 |
| My Lament |
-
author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS zde/here - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
Slovo
DOOM lze přeložit jako zkáza, záhuba, zánik, pocit zatracení,
beznaděj. Přiznám se, že v pátek ráno jsem se v přesně
takovém stavu nacházel. Předchozí neděli jsem si rozhodil
celý týden cestou na koncert do Olomouce, v práci pak bloumal
jak mátoha a potom vyrazil služebně na dva dny do Berlína. Seděl
jsem tak odpoledne doma a říkal si, že nejlepší, co
bych měl udělat, tak si dát pár kousků piva, pustit si nějakou
jednoduchou komedii a pak konečně usnout.
Jenže
to bych nebyl já, starý pan Asphyx. Doom metalový koncert jsem už
dlouho nenavštívil a ET MORIEMUR jsem prostě vidět musel, minule
mě totiž „rozhodili“ na několik týdnů. Pojal jsem celý
večer jako takový odpočinek, pár prchavých chvilek zklidnění
v dnes jinak tolik rychlém světě. Omluvil jsem se dětem a
slíbil jim celý následující den – dcera mi pochválila tričko
BLACK SABBATH, speciálně pro tento večer vyžehlené, pohladil
manželku po tváři a už jsem seděl v tramvaji. Metabolismus
se mi postupně zpomaloval a na Chodském náměstí jsem v Plzni
vystupoval už zcela klidný a připravený na DOOM.
 |
| Blues for the Redsun |
Vlezu
do klubu, dýchne na mě takové to zvláštní příšeří a
chvilku mi trvá, než se rozkoukám. Pivo si dávám s chutí, ihned mě hodí do "lepší - klidnější" nálady. Doomaři jsou z mého
pohledu tiší intelektuálové a tak se snažím „nerušit“.
Potkávám pár známých (méně než normálně, ale doom metal je
největší současný underground, tak se není čemu divit), chci
prohodit pár slov o posledním albu CANDLEMASS, které miluju přes
dvacet let, ale pak raději mlčím, nikdo se totiž na moji starobu
nechytá.
Musím
si, utahaný z práce a vůbec, na chvilku sednout. Na pódiu už
ladí první kapela. Cítím najednou na zátylku takovou zvláštní
tíhu. Dneska to bude úplně o něčem jiném, než bývám zvyklý,
říkám si pod vousy jako starý prašivý death metalista. Očekávám
s napětím začátek, už potřebuji pustit žilou.
Setkání
s BLUES FOR THE REDSUN bylo pro mě premiérou. Něco málo jsem si
na internetu o kapele zjistil a byl jsem na jejich sludge doom metal
hodně zvědavý. Stál jsem a nechal na sebe všechen ten nihilismus
působit. Zpočátku jsem byl rozpačitý, ale naše vlnové délky
byly ten večer hodně podobné a tak jsem měl najednou pocit, že
jsem potkal čtrnáctiletou Christiane F. z knihy My děti ze stanice
Zoo. To byla esence zhudebněného lidského hnusu a pro mě osobně
velmi silný a zajímavý zážitek.
ET MORIEMUR jsou v doom
metalu pojem. Kapela umí namíchat doom a death metal v přesně tom
smutném poměru, jak to mám moc rád. Pryč byla najednou únava
celého týdne, pryč bylo všechno kolem. Byl jsem náhle Starcem na
moři, Tulákem po hvězdách i François
Villon tvořícím právě svoji Baladu. Ne, pro moji maličkost to
nebylo vystoupení, ale spíš mrazivé ráno u nás na chalupě,
když na podzim vyjdu bosý do jinovatkou pokryté trávy. Pomalu, postupně
si mě pánové omotali do svých doomových sítí a já se na nich
houpal jako loďka na vlnách. Říkám a opět tvrdím - krystalický
smutek a doom metal s velký D! Díky za to krásné smutnění!
Belgičtí
MY LAMENT pokračovali v náladě celého večera. Jejich doom metal
byl stejně naléhavý, bolestivý i návykový a pánové uchopili smutek také po svém. Slyšel jsem z jejich tvorby inspiraci
u OFFICIUM TRISTE, u SATURNUS, u ATARAXIE. Byla to povedená zádušní mše. Klubem létaly jako rozčilené vážky dlouhé
vláčné melodie, zpěvák vyprávěl příběhy o žalu, smrti o
filozofii dlouhých stínů. V čistých vokálech byl ale falešný a tahal doslova za uši. Přesto jsem stál a páteří mi chvílemi
projížděly dlouhé záchvěvy zimomrazu. Belgický pohřeb se také
vydařil.
Návštěvnost bych odhadoval na takových padesát lidí. Zvuk byl slušný a nemám žádných výraznějších námitek. K organizaci snad jen jedna připomínka. Celý večer nabral poměrně časový skluz. Pro nás, starší a pokročilé to je pak pěkně náročné. Přeci jen, vstávám celý týden v půl páté a souboj se spánkem jsem chvílemi díky tomu dost prohrával.
U
nás před domem poblikává do šera lampa. Slétávají se k ní
můry ze širokého okolí. Stojím u zdi a močím z vysoka na
beton. Pořád mi v hlavě zní doom metalové melodie a neustále
dokola si říkám, že to byl opravdu vydařený večer. Jdu spát
se zváštním pocitem, jakobych se byl právě vyzpovídat knězi a
všechna tíha ze mě spadla. Víc doom metalových koncertů v
Plzni, prosím. Děkuji pořadatelům za opravdu krásný večer.
DOOM!
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS
zde/here - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
Promotion!
info:
