DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 13. června 2018

Recenze/review - SOLILOQUIUM - Contemplations (2018)


SOLILOQUIUM - Contemplations 
CD 2018, Transcending Records

Už jsem si myslel, že jsem si zvykl. Ale nejde to. Nekonečná, tichá bolest mě přetvořila k obrazu svému. Stal jsem se jejím otrokem. Kroutila mým nebohým tělem, budila mě v nocích, omotávala si mě kolem svého kostnatého prstu. Utišující prostředky nefungovaly, nic nebylo platné ani zaříkávání. Bez naděje, bez cíle, jen já a bodavé šípy zamířené do nejcitlivějších míst. Uklidnila mě až hudba. Doom metal, prostoupený smrtí.

Melodie, chlad, temnota. Tohle všechno z novinky "Contemplations" cítím. Dlouhé táhlé skladby, naléhavé a bolestivé. Smutné ze své podstaty, jsou jako poklona větrům ze severských plání. Švédští temní mágové nám letos umíchali opravdu hodně chutný koktejl. Doporučuje se popíjet s ledem, v sychravém ránu, v trudomyslném rozpoložení. Cítíte také tu nekonečně drásající bolest? 



"Contemplations" je albem, které je ze stejné líhně jako desky kapel ANATHEMA, PARADISE LOST, KATATONIA, OPETH. Je nahrávkou, ze které doslova odkapává chlad. Budím se v bezesných nocích, přemýšlím nad svým vlastních strachem. Poklekám a modlím se k nebi. Odpověď nikdy nepřijde, rozhřešení neexistuje. Na světě je jen beznaděj a pláč. SOLILOQUIUM umí navodit opravdu pohřební náladu. S ledovým zvukem, skvěle zpracovanými vokály a hlavně potřebným chvěním. Prosévám mezi prsty vlastní vzpomínky. Vyhledávám temné kouty a chci být sám. Tak si novinku nejlépe užiji. Ukrytý před světlem. Už to nelze vydržet, bolesti bylo až příliš. Řešením je vysoký dům, propast pode mnou. Pohybuji se na hraně, stejně jako poslouchaná hudba. Vynikající melodický doom/death metal, který působí jako smuteční obřad sloužený za všechnu bolest světa. Skvěle!


sumarizace:

"Contemplations" je albem, na kterém se povedlo SOLILOQUIUM zhudebnit tmu. Je jako pomalu se plížící smrt. Do krve mi proniklo postupně, pomalu. Trávili jsme spolu dlouhé chvíle na cestách a nejvíce vyniklo při poslechu v noční krajině. SOLILOQUIUM sice nepřinášejí vůbec nic nového, ale jsou sví, originální a umí navodit v doom metalu to nejpodstatnější. Smutek. Já vlastně ani moc nevím, co bych dodal dalšího. Na novince je vše v nejlepším pořádku a doporučuji ji všem, kdo se rádi zajímají o tmu. Melodická death doomová nahrávka, která je tmavá jako pohřební hostina! Vynikající album.

Asphyx says:

"Contemplations" is an album where SOLILOQUIUM set to music the darkness. It is slowly creeping death. It got into my bloodstream gradually, slowly. We spent long time together on the road and it was the most excellent in the nocturnal landscape. Although SOLILOQUIUM don't bring anything new, they are original and can evoke the most essential in doom. Sadness. I don't even really know what I'd say more. There is everything fine on the news and I recommend it to all who is interested in the darkness. Melodic death doom record, as dark as a funeral feast! Great album.

Contemplations track list:
1. Chains
2. Catharsis
3. Streetlights
4. Unfulfilling Prophecy
5. 22
6. For the Accursed
7. In Affect
8. Wanderlust

Line-up
Stefan Nordström - Guitars/Vocals 
Jonas Bergkvist - Bass 
Mike Watts - Drums/Electronics (Studio Only) 

úterý 12. června 2018

Recenze/review - MOURNFUL CONGREGATION - The Incubus of Karma (2018)


MOURNFUL CONGREGATION - The Incubus of Karma
CD 2018, Osmose Productions

Mlhavá rána, déšť v ulicích. Tvé kroky mezi kapkami. Šedivé domy, plačící továrna, beznaděj. Chodíš stejnou cestou každý den, přesto stále objevuješ nová  a nová temná zákoutí. Stereotyp všedního dne, bolest a strach. Nakonec všichni spočineme ve společném hrobě. Ty i já. Co po nás nakonec zůstane? Je to práce? Jsou to děti? Nebo jsme jen pouhým stínem ve vesmíru? 

Přiznám se, že na doom metal musím mít opravdu náladu. Dávám si jej do hlavy obzvláště ve chvílích, kdy si chci odpočinout, nabrat další sílu a směr. Troufám si tvrdit, že nové album australských funeral doomařů MOURNFUL CONGREGATION mě doslova uhranulo. Svými náladami, atmosférou, krásou okamžiků. Zpomalte i vy na chvilku svoje pohyby a tep a nechte se pozvat na pomalý výlet do neznámých světů. 



Ano, MOURNFUL CONGREGATION hrají podobným způsobem, jako to činí třeba takoví AHAB, ESOTERIC, EVOKEN, SCEPTICISM. Navíc ale přidávají obrovský kousek sebe samého. Album mě tak drásá, hněte, utváří jako sochu z masa a kostí. Jako bych byl v podivném stavu, podobnému depresím a strachu, přesto s úsměvem na tváři. Už jen ten zvuk, čistý až křišťálový, přesto zatěžkaný jako okovaná bota na vašich prsou. Jdu dlouhou šedivou ulicí, se sluchátky na uších. Našlapuji opatrně, abych neporušil křehkou pavučinu snů. Všechno kolem mi připadá najednou hlubší, čistší, výraznější. Album mi zjitřilo smysly, naplnilo mě, upěchovalo v temné mrtvé komoře k obrazu svému. Podle mé maličkosti se jedná o vynikající funeral doomový počin. Vítejte v chrámu pomalé bolesti! 


sumarizace:

MOURNFUL CONGREGATION na novém albu jasně dokázali, kdo je králem mezi funeral doomovými kapelami. Tam, někde v australských lesích, na opuštěné samotě, vzniklo album "The Incubus of Karma". Je dlouhé, vznešené, plné smutku a vzpomínání. Připomíná pohřeb někoho blízkého. Svět je při poslechu jakoby potažený černým rouchem a zima se vkrádá do našich duší. Hudba je natolik naléhavá, že jsem ji při každém poslechu zcela podlehl. MOURNFUL CONGREGATION hrají přesně tak, jak se od nich očekává. Pro někoho to možná bude málo, ale je velmi příjemné setkat se zase jednou s mistry ve svém oboru. Skláním se a děkuji! Vynikající album!

