DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 30. listopadu 2016

Recenze/review - WITCHERY - In His Infernal Majesty's Service (2016)


WITCHERY - In His Infernal Majesty's Service
CD 2016, Century Media Records

Začalo to zdánlivě, bez zjevných příčin. Houstla mi krev, měl jsem čím dál tím častěji křeče v nohách. Pomalu jsem chřadl, stával se stínem. Vypadáš jako vlastní zombie, říkali mi kolemjdoucí. Nevěřil jsem, ztratil jsem jakýkoliv směr, mé žíly byly plné hnisu. Poslouchal jsem stále dokola novinku švédských black/thrasherů WITCHERY.

Měl jsem trošku obavu, jak to zvládne nový zpěvák Angus Norder. Není lehké nastupovat po Eriku "Legionovi" Hagstedtovi (ex-MARDUK). Novic ale zvládl svoji práci na výbornou. A hudba? Ta je pořád směsí černého kovu, pochodové rytmiky a thrashe, který vám zkroutí palce u nohou. Muzika i zaměření jsou stále nejvíc "podobné" AURA NOIR, SKELETONWITCH, DESASTER, NOCTURNAL GRAVES, RAISE HELL, NIFELHEIM, SATANIC SLAUGHTER, SODOM. Zkrátka a jednoduše, máme zde před sebou další album kapely, která se rozhodla nám pořádně pustit žilou. Za sebe mohu směle prohlásit, že se jim to povedlo.




WITCHERY s klidem zařaďme mezi smečky, které už ničím novým nepřekvapí. Zase na druhou stranu, nikdo to po nich nechce a neočekává. Dostal jsem přesně ten kousek nahrubo nasekané tmy, která je poháněná šíleným soukolím hudebního násilí a jsem tedy ve svém živlu. Texty plné satana, okultismu, s hororovým nádechem mi dělají také dobře. U podobné hudby se mi hrozně dobře odpočívá, paří, podupává nohou i pořádají soukromé oslavy. Je nenáročná, s takovou tou jiskrnou náladou a dokáže mi opravdu rozproudit v úvodu zmiňovanou krev v celém těle. Co na tom, že má čím dál tím černější barvu a nebude to dlouho trvat a stanu se skeletonem s vyděšeným výrazem. Novinka má sílu, heavy efekt, energii, temnotu. Jsem navýsost spokojen a "In His Infernal Majesty's Service" si užívám jako starý dobrý známý jed. Peklo!


sumarizace:

"In His Infernal Majesty's Service" je takovým špinavým setkáním německé thrashové školy a norských blackových špinavců. Dohromady pak působí jako bourací kladivo, ničící všechno, co stojí kolem. Proti hudbě v tomto provedení nemám žádných námitek a připomínek. Podobný hnis mi koluje v krvi a zhušťuje ji do žhavého magmatu. Novinka je jako nějaká vzpomínka na staré dobré časy. Osmdesátá a devadesátá léta zase jednou naplno ožívají a WITCHERY jasně dokazují, že se v těchto časech cítí jako piraňa v krvavé lázni. Black thrashové album, u kterého vám pukne hlava! Skvěle!

Asphyx says:

I feel like in a meeting with German thrashers, who have teamed up this time with Norwegian black metallers. They formed a deadly alliance that is singly responsible for the destruction of everything. This is exactly the kind of music that you have to continuously play over and over, until you become fatigued. Although the music is simple, seemingly ordinary but it matures over time as well just like a carefully matured corpse. Therefore, if you do not want to solve anything and you want to just relax a little bit and want to really thrash out your brains, I can only and only then recommend you these maniacs. Black/thrash massacre of the highest quality!


Tracklist:
01. Lavey-athan
02. Zoroast
03. Netherworld Emperor
04. Nosferatu
05. The Burning of Salem
06. Gilded Fang
07. Empty Tombs
08. In Warm Blood
09. Escape From Dunwich Valley
10. Feed the Gun
11. Oath Breaker

band:
Jensen (Guitars)
Sharlee D´Angelo (Bass)
Angus Norder (Vocals)
Chris Barkensjö (Drums)
Rikard Rimfält (Lead guitar)

Recenze/review - SOOTHSAYER - At This Great Depth (2016)


SOOTHSAYER - At This Great Depth
CD 2016, Transcending Obscurity Records

Někdy se to tak stává, že na člověka padne velká tíseň. Sedávám pak u okna, dívám se na rušnou ulici, žiji životy chodců dole pod lampami. Břicho mě bolí od vyčerpání ze všech těch stejných obyčejných dní. Ráno jsem vstal zase do mlhavé tmy, odpoledne se jako stín vrátil zpět. Zmuchlaný, osamocený mezi lidmi, s pohledem neustále zaměřeným do dáli. Potřebuji pustit žilou, být mimo civilizaci. Musím někam ven. Beru si batoh, pár věcí, které stejně nebudu potřebovat a hlavně tunu pomalé muziky.

První volba padne na irské atmosférické doom sludge nadšence SOOTHSAYER. Pomalý rytmus, jdu co noha nohu mine. Hudba mě naplňuje pocitem ještě větší beznaděje. Vše je ohlodané na dřeň, kroutí mnou a drásá odněkud zevnitř. Míjím poslední dům, opuštěnou továrnu, o které se říká, že bývá častým místem sebevrahů. Stoupám nahoru, nad město. Pode mnou poblikávají tisíce lamp. Je šero, víc tmy než světla. Usednu na pečlivě naskládané dřevo, které voní začínající plísní a v tu chvíli desce "At This Great Depth" propadnu naplno.




