobě obrácených křížů. Uvěříte, s tím si buďte jisti.

ESCARNIUM  a jejich kompilace plná totálního zla jsou zde! Naleznete na ní skladby, které jsou temné, maniakální a ošklivé. Pokud máte rádi temný plesnivý death metal, tak neváhejte ani chvilku. CD připomíná obrácenou modlitbu. Brazilci umí navodit hodně zlou a špinavou atmosféru. Při poslechu si přijdu, jako bych právě otvíral nějaký dávno starý hrob. Dýchne na mě pach hniloby a samotné smrti. Zazní ostré riffy ESCARNIUM a mrtvoly jsou exhumovány. Cítíte ten strach? Z nebe padá krev! Nahrávku bych doporučil všem milovníkům záhrobí. Špinavý death metal, nahraný v samotném pekle! Inferno!



Asphyx says:

ESCARNIUM and their compilation, full of total evil, are here! You can find here the songs that are dark, manic and ugly. If you like dark moldy death metal, so don't hesitate. The CD resembles an upturned prayer. Brazilians can make much evil and dirty atmosphere. When I'm listening, it's like a just opened long old tomb. The smell of rot and death itself. Sharp riffs of ESCARNIUM sounds and corpses are exhumed. Do you feel the fear? The blood is falling down the sky! I would recommend this recording to all lovers of the dead. Dirty death metal, recorded in the hell! Inferno!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh šestnáctý – něco málo o Janě


Příběh šestnáctý – něco málo o Janě

„Já tě stejně miluju, jsi takovej jinej, zajímavej, jak máš ty brejle a tak, nejsi jako ostatní“: zkoušela to na mě Jana. Byla to nejkrásnější holka z party. Připomínala takovou tu klasickou samici, tak trošku naši náhradní mámu, která se o nás starala. Když o tom tak přemýšlím, tak ani nevím, kdo tuhle ďáblici přitáhl. Co ona si chudák od nás zkusila. Představte si partu puberťáků, věčně rozesmátých a holdujících notně pivu a mezi nimi zpočátku jenom jednu dívku. Jana to neměla vůbec lehké. Její táta byl absolutní magor, který když se opil, tak mlátil do každého, koho potkal. Dokonce i párkrát seděl. Pamatuju, že jsem jí občas dával svačiny, které jsem měl z domova do školy. Její máma neměla kolikrát ani na chleba.

Jana rozhodně nebyla žádná křehotinka. Copak o to, duši měla krásnou, upřímně čistou a byla s ní neskutečná sranda, ale život měla v té době těžký. Po mámě také podědila smůlu na chlapy a k nám se dostala v době, když jí zkrachovalo pár vztahů. Byla přeci jen o něco starší a zkušenější. Měla obrovská nádherná ňadra, kterým Prcalík důvěrně říkal betony, dle hokejové hantýrky. Pohled to byl krásný, o tom žádná, ale my Janu brali spíš jako kamarádku. Učila se prodavačkou a na různých praxích v obchodech nám vždycky „dávala slevu". Kdybyste ji viděli, jak stojí v krámě a má na sobě firemní uniformu, museli byste ji taky milovat. A taky že se kolem ní chlapi točili jako diví. Ona se tomu jen smála a dávala jim pravidelně vale. Pokud byl někdo hodně otravný, řekla nám a my se o to už postarali.

Nejlepší stejně bylo, když jsme vyrazili někam ven, mimo město. Na Janě bylo náhle vidět, jak je ve svém živlu, jak celá září. Připomínala markytánku, která si vede celý svůj oddíl metalových bojovníků a svým krásně milým ženským způsobem je ovládá. Díky její výrazné postavě a zvonivému smíchu jsme se seznámili i se spoustou muzikantů, protože tahle slečna byla zkrátka nepřehlédnutelná. Já do smrti nezapomenu na scény, kdy chodívala směrem k nám po zvlněném podloží louky, na kterém jsme se u poskládaných panelů scházeli. Slunce svítilo a ona se doslova vznášela. Jako nějaký raněný černý anděl. Všichni jsme na ní zasněně hleděli a představovali si neskutečný věci. Dalo by se říct, že jsme ji zbožňovali. Spousta z nás ji také poskytla kus lidského tepla, ale já mezi nimi nikdy nebyl. Nechtěl jsem nějak podvědomě porušit to vzájemné souznění. Bylo to divné, protože v tom věku by člověk dodal útěchu snad každé, která by byla jenom trošku k světu. A tahle slečna vždycky patřila do první ligy.