Asphyx says:

MOURNFUL CONGREGATION has showed who the king of funeral doom bands is. Somewhere in Australian forests, in abandoned hamlet the album "The Incubus of Karma" has been created. It´s long, eminent, full of sadness and recollection. I can reminds you a funeral of someone who was really close to you. During listening to this song you feel that the world is covered with black fabric and winter is seeking into our souls. This music is so acute that I totally truckled to it with every single time I listen to it. MOURNFUL CONGREGATION plays exactly the way they should. That might not be enough for someone, however it is very refreshing and nice to meet the masters in this field. I slaver and thank to them! Great and brilliant album.




TRACK STREAM:

Lineup:
Damon Good - rhythm & lead guitars, vocals, bass guitars
Justin Hartwig - lead guitars
Ben Newsome - bass guitars
Tim Call - drums, backing vocals


MORE INFO:

Recenze/review - GHOST - Prequelle (2018)


GHOST - Prequelle
CD 2018, Loma Vista

Co takhle pytel pop cornu, alespoň litr coca coly a trošku toho vzpomínání? Bere vás často nostalgie? Koukáte rádi na osmdesátkové filmy? Už sedíte? Jste narvaní hamburgery a teče vám kečup po bradě? Co takhle taky nějakou hudbu? Doporučuji novinku GHOST. Jo, to je ta retro grupa s maskama, co je tajemná jak hrad v Karpatech. Hele, neberte je vážně, je to hlavně zábava a legrace. Perfektně zahrané, se skvělou produkcí, tunou zajímavých klipů.

Stylově pánové opustili okultní rock a hodili mezi nás bezbožné pořádnou porci arénového rocku. Jo, to kdysi hrávaly takový ty načančaný kapely. Já je sice již v dobách svého mládí nesnášel, ale tak, to je můj problém. Sice často vynikající muzikanti, ale ta image, no co vám budu vyprávět, asi jste někdy taky viděli MTV.



Přiznám se, že úspěch této kapely mi není záhadou. Fotříci zamáčknou slzu v oku, holky zvlhnou a konečně si taky budou moci s někým zazpívat. Skladby jsou neskutečně přeslazený, cukr (bílý zabiják) z nich stéká jako poleva (hnědá vole!). Trošku toho KINGA DIAMONDA, MERCYFUL FATE, něco málo z ALICE COOPERA, přidáme klávesy jak z romantických komedií a na úspěch je zaděláno. Nekritizuji, spíš si říkám, jak se všechno krásně vrací v kruzích. Zase na druhou stranu - všechno je dneska retro, záleží jen na tom, jak jej podáte. A GHOST (které poslouchat nebudu, ani kdyby mě mučili) umí vše nadávkovat v tom správném poměru. Je to svým způsobem velké umění. Měřeno tentokrát samozřejmě prodejností a sdílením na facebooku. Pánové zajisté už ovládly všechny sociální sítě, jejich videa se stala diskutovaná pro svoji "šokantnost" a na účtu přibylo hezkých pár cifer navíc. Pokud tedy máte chuť na trošku toho vzpomínání, lásky a porozumění, tak neváhejte. Budete určitě spokojeni. Show must go on!


sumarizace:

Sorry, ale tohle je opravdu šílená nuda! Nemám slov.



Asphyx says:

Sorry, but this CD is absolute boredom! I have no words!


tracklist:
1. Ashes
2. Rats
3. Faith
4. See The Light
5. Miasma
6. Dance Macabre
7. Pro Memoria
8. Witch Image
9. Helvetesfönster
10. Life Eternal

band:
Cardinal Copia
Papa Nihil
Nameless Ghoul

pondělí 11. června 2018

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Abattoir (2018)


SLAUGHTERDAY - Abattoir
CD 2018, F.D.A. Records

for english please scroll down

Potácím se v bažinách věčnosti. Ruce, shnilé a mokvající, mě stahují do hlubiny. Dusím se vlastní krví, zachvacuje mě panika. Smrt mi nabízí svoji náruč. Jsem jedním z vás, z utopenců se skleněnýma očima. Z úst mi lezou vodní červi. Nafouklé břicho, mrtvolný puch. Nad močálem se vznáší mlha plná špíny a beznaděje. Natáčím hlavu směrem, odkud vychází morbidní melodie. Němečtí SLAUGHTERDAY jsou opět zde a pořádají další ze svých temných obřadů.

"Abattoir" je deskou, která mi ihned začala kolovat v žilách. Mocné táhle melodie, dunivé bicí i řev ze záhrobí, tohle všechno je pro mě dohromady hudbou, které se klaním již dlouhá léta. Tentokrát znovu perfektně zahranou, bolestivou, šílenou ze své podstaty. Vítejte v e smrtících bažinách!


