DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 31. prosince 2016

Recenze/review - MONSTERWORKS - Black Swan Annihilation (2016)


MONSTERWORKS - Black Swan Annihilation
CD 2016, Eat Lead and Die

Vždycky mě fascinovaly a dodnes tomu tak je, záběry lovících šelem. Zpomalené okamžiky, chvilky před prokousnutím šíje. Příroda ve své syrové podobě, krása dravce vyhlížejícího si svoji kořist, hlubiny oceánů, zrození a smrt. Představoval jsem si, jak stojím kousek opodál, s kamerou, jako tichý svědek, součást veškeré té nádhery. Chyběla mi jen hudba, která by vše doplnila, uzavřela v dokonalý celek. Pro novozélandské MONSTERWORKS mám velkou slabost, zobu jim jejich alba z ruky, jsou pro mě výjimečnou kulisou, muzikou, nabitou k prasknutí energií a talentem. Určitě znáte ten pocit, když zjistíte, že jste vy i album jedním organismem. "Black Swan Annihilation" jsem se poklonil, přidal hlasitost a pustil si další přírodopisný film. Krása vypálená na CD, přemýšlivost, inteligence, nespoutanost, přirozenost a jiskřivý smutek. Nálady v odstínech, které dokáže znázornit snad jen kaleidoskop. 



Z "Black Swan Annihilation" přímo prýští perfektně odvedené muzikantské řemeslo. Doslova cítím, že pánové se zavřeli do zkušebny, popustili uzdu svým fantaziím a hráli si s motivy jako kočka s myší. Tvorba MONSTERWORKS se těžko k někomu připodobňuje a myslím, že to není snad ani potřeba. Fanoušci podobných záležitostí stejně dají spíš na dojem, na ochutnání, než na nějaký podrobný rozbor. Těch vlivů je zde opravdu hodně, jedná se převážně o melodické metalové a rockové kapely. Není to ale příliš důležité, hlavní je schopnost novozélandských mě připoutat k přehrávači, vymáčknout ze mě roztodivné emoce, spoustu radosti, smutku, pohody, chvění. Miluji ty chvíle společných setkání, četbu knihy ve večerních hodinách, když už je všude klid. Jsem jako v úvodu zmíněná šelma, čekající, větřící, samozřejmá. Krásná deska!


sumarizace:

Pro novozélandské MONSTERWORKS mám velkou slabost, zobu jim jejich alba z ruky, jsou pro mě výjimečnou muzikou, nabitou k prasknutí energií a talentem. "Black Swan Annihilation" jsem se poklonil, přidal hlasitost a pustil si ji znovu. Krása vypálená na CD, přemýšlivost, inteligence, nespoutanost, přirozenost a jiskřivý smutek. Nálady v odstínech, které dokáže znázornit snad jen kaleidoskop. "Black Swan Annihilation" přímo prýští perfektně odvedené muzikantské řemeslo. Tvorba MONSTERWORKS se těžko k někomu připodobňuje a myslím, že to není snad ani potřeba. Fanoušci podobných záležitostí stejně dají spíš na dojem, na ochutnání, než na nějaký podrobný rozbor. Těch vlivů je zde opravdu hodně, jedná se převážně o melodické metalové a rockové kapely. Není to ale příliš důležité, hlavní je schopnost novozélandských mě připoutat k přehrávači, vymáčknout ze mě roztodivné emoce, spoustu radosti, smutku, pohody, chvění. Miluji ty chvíle společných setkání, četbu knihy ve večerních hodinách, když už je všude klid. Cítím se jako šelma, čekající, větřící, samozřejmá. Krásná deska! 

Asphyx says:

I have to admit that I have slight passion for those New Zealand MONSTERWORKS. I am eating their albums right from their hands. Their music is very exceptional for me and they are full of energy and talent. I bowed to the album “Black Swan Annihilation” and I added some volume and played it again. This is beauty burned to a CD. The thoughtfulness, intelligence, unbridled, naturalness and sparkly sadness. Moods in shades which can be represented by a kaleidoscope only. From the album “Black Swan Annihilation” oozes out the perfectly good musical craft. It is difficult to assimilate MONSTERWORKS´s music to other bands and I think it is not even necessary. Fans of similar music will probably listen to something which hits them from the first hear/taste and they do not care about any detailed analysis. These is a lot of influences especially some melodic metal and rock bands. But that is not really important here. The important thing is that these New Zealand guys can bind me to the player and squeeze all those whimsical emotions out of me. But also a lot of joy, sorrow, comfort and vibrations. I love those moments of meetings, reading a book during the evening and there is peace everywhere. I feel like a beast, waiting, sniffing, self-evident. Beautiful album!