Jana byla další postavou mého raného mládí, která ve mně zanechala neskutečnou řadu vzpomínek. Zažili jsme spolu nekonečné pitky, dlouhé pěší pochody z koncertů, krásné chvilky u nových alb. Pamatuji si, jak jsme leželi vedle sebe ve vlaku, cestou z Liberce, jak jsem cítil vůni jejích vlasů, jak si sundala těžké boty, položila mi své dlouhé nohy na mé a já se bál pohnout, abych ji neprobudil a aby to nikdy neskončilo. V hlavě se mi často míhají myšlenky na opravdu dlouhou noc u nás na chalupě, kdy jsme rozebrali jeden druhého do nejmenších detailů. S alkoholem i jejím nekončícím pláčem. Pamatuji i její první skok z pódia, kdy mě málem svým poprsím při dopadu udusila. Krásná to žena s jedněmi z nejnádhernějších očí, co jsem kdy v životě viděl.

Zestárli jsme oba. Nedávno jsem ji potkal v Praze na koncertě. Chvíli jsme stáli proti sobě. Já o 60 kilo navíc, ona o hodně míň. Nějaké ty vrásky, ale hlavně kolem úst, jak to mají lidé, co se často smějí. Nepoznal bych ji, špatně vidím, ale nakonec mě přesvědčila ta překrásná chůze. Takhle chodí kočkovité šelmy na lov. Koukali jsme si do očí, dlouze, beze slov. Bylo to jako v takových těch přiblblých reklamách, kdy se vám v hlavě promítne celý život. Padli jsme si do náručí. Přiznám se, že jsem na chvilku musel odhodit slupku drsňáka a do očí se mi vlily potoky slz. Konečně jsem taky viděl někoho ze starých dob, který dopadl dobře! Z Mrtvého muže byl náhle hodně živý muž a naše pohledy rozzářily vzpomínky. Koneckonců, Jana je jednou z těch, kdo vlastně tak trošku může za všechno tohle mé vyprávění.

Loučíme se. Dlouze, nechce se nám přestat mluvit o „našich“ časech. Jsme jak dva důchodci na srazu se základkou. Nakonec pozvednu ruku, hodím tam jednoho paroháče a pronesu: „Metal!“ Pak už se raději neotáčím a rychle kráčím kupředu, abych tu krásu neporušil a uchoval si ji na věky v paměti. Jana je pořád bohyně.

Jana mě po přečtení a „schválení“ tohoto vyprávění poprosila, abych jej věnoval naší kamarádce Katce „Katyni“, která bohužel nedávno podlehla ošklivé a dlouhé nemoci.

Tento příběh o jedné z mých nejlepších přítelkyň a bohyni mých puberťáckých snů tedy hrdě a s poklonou věnuji Janě a její neméně krásné a čisté bojovnici Katce „Katyni“. Díky holky za všechno…dneska si pustím na vaši počest Iron Maiden (pamatujete na tu pařbu u nás na chalupě?) a asi se opiju do němoty.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. listopadu 2015

Recenze/review - OGOTAY – Dead God´s Prophet (2015)