Stylově lze novinku SLAUGHTERDAY přirovnat k nejlepším deskám třeba takových AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH. "Abattoir" je velmi přitažlivou, morbidně zajímavou nahrávkou. Obsahuje v sobě potřebné chvění, tajemno, ostrost i dynamiku. Nejvíce mi asi připomíná ruku utopence, která se vás dotkne v hlubinách. Vidím před sebou žalující tváře nebožtíků. Ne, sebevrahy nikdo nikde nepochová. Naslouchám a říkám si, že takhle nějak by asi zněl hlas samotné Smrti, pokud by nešeptala, ale řvala plnými ústy. Líbí se mi zvuk, obal i nálada celého alba. Bažina mě naplno pohltila a spolu s hudbou mě přetvořila k obrazu svému. Starý death metal se dá hrát mnohými způsoby, ale ten, jakým ho podávají SLAUGHTERDAY, je mi asi nejbližší. Opatrujte své ztracené duše, naslouchejte Smrti! Vynikající smrtící kov, který vás stáhne do bažiny plné krve a hnisu! Skvěle!



Asphyx says:

I climb in the swamps of eternity. Hands, rotten and wet, drag me to the depths. I am Suffocated by my own blood, panicking. Death raises his arms. I am one of you snag with glass eyes. My mouth is full of water worms. Distended abdomen, cadaverous stench. A mist full of dirt and hopelessness floats above the marsh. I shoot my head in the direction of the morbid melodies. The German SLAUGHTERDAY are here again and are holding another of their darker ceremonies.


„Abattoir" is a recording that immediately began to circulate in my veins. Powerful melodies, dull drums and roar from the tombs, all of this is for me a music I've been worshiping for years. This time, again perfectly played, painful, insane inherently. Welcome to the deadly swamps!

Stylishly, SLAUGHTERDAY can be compared to the best boards such as AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH. "Abattoir" is a very attractive, morbidly interesting record. It contains the necessary vibration, mystery, sharpness and dynamism. The most reminds me most of the hand of a drowning body that drags you into the depths. I see the faces of the deceased before me. I'm listening and I think that the voice of Death alone would sound like this if she did not whisper, but if she will scream. I like the sound, the cover and the mood of the whole album. The swamp has swallowed me up and, along with the music transformed me according to their ideas. Old death metal can be played in many ways, but the one that SLAUGHTERDAY is doing is probably c losest t o me. Take care of your lost souls, listen to Death! Excellent lethal metal that pulls you into a swamp full of blood and pus! Great!


tracklist:
1. Abattoir 
2. Wasteland of Demise 
3. Victim of tThe Insane (Trouble cover) 
4. Phantasmal Death 
5. Cursed by the Dead 
6. Grails Mysteries (Amorphis cover)

band:
Jens Finger (Guitar / Bass), Bernd Reiners (Drums / Vocals)

Recenze/review - ARCHAIC TOMB - Congregations for Ancient Rituals (2018)


ARCHAIC TOMB - Congregations for Ancient Rituals
demo 2018, Caligari Records

Řeže a pálí, drásá a hněte. Uvnitř mého těla se usídlilo zlo. Černé, krvelačné. Kroutí mi vnitřnostmi, ovládá moji mysl, trápí mě. Slyším vzdálený smích. Bestie prostoupila celé mé já. Jsem ztracený, zavržený, prostoupený temnotou. Říkají, že mám pohled mrtvého. Kdyby tak věděli. Šeptám, řvu slova, kterým nelze rozumět. Všude kolem zní černá ozvěna. Stěny mého pokoje se zužují, pohlcují mě. Pomalu prostupuji na druhou stranu. Na onen svět.

Průvodce mi tentokrát budou dělat portugalští ARCHAIC TOMB. Kapela, která mě svým prvním demem doslova uhranula. Tolik špíny a strachu zabaleného v černém death metalu jsem již dlouho neslyšel. Mrtví znovu rozmlouvají. Máte rádi kapely jako GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION, CRUCIAMENTUM? Pak jste zde správně. Peklo vydalo jedno z dalších svých nechutných svědectví. 



Album "Congregations for Ancient Rituals" se kolem mě nejdříve vznášelo jako stoletý prach, pomalu usedalo, pronikalo do mých vnitřností, vdechoval jsem jej, nasával, stával jsem se postupně otrokem sedícím v koutě a čekajícím na příkaz. Zemři! Učinil jsem tak a proměnil se na nějaký čas v pána opuštěného kostela. Mé rituály, stejně jako ty slyšené na desce, byl zákeřné, ošklivé, devastující. Tekla při nich krev a hořely nekonečné ohně zloby. Jděte a šiřte moji slávu! Zvukově velmi zastřená, syrová nahrávka, musí dělat dobře snad každému, kdo se kdy jen otřel o obrácený krucifix. Rituál může začít. Přidejte někdo volume, právě chci podříznout první oběť. Svět zahalila temnota a smrt netrpělivě čeká i na vás. Vynikající prvotina, která je démonickým příslibem do budoucna! Peklo! Inferno!



sumarizace:

Při poslechu prvotiny portugalských ARCHAIC TOMB mám neobytný pocit, že jsem opravdu navěky uzavřen ve staré kobce. Každý den k večeru, když nebe ztěžkne a prší krev, se zúčastňuji černých mší plných zaříkávání, reálného a syrového death metalu. Vždy moji tvář ovane závan větru ze záhrobí. Máme zde co do činění s opravdovým pekelným ohněm.

"Congregations for Ancient Rituals" je nebývale temným albem. ARCHAIC TOMB mi připomínají padlé kněze, kteří dávno ztratili svoji víru. Dnes jsou zkušenými a značně uvěřitelnými zaříkávači. Hudba zde připomíná svíjející se klubko hadů, kteří se po pálení rozžhaveným železem rozhodli pomstít celému světu. Ze skladeb je cítit tma, rouhání a hlavně nekonečný chlad. Představte si vysokou zeď, postavenou z kamení, železa, špíny, smrti a nenávisti. Padá vám přímo na vaši hruď, dusí vás, drtí nebývalou silou. ARCHAIC TOMB mě přesvědčili na svoji temnou stranu, podmanili si mou duši a navěky mě prokleli. Splňují mé nejvyšší požadavky na rituální obřady. Nebe zase hoří! Smrt pořádá nekonečné orgie! Death metal, který vás spálí na popel! Vynikající!