Tracklist:
01. Immortalist 04:26
02. To Have Done What Must Be 04:54
03. Unbridled Force of Nature 02:40
04. Black Swan Annihilation 09:00
05. Vanishing Point 06:09
06. Unbeheld 03:02
07. Archivo Omnia 07:57

band:

Drums: James
Bass: Hugo
Guitars: Marcus
Guitar and Vocals: Jon


pátek 30. prosince 2016

Recenze/review - HOATH - Codex III: Crown of the Mind (2016)


HOATH - Codex III: Crown of the Mind
CD 2016, Saturnal Records

Stojím, jsem v očekávání. Temnota přichází. Rozvěsil jsem zatím, než přijdou ostatní, po stěnách staré kosti, nakreslil pentagramy a těšil se na dívku, která se rozhodla poskytnou svoje tělo i mysl k obřadu. Už přicházejí! Postavy v kápích. Ne, to není žádná hra, nic pro mladé nadržené novinářky. Tohle je krutá a syrová realita. Starý opuštěný kostel, nové CD finských black/death metalistů HOATH v přehrávači. Pravá krev z obětovaného kohouta, zaříkávání, stíny nemrtvých. Zbývá už jen pár slov, poslední zaříkávání a konečně se budu moci setkat se svými death metalovými předky.

Okultní, tajemná, se zastřeným zvukem, spoustou symbolů, přesto studená a surová je hudba HOATH. Nepátrejte po jejich původu, protože kapela přišla ze samého pekla. Daří se jí zhmotnit ozvěny z podsvětí velmi zajímavým způsobem. Není to chaos, ani zvuková koule, vše je jasně čitelné, dobře se poslouchá. Novinka mě zaujala hlavně svojí atmosférou. Opakování motivů opravdu připomíná vyvolávání zlých duchů. Padám do nekonečné temnoty. Vítejte na setkání všech death metalových spiritistů.



"Codex III: Crown of the Mind" je albem, které bylo nahráno ve zdánlivě opuštěných chodbách Hádovi říše. Z oprýskaných zdí trčely hřeby, ke kterým byli kdysi přikování všichni ti, kteří slepě věřili jakékoliv víře. Lidský odpad, na který vám dělá problém jenom pohlédnout. Utrpení, tma, šílenství. Tohle všechno z novinky HOATH slyším a užívám dosytosti. Deska je jako nějaký pokrm z plesnivých červů, kteří jste pod pohrůžkou nuceni sníst. Zahalte své tváře do plášťů beznaděje, umírejte jen s lehkým stenem na rtech. Jsme tady, abychom hnili ve svých vzpomínkách. Finští tmáři nahráli album, které z hlavy jen tak nevyženu. Byl jsem proklet, uhranut a zničen. Pokud máte chuť, napijte se z kalichu hořkosti také. Jestli máte podobné záležitosti rádi, neváhejte, tmy je zde pro každého dost. Peklo!


sumarizace:

HOATH a jejich album "Codex III: Crown of the Mind" mi připomínají nějakou hodně zlou a  ošklivou okultní seanci. Mocné kytarové motivy, hlas povolaný z temnot a skvělý zvuk. Ano, při poslechu mám opravdu pocit, že peklo existuje. Jasně a hmatatelně, jako na novince HOATH. Tahle hudba by klidně mohla znít při uvítání zbloudilých duší při příchodu do podzemí. Oceňuji temnotu, všechny černé skladby i určitou nihilistickou náladu, kterou zde cítím z každého tónu. Obraťte všechny kříže směrem dolů, vyžeňte kněze z kostelů, už napáchali dost zla! Černé okultní death metalové album, které je cítit sírou! Inferno!

Asphyx says:

HOATH and their album "Codex III: Crown of the Mind" reminds me some very bad and ugly occult session. Powerful guitar motifs, voice called up from the darkness and great sound. Yes, when I 'm listening I really feel that the Hell exists. Clearly and tangibly like the news of HOATH. This music could easily sound when the lost souls come in the underground. I appreciate the darkness, all black tracks and certain nihilistic mood that I feel from each tone. Turn all crosses down, expell the priests from churches, they've already done evil enough! Black occult death metal album that smells of sulfur! Inferno!

Tracklist:
01. Embodiment of Ultimate Existence
02. With the Lightning of Eye
03. Crown of the Mind (No Secret Veiled)
04. Behold the Soul (Profane Research)
05. By Spell and Hoofs of Steel
06. Upon the Sixth Theorem
07. Of Virgin Moon and Serpent
08. Anael
09. Proclamation of the Crowned and Conquering Child
10. Courage, Pride and Triumph
11. To the Mother of Abominations
12. Exultant upon the Ruined Earth


band:
VHLM - vocals
SHTRG - guitars
INFCTN - bass
VNM - drums

čtvrtek 29. prosince 2016

Recenze/review - YOUDASH - Astrophobia (2016)


YOUDASH - Astrophobia
CD 2016, vlastní vydání

V křesle uprostřed místnosti sedí chlap. Kývá se monotónně dopředu a vzad. Občas vydává divné zvuky. Zbyl tu sám, v opuštěné psychiatrické léčebně. Pořád si myslí, že ještě alespoň jednou přijde sestra a píchne mu injekci plnou uvolnění a lásky. Nestane se tak, muž raději bere do ruky kus trubky a vyráží ven. Ještě předtím, než se poddá všem hlasům šílenství, tak si vyryje do ruky střepem nápis YOUDASH.