Určitě znáte ten pocit, když si poslechnete nějaké album poprvé a ono vás zcela pohltí. Nebývám v doom metalových vodách zase tolik častým hostem, ale pokud jde o emoce, tak těch tryská z prvotiny SOOTHSAYER velké množství. Je to podobné, jako když potkáte ženu, která není ničím výjimečná, ale máte co dělat, abyste ji hned nevyznali své city. Někdy je síla okamžiku zničena několika slovy, ale tentokrát musím napsat jediné. "At This Great Depth" mi padli v letošním listopadu přesně do nálady. Pamatujete si na do té doby nepoznanou bolest, když jste se jako malé dítě poprvé řízli nožem? Tak přesně tak mi tahle deska připadá. Jemná, naléhavá, přesto drsná, "hlubinná" a zemitá zároveň. Netřeba k někomu přirovnávat, podobné nahrávky stejně osloví jen pár fanoušků a ti již dávno vědí své. Až vás potkám někde v lesích, tak věřte, že jen kývnu hlavou na pozdrav. Slov totiž netřeba. Stačí nám "At This Great Depth". Skvělé náladotvorné album!


sumarizace:

Irská doom/sludge metalová kapela SOOTHSAYER vydala letos album, které vás zmrazí. Ostré, hutné, dunivé riffy, skvělý hlas a jasně hmatatelná temnota vás přenese do země stínů. "At This Great Depth" působí jako černá vzpomínka, jako noční můra, která najednou obživla. Na to, že se jedná teprve o první dlouhohrající album kapely, je zde předkládán opravdu hodně návykový materiál. Hudba této nahrávky drásá, bolí, je krutá, chladná a zákeřná zároveň. Cítím v ní velký černý potenciál do budoucna. Album je jako nějaká temná mantra, opakovaná samotnou Smrtí. Doom metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji! 

Asphyx says:

Irish doom/sludge metal band SOOTHSAYER released this year an album that freezes you. Sharp, dense, roaring riffs, great voice and clearly real darkness transport you to the land of shadows. "At This Great Depth" looks like a black memory, a nightmare that suddenly came to life. Considering this is the first full-length album of the band, there's presented really addicting stuff. The music of this recording lacerates,  hurts, it is cruel, cold and vicious at the same time. I feel its big black potential for the future. The album is like a dark mantra, repeated by the Death itself. Doom metal remembrance ceremony, which will take you on a trip into the dark dreams! I recommend!


Track list:
1. Umpire
2. Of Locusts and Moths

Line up:
Líam Hughes - Vocals/Noise
Con Doyle - Guitar/Vocals
Marc O'Grady - Guitar
Pavol Rosa - Bass
Will Fahey - Drums


Official Soothsayer Bandcamp
Soothsayer Facebook
Transcending Obscurity Site

Transcending Obscurity Facebook  

úterý 29. listopadu 2016

Recenze/review - EPITAPH - Sinner Waketh (2016)


EPITAPH - Sinner Waketh
CD 2016, Dark Symphonies

Rozezněla se podzemím další temná symfonie zla. Tentokrát od švédských maniaků EPITAPH, smečky, která bloudí podsvětím už od roku 1990. Kapela, stejně jako ve svých počátcích, předkládá plnotučný, zahnívající old school death metal, který vás bez jakéhokoliv varování rozdrtí velkou silou. Odkazy na GOD MACABRE, ENTOMBED, EXCRUCIATE, WOMBBATH, CEMETARY, DISMEMBER, UNCANNY jsou cítit v každém tónu. Zkrátka a jednoduše, švédská škola té nejvyšší kvality, tentokrát podaná samotnými mistry hrobníky. Otevřete si pivo, nejbližší hrob a nechte se unášet bohu protivnými skladbami plnými chladu, špíny a tmy. 



Mě baví poslouchat novinku "Sinner Waketh" čím dál tím víc. EPITATH mi připomínají mrtvolu, která byla dlouho uložena u ledu. Letos se probudila s tím, že vám v nejbližších okamžicích prokousne hrdlo, vytrhne střeva z těla a vaše srdce ochladí na bod mrazu. Ne, Švédi se do dnešní doby rozhodně se svojí hudbou nehodí. Pokud nejste podobnou hudbou zasaženi přímo na solar plexus, tak se pokřižujte a mazejte pryč. Tady se hrne hromada lebek pro všechny pamětníky, pro maniaky, kteří už v dávných časech muchlali první nahrávky téhle kapely na kazetách. Dunivý zvuk, žádné zbytečnosti. Jen smrt, síla a hřbitov plný švédských death metalových snů. Líbí se mi, že si EPITATH na nic nehrají, jedou si to svoje. Sveřepě, upřímně, bez jakýchkoliv příkras. V jednoduchosti je síla, říkají moudří a tentokrát bych se pod to podepsal vlastní krví. "Sinner Waketh" je albem, které si rvu do hlavy, až mi uši krvácí. Hydra je zpět! Mocná a silná! Švédský záhrobní death metal té nejvyšší kvality! Peklo!


sumarizace:

"Sinner Waketh" je silná deska, plná klasických švédských postupů. Znovu otevírá dávno zahojené rány, drtí vše živé a drásá až do krve. EPITATH již podruhé vystoupili ze záhrobí, aby nám předvedli prvotřídní death metal čerpající z devadesátých let a přidali k tomu současný zvuk. Tančí se opět na otevřených hrobech, vzývají se temné síly a obětuje se těm největším death metalovým bohům. Album je drsné, kruté, narvané po okraj energií a ledem. Kolem praskají víka od rakví, za náhrobkem se na vás směje samotná smrt a láká vás k poslednímu tanci. Beru do ruky svůj oblíbený krumpáč, nasazuji sluchátka na uši a moc dobře vím, že dnešní den se mi bude pracovat o hodně lépe. Mám ve zmrzlé zemi vykopat nekonečnou řadu hlubokých hrobů. Žádné urny, žádný pohřeb žehem. Hezky poctivě, pomalu, s dlouhým pohřebním loučením, taková je letošní nahrávka. Tradiční, upřímná a řezající jako kousky ledu zaryté do čerstvého masa. Old school švédský death metal té nejvyšší kvality!

Asphyx says:


"Sinner Waketh" is a strong record, full of classic Swedish procedures. It opens wounds healed for a long time, crushes all living and scratches to the blood. EPITATH appeared from beyond for the second tome to show us first-class death metal drawing from 90th and they added the current sound. We are dancing in open graves again, they are invoking the dark forces and sacrifice to the biggest death metal gods. The album is rough, cruel, crowded to the brim with energy and ice. The lid of the coffins are cracking, behind a tombstone the death is laughing and attracts you to the last dance. Traditional, honest album, cutting like pieces of ice dugging into fresh meat. Old school Swedish death metal of the highest quality!