Asphyx says:

When listening to the new album of an Portugal band ARCHAIC TOMB I have the feeling that I am really locked up in an old cell. Every day in the evening, when the sky becomes heavy and the blood is raining, I participate in black masses full of invocation, real and raw death metal. My face is always blown with wind from the tombs. We are dealing with the real hell fire. 

"Congregations for Ancient Rituals" is an unusually dark album. ARCHAIC TOMB reminds me of fallen priests who have lost their faith long time ago. Today they are experienced and highly believable chants. Their music reminds me of writhing cluster of snakes which were burned with hot iron and they decided to get back at the world. From their songs you can feel darkness, blasphemy and the endless cold. Imagine a high wall made out of stones, iron, dirt, death and hate. It is falling right on your chest, it suffocates you, smashing you with unprecedented strength. ARCHAIC TOMB convinced me on their dark side, they conquered my soul and cursed me forever. They meet my highest requirements for ritual ceremonies. The heaven is burning again! The death is holding endless orgies! Death metal which will burn you to ashes! Excellent!

band:
D.S. - Guitars & Vocals 
D.C. - Bass 
Deimos - Drums 
A.C. - Samples & Effects


neděle 10. června 2018

Recenze/review - THORIUM - Blasphemy Awakes (2018)


THORIUM - Blasphemy Awakes
CD 2018, Mighty Music

Mávnutí křídel noční můry může v záhrobí způsobit stejné neštěstí jako tsunami. Zákony zla a nenávisti zde platí více než kdy jinde. Negativní energie je předávána ve velkém a nad vším bdí nekonečně usměvavá dáma s kosou. Tisíckrát znázorněná, opěvovaná i zatracovaná. Smrt. Jméno, které mnozí říkají jen šeptem. Je naší součástí, aniž si to mnohokrát uvědomujeme. Tentokrát má jméno THORIUM.

Dánští maniaci opět pokračují v dříve nastoleném směru. Jejich death metal je ovlivněný jak švédskou školou (UNLEASHED, DISMEMBER, ENTOMBED), tak americkou naléhavostí  a brutalitou (MALEVOLENT CREATION). Skladby jsou stvořeny s jasným úmyslem, přikovat vás ke zdi ostrými hřeby. Přidávány jsou i thrashové pasáže, u kterých budete mít pocit, že vás zrovna někdo porcuje na malé kousky. Jako celek je "Blasphemy Awakes" nebývale drásajícím albem. THORIUM mají zkrátka svůj jasně rozpoznatelný zohavený ksicht. A jak známo, u nás v podzemí se originalita počítá víc, než cokoliv jiného. 



Nevím jestli jste někdy zažili pocity srovnatelné snad jen s nekonečným mučením v podzemních kobkách, ale přesně takto se cítím i při poslechu "Blasphemy Awakes". Těch morbidních nálad a atmosféry je na desce tolik, že jsem měl zpočátku pocit, že se udusím. Marně jsem popadal dech, muzika mi lezla z uší i nosu, zmítal jsem se do rytmu a říkal si, že mě asi právě někdo proklel. Do tkání se mi pomalu zarývaly jednotlivé motivy. Mozek se pokoušel vystřelit z hlavy. Nakonec jsem vždy padl na zem vyčerpáním a očištěný jako padlý mnich. Smrt na mě kývla svojí lebkou bez tváře a řekla pojď. Nemohl jsme odmítnout, takhle se podle mě hraje poctivý originální death metal. Víc ve své cele nechci a vlastně ani nepotřebuji. "Blasphemy Awakes" je velmi pestrou, košatou nahrávkou, pohybující se jen v těch nejdelších stínech. Vynikající porce temnoty!


sumarizace:

Při poslechu novinky "Blasphemy Awakes" dánských THORIUM u mě došlo k celkové obměně veškeré krve. Byla nahrazena tmou, šílenstvím a krutostí. Dánové již tradičně nahráli album, které je těžko stravitelné, nebude vyhovovat asi každému, ale vězte, že pravidelné společné modlitby časem přinesou zkažené ovoce. Kroutím se v křečích, prokletý, ztracený v záhrobí. Tuhle desku si budu pouštět každý večer, hned po setmění.


"Blasphemy Awakes" je poctou temnotě. Je albem nahraným v záhrobí a ovlivněným šílenstvím a zkaženou krví. THORIUM opět přišli, aby zničili tento svět svojí hudbou. Novinka má neskutečný tlak, náladu čerstvých hrobů a navěky vás prokleje. Pronikne vám do žil pomalu, jako nějaký zákeřný jed, přetvoří vás k obrazu svému. Zemřete opuštění, ztracení a doslova rozdrceni. Skladby zde působí jako ostré hřeby, kterými vás přitlučou na obrácený kříž. Skvělý temný death metal! Peklo! Smrt! Vykoupení nečekejte! Jen zatracení! Vynikající! 




Asphyx says:

When I was listening to the news of Danish THORIUM "Blasphemy Awakes" all my blood was modified. It was replaced with darkness, madness and cruelcy. Danish maniacs recorded a hard digestible album that isn’t for everybody, but you know regular joint prayers can bring rotten fruit. I have cramps, I’m damned, lost in the beyond. This album I want to listen every evening, immediately after twilight.

"Blasphemy Awakes" is honest to the darkness. It is played in the beyond and it’s swayed by  madness and rotten blood. THORIUM come to destroy this world with their music. The news has incredible pressure, mood of fresh graves and it will curse you forever. It comes into your veins slowly like some poisen, it transform you. You will die alone, lost and broken. The song are sharp like spikes that nail you up to the cross. Great dark death metal! Hell! Death! Don’t expect salvation! Damnation only! Excellent!