YOUDASH jsou progresivní death metalisté z Polska, kteří se toho rozhodně nebojí. Pro poslech jejich novinky "Astrophobia" je nutné popustit uzdu své fantazii. Je to náročná hudba, naléhavá, svojská, která nebude vyhovovat každému. Rychlé pasáže střídají různé refrény, ruchy, pazvuky. Tempo se mění každou chvíli a slabším jedincům se budou tvořit mžitky před očima. Musíte se oprostit od zbytečností, jen tak si poslouchat a nechat vaše srdcem, aby šlo za všemi ozvěnami tepajícího mozku. Mám na podobnou hudbu zrovna náladu, tak proč se jí nepoddat.




Z tvorba YOUDASH je slyšet inspirace MESHUGGAH, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, ale i třeba southern rockovými kapelami. Chce to rozhodně pečlivý a dlouhodobější poslech, podobné desky nelze moc vnímat během pár okamžiků z různých internetových serverů. Musíte se naladit na správnou vlnu, stát se hledači, užít si ten zvuk, nápady. Někdy je album možná až moc chaotické, občas mi pasáže dokonce moc nesedí, ale jako celek je deska velmi chutnou záležitostí. Neříkám, že převratnou a dokonalou, ale rozhodně se jedná o nahrávku, která by mohla zaujmout nejednoho milovníka progresivnějších věcí. Berte dnešních pár slov jako upozornění, že v sousedním Polsku do toho mlátí kapela, která se snaží dělat muziku po svém, jinak. Ne vždy jí to vychází, ale za moji maličkost jsem spokojen. 



sumarizace:

Polská, progresivní death metalová kapela YOUDASH, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich nové album  "Astrophobia" je po okraj narvané nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je singl nahraný. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Deska se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesní album! Velmi doporučuji!


Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the Poland, progressive death metal band YOUDASH. Their new album "Astrophobia" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the album is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Songs are tasty, urgently, however, relaxing. The album is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I  recommend very much!


Tracklist:
1. Astrophobia/Intro
2. Celestial Phenomena
3. Hunting Among The Stars
4. Deathstar
5. Devouring Cell
6. Astral Anxiety
7. Forceguide
8. Strip Tease (Acid Drinkers cover)

band:
Ropa - screams, lyrics
Leń - guitar
Matz - bass

Buczek - drums 

středa 28. prosince 2016

Recenze/review - SCYTHELORD - Toxic Minds (2016)


SCYTHELORD - Toxic Minds 
CD 2016, vlastní vydání

Miluju tvoje holý kosti! Krásně naskládané na hromadu. Nahoře lebka, která ti vždycky tolik slušela. Hezky se směješ! Zeširoka, tak jak jsi to vždycky uměla. Vůbec mi nevadí, že máš čelist uraženou od kovové trubky. Pořád tě mám rád. Chodil jsem ťukat na tvoji rakev, navštěvoval tě v márnici, čekal, kdy budeme konečně zase spolu.

Další death thrashová kapela, tentokrát s příhodným názvem SCYTHELORD, mi tento příběh připomíná. Jakoby se odněkud z podzemí vylila řeka plná špíny, nenávisti, lidského soužení, posledních věcí člověka a vy jste se v ní začali topit. Zástupy kostlivců opět obsazují naši zemi. Chřestí kostmi do rytmu a vy máte neodbytný pocit, že vás někdo sleduje. Je to vaše vlastní černé svědomí. Občas se mi zdá, že svět se v hnus obrací, kolem jsou jen samé zlé věci a potřebuji na chvíli vypnout. Ponoření do "Toxic Minds" mi pomáhá zachovávat alespoň poslední zbytky zdravého rozumu. Tohle album řeže, zadírá se pod kůži, je návykové jako nějaká nová droga.




Slyším zde vlivy INCUBUS, MORBID ANGEL, ENERGIC CRUSHER. Hudbu i vokál si neskutečně užívám. Připomíná mi doby, kdy ještě kapely dokázaly odjistit v mé zkažené duši granáty plné šílenství. SCYTHELORD zkrátka musí mít rád každý old school metalový nadšenec. Splňují ty nejvyšší požadavky na dobré death thrashové album. Doslova mě fascinuje a přitahuje určitý neklid, připomínající snad chvíle před popravou. Má to drive, sílu, energii, maniakální vyznění. Takhle položenou hudbu mám rád a koluje mi v krvi. Dokud žijeme, tak rychlost vítězí. Poklekněte před hromadou kostí, pokloňte se svým death/thrasovým předkům. Parádní album!

sumarizace:

"Toxic Minds" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na death metalisty SCYTHELORD. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Maniakální uctívači old school death/thrash metalu jsou zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD SCYTHELORD absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!