Tracklist:
1. Abomination 04:01
2. Death on a Pole 03:52
3. Heathens 04:34
4. Squeezing Out the Life 04:26
5. Desecrated Tomb 03:56
6. Epitaph Enraved 01:25
7. Wheels of Mastication 03:21
8. Bloodstained Visions 02:51
9. Blasphemy 03:28
10. Sinner Waketh 03:51

band:
Manne Svensson Nicke Hagen Johann Enoksson

Recenze/review - BELLIGERENT INTENT - The Crucifire (2016)


BELLIGERENT INTENT - The Crucifire
CD 2016, vlastní vydání

Někde daleko v australské buši, uprostřed skal, musí být jeskyně, kde je míchána černota s hnisem a jsou tvořený šílené smrtící lektvary. Další poslové ze země stínů vydali svědectví o zlu. BELLIGERENT INTENT. Kapela, která se rozhodla nám letos citovat ze starých death/black metalových učebnic. Pohodlně se tedy usaďte, zapalte svíce a sepněte ruce do symbolů pro vyvolávání temných sil. Zmáčkněte play a do vašeho pokoje se jako hejno krkavců rozletí zprávy od samotné Smrti.

Poslouchám novinku "The Crucifire", kývám rozvážně hlavou do rytmu a spolu s kapelou vzpomínám na skupiny jako jsou ANGELCORPSE, SCARABAEUS, PERDITION TEMPLE, SADISTIK EXEKUTION. Je mi v téhle společnosti dobře, i když musím přiznat, že pak mívám děsivé noční můry. Australané nám letos namíchali opravdu hodně špinavý koktejl. Je plný hnisu, špíny, tlaku, odmítání čehokoliv dobrého. Satanismus přenesený do světa death a black metalu. Uvěřitelnost, polámané kosti i hanobení svatých ostatků. Tohle všechno zde nalezneme. Bojím se spát.







BELLIGERENT INTENT sice podle mě nedosahují kvalit svých kolegů z australské death metalové ligy, ale jejich album "The Crucifire" rozhodně stojí za bližší ohledání. Musíte být samozřejmě fanoušek podobných hudebních zvěrstev a vaše uši nesmí hledět na nějakou tu ošklivost. Bez těchto požadavků novinku nepochopíte. Osobně to mám nastavené tak, že někdy bych si dával album do žil několikrát denně, až mi přijde, že jsem na něm závislý. Pak mám ale také třeba týden, kdy na něj nemám vůbec chuť. Toho zla je zkrátka příliš a někdy jim ho zase tak úplně nevěřím. Jako celek je ale album velmi nechutným pokrmem, který doporučuji podávat pouze se shnilou přílohou. Neberte slovo bezbožné nadarmo! Poslouchejte BELLIGERENT INTENT a vaše duše propadne peklu! Velmi dobré album!


sumarizace:

"The Crucifire" je deskou, která má velmi nakažlivou atmosféru. Připomíná výše zmíněné rituály natolik uvěřitelně, že by na CD mělo být nalepeno varování před zlými silami. Black death metal je zde špinavý, uvěřitelný a nepostrádá velmi silné melodie. Desku si užívám úplně stejně jako pravé okultní obřady. Australané hrají s nadšením, energií a dokážou vtáhnout do své nečisté hry. Jejich kruté příběhy opravdu ožívají a znesvěcují vše svaté. Z malé vesnice, ležící na úpatí hory, se vydal dlouhý průvod. Na nosítkách sedí další oběť. Démoni si žádají další a další maso. Ženy naříkají, muži mají zachmuřené tváře. V čele zástupu stojí členové kapely a nesou v rukou obrácené kříže. Zvony se opět houpají do kroku. Chodí to tady tak odjakživa a byla by škoda něco měnit. Pravý bezbožný black death metal!

Asphyx says:

"The Crucifire"  is an album with a contagious atmosphere. He recalls the dark rituals so believable that the CD should contain a warning against evil forces. This is Black Death Metal which  is dirty, believable and not lacking very strong melodies. This Album ..I enjoy exactly the same way as true occult rites. Australian maniacs are playing with enthusiasm, energy and are able to draw up their dirty play. Their cruel stories really come to life while desecrating everything holy. Totally right godless black/death metal!

Tracklist:
1. Repent the Flesh
2. Tyrants of Slaughter
3. Diabolical Sacrilege
4. The Second Death
5. Burning Halls of Damnation
6. Menacing in Hate
7. Tortured Redeemer
8. Be the Victorious
9. The Crucifire

pondělí 28. listopadu 2016

Recenze/review - ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion (2016)


ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion
CD 2016, Agonia Records

Příběh hrdého národa Kärgeräs byl dopsán. Po dlouhých dvaceti letech (od vydání stejnojemnné desky). Kruh se uzavřel a já byl hrozně zvědavý, jak se s ním brněnský principál Big Boss a jeho ROOT poprali. První část "vyprávění" totiž patří k tomu nejlepšímu, co jsem v česko-moravských kovových luzích a hájích slyšel. Pojďme se tedy spolu s kapelou ponořit do dark metalu, do roztodivných skladeb, do určité chladné vznešenosti, kterou obě alba oplývají.

Podle mého skromného soudu by měla hudba hlavně vyjadřovat emoce. Musím říct, že letošní novinka "Kärgeräs - Return From Oblivion" je jimi doslova narvaná k prasknutí. A je úplně jedno, zda se tradičně blackově drtí, heavy rockově bublá nebo skoro až doom metalově přemýšlí. ROOT to se mnou (až na pár výjimek) vždycky uměli. Tentokrát jsou přesně v té poloze, v jaké je mám nejraději. Rozevlátí, epičtí, svojští, "teatrální" a také smutní. Big Boss je vznešeným vypravěčem, našeptávačem, který má za sebou perfektně sehrané spolubojovníky. Cítím mrazení v kostech.



Vyzdvihnout musím perfektně zpracované vokály. Byl to vždy Big Boosův zpěv, který dodával ROOT na originalitě a před "Kärgeräs - Return From Oblivion" musím smeknout pomyslný klobouk (tolik poloh, od mumlání, šeptání, přes řev až po vypjatý zpěv jen tak někde neuslyšíte - a vše sedí pohromadě v zajímavém celku - vezměte si třeba jen pro mě nejsilnější "The Key To The Empty Room"). Poslouchám album již nějakou dobu a mnohé refrény si musím pobrukovat spolu se skupinou. Pochválit musím i zvuk ze Shaark studia, který je krásně studený a ostrý zároveň. Kompozičně jsou pak zpět typické tmavě metalové postupy, které jsme vždy měli všichni u ROOT tolik rádi. 