Tracklist:
01. Metal Meltdown
02. Penance
03. Depravity
04. Maniac
05. Slow Deep and Dead
06. Trust No One
07. Blasphemy Awakes
08. Whispers from the Grave
09. Dead Soul (Demigod cover)
10. Reign of Osman
11. Tengil
12. Under the Black Skies


band:
Kræn Meier (ex. Iniquity & Sacrificial) - Strings
Jens Peter Storm-Ringström (ex. Dominus) - Strings
Perra Karlsson (Destroyer 66 & Nominon) - Drums
MHA (A Sun Traverse, ex. Withering Surface) - Vokills

Additional Thorium song writers & hellraisers:
Jonas Lindblood (PUTERAEON) & Rogga Johansson (Paganizer).

Příběh sto čtyřicátý osmý - Nechci bejt zelenej...


Příběh sto čtyřicátý osmý - Nechci bejt zelenej...

V noci jsem měl šíleně děsivej sen. Pořád jsem padal do hluboký jámy. Nahoře stála Káča, usmívala se tím svým sexy pohledem a já se k ní nemohl vyškrábat nahoru. Teď tu sedím sám, uprostřed kuchyně a pokouším se dostat do sebe snídani. Nejde to. Jsem stejně takovej debil. Pro druhý bych se rozdal a pak zapomínám na sebe. Prcalík i Kytka od loňských odvodů nelenili a zařídili si modré knížky. Já byl flákač, mával jsem nad vojnou rukou, dělal si z toho srandu. A teď tu sedím a hromádka naštěstí je oproti mě veselá kopa. 

Když mi otec předával hnědý lístek s pozvánkou k odvodu, tak se usmíval. Konečně z tebe udělaj chlapa. Měl jsem sto chutí ho poslat do prdele. Nejsem žádnej pacifista, ale vydržet tak dlouho bez Kačenky? Bez metalu? Bez chlastaček s klukama? Ne, mě nesmí dostat. Oblíknu si naschvál co nejvíc drsný triko plné krve a lebek. Jdu do kulturáku sám. Před skleněnými dveřmi se dozvídám, že ten mladej skvělej doktor, co mi zařídil loni odklad, spáchal sebevraždu. Normálně si to hodil. Nějakej debil zjistil, že je teplej. To víte, malý město a doktor buzík. Kreténi, kreténi, kreténi. Mám sto chutí vyhladit lidskou rasu. Dejte mi bazuku a já vám ukážu, zač je toho loket.

Všichni kamarádi jsou v práci nebo ve škole. Nejhorší je ta samota. Pár kluků se ke mě sice hlásí, ale jsou tady poprvý. Vyklepaní, se strachem v očích. Hergot, to ze mě udělají chlapa jen dlouhý nekonečný měsíce chlastání a buzerování? "Když na tebe vyjde ten starej doktor, tak ten se nechá překecat, ale ta mladá doktorka je svině": lítají vzduchem zaručený doporučení. Myslím na Káču, představuju si, jak se kolem ní ochomejtají různý fešáci, ona jim nejdřív říká že ne, ale pak jednou podléhá. Smrťák je daleko, tak co. Jsem mladá, taky to potřebuju. Bůhví, co dělá zrovna on. Ale ne, Kačence věřím, to spíš sobě ne. Jdu na řadu.

Stojím jen v trenýrkách před komisí. Velkej zelenej žabák mi to prý konečně hezky spočítá. Napsaný mají všechno. Že jsem si z nich dělal loni srandu, že chci k vozový hradbě nebo k lučišníkům, že jsem pacifista a mám tak šílenej odpor ke zbraním, že z nich mám kopřivku. My z vás ale, pane vojíne, uděláme chlapa. Koukám, žádné další zdravotní záznamy (já vůl!), vymyslím pro vás něco speciálního. Na podobný typy máme v Opavě přichystaný spousty překvapení. Koukám mu do toho šklebu a mlčím. Najednou nejsem schopen slova. Já, kterej byl doslova proslavený svojí vyřídilkou. Pan ukecaný Smrťák je zticha. Amen.

Musím předvést dřep, loni jsem u něj naschvál padl na bok a dělal, že mám křeče. Letos nemůžu. Už tak mě ponížili víc, než by bylo záhodno. Musím za plentu. Samozřejmě jsem vyfasoval paní doktorku. Holka tak kolem třiceti, člověk by řekl, že bude mít trošku uznání. Ale je chladná jako ocel. Kamenná tvář, kterou nikdy nezapomenu. Sundej si trenýrky. Řeknu ne, ale přistoupí ke mě a jedním trhem mi je sundá. Chytne mě za něj a začne lehce honit. Třeba to nakonec nebude taková svině, jak se o ní říká. Dívá se mi do očí a když už si říkám, že by to šlo, tak mi s ním hodně tvrdě škubne a chytne mě drsně za koule - zmáčkne. Kurva to je bolest, vyjeknu. Za plentou se ozve od zelených hlav smích. Kurvy. Schopen. Sice nevím co, ale jsem schopen.

Čekáme před dveřmi a nějaká ženská v uniformě po nás chce, abychom se tvářili slavnostně. Prý je to pro nás čest. Bla,bla, bla. Di do prdele, cedím mezi zuby a ona ihned odbíhá žalovat. Vojíne pozor, mám si stoupnout před komisi. Naschvál hodím bok do strany, jak buzerant. Mimo jiný mě bolí mezi nohama. Jediný co si pamatuju, tak je slovo Opava. Zbytek nevnímám. Stejně jsou to kecy. Padá mi svět na hlavu, všechno je v hajzlu. Nejde o to, že bych to nezvládl, fyzičku mám výbornou, ale jsem zamilovanej až po uši. Pozdravím jako Švejk a pošlu je všechny do prdele. Otočím se a jdu ven.