Asphyx says:


"Toxic Minds" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these death metal band SCYTHELORD. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These maniacal which worship old school death/thrash metal are here! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by SCYTHELORD something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!

Tracklist:
01. Oath To Retribution
02. Toxic Minds
03. Masquerade Of Hate
04. Die For Nothing
05. The Flail Of God ( Warlord )
06. Palace Of Glass
07. Bloodshed At Dawn
08. War At Sanity's End
09. Red Shift
10. Scythelord

band:
Joel: Lead/Rhythm Guitar, Vocals
Frank: Bass, Lead Guitar
Gene: Drums


úterý 27. prosince 2016

Recenze/review - VANHA - Within the Mist of Sorrow (2016)


VANHA - Within the Mist of Sorrow
CD & Digital 2016, Black Lion Records

Přišlo mi na recenzi několik kilo doomového smutku. Musel jsem se s ním vypořádat stejně, jako se to dělá s odchodem blízkého člověka. Poslouchám hudbu způsobem, že ji na sebe nechávám jen tak působit a švédští VANHA mě zaujali už při prvním setkání. Devadesátkový přístup alá KATATONIA, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST. Zazní piáno, klávesy, hluboký vokál, to vše zabalené v jednom hluboce vznešeném celku. Nastal čas rozjímání, zastavení se, spočinutí.

Kolem mě chodí samí zachmuření lidé, kteří jakoby věděli, že zrovna poslouchám severskou zádumčivou hudbu. Ne, VANHA je nepřekvapí ničím novým, ale dokáží navodit kýžené pocity nihilismu. Jdu co noha nohu mine, je mi těžko na srdci. Pokládám květiny na hroby svých předků a přemýšlí, zda se opravdu ještě někdy setkáme. Všichni slibují, každá druhá víra umírá poslední. Přemýšlím o smrti, o přírodě, o věčnosti. Jsme tak malí v celém vesmíru, přesto pořád štěkáme jako frustrovaní vzteklí psi. Chybí nám pokora. Procházím při poslechu hybernací, zklidněním, sněním. Nechte si chutnat ledové kousky tmy!



sumarizace:

"Within the Mist of Sorrow" je albem, na kterém se povedlo VANHA zhudebnit tmu. Je jako pomalu se plížící smrt. Do krve mi proniklo postupně, pomalu. Trávili jsme spolu dlouhé chvíle na cestách a nejvíce vyniklo při poslechu v noční krajině. VANHA sice nepřinášejí vůbec nic nového, ale jsou sví, originální a umí navodit v doom metalu to nejpodstatnější. Smutek. Já vlastně ani moc nevím, co bych dodal dalšího. Na novince je vše v nejlepším pořádku a doporučuji ji všem, kdo se rádi zajímají o tmu. Depresivní doomová nahrávka, která je tmavá jako pohřební hostina! Velmi dobré album.

Asphyx says:

"Within the Mist of Sorrow" is an album where VANHA set to music the darkness. It is slowly creeping death. It got into my bloodstream gradually, slowly. We spent long time together on the road and it was the most excellent in the nocturnal landscape. Although VANHA don't bring anything new, they are original and can evoke the most essential in doom. Sadness. I don't even really know what I'd say more. There is everything fine on the news and I recommend it to all who is interested  in the darkness. Depressive doom record, as dark as a funeral feast! Very good album.


Track list
1 Old Heart Fails
2 Into the Cold Light
3 The Curse
4 Reaching The End
5 Dark Heart
6 Desolation
7 The Curse "Instrumental "
Out December 2016

VANHA:

Jan Johansson - Vocals/Guitars/Keys
Jesse Oinas - Drums

pondělí 26. prosince 2016

Recenze/review - IRON BASTARDS - Fast & Dangerous (2016)


IRON BASTARDS - Fast & Dangerous
CD 2016, FDA Records

Rock´n´roll! Vždycky jsem hltal příběhy starých motorkářů, kteří na svém chopperovi brázdili nekonečnou krajinou. Vozívali si s sebou hudbu slavných rockových kapel. Mladíky IRON BASTARDS by si také klidně mohli vzít s sebou. Rozhodně by je nezklamali. Co na tom, že z jejich hudby je cítit LEMMY a jeho MOTORHEAD na sto honů? Důležité je, že je večírek, pohoda, radost. Zapomeňte tedy na své denní povinnosti, hoďte za hlavu starosti a pojďte se bavit. Pánové vám přehrají staré postupy, přihodí nějakou tu legrácku, připraví vás na večer. Tančí celá rodina a svět je najednou tak krásně alkoholově příjemný! Roztrhněte košili, sundejte ze sebe všechny předsudky a pojďte pořádně zapařit.