ROOT mě svoji novinkou "Kärgeräs - Return From Oblivion" velmi mile překvapili. Čekal jsem stárnoucí gentlemany žijící jen ze své podstaty, ale mám před sebou desku, kterou nemůžu pustit z hlavy. Vlastně si to ani nedovedu vysvětlit. Album to není tvrdé, ale časté pomalé pasáže jsou neskutečně naléhavé, s takovou tou severskou vznešeností, moravskou melodičností a náladami, které vás donutí k zastavení. Je to zkrátka příjemné černé metalové rozjímání, které má v sobě zvláštní přitažlivou jiskru. Připomíná mi ledovou řeku, do které spadnete. Nejdřív vás jen tak poklidně nadnáší, pak strhne, začne topit a nakonec vyčerpané vyhodí na břeh. Silná dark metalová nahrávka, která vás uhrane chladem!


Asphyx says: 


ROOT pleasantly surprised me with their new album “Kärgeräs - Return From Oblivion”. I expected aging gentlemen who live only by their nature but in front of me I have an album which is stuck in my head. Honestly, I don ´t know why. The album is not very hard. However, the often slow passages are incredibly urgent with the Nordic majesty, Moravian melodies and moods which will make you stop. This is just a very nice black metal meditation which has some spark of attraction. It feels like a frozen river in which will you fall. At first, you will just float peacefully but then the river swept you and you will start drowning. And finally, it will cast you out on the shore. Strong dark metal record which bedevil you with its coldness!

Tracklist:
1. Life Of Demons
2. Osculum Infame
3. Moment Of Fright
4. The Book Of Death
5. Black Iris
6. Moment Of Hope
7. The Key To The Empty Room
8. New Empire
9. Up To The Down
10. Do You Think Is It The End?

Line-up:
BigBoss - voice
Igor - bass
AD - guitar
Hanz - guitar
Paul Dread - drums


Recenze/review - SPECTRAL APPARITION - Manifestation (2016)


SPECTRAL APPARITION - Manifestation
EP 2016, Invictus Productions

Země se otevřela. Rozervaná, puklá, zjizvená. Dostal jsem strach, protože podobné přírodní úkazy nevěstí nic dobrého. Přeběhl mi mráz po zádech, rozklepala se kolena. Očekával jsem nejhorší. Potom zazněly první tóny a z hlubin pekelných vystoupali na zmeský povrch, jako nějací zvěstovatelé, britští death metalisté SPECTRAL APPARATION. Začali kolem sebe dštít síru, prskat ohnivé sliny toho nejošklivějšího smrtícího kovu. Svět potemněl a já byl stržen do víru nekonečných běsů.

Cyklické opakování mantry plné smrti. Zastřený vokál, šílenství a temnota. Tak na mě působí prvotina v podobě EP "Manifestation" nejvíce. Jedná se o tajný death metalový rtiuál, o seanci určenou k jedinému. K vyvolání špatných sil. Tři skladby rozprostřené do dvaceti minut jsou krásnou ukázkou toho, jak vypadá onen svět. Britové si na nic nehrají, jdou rovnou na dřeň, na samou podstatu starého metalu jako takového. U mě v pokoji vládne těžká pochmurná nálada. Pomalu připravuji oltář. Dejte si na SPECTRAL APPARATION velký pozor, během poslechu dotiž dochází k nevratným změnám vědomí a zážitkům. Skvělé EP. Jsem proklet!









sumarizace:

SPECTRAL APPARATION a jejich album "Manifestation" mi připomínají nějakou hodně zlou a  ošklivou okultní seanci. Mocné kytarové motivy, hlas povolaný z temnot a skvělý zvuk. Ano, při poslechu mám opravdu pocit, že peklo existuje. Jasně a hmatatelně, jako na novince SPECTRAL APPARATION. Tahle hudba by klidně mohla znít při uvítání zbloudilých duší při příchodu do podzemí. Oceňuji temnotu, všechny černé skladby i určitou nihilistickou náladu, kterou zde cítím z každého tónu. Obraťte všechny kříže směrem dolů, vyžeňte kněze z kostelů, už napáchali dost zla! Černé okultní death metalové album, které je cítit sírou! Inferno!

Asphyx says:

SPECTRAL APPARATION and their album "Manifestation" reminds me some very bad and ugly occult session. Powerful guitar motifs, voice called up from the darkness and great sound. Yes, when I 'm listening I really feel that the Hell exists. Clearly and tangibly like the news of SPECTRAL APPARATION. This music could easily sound when the lost souls come in the underground. I appreciate the darkness, all black tracks and certain nihilistic mood that I feel from each tone. Turn all crosses down, expell the priests from churches, they've already done evil enough! Black occult death metal album that smells of sulfur! Inferno!

neděle 27. listopadu 2016

Recenze/review - GRAUSIG - Di Belakang Garis Musuh (2016)


GRAUSIG - Di Belakang Garis Musuh
CD 2016, Obscure Musick (US)F

Provedl jsem vivisekci vlastního těla. Otevřel jsem nožem dutinu břišní, podíval jsem se na tu spoušť způsobenou životem a vytáhl jsem střeva ven. Srdce se tomu všemu bránilo a mozek nechtěl připustit, že bude za chvilku konec. Jinak to nešlo, nůž ležel nedaleko a zrovna jsem poslouchal novou desku death metalovým maniaků GRAUSIG.

Jejich temná, technická a zároveň brutální hudba mě donutila začít přemýšlet nad svým nebohým tělem z úplně jiného pohledu než dosud. Je to šílenství, napadlo mě při prvním setkání. A bylo. Kapela byla založena již v roce 1989, s jediným úmyslem. Exhumovat vaši mysl, zničit nás, rozdrtit, pohltit a nakonec vyplivnout jako kus zmuchlaného hadru. Skládá se zde pocta DEEDS OF FLESH, FLESH CONSUMED, OMINOUS GATEKEEPER. Novinka je hutným, ošklivým masakrem. GRAUSIG působí jako zběsilá, krvelačná šelma, která vám právě prokousla tepnu. 