Myslel jsem, že o mém odvodu nikdo neví, ale Sabath má kontakty všude. Když mě vidí, odlepí se od betonovýho soklu a podá mi cigáro. Já ale nekouřím, probleskne mi hlavou a zapaluji si. Motá se se mnou svět, ale na chvilku se uklidňuju. V hospodě sedíme tiše. Jsem totálně v prdeli. Na dně. Možná ještě níž. Jak já tohle řeknu Káče? Vždyť jsem ji tvrdil, že mám všechno pod kontrolou. Co teď bude s bytem nad řekou, s naší panenkou - dcerunkou s poměnkovýma očima? Co mě všechno čeká? Ptám se půllitru a Sabatha. Vždyť já bych ve válce stejně nepřežil, šel bych radši s protivníkem na pivo. Proč se zabíjet, žejo.

Chci bejt sám. Opouštím hospodu Na Rozvoji a jdu směr sídliště. Trošku se motám, ale přijde mi to málo. Kupuju v krámě dvě lahve rumu a sedám si na panely. Je něco po poledni a je tu prázdno. Slunce praží a já nechci bejt zelenej. Utíkám někam do lesa a najde mě až Káča, který všechno vypráví Sabath. Ležím ožralej, špinavej, s vlasy od listí na naší tajné mýtině. Chci tady umřít. V očích mám slzy a pokoušel jsem se zahrabat pod zem. Ještě, že má člověk kamarádky, který vždycky zachrání jeho rozervaný srdce. Jsem omyt a uložen. Tichá ukolébavka Candlemass a Kaččiny smutné oči. Propadám se do nekonečně hluboké jámy. Káča stojí nahoře a...

Do práce se musí a neustále dotazy na odvod a příběhy chlapů, jaký to je na vojně (vole, přišel deveťák...uff), mě doslova vytáčí. Často chodím do umývárky a chlemtám tam hektolitry studený vody. Konečně padla, ani nevím, co jsem dneska dělal. Stojím před bránou a netuším kam jít. Když je nouze nejvyšší, přijde pokaždý Kytka. "Tak, ty vole, studuj ne? Hlavu na to máš, tak jim utečeš": poradí mi a já mám takovou radost, že zase slyším aspoň trošku naděje, že s ním vykouřím pár spartek. Musím ho obejmout a směju se. 

Doma Annonce, otec s úsměvem a radostí, že ze mě bude voják. Stejně je to divná věc, zrovna on měl blbou vojnu, já, prvorozený daleko, viděl mě až po dvou letech. Ještě přesluhoval. Prohodil nějakou gumu výlohou. Celej já, jen si to nechce přiznat. Najdu v novinách inzerát na soukromou ekonomku. Dva roky nadstavba. Ty vole, přijímačky jsou za tři hodiny. Kousek od Hymrů. Beru do ruky žebradlo a vyrážím. Dobrý den a tak dále. Ano, vždycky jsem chtěl být ekonomem. Dvacet tisíc za rok není problém, beru dost, hlavně že budu s Káčou. Plácli jsme si, podepsali a ještě jsem dostal slevu. Svět je najednou krásnej, slečna sekretářka je nejen hezká, ale navíc si hodně sedneme (pak mi jednou v temných letech dokonce zachrání život, ale to až někdy jindy) a dá mi potvrzení pro vojenskou zprávu.

Jednám jak v akčním filmu. Volám z budky Sabatovi a už tu stojí jeho červený kabriolet felicia. Nasedám a deset minut před koncem pracovní doby přemluvím jednu totálně vypatlanou a zelenou slečnu, abych mohl vyplnit papíry k odkladu. Jako loni ji slibuju rande a nekonečnou lásku. Za mnou se směje Sabath. Ty vole, nebejt na světě ženský, tak zemřeš do půl roku. Má pravdu. Mám razítko a radost. Dávám slečně zelené obrovskýho francouzáka, ať má holka taky vlhký sny. Chutná po mentolu. Uff.

Náš příjezd k Hymrům je provázen fanfárami. Platím všechno všem. Mě nedostanou. Kdybyste viděli obličej Kačenky, která zachmuřená vstoupí do dveří a pak mi leží v náručí a pláče, asi byste se tvářili jako u happy endů v amerických filmech. Vypadalo to, že je před námi už jen ušlapaná cesta plná radosti. Když nad tím teď přemýšlím, tak si říkám, jak někdy bývají naše osudy spletité. Jak jsem ke všemu přišel jak slepý k houslím. Jaký jsem měl štěstí nebo spíš z prdele kliku.

Takhle opilej ke Káče nemůžu a stejně mě pořád bolí mezi nohama. Tak se zaklíním do Jany a řvu celou cestu na sídliště Sodoooom. Občas někdo vykoukne a zařve na mě z okna. Většinou takový ty hrdinní tatíci, co byli všichni na vojně a když na ně zařvu jdi do pííčeee, tak zalezou jak zpráskaný psi (asi z nich udělali fakt chlapáky, jen pořádně tvárný a posraný). Jsem k Janě možná až moc přítulnej a tak mě posílá domů. Má zase smutný oči. Tentokrát mi to ale vůbec nevadí. Hlavně, že nejsem zelenej.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

Rozhovor - OPHIS - Doom Metal je pro mě jednou z nejčistších forem hudby.


Rozhovor s death/doom metalovou skupinou z Německa - OPHIS.

Odpovídal Phil.

Přeložila Duzl, děkujeme!


Ave OPHIS! Od vydání vašeho posledního alba „The Dismal Circle“ uplynul už rok. Říká se, že kapela, aby zůstala v povědomí fanoušků, by měla vydávat nahrávky každý druhý rok. U doom/death metalu to asi platit nebude, všechno je přeci jen „pomalejší“, ale přesto… připravujete už nový materiál? Pokud ano, tak v jaké fázi jste? 

Nazdar Jakube. Rozhodně nesouhlasím s lidmi, kteří říkají, že kapela by měla vydávat nové album každých 18 měsíců. Hudba je umění a ne něco, co se vyrábí na stroji. Také neznám žádnou kapelu, která by dokázala po dlouhou dobu dělat DOBRÉ nahrávky v takovémto tempu. Většina kapel může vydat 3 dobrá alba v řadě, ale pak se to stává čím dál víc nudnější. Samozřejmě, že pokud tě hudba živí, tak nemáš jinou možnost. Ale to není náš případ, takže my nemusíme dodržovat lhůty dané labelem a vydáváme jen nahrávky, až po tom co je opravdu dokončíme. A ano, začali jsme psát skladby pro nové album, ale žádná zatím není dokončena. Máme jen pár nápadů a fragmentů, s nimiž musíme nadále pracovat. 