Já vím, je to nepůvodní, možná z toho kouká i lehký kalkul. Jenže, když ona je ta hudba tak chytlavá. Na IRON BASTARDS je cítit, že hrají pro radost ze samotné hudby, hezky postaru. Jsou jako poslové z dávných dob, kdy se ještě dělala muzika poctivě. Možná mi chybí nějaká vyložená hitovka, ale pokud byl účelem alba "Fast & Dangerous" úsměv na mé tváři, tak se podařil na výbornou. Otevírám další pivo, nic neřeším, podupávám nohou do rytmu, beru svoji ženu kolem pasu a tančíme, dokud nepadneme únavou. Oceloví bastardi se nezdají, proniknou vám do krve a ne že ne. Záleží samozřejmě na vás, na vašem přístupu, ale oni odvedli svoji práci velmi dobře. Můžete s tím nesouhlasit, můžete mít spousty námitek, ale rock´n´roll nakonec stejně zvítězí! A tak to má být, tak je to správně. Parádní album!


sumarizace:

Sex, pivo a rock´n´roll! To jsou IRON BASTARDS! Francouzský alkoholový buldozer. Pořádně rozjetý a drtící vše živé i neživé. Tohle je hudba s velkou energií a silou, určená pro páteční večírek s kamarády. Neřešte hlouposti, poslouchejte "Fast & Dangerous". Vezměte do ruky kladivo a jděte zbourat sousedovi zeď! Cítíte tu starou plesnivou jiskru? Novinka mi připomíná rozmazané obličeje, viděné skrz pivní sklenici. Má to drive, má to feeling! Osobně jsem velmi spokojen a nahrávka se mi hodně líbí. Víc neřeším! na zdraví! Cheers! Prosit! Santé! Salud! Zabijácké album! 

Asphyx says:

Sex, beer and rock ´n 'roll! These all are IRON BASTARDS! French alcohol bulldozer. Rocking and crushing everything animate and inanimate. This is music with great energy and strength, designed for the Friday's party with friends. Don't solve stupidity, listen to "Fast & Dangerous". Pick up a hammer and go to your neighbor demolish the wall! Do you feel that old moldy spark? The news reminds me blurry faces, seen through the glass of beer. It has drive, it has  feeling! Personally, I'm very satisfied and I really like this recording. I don't care about moreCheers! Prosit! Santé! Salud! Killing album!

Tracklist:
01. Fast & Dangerous
02. The Code Is Red
03. Rock O'Clock
04. The Princess & the Frog
05. Out of Control
06. The Wise Man
07. Born on the Wrong Side
08. Sarcasm
09. Ballbreaker Number One
10. The Snake in the Sky
11. Vintage Riders

band:
David Bour : Bass & Vocals -
David Semler : Guitars -
Anthony Meyer : Drums

neděle 25. prosince 2016

Recenze/review - AVULSED - Deathgeneration (2016)


AVULSED - Deathgeneration
Digipack CD, Xtreem Music

Do morbidní síně slávy vstupují...španělští maniaci AVULSED. Kapela, která brázdí již dlouhých 25 let všechny podzemní kluby světa, pódia velkých i menších festivalů. Srdcaři, kteří vždy hráli tak, jak jim jejich kruté svědomí velelo. Letos si udělali radost a náležitě své krvavé výročí oslavili 18 skladbovou, znovu nahranou kompilací toho nejlepšího materiálu, jaký kdy stvořili. 40 stránek v bookletu, krásně provedený obal od Andreye "Drew" Tkalenka (GROND). Spousta slavných hostí. Vyloženě záležitost pro všechny skalní fanoušky.



Mám podobná alba rád. Člověk si osvěží historii kapely a drží v ruce kousek něčeho originální, co se nebude již pravděpodobně opakovat. Pro běžného okolo jdoucího, který nemá k AVULSED žádný hlubší vztah album samozřejmě není, ale pro nás, věrné je to vyloženě povinnost. O zvuk, ani provedení mít strach rozhodně nemusíte, Dave Rotten a jeho smečka vlků toužících po dalším prokousnutém hrdle, moc dobře ví, jak se podobné desky vydávají. Koneckonců, má svůj vlastní label. Pokud máte španělské šílence rádi, tak rozhodně neváhejte, tohle 2CD (případně 2 vinyl plus 2 kazety) se bude ve vaší sbírce dlouho ohřívat určitě na předních pozicích. 




Asphyx says:

Compilation album for all loyal fans! The obligation for all the devotees, who likes AVULSED!