Nevím, jak to GRAUSIG dělají, ale jejich novinka "Di Belakang Garis Musuh" je pro mě každým dalším poslechem přitažlivější a přitažlivější. Jakoby v sobě nahrávka obsahovala nějakou temnou formuli, zaříkávání, které mě vždy přenese do pořádně ošklivého podzemí. Nachází se hned pod opuštěnou psychiatrickou léčebnou, kde se nepoužívaly zrovna košer lékařské postupy. Otevírání mozku pilkou na železo, zaživa, pomocí ostrých riffů, trepanace lebky bicími, propírání vnitřností kyselinou. Všechno tohle na desce naleznete. K tomu navíc, jako nějaký morbidní bonus, velkou porci temnoty. Indonéská mašina na zabíjení opět předvedla, že se pohybuje v death metalu s elegancí, přehledem. Vynikající album!



sumarizace:

Nové album GRAUSIG je nahrávkou, která je plná death metalového násilí. Je ranou mezi oči, nekompromisním materiálem, který vás rozdrtí. Kombinace krutých riffů, skvělého zvuku a obrovského tlaku dělá z novinky velmi bolestivou brutal death metalovou desku. Tohle je klasický, brutální death metal, který vám vymáchá obličej v kaluži plné krve. Žádné ústupky, žádný oddych. Jen kruté riffy, ostrý hlas a odpadající kusy vašeho těla. "Di Belakang Garis Musuh" řeže jako motorová pila, která nejde zastavit. Naporcovat, pověsit na háky a po odkapání zahodit na hromadu! Všichni fanoušci klasického brutálního death metalu by měli zbystřit svoji pozornost. V Indonésii byla uvařena hodně krvavá kaše. Nahrávka působí jako srážka s pořádně rozjetým vlakem. Doporučuji všem hudebním patologům, všem fanouškům smrtícího masakru. Brutální death metalové album, které zabíjí na potkání! Skvělá morbidní práce!



Asphyx says:

The new album by GRAUSIG is full of death metal violence. It´s a hit between eyes, uncompromising material which will smash you. This combination of cruel riffs, amazing sound and huge pressure makes this album a very hurtful brutal death album. This is a classic brutal death metal which will soak your face in a puddle of blood. No concessions, no rest. Just cruel riffs, sharp voice and falling pieces of your body. "Di Belakang Garis Musuh" cuts like a power saw which is impossible to turn off. Carve it, hang it on hooks and discard it on a cluster after draining. All of those fans of the classic brutal death metal should pay attention. There has been cooked a very bloody mash in the Indonesia. The album feels like a fast train accident. I would suggest it to all musical pathologists, all fans of death massacre. Brutal death metal album which kills everything, everywhere! Amazing morbid work!

Track list:
1. Di Belakang Garis Musuh 04:26
2. Teokrasi Biru 03:42
3. Pralaya Hipokrit 03:56
4. Doktrinasi Cacat Temporer 03:48
5. Sampah Moralitas Dimensi 02:40
6. Infeksi Kanibal Utopia 03:40
7. God's Replicated 02:45
8. Prelude One 02:42
9. Doomsday 02:31

Line up:
Phuput - Vocals
Ipay - Guitar
Mame - Guitar & Backing Vocals
Ewin - Bass & Backing Vocals
Denny - Drums


http://obscuremusick.bigcartel.com/
http://www.obscuremusick.com/
https://www.facebook.com/obscuremusick
http://www.grausig.net/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý osmý - Smrťákovy sedmnácté narozeniny


Příběh šedesátý osmý - Smrťákovy sedmnácté narozeniny


"Tetičky, mé zlaté tetičky, vy jste tak maličký, tak miloučký a já vás mám tak rád!": prozpěvuji si takhle v sobotu ráno při návštěvě mých krásných pohádkových tet. Dostávám balík se sladkostmi, jakoby mi bylo pořád pět let. Stojí tu před nimi ale dnes sedmnáctiletý kluk, s dlouhými vlasy, těžkými brýlemi. Na sobě mám manžestráky, který mě neskutečně svědí úplně všude a košili. Kravatu jsem si vyřval, odmítl. Hnědá čupřina, udržovaná jen mými kamarádkami občasným zastřihnutím, je stažena do ohonu. Když jdu ze studeného kamenného studeného záchoda, zahlédnu se po dlouhé době zase jednou v zrcadle. "Není to tak hrozný": pomyslím si, udělám na sebe nějaký ksicht a vrátím se na malinkatou oslavu s celou rodinou.

Tetičky nosí na stůl pečené dobroty, já upíjím džus, jsem hodný chlapec. Povídáme, co škola, co budu dělat po maturitě, jestli mám děvče. "Mám, mám tetičky moje milé, je to dcera veterináře": dělám si srandu a obě dámy hned ví, o kom je řeč, protože Boleslav je malý město a tety mají ve svém věku radary úplně všude. Následuje oběd, křupavá husa, obrovská jako celý stůl. "Jeho táta, tvýho budoucího tchána, byl taky v lágru a nakonec chudák nepřežil": dozvídám se ještě, ale myšlenkami už jsem někde úplně jinde. Oslava mých, Smrťákových narozenin, je velká věc, na kterou se celá parta chystá jako na příjezd papeže.

Vždycky, když jsem odcházel od svých tet, měl jsem dobrou náladu. Přes ty všechny hrůzy, přes ten nespravedlivý osud, byly mé příbuzné pokaždé ve veselé náladě a popovídal jsem si s nimi jako s nikým jiným. Odvedu mámu a bráchu domů, převléknu se do džínů, které pak ještě ve sklepě vyměním za druhé, víc roztrhané. K tomu džíska, čínské kecky a nejdřív musím k Prcalíkovi. Ten mi s oslavou pomáhá. Zvoním u nich a nakládáme v garáži kárku  s lahváči, rumem, vodkou, různými masitými jídly, okurkami...a do toho začne pršet. "No, tak jak jsme mladý, tak s tímhle nikdo nepočítal": řekne Prcalík a vypadá zamyšleně. Nakonec mi řekne, ať přikreju kárku igelitem a odvezu vše na panely.