OGOTAY – Dead God´s Prophet
CD 2015, Selfmadegod Records

Našlapuji tiše. Zatajuji dech a pokouším se stát neviditelným stínem. Adrenalin mi stoupá do hlavy, jsem napnutý, zvědavý, mé smysly jsou zjitřené. Jsem na lovu. Někdy je to čekání nekonečné, jindy se objeví kořist znenadání. Lačním po další death metalové krvi. Moje imaginární lovy beze zbraní se již dávno staly běžnou součástí mého života. Tuhle smečku jsem objevil jednoho podzimního večera více méně náhodou. Seděl jsem si v poklidu doma, měl taky jednou konečně chvilku pro sebe a nejednou do našeho obývacího pokoje uhodil blesk. Bylo to nenadálé, svým způsobem šokující a já se musel nejdříve oklepat. Jak to, že jsem o téhle polské smečce nevěděl? Vždyť hraje od roku 2011 a už má na kontě druhé album. Asi jsem ji jednoduše přehlédl. Možná jsem slyšel někde nějakou ukázku a nezaujala mě. Kdo ví? Těžko dnes soudit, ale co jsem učinil prvních pár náslechů, tak tihle šílenci rozhodně stojí za větší pozornost. A to i přesto, že se jedná o takovou dnešní polskou klasiku.

Otáčím volume pořádně doprava, s povděkem vydechuji, že je soused skoro hluchý a dávám si novinku OGOTAY pořádně do hlavy. Vylézají na mě z reproduktorů vlivy VADER, starých dobrých BEHEMOTH, ale i kousky americké death metalové školy (NILE). Těch odkazů je samozřejmě o hodně víc, ale nijak mi to výrazně nevadí. Pánové z Gdaňska sice nebudou asi nikdy patřit ke stylo- tvůrcům, ale jejich muzika je poctivá, upřímně jedovatá a má potřebný náboj. Ne sice úplně vždy, ale celkově bych se na misce vah přiklonil spíše ke kladnějšímu hodnocení. Jsem sice dávno oproštěn od touhy kapely za každou cenu hanit, ale tentokrát je „kopírování“ opravdu hodně znát. Ale přenesl jsem se přes to. CD jsem si zhanobil do obyčejných mp3  souborů, nasadil si jej ve sluchátkách na uši a pak jsem na všechny kritické připomínky víceméně zapomněl. Zajímavé, ale nahrávka opravdu nejvíc vynikla v digi formátu za dlouhých procházek nočním městem.


OGOTAY hrají v podstatě jen takový „obyčejný polský death metal“, kterého jsou poslední dobou na každém rohu tuny, ale o nějaké výrazné zklamání se rozhodně nejedná. Spoustě posluchačů bude tohle vyjádření stačit pro odsouzení kapely do horoucích pekel, jenže já jsem lovec, rád se nechávám v hudbě překvapit a poslouchám spíš pocitově. A z tohoto pohledu se mi novinka „Dead God´s Prophet“ líbí. Postupy jsou sice dopředu více méně známé, zpěvák také nepatří zrovna k nejvýraznějším, ale skladby hnětou opravdu pěkně. Oceňuji, že se kapela snaží, aby album bylo pestré, nebrání se pomalejším pasážím, sem tam až doomových vsuvkám a melodicky blackovým chvilkám. Přiznám se, že zpočátku jsem byl poměrně skeptický, dokonce jsem chtěl napsat dost kritická slova, ale časem ostrost mých slov notně otupěla. Najednou jsem zjistil, že přes všechny výtky si album užívám a jsem vlastně spokojený. Nikde sice nic nebolí, ani nedrásá, ale spíše temně rozjitřuje. A to není rozhodně málo.


„Dead God´s Prophet“ je zvláštním albem. Dozrálo pro mě až po nějaké době. OGOTAY jsou klasičtí zástupci polské death metalové školy, kteří se ale nebojí oprostit od zavedených postupů a smaží se posunout svoji hudbu k větší pestrosti. Ne vždy se jim to daří, ale jako celek album v pohodě obstojí. Občas mi chybí trošku větší tlak, někdy postrádám ostrost, ale jinak si užívám desku do sytosti. Možná by některé skladby chtěly trošku zkrátit a nahrávka by si určitě zasloužila víc špinavější produkci. Osobně si ale, přes všechny mé připomínky, CD velmi užívám a dávám si ho do hlavy poměrně často. I v tom obrovském množství dnešních kapel jsou OGOTAY zajímaví. Jejich tvorba není určitě na jeden poslech. Spíše bych doporučil pečlivější rozbor. Death metal v podání těchto polských bojovníků je rozhodně zajímavý a už teď se těším na další album. Dobrá nahrávka, která postrádá větší tlak.