Tracklist:
Disc I
01. Amidst The Macabre
02. Stabwound Orgasm
03. Breaking Hymens [feat. Per Boder]
04. Sweet Lobotomy [feat. Chris Reifert]
05. Burnt But Not Carbonized [feat. Antti Boman]
06. Daddy Stew [feat. Svencho]
07. Addicted To Carrion [feat. Will Rahmer]
08. Dead Flesh Awakened [feat. Rogga Johansson]
09. Powdered Flesh [feat. Ludo Loez]
10. Gorespattered Suicide [feat. Mike van Mastrigt]
11. Nullo (The Pleasure Of Self-Mutilation) [feat. Johan Jansson]
12. Exorcismo Vaginal [feat. Paul Zavaleta]
13. Carnivoracity [feat. Anton Reisenegger]
14. Sick Sick Sex [feat. Ville Koskela]
15. Devourer Of The Dead [feat. Tomas Lindgren]
16. Horrified By Repulsion [feat. Kam Lee]
17. Blessed By Gore [feat. Bongo]
18. Red Viscera Serology [feat. John McEntee]

Disc II
19. Addicted to Carrion [Demo '93]
20. Carnivoracity [7''EP '94]
21. Powdered Flesh [Album '96]
22. Sweet Lobotomy [Album '96]
23. Amidst the Macabre (Instrumental) [Album '99]
24. Stabwound Orgasm [Album '99]
25. Blessed by Gore [Album '99]
26. Exorcismo Vaginal [Album '99]
27. Devourer of the Dead [Album '03]
28. Sick Sick Sex [Album '03]
29. Daddy Stew [Album '03]
30. Gorespattered Suicide [Album '05]
31. Burnt but Not Carbonized [Album '05]
32. Breaking Hymens [Album '09]
33. Nullo (The Pleasure of Self-mutilation) [Album '09]
34. Dead Flesh Awakened [Album '13]
35. Horrified by Repulsion [Album '13]
36. Red Viscera Serology [EP '15]


band:
Dave Rotten: Vocals / Cabra: Guitar / Juancar: Guitar / Tana: Bass / Arjan: Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sedmdesátý druhý - Thrashová betlémská hvězda


Příběh sedmdesátý druhý - Thrashová betlémská hvězda


Střídáme se s bráchou ve frontě na kapry. Jsem zrovna na řadě, mrznu a podupávám, abych se aspoň trošku zahřál. "Mrdat ryby": prohlásí za mnou známý hlas. Prcalík, kterého máma vyslala taky pro vánoční večeři. "Nejhorší je, že já ryby nejím, já se jako dítě jednou hodně dusil, dokonce sem byl i v nemocnici": říkám kamarádovi a spousta nám podobných před káděmi s vystresovanými šupináči souhlasně přikyvuje. Jeden kluk, který hned podle džínových bund a vytahaných svetrů pozná s kým má tu čest, vyndá placatku rumu - metly vždycky držely při sobě. Zavdáme si všichni, po chvilce kupujeme, pro co nás poslali, na mě stříkne krev od zaříznutého nože, protože u nás nikdo kapra zabít neuměl a už si nesu v síťovce zabalené kusy ještě trošku cukajícího masa.

Máme stejně, jako každý rok, sraz s naší partou hned po rozbalení dárků. Obcházíme příbuzné, všichni se ujišťujeme, že se máme rádi. A je v tom obrovský kus opravdovosti, krásy a rodové síly. Ne všichni kamarádi ale mají to štěstí. Jana, jejíž otec byl propuštěn po další hospitaci z věznice s lehkou ostrahou na vánoce domů. Kytka, pořád strádající obzvlášť o svátcích po svém mrtvém otci. Prcalík, který byl s mámou zase u štědrovečerní večeře sám, s tátou raději v Německu. Měl jsem vlastně obrovské štěstí, úplnou, i když ne ideální rodinu. Přesto už jsem se nemohl dočkat, až dojíme jídlo, rozbalíme dárky a budu moct ven.

Letos byl plán jasný. Vyzvedneme své holky, já se stavím ještě pro Janu a sejdeme se až na panelech. Máme na starosti s Kačenkou pití a tak po jedné rychlé a dychtivé akci u nich dole ve sklepě na starých matracích vytahujeme kárku, naložíme ji rumy, vodkou a každý přihodíme i batoh s dárky. Líbáme se ve větru, děláme si srandu, dolů z kopce musím svoji modrou vílu naložit a táhnout. Běžím, dělám že jsem závoďák, ona ječí, směje se, září. "Kubo, Smrťáčku můj, ty seš ten nejlepší kluk na světě...já jsem tak šťastná": křičí do tiché ulice. Za okny svítí stromečky, občas někdo cinká zvonky. Klasické vánoce devadesátých let. Potkáváme jednu starou dvojici, dědečka a babičku, zachumlané v kožešinách. Zdravíme je a oni nám mávají a přejí hezké svátky (a vám také, mladý pane, máte krásnou ženu! - gentlemansky prohodí pán a nám to přijde dokonalé).