„The Dismal Circle“ jste vydali u německého labelu F.D.A. Records. V death metalu má tohle vydavatelství poměrně velké jméno. Přesto se pořád jedná o absolutní underground. Kolik se tak řádově vlastně prodalo kusů alba? A jak jste s labelem spokojeni? 

Nemohu si dovolit mluvit o skutečných tržbách, ale můžu ti říct, že Ophis obvykle prodá více než 1000 a méně než 5000 kopií každéno vydání. Nové album se prodává stejně dobře jako to poslední. Naše nejprodávanější album je stále "Withered Shades", ale to neznamená, že novější alba se prodávají špatně. S vydavatelstvím jsme velmi spokojení, pracují skvěle a jsou velmi odhodlaní. Jediná negativní věc je, že Rico občas zapomíná odpovídat na mé maily, haha. 

Jak probíhá tvorba nového materiálu? Kdo je autorem hudby? Myslím tím teď konkrétně kdo, co skládá? Vyznáváte spíše demokratický přístup nebo je někdo „diktátor“, který má poslední slovo? 

Nemáme žádného diktátora a jsme velmi, ale velmi demokratickou kapelou. Teprve tehdy, když nedosáhneme demokratického konsensu, tak já jsem ten, kdo má poslední slovo a konečné rozhodnutí, protože jsem jediný zbývající zakládající člen kapely. Nikdy jsme nebyli jammující kapelou. Naše skladby byly vždy napsány v několika krocích. Většinou jsem začal skládat nějaké riiffy a fragmenty doma, pak jsem se spojil s kytaristou a dělali jsme na tom. Když jsme měli hrubou verzi skladby, vzali jsme ji do zkušebny a pracovali na ní s celou kapelou. Vždycky jsme dělali delší přestávky, abychom nechali skladbu chvíli uležet a poté jsme ji poslouchali s čerstvou hlavou, protože se v tomto procesu můžete ztratit. Nevím přesně, jak to bude s dalším albem, protože v současné době někteří členové kapely žijí daleko a taky máme jinou pracovní konstelaci, co se zkoušek týče. Takže si myslím, že tentokrát budu psát víc sám. 


Právě vaši novinku „The Dismal Circle“ poslouchám a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu se starými kapelami z devadesátých let. Deska má skvělý sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku? 

Díky chlape. Ano, s konečným výsledek jsme spokojeni. Existují nějaké drobné detaily, které by mohly být vyřešeny trochu lépe, ale I přesto je to nahrávka, jakou jsme chtěli. Poslední album mělo velmi dobrou produkci, ale s odstupem času take příliš čistou. Tentokrát jsme chtěli něco víc prohnilého, víc oldschoolovější zvuk a dostali jsme to. Nahrávali jsme opět v “Blastbeat Productions Studiu” s Oliverem Carellem. Velmi dobrý chlápek, velmi dobrý producent, vynikající malé studio, velmi dobré ceny. Budeme tam nahrávat zase. 

OPHIS jsou pro mě zajímaví také tím, že nepodceňují v metalu tolik často opomíjenou složku a tou jsou texty. Vždy perfektně sednou do hudby, mají hlavu a patu, mají svoji myšlenku, donutí člověka se zastavit a znovu se k nim vrátit. Mě by zajímalo, jakým způsobem vznikají? Kde berete inspiraci? Píšeš přímo texty na hudbu nebo obráceně? Osobně si myslím, že se jedná o hrozně těžkou disciplínu. 

Díky, jsem rád, že se zajímáš o texty, protože někdy mi příjde, že mnoho lidí ne. Obvykle mám v hlavě nějaká témata a k tomu nějaké poznámky, takže když píšeme skladbu, podívám se, které téma by se hodilo. Ale finální texty píšu až po dokončení hudby, takže vím, jaké přesně bude tempo a rytmus textu. Obvykle píšu texty po emočním vysílení. Sbírám nápady, fráze a metafory po určitou dobu a pak obvykle napíšu finální text na jeden zátah. I když si myslím, že hudba je důležitější a vždycky je na prvním místě, texty jsou pro mě také velmi důležité a já jsem do nich vložil spoustu práce. Musí pro mě splnit několik kritérií: musí se zabývat určitou problematikou, musí sémanticky dobře vyznít, musí být otevřeny pro různé interpretace a musí odrážet hudbu. A to dá práci, abych dosáhl všeho dohromady. 


Kdo je podepsán pod obalem „The Dismal Circle“? Cover se mi hodně líbí, působí na mě hodně depresivně, nihilisticky. Kdy a jak vznikl prvotní nápad a souvisí nějak s texty a hudební složkou alba? 

Obal pro nás exkluzivně namalovala Evelyn Steinweg, která pracuje jako fotografka pro kapely a na koncertech. Už nějakou dobu jsme ji znali, protože pořizovala fotky na mnoha našich akcích. Pouze náhodou jsme zjistili, že také maluje obrazy, ale nikdy předtím žádný obal pro kapely. Líbily se nám její obrazy a tak jsme ji požádali, aby namalovala jeden pro naše album. Tou dobou jsme už měli název alba a to je to jediné, co jsme ji dali. “The Dismal circle” je metaforou pro psychická onemocnění, která se obvykle cyklí. Neurózy, deprese, schizofrenie, mánie ... nebo také špatné vzorce ve vztazích – všechno tohle přichází v cyklech. Skladba "Carne Noir" je právě o tomhle a název je převzat z vlastního textu. Takže jsme požádali Evelyn, aby nám namalovala její představu tohoto metaforického kruhu. A to je to, co udělala a co vidíte na přebalu. 