Jak zmoklé slepice vypadají naše holky, které všechny obzvoním a ihned mi pomáhají. Jen Kačenka, ta se prý někde zdržela. Od rodičů jsem dostal horské kolo, byl jsem až zaskočený, protože v té mé pubertě, jsme si zase tolik poslední dobou nerozuměli. Dobíhá nás Prcalík, vede s sebou Sabatha, který mi hned bere jeden rum a loká si opravdu pořádně. "Jsem tvoje záchrana, kámo!": usměje se a dozvím se, že má pro mě vojenský stan. Oddychnu si úlevou. Mé deštivé narozeniny jsou zachráněny. Děvčatům, u kterých mi pořád není nějak úplně jasno, proč s námi jsou (s diskofily, jezdícími v trojkových bavorácích a sázejících hromady peněz po hernách, by se měly rozhodně, co se týká momentální chudoby, o hodně lépe), drkotají zuby zimou. 

Stejně, když o tom tak zpětně přemýšlím, ty naše krásky to s námi neměly vůbec lehké. Pořád jsme jen kecali o muzice, byli bez peněz, protože jsme všechno utratili za pivo a za CD, kazety, trička. Nemohly od nás čekat pohodlí, ani takovou tu pozlátkovou romantiku. Asi s námi byly proto, že jsme se pořád smáli, že jsme je nosili na rukou. Dodnes občas kroutím hlavou nad tím, co byly schopné pro nás obětovat, jak snášely ty naše řeči, staraly se o nás. Budiž pochváleny časy, kdy jsem vás všechny potkal, mé modré džínové víly! 

Vykračuji si jak paša, obklopený holkama a najednou jsme na panelech. Tam už jsou kluci a tváří se hrozně tajemně. "Jako dělat garden party jak v tom seriálu Beverly Hills 90210 v listopadu, když bude padat sníh, to může napadnout jen tebe, Smrťáku": směje se Prcalík a já se cítím najednou opravdu jako chudý studentík, který má sice nejhezčí holku na světě a nejlepší kamarády pod sluncem, ale peněz moc nepobral. Přichází Sabath s nějakým strejdou, který nám klade na srdce, abychom mu stan nepoblili a nezapálili. "Jen pojíme kaviár, propláchneme se trošku šampaňským a poklábosíme o literatuře a stan pak vrátíme": zahlásí Kytka a podává pánovi rum. Ten do sebe vrazí panáka velkého jako půl lahve a jen něco zamručí. 

Mezi kapkami deště poletují ve stylu pápěří sněhové vločky a já se zachumlám do svetru, který mi upletla babička v dobré víře, že ho budu nosit do školy (jenže je přesně takovej ten pravej, metalovej, vytahanej, promiň bábi, nikdy jsem ho ve škole neměl). Sklenice cinkají, ale něco tomu chybí. Jakoby všichni čekali, byli netrpěliví. Pak se v dálce, směrem od Debře objeví bílá škodovka, které říkala Kačenka důvěrně létající labuť. Za volantem její otec a už vystupují. Má nejkrásnější černá víla všehomíra snad ani neotevře dveře a už mi skáče do náruče. Líbačka zuřivá, až se tatínek odvrací, jak mu je stydno. "Tak kamaráde, tady máš od nás dárek, přejeme ti vše nejlepší!": pronese slavnostně. Kouknu dozadu na sedačky do auta a vidím tam balík, přikrytý deskou. "Ty vole, to je rodina, von dostal deky, to už je na veselku, tady je ruka v rukávě!": směje se Prcalík a všichni si nejdřív připijeme hluboko a rázně.

Vytáhnu opatrně tuhou a těžkou krabici. "A tady je rovnou dárek ode mě, to abys mohl přeříznout všechno, co kdy budeš chtít": podává mi nový krásný nůž Prcalík. Pak Kytka, který přijde s knihou o Slayer. Nemůžu se přes všechny ty gratulanty ke krabici dostat a je mi to už hloupý, ale jsou tu najednou holky, každá pusu, že bych se normálně červenal. "Kubo, Kubíčku, Smrťáku, ať jseš pořád takovej, jakej jsi": řekne Jana a podá mi knihu O životě a smrti, od Axela Muntheho, která mě pak v následujících letech dostane mnohokrát z absolutního dna. To ale na své narozeniny ještě nevím a tak jen upřímně a dojatě děkuju.

Prclinka, s albem Vader, mé oblíbené CD "Morbid Reich" (měl jsem zatím jen na kazetě), Mirka, která sama upletla krásnou teplou šálu s logem Slayer, kterou si hned beru na sebe. Nechce se mi s tím líbáním děvčat přestat, ale když uvidím oči své nádherné Kačenky, mám pohled najednou jen pro ni. Konečně se dostanu ke krabici, rozříznu ji nožem a jako nějaká krásná žena se přede mnou odhalí úplně nová, černá věž Panasonic (má druhá v životě, první byla Technics, koupená v Německu). "Co, cože, to je jako, fakt opravdu pro mě?": zadrhávám a jsem jako v nějakém snu. Kousek ode mě stojí pan otec, kývá rozvážně a spokojeně hlavou. Usmíváme se na sebe a já sice ještě chvilku blekotám něco o tom, že to je moc velký dárek a vůbec, ale už si představuji, jak si pustím první CD.

"Tak kamaráde, díky tomuhle bude opadávat sousedům keramika v koupelně, až to vohulíš na maximum": pročítá Kytka technické detaily na krabici a já si říkám, že tolik dárků jsem v životě snad ještě k narozeninám nedostal. Tak nějak v zápalu radosti skáču na potencionálního tchána a chci ho obejmout. Pak mi dojde, že mi chlapi tohle přece neděláme a raději ho poplácám s díky po ramenou. A už si mě odtahuje Kačenka stranou a že prý to není ještě všechno. Ve tmě, úplně nahoře celé té hromady panelů, je polo-roztržená igelitka. Prší do ní se sněhem, ale mám si tam vylézt, že tam je dárek od ní (ty další dostanu až někdy v noci, až budeme jen sami spolu). 

Kačky táta se loučí a odváží moji novou hi-fi věž ze říše snů k nám domů. O všem naši věděli, všichni se na mě tak nějak krásně spikli. Musím se z toho všeho pořádně napít a vypiju skoro celého lahváče, když lezu nahoru. Jdu jeden panel po druhém, naschvál všechny napínám. Pak si stoupnu, v tom dešti, v tom zimomrazu a pozvednu igelitku nad hlavu, jako to dělávají lovci se svojí kořistí. Vypadne na mě zbrusu nové tričko Vader - Morbid Reich. Od minulých narozenin, kdy jsem dostal nášivku na záda, tak mám kompletně úplně vše, co se k tomuto albu a kapele vůbec dá sehnat. Nic nedám na prosby Kačenky, abych neblbnul, ale převlékám se v tom chladnu do nového. Když jsem do půl těla, ozve se celými panely, jako pleskání křídel, potlesk a provolávání slávy. Jsem v tu chvíli ten nejšťastnější vyhublý kluk na celém sídlišti.