Jana si vzala dlouhý vytahaný svetr a vypadá ten den k nakousnutí. Chvíli se na ni dívám asi moc mlsně, protože Káča si neodpustí vtipnou připomínku. Naše kamarádka neměla ani tenhle rok štěstí na kluky. Zájem o ní byl obrovský, o sexy samice vždycky bývá, ale když oni za ní chodili fakt samí debilové. Chvíli vezu holky na kárce obě dvě, ale jsou na mě se vším tím pitím těžké a tak dorazím na panely udýchaný a vyčerpaný. Musím si dát aspoň jedno pivo. Připíjíme na vánoce, na thrash, na všechny kamarády, kteří nejsou s námi. Pořád jsme trošku rozhození ze Sabatha, který měl nedávno infarkt a nemůže tu být kvůli zdraví, je to v nás, ale nikdo o něm ten večer nemluví. Nechceme kazit radost, že jsme spolu, že je Štědrý večer.

Dáváme si navzájem dárky, většinou knížky, kazety, CD a sem tam nějaké triko. Krásný je zvyk, se na dárky podepsat, aby všichni i po letech věděli, od koho jsou. Pijeme, pijeme a znovu pijeme. Jsme tady svobodní, sami za sebe, mladí, nespoutaní - bez televize, bez reklam, bez zbytečností. Vánoce roku 1992 patřily k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v životě do té doby zažil. Je půlnoc a musíme domů. Vyprovázím Káču až k nim před dům, ale nejdřív si naši noční, lehce opilou, procházku prodloužíme. Jdeme na všechna místa, kam spolu přes rok chodíme, všude si dáme pusu a litujeme, že zrovna tyhle svátky nejsou v létě, to by se daly dělat úplně jiné věci.

Tam vzadu v lese na Radouči je pořád jeden strom. Jako puberťák, když jsem začínal chodit s holkama, tak jsem je tam brával na samotu, opřel je o dub a ukazoval jim imaginární veverku v koruně. Pak jsem vždy dívku políbil a bylo. Kačenka dávno věděla, jak to provádím, dělali jsme si z mého triku legraci. Nesněžilo, ani nemrzlo. Jen vítr šuměl mezi neopadaným listím. Ukázal jsem nahoru, Kačenka se zakuckaným smíchem zaklonila hlavu, já jí dal pusu a ona pronesla do ticha opuštěného lesa: "Hele, támhle padá thrashová betlémská hvězda". Takhle šťastného kluka jste ten den nemohli potkat nikde na celém sídlišti. Co následovalo potom, si asi dovedete představit.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. prosince 2016

DEADLY STORM PŘEJE VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!/ DEADLY STORM WISHES MERRY CHRISTMAS AND HAPPY NEW YEAR!


DEADLY STORM PŘEJE VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

DEADLY STORM WISHES MERRY CHRISTMAS AND HAPPY NEW YEAR!

Recenze/review - SADOKIST - Thy Saviour's Halo, Held by Horns (2016)


SADOKIST - Thy Saviour's Halo, Held by Horns
LP 2016, Blood Harvest

Protáhlé obličeje plné utrpení, skřeky, které nejsou z tohoto světa. Běžíte dlouhou chodbou a ze stěn na vás šmátrají kostlivé ruce umrlců. Chtějí vaše čerstvé maso, krev i jakékoliv tkáně. Nelehký je život v podzemí, nelehký je osud těch, kteří jsou v chaosu. Na počátku nebylo slovo, ale první zkažený riff. Pojďme se spolu s finskými rouhači SADOKIST vydat do temných zákoutí lidské mysli, velebme nekonečné zlo vesmíru, pokloňme se silám z onoho světa.

"Thy Saviour's Halo, Held by Horns" je znovu vydaným albem z roku 2014, tentokrát na vinylu. Musel jsem tak navštívit svého kamaráda, abych si ověřil, zda je zvuk gramodesky opravdu tak shnilý a nepřístupný, jako ze zaslaných ukázek. Vážení a milí příznivci posledních hudebních záležitostí člověka, ANO. Je to peklo, zmar, černý mor, který se znovu objevil u vás ve městě. Pro někoho nesourodá zvuková koule, pro nás, milovníky dlouhých ostrých stínů lahodná krmě toho nejvybranějšího zkaženého masa. Vítejte v pekle!



Jsou kapely, kterým jejich malby na obličeji věřím. Jsou smečky, u kterých nevyznívají nutné a chtěné tvrďácké pózy trapně. "Thy Saviour's Halo, Held by Horns" je přesně tou ošklivou noční můrou, která vás přijde navštívit zásadně ve chvílích, kdy se vám to bude nejméně hodit. SADOKIST jsou věrozvěsty sirnatých okultních seancí, dlouhých odvrácených modliteb ve stylu AURA NOIR, DESASTER, NIFELHEIM. Nic pro slabé povahy, spíše se jedná o album, které ocení jen pravověrní. Líbí se mi, jak je kapela oddána základním myšlenkám hudebního nihilismu. Podřizuje jim vše a s jasnou ortodoxií tlačí valník plný starých prašivých kostí dál. Když black/thrash metal, tak prosím v této podobě. U téhle nahrávky zčerná i svěcená voda v tom nejsvětějším kostele. Hell!


sumarizace:

SADOKIST jsou jako zlo z dávných dob. Archivní black thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Thy Saviour's Halo, Held by Horns" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí kanadské komando SADOKIST a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Black/thrash metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!