Jsem ze své podstaty death metalista a thrasher a spousta doom metalu mě nudí, ale vás jsem si nějak oblíbil. První mé setkání s OPHIS bylo až na koncertě v Plzni, kde jste tenkrát spolu s českými ET MORIEMUR předvedli úžasné vystoupení. Nikdy bych nevěřil, kolik se dá do tak „pomalého“ stylu narvat emocí. Jak se vám vlastně hraje naživo? U thrashe i deathu je nějaký ten přehmat smetený rychlostí a není slyšet, ale u vás vynikne každá nesrovnalost, překlep, drobnost. Máte vůbec rádi živé vystupování? 

Jistě, mám rád živou hudbu. Když je kapela opravdu dobrá, tak živě mohou být vibrace ještě intenzivnější. Musím k tobě být ale upřímný, v minulém roce jsem nerad hrál živě, protože v současné době trpím určitými zdravotními problémy, které způsobily, že některá z našich posledních vystoupení pro mě byly zatraceně bolestivé. Když hraješ v obrovských bolestech, možná to může vypadat skvěle pro fanoušky, ale je to na hovno. Ale předtím jsem opravdu rád hrál živě. Vlastně to je to, co muzikanti dělají, ne? Hrají živě! Vím, že existují i nějací studioví hráči, ale já nejsem jeden z nich. A sakra jo, vzpomínám si na tu show v Plzni. Hrál jsme jako hlavní kapela, ale ve skutečnosti to byl ET MORIEMUR, který ovládl celou noc, haha. Pořád mám pár fotek z tohoto koncertu a dokonce i videozáznam jedné skladby. Myslím, že “MARCHE FUNÈBRE” otevírali show. Vzpomínám si, že se Olly (basák Ophis) trochu opil a taky si pamatuju, že se někdo vychcal na podlahu v našem hotelu, haha. 

Když už jsme u těch koncertů… nejste zrovna kapelou, která by koncertovala příliš často. Kolik tak chodí na doom metal lidí v Německu? A co festivaly? Většinou vás šoupnou někdy kolem poledne, kdy vám praží sluníčko do očí nebo až dlouho po půlnoci, kdy už jsou všichni namol, případně unavení. 

Hm, jako doomová kapela, jsme koncertovali docela hodně. Doom se nedá srovnávat s death metalem, kde kapely hrají pořád. Každopádně v současné době chodí na doom metal méně lidí, než před pár lety. Na vrcholu to bylo obvykle 100-150 lidí. Stále máme takové publikum, ale už ne pokaždé. Ale nedělá mi to starosti. Hudba přichází v cyklech a doom metal zažil už i horší časy. Pokud jde o festivaly, většina festivalů, které hrajeme, jsou uvnitř, takže nemáme žádný problém se sluncem, haha. Když hrajeme Open Air, obvykle hrajeme menší festivaly, kde jsme bookováni do pozdějších časů. Dáváme přednost malým festivalům. Jistě, museli jsme také hrát v poledne na slunci, které pařilo celou dobu, ale tak to prostě chodí, haha. Každá kapela si tím během své kariéry musí projít. Pořád je to lepší, než nehrát. Nerozumím kapelám, které si neustále stěžují na časy a rozpisy. Když je na programu kapela, která prodává víc nahrávek než vy, hrají prostě po vás. Bez ohledu na to, zda jste starší nebo lepší než oni. Prodej a popularita určují pořadí a nic jiného. Je to business. Můžete to přijmout nebo říkat "Seru na to" a nehrát. Obě volby jsou v pořádku. Ale stěžovat si je naprosto zbytečné a navíc vypadáš jako čurák. 


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný doom metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl? 

Nevybral jsem si tento konkrétní styl, prostě to přišlo přirozeným vývojem. Ophis původně vznikl jako vedlejší projekt. Napsal jsem skladby pro mou bývalou kapelu, což byl thrash metal. Napsal jsem, co jsem cítil. Velmi často jsem měl nápady na skladby, které byly příliš pomalé, depresivní a příliš doomové na to, aby se hodily do téhle kapely. Po nějaké době jsem měl celou sbírku skladeb, které se ubíraly doomovým směrem a tak jsem se rozhodl tento směr následovat. A tak se zrodil Ophis. Doom Metal je pro mě jednou z nejčistších forem hudby. Nemůžete hrát tuto hudbu jen proto, aby jste byli “cool”, vydělalli peníze nebo aby jste zapadli. Je to nemožné. Musíte cítit něco uvnitř vás, abyste to dokázali. To je důvod, proč to tak moc miluju. Power Metal, Gothic Metal, Black Metal a někdy i Death Metal – všude se najdou nějaké kapely, které to dělají ze špatných důvodů. V doom metalu ale ne. Samozřejmě, doom metal má také nějaké špatné kapely, ale alespoň ty špatné kapely jsou pořád svým způsobem autentické. 

Na závěr obligátní, ale přesto důležitá otázka. Co chystají OPHIS v nejbližší době a na jakých koncertech se na vás můžeme těšit? 

V následujících měsících budeme hrát v Německu pár malých festivalů. Poté máme dvouměsíční přestávku, než budeme již potřetí hrát na skvělém Holandském festivalu “Dutch Doom Days” jako součást warm up party. V prosinci pak vyrazíme na další evropské turné. V rámci tohoto turné se objevíme v Německu, Nizozemsku, Belgii, Rakousku, Francii a Itálii. Takže to bude náročný konec roku, zvláště když si uvědomíte, že všichni v kapele mají také další aktivní kapely. 

Většinu roku 2019 se budeme věnovat skládání. 


Děkuji moc za rozhovor a přeji spoustu nadšených fanoušků, tuny prodaných CD a vyprodané koncerty. Ať se vám daří i v osobním životě a budu se těšit na nějakém doomovém koncertě.

News! - Insistent - Serenity Of Suffering!


Title track from new extreme metal band Insistent, based in Prague, Czech republic. First EP Serenity Of Suffering out soon!



TWITTER