Asphyx says:

The “Dead God´s Prophet” is a very strange album. I can appreciate it after a long time. OGOTAY is a classic band which plays a Polish death metal and it is not afraid to be free of established actions. It fries its music to the better colorfulness. Not successfully every time, however the album as a whole is able to hold up. Sometimes I miss some more pressure and sharpness, however I enjoy the album a lot. Maybe some of those song could be shorter and the album could use a dirtier production. Although I criticize it I really enjoy this album and I listen to it very often. Even in this wide spectrum of band the OGOTAY are very interesting. Their music is not for one-time listening. I would suggest to be more precise during listening. The death metal by these Polish soldiers is very interesting and I´m looking forward to hear the next album. Good album which is lack of more pressure. 


Seznam skladeb:

1. Dead God’s Prophet
2. Antiseptic Hell
3. Axis Mundi
4. Entering The Void
5. Bastards And Orphans
6. Kneel And Die
7. The Wasteland
8. Huge Fucking Nothing


Čas: 37:11


Sestava/band:


Guff-guitar
Andy-guitar
Simon-drums
SVierszcz - Vocals / Bass


Recenze/review - SERIAL BUTCHER – Brute Force Lobotomy (2015)


SERIAL BUTCHER – Brute Force Lobotomy
CD 2015, Unique Leader Records

Jednou mi vyprávěl kamarád takovou vizi, ve které se nechal naklonovat. Jeho klon vyřizoval nepříjemné záležitosti, chodil za něj do práce a nakonec ho jen tak ze srandy zastřelil. Zajímavé a zároveň i nechutné, nehumánní. Jsme už takoví. Jako lidé na jednu stranu chráníme práva sériových vrahů, ale obětí si skoro nikdo nevšimne. Je to na diskuzi, ale takhle z nezaujatého pohledu si někdy říkám, jestli by nestálo za to obnovit trest smrti. Alespoň by měli případní vrahové z něčeho strach. Nevím, jak to řešit v případě klonů, ale čas zajisté ukáže své. Osobně bych asi svému klonu poměrně často nadával, proklínal bych ho, že je někdy moc velký dobrák a že se může pro druhé roztrhat. Neměl by pak čas si vůbec odpočinout a člověk by o něj měl až strach. Taky by poslouchal brutální death metal a tahal mi domů CD s nechutnými obaly. Třeba tuhle mi přinesl na ochutnávku novinku SERIAL BUTCHER s tím, ať na to kouknu a něco sepíšu. On prý psát nebude, nechce se mu. Alespoň ještě v něčem bych byl snad o trošku lepší.

Řezníci z Belgie se toho rozhodně nebojí a dodávají pořádně uleželé maso. Co na tom, že se jedná dnes již o takovou klasiku. Pánové si servítky neberou a předkládají nám svůj death metal bez jakýchkoliv zbytečností, kudrlinek a vyhrávek. Jedná se opravdu spíše o surovost, hudební násilí a inferno. Pro někoho to možná bude dnes již příliš tradiční, ale já si užívám ty libé tóny z patologických pavilónů nadmíru. Oceňuji velké nasazení, odhodlání pro to, dokončit bourání masa v co nejkratším termínu. Nikde nic neruší, jde se rovnou na věc. Belgičané místo toho, aby řešili nějaká preludia, tak raději rovnou říznou přímo do břicha. Sem tam se sice dočkáme lehkého zvolnění, ale to je způsobeno tím, že je nutné nástroje také někdy nabrousit. Rozhodně nečekejte bezhlavé mlácení a předvádění technických dovedností. Spíše se jedná o sadistické chirurgy, kteří si užívají svoji práci. Tady opravdu platí takový ten provařený vtip o tom, jak pan doktor operuje a operuje a najednou kouká, že pitvá. A klidně bych si vsadil na to, že na stole leží jeho vlastní klon.