Děkuji všem a když už je úplná deštivá tma, postupně se všichni opíjíme do němoty. Radoučí se vznáší smích a já moc dobře vím, že dneska se nemusím hlídat, že mám narozeniny a že už se to nebude nikdy opakovat. Má se spát u Kytky, jehož máma má nového přítele a je u něj. Je pravdou, že jsem několikrát ten večer padl z panelů rovnou na hubu, že mé nové tričko bylo špinavé jako po zápasu v bahně a že nůž půjčený Kytkovi způsobil vyřezaný pentagram do stanu, ale je také pravda, že se na tuhle oslavu vzpomínalo dlouhá léta. Chudí penězi, ale ve vzájemné metalové soudržnosti, se naše parta zdála silnější než dřív. Měli jsme si užít ještě dva krásné roky, než nás osud začal proklínat svojí odvrácenou stranou. To jsem ale tenkrát ještě nevěděl.

Jediného, koho jsme od kazeťáku, s na moji počest puštěnými Vader, nemohli dostat, byl Kytka. V opilosti nám tvrdil, že ho tam máme nechat, že radši umrzne. Jak už to tak intoxikovaní dělávají, začal brečet, vracela se mu smrt jeho táty, ale to já už neslyším. Mirka nám půjčí klíče, abych si nekazil narozeniny a jdeme ke Kytkům domů s Kačenkou jako první. Zalezeme do ložnice a dostanu slíbené překvapení, o kterém se mi do té doby ani nesnilo. Jen z dálky slyšíme, jak přijdou ostatní. 

"Je ti sedmnáct, Smrťáku, ještě dva roky, až bude i mě a vezmeme se": šeptá mi v peřinách Kačenka do ucha a já si v tu chvíli uvědomím, že jsem sice chudý jako kostelní myš, jako mnich, který se vzdal všech hmotných statků, ale zároveň mám úplně vše, co si můžu přát. (O svatbě vůbec nepřemýšlím, beru ji jako automatickou věc, která se stane, až bude čas. Počítám s tím a chci být s Kačenkou navěky, to už dávno vím, jsem si s tím jistý) Jsem s nádhernou, chytrou a jako nebesa hodnou holku, jsem s kamarády, s kterými bychom byli pro sebe ochotni položit život. Má víla mě hladí po vlasech a já se i přesto, že nejsem, cítím krásný. Je úžasné, že ona si myslí, že fešák jsem. Sám se tomu pořád divím a nedokážu to pochopit. 

Chvíli si představuji, že se na nás koukám jakoby shora. Vidím pod sebou andělskou, tmavovlasou holku, co má lehce pokrčené koleno a pod odhrnutou peřinou prdýlku k zulíbání. "Jo, jsem šťastnej, hergot, já jsem tak šťastnej": myslím si, že říkám v duchu, ale prohlásím to asi nahlas, protože princezna všech modro černých dívek se v polospánku zavrní jako kočkovitá šelma. Políbím ji tam, kde je všude vidět kůže a rozplynu se ve snech, živočišnosti, kráse a spánku. 

Ráno pak nevím, co je a co není pravda, co se doopravdy stalo a co bylo jen sen. Vedle v pokoji do kýble zvrací Kytka a Mirka mu trošku, i když mile, nadává. Zvednu se, otevřu z lednice čerstvě vytažené vyprošťovací pivo. Všem řeknu, ať nám dají do dvanácti pokoj a zamknu se s Kačenou v ložnici. Má milá si lokne, políbí mě hořce na pusu a dostaneme na sebe zase obrovskou chuť. "Tak a je to, seš sedmnácterák": směje se mi má dívka a já moc dobře vím, že tyhle narozeniny si tedy Smrťák opravdu pořádně užil. Venku už neprší, ale padají husté vločky sněhu, které mi nevím proč pořád připomínají, že jsem zase o rok starší. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. listopadu 2016

Recenze/review - MINOTAUR HEAD - Minotaur Head (2016)


MINOTAUR HEAD - Minotaur Head
CD 2016, War Anthem Records

Takhle hustou mlhu jsem ještě nezažil. Přijdu si, jako bych krájel krvavé záclony. Proplétám se hutnými, těžkotonážními riffy nové desky MINOTAUR HEAD a nemůžu se nabažit té beznaděje. Tahám zde v hlubokých lesích oběti neznámé epidemie již několikátý den. Mám namožená záda a přestal jsem věřit v Boha. Tolik utrpení, tolik zla, tolik rozšklebených obličejů děsem. Kopu další hrob a přemýšlím, kdy všechno tohle šílenství skončí. Zatím to vypadá na další temný den. Nasazuji si znovu sluchátka na uši, beru do ruky lopatu a vydávám se na cestou plnou utrpení. Smrt má své nové jméno - MINOTAUR HEAD.

Jedná se o doom death metalový projekt/kapelu Roggy Johanssona, který se tentokrát spojil s členy SOULBURN, HAIL OF BULLETS. Pánové nám předkládají zimomřivé, pomalé, drsné a temné umírání. Hudba, vyvěrající odněkud z nekonečných bažin záhrobí. Dejte si pozor na každý svůj další krok, našlapujte opatrně! Jinak vás pohltí navěky mokřad jako mě. Sem tam potkáte lebku, ohlodanou na kost svědomím, vybělené kosti dávno zemřelých a hlavně naléhavý chlad, který je cítit z každé skladby. Umírá se zde pomalu, v dlouhých křečích.