Asphyx says:

SADOKIST are like some evil from ancient times. Archival black thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Thy Saviour's Halo, Held by Horns". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Canadian squad SADOKIST  on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Black/thrash metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!

MORE INFO:

pátek 23. prosince 2016

Recenze/review - BETHLEHEM - Bethlehem (2016)


BETHLEHEM - Bethlehem
CD 2016, Prophecy Productions

Hudbu BETHLEHEM označují hudební kritici jako Black/Doom Metal, Experimental Rock/MetalSuicide, Death, Madness, Abstract/Surreal. Tím pádem udělají fanouškům v jejich tvorbě takový guláš, že potom neví, kde jim hlava stojí. Přitom zrovna muzika těchto šílených Němců lze velmi těžko popsat slovy. Jsou zkrátka jiní a je lepší je rovnou poslouchat. Nechat se unášet do psychicky nevyrovnaných vod šílenství. Znáte hororový film "Necromentia" z roku 2009? Pokud ne, tak si doplňte vzdělání. Příběh je plný vyřezávání symbolů do těla, je ošklivý, zákeřný, atmosféricky tajemný. Stejně jako hudba BETHLEHEM. Na rovinu říkám, tuhle desku je nutné vnímat pod vlivem temných sil. Jinak ji nepochopíte a ztratíte se v nicotě.



BETHLEHEM vytváří různé nálady (ve stylu SILENCER, SHINING, FORGOTTEN TOMB, DOLORIAN, TRYPTIKON, UNFAUST), připomíná mi mrtvolu, ukotvenou u dna černého jezera. Plápolá, rozkmitaná spodními proudy, smutkem. Její oči září do odlesků měsíce a vy nevíte, jak si tenhle okamžik na věky zapamatovat. Možná by stačilo, kdybyste poslouchali "Bethlehem". Pak se vám všechno spojí v jedno a Smrt bude jen jméno napsané na cedulce vaší dětské postýlky. Věčnost, ano, je to právě věčnost a pomíjivost, které mě napadají nejčastěji. Německé texty ke všemu krásně sednou. Album rozhodně stojí za pozornost, i když moc dobře vím, že u spousty lidí bude vyvolávat protichůdné emoce. Jenže přátelé, o tom dobrá hudba vždycky bývala. Osobně jsem chycený a obzvláště takhle k večeru, kdy se stíny stávají tmou a vlci vyrážejí lovit, mám sto chutí na pořádný horor i hudbu BETHLEHEM. Pekelná hudba plná šílenství! 


sumarizace:

Black doom metalová kapela BETHLEHEM z Německa letos vydala vynikající album. Splňuje všechny mé požadavky na ledovou, smutnou a černou nahrávku, která mi zmrazila krev v žilách. Kapela působí jako skupina black metalových šlechticů z dávných dob, která nám přišla vyprávět příběhy plné tmy. Oceňuji skvělé nápady, temný hlas, připomínající krkavce. Z "Bethlehem" je cítit chlad, síla, jiskřivá energie i určitý smutek, který vás zcela pohltí. Při poslechu si přijdu jako lovec, čekající na svoji kořist. BETHLEHEM mezi nás letos hodili album, které vás uhrane, prokleje, rozloží na malé části. Stanete se členy jejich smečky a budete lovit jen samé temně studené melodie. Jsou nahrávky, které mě navěky proklejí. "Bethlehem" je jednou z nich. Black/doom metalové album, které je plné vznešeného chladu!


Asphyx says:

The black doom metal BETHLEHEM from Germany released an excellent album this year. It meets all of my requirements for an ice, sad and black record which froze my blood. The band is like a group of black metal noblemen from the past who came to tell stories full of darkness. I appreciate the good ideas and the voice which sounds like a raven. You can feel the cold, power, sparkling energy and certain sadness from the "Bethlehem". During the listening I feel like a hunter waiting for his prey. BETHLEHEM threw an album among us this year which will bewitch you, curses you and spread you over a small pieces. You will become a member of their group and you will hunt only dark cold melodies. There are some records which will curse me forever. "Bethlehem" is one of them. Black/doom metal album which is full of noble coldness!

Tracklist:
1. Fickselbomber Panzerplauze
2. Kalt' Ritt in leicht faltiger Leere
3. Kynokephale Freuden im Sumpfleben
4. Die Dunkelheit darbt
5. Gängel Gängel Gang
6. Arg tot frohlockt kein Kind
7. Verderbnisheilung in sterbend' Mahr
8. Wahn schmiedet Sarg
9. Verdammnis straft gezügeltes Aas
10. Kein Mampf mit Kutzenzangen 

TWITTER