Na méně zkušené, případně netrpělivé death metalisty bude album možná chvílemi moc monotónní. Ano, svým způsobem to může být pravda. Ten houpavý rytmus a stále stejná nálada dovede ukolébat. Nenechte se ale mýlit, deska i pro mě dozrála až po nějakém čase. Pro poslech je nutné se naladit spíše na brutální klasiku. Kdo tohle nedokáže, tak nahrávku pravděpodobně moc nedocení. Osobně mám podobné kousky chorobné hudby moc rád. Dodávají mi pocit toho, že alespoň někde existuje reálný smrtící kov a nejen „kosmické“, počítačově dodělávané produkty. Líbí se mi ta nálada a syrovost a hlavně jsem moc rád, že je z každého tónu cítit, že zde hrají opravdoví lidé z masa a kostí. A nebo jejich klony, ale to už dneska rozeznají opravdu jen odborníci na genetiku. Každý, kdo si rád jednou za čas „zapitvá“, každý kdo miluje horory, případně napínavé detektivky, by mohl být spokojen jako já.


SERIAL BUTCHER nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!


Asphyx says:

SERIAL BUTCHER gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good! 


Seznam skladeb:

1. Hypovolemic Shock
2. Sadistic Spare Parts Surgery
3. Brute Force Lobotomy
4. Born On A Chopping Block
5. Bowel Soup
6. Fresh Frozen Females
7. Flayed Human Skin
8. Facialized By A Flamethrower
9. Rusty Lawnmowing Massacre
10. Worm Buffet


Čas: 40:59

 

Sestava/band:


Kurt Termonia : Vocals
Nico Veroeven : Drums
Kenneth Keysers : Guitar
Koen Verstraete : Bass


pátek 27. listopadu 2015

Recenze/review - PERGAMEN – Crudus Amuera (2015)


PERGAMEN – Crudus Amuera
CD 2015, vlastní vydání

Starožitnosti nebo antikvity jsou sběratelsky zajímavé předměty, které se už delší dobu nevyrábějí ani nepoužívají a jsou tedy poměrně vzácné. Obvykle bývají ručně vyrobené a často i umělecky a historicky cenné. Někdy se pro starožitnost stanovuje minimální stáří (například 50 let), vzhledem k rychlým změnám výroby i módy se však tato hranice stále snižuje.

Krásná definice, co říkáte? A víte, co je nejlepší? Mně tyhle slova naskočila při poslechu novinky blackových PERGAMEN vlastně ihned. Když si totiž pustíte jejich „Crudus Amuera“, je to jako se vrátit o mnoho let zpátky, až někam do devadesátých let. Kapela bezezbytku ctí staré pořádky, lety prověřené postupy a dokonce při své tvorbě dbá i na takové věci, jako je parádní booklet (tentokrát v netradičním formátu s jasným podpisem mistra Jaromíra „Deathera“ Bezruče). A nejhorší je, že já jsem z toho všeho nadšený. Ano, hudba je to jednoduchá, jdoucí až někam k prazákladům stylu, ale zároveň krásně studená. Nelze tak posuzovat počítáním počtu kmitů na hmatníku, spíše se jedná až o doomové navozování nálady. Pamatujete na první desky ROOT, MASTER´S HAMMER, ale třeba i na norskou a švédskou klasiku? Nic ortodoxního a surového, spíše se jedná o „hraní si“ s temnými náladami.