Mám rád, když mi hudba kroutí vnitřnostmi, když mi připomíná ranní podzimní mráz, když je smutná, drsná a syrová. Těch emocí, tryskajících z každého tónu potkáte na novince "Minotaur Head" bezpočet.  Budete ji poslouchat s vážnou tváří, stejně tak jako jste poslouchali death/doomové velikány v devadesátých letech. Skladby se vám dostanou pod kůži, založí tam celé kolonie krvelačných červů a postupně vás rozloží na hnijící zbytky zcela zbytečných tkání. Jsme jen kus masa, odsouzeného k žití. Pokud máte rádi pomalý, surový sound, houpavé rytmy a postupné navozování smutku, tak jsou pro vás MINOTAUR HEAD jako stvořeni. Používal jsem album jako soundrack k prodlužujícím se nocím. Death/doom metal, který položí vaši mrtvolu do té nejstudenější márnice. Skvěle!


sumarizace:

Doom deathové poselství o bolesti bylo předáno. MINOTAUR HEAD umí pomocí své muziky krásně zhudebnit smutek, strach, umírající podzim i krásu smrti. Pomalé, dlouhé songy se vám pomalu zaryjí až někam do mozku, nahlodají ho a rozloží na malé kousky. Album se opravdu povedlo, je hodně nakažlivé, ošklivé, vytažené odněkud z toho nejhlubšího hrobu. Fascinuje mě atmosféra, klid a rozvaha, s jakou jednotlivé songy zní. Zima letos stále nepřichází, ale je ji možno s klidem nahradit novou deskou "Minotaur Head". Mrazivé pasáže jsou protkány vokálem ze samotného pekla a vy jste pomalu ukolébáni k nekonečné smrti. Přijdu si jako na nějaké černé mši, na spirituální seanci, kde se všichni společně pokoušíme vyvolat duchy nemrtvých. Nálada celé nahrávky je pochmurná, zlá, přesto velmi přitažlivá. Doporučuji všem, kdo rádi večer uléhají do své oblíbené rakve. Death doomové CD, které vás zmrazí navěky!

Asphyx says:


Doom death metal message of pain was passed. MINOTAUR HEAD can set to music with their songs sadness, fear, dying autumn and the beauty of death. Slow, long songs dig up somewhere in the brain, erode and split it into small pieces. The album is really good, it is very contagious, nasty, pulled from the deepest grave. I'm fascinated by the atmosphere, calm and balance, sounding in each song. The winter isn't still coming this year, but it can be easily replaced with the new album "Minotaur Head". Frozen passages are weaved with vocals from hell and you are slowly lulled to endless death. I feel like on the Black Mass, on a spiritual session, where we all together tryi to invoke the spirits of the undead. The mood of the record is grim, evil, but also very appealing. I recommend to all who likes to lie down in the favorite coffin in the evening. Death doom CD, which will freeze forever!


Tracklist:
1.Drowning Life
2.Hidden Death In The Permawinter
3.A Monument To Humanity
4.Only Lands For The Slaughter
5.A World Without Man
6.Mundane Treasures
7.Realm Of Filth

Band:
Rogga Johansson-guitars/vocals Bob Bagchus- Drums Theo van Eekelen- Bass Ronnie Björnström-lead guitar

pátek 25. listopadu 2016

Recenze/review - ENTRAPMENT - Through Realms Unseen (2016)


ENTRAPMENT - Through Realms Unseen
CD 2016, Pulverised Records

Procházím se zmrzlou krajinou. Do světla měsíčního úplňku trčí jako nějaká mementa ruce a nohy mrtvol. Oči, vyklované od krkavců, střeva vytažená zvěří. Fascinuje mě ten klid, ten nekonečný a zároveň zdánlivý klid. Je po bitvě, generálové už dávno odjeli do svých vyhřátých domovů, případně za milenkami. Obyčejní vojáci zde leží, vyčítavě, přesto s úlevou ve tvářích. Prošli si peklem. Někde tam vzadu, hned vedle holého stromu, stojí vysoká postava v plášti. Otočí se, zašklebí obličejem bez tváře a mě ten smích pak provází celý zbytek života. Potkal jsem samotnou Smrt. Na zádech měla nápis ENTRAPMENT.

Holandskou death metalovou mašinu ENTRAPMENT mám zarytou pod kůží už hodně dlouho. Jedná se přesně o ten prašivý smrtící kov, který můžu poslouchat vždy a všude. Líbí se mi energie, neučesanost, ten chlad, opravdu připomínající náladu zimního bojiště. Krve by se ve mě při poslechu nedořezal. Michel Jonker, hlavní persona celé skupiny je zkrátka srdcař, jako já. A na jeho tvorbě je to znát. "Through Realms Unseen" je poctou všem old school death metalovým posluchačům a vlastně každému, kdo ještě hledá u hudby upřímnost. 





Na "Through Realms Unseen" se mi líbí vlastně úplně vše. Zvuk, provedení, obal, takový ten "heavy" efekt, který nutí ke kroucení hlavou. Vezměte staré ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, šoupněte je do stejného mlýnku na maso s OBITUARY, snad starými PESTILENCE, ASPHYX (dosaďte svoji oblíbenou death metalovou kapelu z devadesátých let). Samozřejmě, přidejte dnešní "lepší" zvuk,  nějaké ty chladné melodie a Michelův zastřený vokál a máte před sebou desku, kterou prostě musíte milovat. Kolem mě se začíná vznášet podivný puch. To začala námraza a mrtvoly na celém bojišti tát. Koho si dáma s kosou neodvedla do země stínů, ten se ještě z posledních sil brání. Po smrti a stále nenalezli klid. Cítím zde obrovskou sílu, šílený tlak. To si Smrtka pustila ke své práci novinku ENTRAPMENT - Through Realms Unseen (2016)! Vynikající old school death metalové album, které zmrazí vaše černé duše!


sumarizace:

ENTRAPMENT letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. "Through Realms Unseen" může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Vynikající temný old school death metal! Absolutní kult!

Asphyx says:

ENTRAPMENT come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. "Through Realms Unseen" may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! Excellent dark old school death metal! Absolute cult!

TRACKLIST
1. Omission  (4:41)
2. The Seeker  (2:54)
3. Static Convulsion  (2:57)
4. Ruination  (3:08)
5. Dominant Paradigm  (4:30)
6. Withering Souls  (3:49)

7. Isolated Condemnation  (2:51)
8. Through Realms Unseen  (3:08)
9. Hybrid Maelstrom  (4:10)
10. Discordant Response  (3:38)
11. Self Inflicted Malnutrition  (3:24)

https://www.facebook.com/entrapmentdeathmetal/
http://entrapment2.bandcamp.com/
http://www.pulverised.net/

TWITTER