Samotnou kapitolou jsou texty, které ve spojení s hudbou a tmavě žluto-krvavě černým coverem, plně dotvářejí to, co se na desce odehrává. Přijdou mi lehce inspirované samotným Allanem Edgarem Poem, případně stylem páně Lovercrafta. Pojednávají o temných stránkách lidské mysli a nepostrádají jistou, až hororovou atmosféru. Pro mnohé možná budou šokující, mně vyhovují a rád jsem se do nich s chutí ponořil. Mají svoji sílu a jsou zajímavé. Každopádně, hlavní prim má hudba a ta je opravdu starosvětská. Člověk si přijde, jako by se přehraboval ve starých spisech. Jednou jsem v antikvariátě objevil pořádně zatuchlou Knihu o životě a smrti od Axela Muntheho. Při poslechu „Crudis Amueara“ mi to všechno zapadlo pěkně dohromady. Znovu jsem tuhle ohmatanou knížku vyhledal, dal jsem se opět do jejího čtení a hudba PERGAMEN pak vynikla o to lépe. Někdy jsou ty pocity a prolínání s muzikou opravdu zajímavé, co říkáte milí přátelé?


Myslím, že nemá cenu rozebírat jednotlivé skladby jednu po druhé. Bylo by to zbytečné, všechny jednak plynou v podobném duchu (to je možná snad jen moje jediná výtka k desce), ale hlavně bych doporučoval album poslouchat v celku. Neznám nic lepšího, než když si člověk dá nohy nahoru, zatemní okna, otevře knihu a doplní lehce hladinku alkoholu v krvi. K tomu jako „kulisu“ „Crudus Amuera“ a myslím, že není co řešit. Líbí se mi, jak melodie lehce, s určitou samozřejmostí plynou. Současná doba není příliš black metalu (a obzvláště v tomto provedení) nakloněna a ocení ji asi jen podobně „postižení“ pánové ve středním věku, ale to myslím moc nevadí. PERGAMEN hrají po svém, mají svůj výraz i obličej a je jen na posluchačích, zda na jejich temnou hru přistoupí. Mně se to, co pánové vytvořili a vyvrhli na světlo boží, líbí. A zajímavé je, že vlastně ani nevím proč. Možná je za tím určitá černá aura, možná nějaká kletba. Kdo ví?

Sumarizace:

Česká black metalová kapela PERGAMEN nám letos přináší album, které je plné smutných a chladných melodií. Nahrávka je takovým velmi příjemným výletem do minulosti. Muzika je zde poctivá, upřímná a studená, jako samotná smrt. Melodie jsou sice klasické, tradiční, ale nepostrádají tolik potřebný drive a sílu. Devadesátá léta opět ožívají. Kapela jakoby navazovala na to nejlepší, co bylo v českém (norské a švédském) black metalu kdysi nahráno. Velmi pěkný, perfektně zpracovaný je obal desky. Pochválit musím i zvuk a české texty, které jsou krásně nihilistické. Celkově pak nahrávka působí, až na pár připomínek, velmi příjemným dojmem. Možná bych občas ocenil větší špínu, ale jinak se jedná o „starodávné“ CD, které správně blackově hoří. „Crudus Amuera“ je blackové album, které je studené, jako ruka mrtvoly!


Asphyx says:

Czech black metal band PERGAMEN brings us this year an album, full of sad and cool tunes. The recording is a very pleasant trip into the past. The music is honest, frank and cold as death itself. Although the melodies are classical, traditional, they don't miss so much needed drive and strength. The 90th come to life. The band seems to build on the best of Czech (Norwegian and Swedish) black metal. The cover of the plate is made very nice and perfect . I have to praise both, sound and Czech lyrics, that are beautifully nihilistic. The whole recording gives a very pleasant impression, except a few comments,. Maybe I appreciated more dirt sometimes, but otherwise this is an "old-fashioned" CD, that burns Black. "Crudus Amuera" is a black metal album that is cold like a hand of a dead body!



Seznam skladeb:

Trůn plovoucí na krvi
A propast otevřela své dno
Katechismus rouhání
Vzkříšení černého plamene
Cesta k ojedinělým krásám
Krvavý kal
Zlomená páteř lidstva
Ve vrstvách času
Rituální znásilnění hnijících dogmat
Na dosah tmavých bran

Čas: 33:46



Sestava/band:



Beny - vocal & guitar Zbyndis- drums

http://eshop.pergamen.org/

Minirecenze/minireview - BLACKOSH - Whores, Booze & Black Metal (2015)


BLACKOSH - Whores, Booze & Black Metal (Kurvy, chlast, black metal)
Cassete, vinyl, CD 2015, Iron Bonehead Productions

Když mi přišlo na recenzi nové album (některé songy jsou ale již staré, archivní) moravského barda Blackkoshe od německého labelu Iron Bonehead Productions, přiznám se, že jsem to nečekal. Já vlastně ani nevěděl, že má tomuto mistrovi s kytarou něco vyjít. Některé desky jeho domovských CALES mám rád, jiné méně, ale celkově vedu jeho tvorbu povětšinou v patrnosti. Začal jsem si zjišťovat víc informací a zjistil, že letošní novinka vychází zatím na kazetě a vinylu, na CD vyjde příští rok. A jak že je na tom hudební náplň?

Rovnou na začátek je nutno zmínit, že tohle je hudba pro hodně starý páky. Plesnivý hnilobný black metal, tak jak se hrával v dobách VENOM, pořádně protkaný punkem a českými texty. Ty jsou vcelku zajímavé. Na jednu stranu přisprostlé a jednoduché, ale to k tomuhle stylu patří tak nějak stejně jako roztrhaná džínová bunda. Nechci a asi nebudu tohle dílo velebit do nebes, ale musím uznat, že svoje zvláštní kouzlo dávných časů rozhodně nepostrádá. Album je takovou velmi příjemnou připomínkou třeba takových DARKTHRONE, MASTER´S HAMMER a odkazem doby, kdy ještě metal nepostrádal velký kus poctivé rebelie. Všechno je samozřejmě nahráno s nadhledem a vtipem. 



Občas mám sice trošku problém s tím, že nevím, zda se jedná ještě o legraci nebo je to už za mým vnímáním toho, co je ještě vtipné. Je to zvláštní, každý asi máme tu hranici "trapnosti" nastavenou jinak, ale já jsem do téhle desky zpočátku vůbec nepronikl. A to jsem se opravdu snažil.  Když to vezmu "kolem a kolem" a narvu si album do hlavy "horem i dolem", něco se mi líbí, něco méně a něco vůbec. Já vím, že v jednoduchosti je síla a že je to celé míněno jako žert. Jenže já se někdy zase tolik nesměji, nejsem chycený. Vím, že to bude nepopulární názor, ale mě ta čeština jednoduše občas ruší. A co si budeme povídat, mistr není zrovna moc dobrým zpěvákem (i když na zmiňovanou nahrávku to "stačí"). Na jeho způsob přednesu jsem si musel hodně dlouho zvykat. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a došlo k vzájemnému přenosu mezi mnou, hudbou a přivykl jsem i krkavčímu hlasu. Takže v závěru jsem vlastně celkem spokojený.

BLACKOSH nám letos přinesl desku plnou klasického black metalu, špinavých a ošklivých melodií a historie. Album s klidem mohu doporučit všem starším ročníkům, kteří vyrůstali na slavných kapelách jako jsou VENOM, DARKTHRONE, MASTER´S HAMMER. Novinka je nahrána s nadhledem a vtipem. Je kýblem plným rezavých melodií, houpavých rytmů a skřehotavého hlasu. Nečekejte zázraky, ale nahrávka se dobře poslouchá. Ne vše se mi líbí, ale jako celek stojí novinka rozhodně za pozornost. Staré blackové album, pro staré fanoušky, kteří mají mladou mysl! Dobrá práce!


Asphyx says:

BLACKOSH   bring us this year a record full of classic black metal, dirty and ugly melodies and history. I recommend this album to everyone, who is older, who grew up with famous bands such VENOM, DARKTHRONE, MASTER'S HAMMER. The news is recorded with detached view and wit. It's a bucket full of melodies, swinging rhythms and squawk voice. Don't expect any miracles, but the record is well for listening. I don't like everything, but as a whole the news would awaken your attention. Old black metal album, for old fans, who has young mind! Good job!

TWITTER